AKTUALITY Z DOMOVA

HYDROLOGICKÝ ROK 1996/1997 NEJEN Z POHLEDU MORAVSKÉ BRÁNY

Několik příspěvků v předchozích ročnících Lesnické práce hodnotilo některé roky jako vlhkostně příznivé nebo nepříznivé podle celoročních úhrnů srážek ve vztahu k dlouhodobým hodnotám. První čísla ročníku 1998 poukázala v souvislosti s mimořádně velkou vodou v červenci 1997 na závažnost extrémních srážkových situací. Může však být účelné hodnotit i vlastní chod srážek v průběhu celého hydrologického roku, ať již dlouhodobými průměry nebo hodnotami jen jednoho určitého roku. Hydrologický rok na rozdíl od kalendářního začíná 1. listopadem a končí 31. říjnem následujícího roku. Umožňuje to podchytit jako celek nejen teplé, ale i chladné období, které zahrnuje měsíce listopad až březen.

Předkládaný příspěvek se opírá o sledování srážek v Hranicích,. tedy na severovýchodě bečovské části Moravské brány, dlouhé přibližně 30 km a průměrně 6-10 km široké, mezi Nízkým Jeseníkem na severozápadě a Podbeskydskou pahorkatinou na jihovýchodě. Získané údaje tedy reprezentují poměrně malé území. Za povětrnostních situací, ovlivněných všeobecnou cirkulací atmosféry (a o takový případ v červenci 1997 šlo) lze s určitou analogií usuzovat na chod meteorologických prvků i na sousedních územích, ovšem ve větších nadmořských výškách s posunem teplot k nižším a u srážek k vyšším hodnotám. Moravská brána i s Hranicemi se ocitla na okraji rozsáhlého červencového srážkového pole nad severovýchodní částí ČR.

Údaje z Hranic naznačují, že hydrologický rok 1996/1997 nebyl výjimečný jen svými červencovými srážkami, ale celým svým průběhem. Jak v chladném, tak v teplém období bylo po dvou teplotně podnormálních měsících. Oboje období i celý rok byly teplotně mírně nadnormální. Srážkově nadnormální byly jen tři měsíce, vzestupně únor, listopad a především červenec. Ostatních devět měsíců bylo svými srážkami více či méně pod dlouhodobými hodnotami. Srážkové deficity byly většinou ještě zesilovány nejen rozdíly v průběhu roku, ale i v jednotlivých měsících. Vydatnější srážky bývaly soustředěny do několika málo dnů, někdy jen do jednoho nebo dvou dnů po sobě jdoucích. Nejvýrazněji se to projevilo v srpnu. Během tohoto měsíce spadlo ve čtyřech dnech, navzájem oddělených, necelých 5 mm. Až 29. a 30. 8. bylo naměřeno 35 mm, což představuje téměř 9/10 faktického měsíčního úhrnu. Nejvýznamnějším měsícem roku byl ovšem červenec. Hlavní vlna dešťů přinesla od 4. do 8. 7. 232 mm, což samo představuje 1/3 normálního ročního úhrnu. Do konce měsíce spadlo ještě dalších 105 mm, především ve čtvrté a páté pentádě. Měsíční úhrn ve výši 337 mm přesahuje polovinu ročního normálu. A suma všech srážek od začátku hydrologického roku 1996/1997 se červencem vyrovnala dlouhodobým ročním průměrům.

Hned na začátku hydrologického roku se v listopadu vytvořil přebytek srážek. Tento se však začal počínaje lednem snižovat a měnit na schodek. Deficit se v červnu dokonce zvýšil na 46 mm. V červenci se situace výrazně změnila. Mimořádně vydatné deště nejen že zmíněný schodek vyrovnaly, ale v celoroční bilanci překročily dlouhodobou sumu od začátku roku o 203 mm. Přes relativně suché další měsíce skončil celý rok zdánlivě ještě vysokým přebytkem srážek - 128 mm představuje stále ještě téměř pětinu ročního úhrnu. Nesmíme však opomenout, že tento přebytek vznikl v důsledku extrémních červencových srážek co do intenzity i vydatnosti a že se za takových situací výrazně zvyšuje a urychluje povrchový odtok. SOKOL (1959) udává pro Hranice odtokový součinitel kolem 50. S jistou tolerancí lze tedy říci, že to, co spadlo navíc, nejen bez užitku, ale se škodami odteklo. Je samozřejmé, že ani mimořádně vysoké srážky přímo v Moravské bráně i na přilehlých částech Nízkého Jeseníku a Podbeskydské pahorkatiny samy o sobě nemohly přivodit tak kritickou situaci ve zmíněném území, tím méně pak v níže položeném Hornomoravském i Dolnomoravském úvalu. Způsobily ji mimořádné srážky v pramenných oblastech Rožnovské i Vsetínské Bečvy. Od 4. 7. začaly v Hranicích stoupat vodní hladiny Bečvy i jejich pravostranných přítoků z Nízkého Jeseníku a postupně i vylévat z břehů. Vysoká voda zde kulminovala 7. 7. a od 8. 7. postupně opadávala, i když jen velmi zvolna. CHLEBKOVY a JAŘABÁČOVY údaje o výši červencových srážek lze doplnit o následující data SOUKUPA a KULHAVÉHO (1997): ve dnech 4.-9. 7. spadlo na Pradědu 454 mm, na Lyse hoře 586 mm, ve Valašském Meziříčí 375 mm (ve srovnání s nedalekými Hranicemi se mohl projevit vliv návětří Radhošťské hornatiny) a v Ostravě 263 mm. Ve všech uváděných případech jsou to hodnoty, převyšující 1/3 ročních normálních úhrnů. Nelze ovšem vyloučit, že kromě střetu vzduchových mas, teplých od jihu a chladných od severu, se mohl uplatnit i zvýšený výskyt kondenzačních jader v podobě polétavého prachu. V oblasti Moravskoslezských Beskyd připadají maximální koncentrace prachových částic v ovzduší na březen až srpen, s maximem v dubnu (ČERVENÁ a kol. 1984). Ke zvýšení prašnosti mohlo dojít právě v průběhu relativně suššího června, který předcházel kritickému červenci. Přestože kulminační průtoky, jak uvádějí SOUKUP a KULHAVÝ (1997), odpovídají "jen" stoleté vodě, objemem povodňové vlny se červencová povodeň řadí k největším v tomto tisíciletí.

Než vraťme se k Moravské bráně. Velké vody a škody jimi způsobené byly zaznamenány již od středověku. Velmi podrobně rozebírá příčiny, historii a rozsah povodní, včetně vzniklých škod, SOKOL (1959). Vedle pravostranných přítoků Bečvy z Nízkého Jeseníku v době tání a lesních přívalových dešťů místního charakteru se uplatňuje ještě větší měrou Bečva. Ta je největším moravským bystřinným tokem, vedle Ostravice s nejvýraznější rozkolísaností průtoků. Nejen v horních částech povodí, ale i na dolním toku Bečvy se projevuje intenzivní eroze a transport splavenin. Tím se Bečva podílela význačnou měrou na zaštěrkování Moravy pod soutokem obou řek. Morava byla ještě koncem 15. stol. splavná až do Olomouce. Písemnosti z dalších století dokládají úpadek splavnosti i snahy o nápravu. Ani v 19. a 20. století přes některá opatření škody povodněmi neustávaly. A tak SOKOLOVA studie je i nadále aktuální, a to jak rozborem příčin, tak návrhem opatření pro snížení škod v celém povodí Bečvy. Povodně z července 1997 jsou toho více než výmluvným dokladem.

Opatření pro vyrovnávání průtoků a zplošťování povodňových vln i tlumení erozivní činnosti a ukládání splavenin s cílem omezovat povodňové škody, jsou podrobně rozváděna nejen v citované literatuře, ale i v dalších publikacích. Závěrem je snad možno alespoň opětovně zdůraznit potřebu komplexního přístupu nejen při obhospodařování lesní a zemědělské půdy, ale i ve sféře technické činnosti včetně průmyslu, dopravy, staveb i bydlení. A jak ukazuje příklad Odry, která i se svými hlavními přítoky pramení na našem území, nebude možno obejít se bez součinnosti na mezistátní úrovni. Tady je nezastupitelná koordinace státními orgány, včetně zajištění potřebných finančních prostředků. Jde tedy o sociobiotechnické systémové řešení krajiny.

Výběr z literatury:

Červený J. a kol., Podnebí a vodní režim ČSSR, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 414 str., 1984
Hošák L. - Indra B. - Jašková M., Hranice. Dějiny města, díl I., Hranice, MěNV, 128 str., 1969
Chlebek A. - Jařabáč M., Povodně v severomoravských lesích, Lesnická práce 77: 8-9, 1998
Sokol F., Povodňové škody v Moravské bráně, Lesnictví, Sborník ČAZV 5 (XXXII): 443-460, 1959
Soukup M. a Kulhavý Z., Povodně let 1995, 1996, 1997. Jaké škody vznikly a jak jim zabránit. Vesmír 76: 516-522, AV ČR, 1997

Zdeněk Kadlus

ZPRACOVÁNÍ DŘEVNÍCH ODPADŮ BRIKETOVÁNÍM

Progresivním způsobem zpracování různých dřevních odpadů je jejich briketování. V současné době, kdy vzrůstá poptávka po ekologicky šetrném palivu, je briketování řešením, neboť Ministerstvo životního prostředí uděluje výrobcům briket ochrannou známku "Ekologicky šetrný výrobek". Dalšími klady dřevěných briket je jejich využitelnost a technické vlastnosti. Na druhou stranu je nutné počítat s poměrně vysokými investičními náklady a delší dobou jejich návratnosti.

Lignum 2/1998, redakce

SUŠÁRNY KATRES

V zemích s vyspělým dřevozpracujícím průmyslem vstupuje více než 80 % řeziva do procesu sušení. Největším z tuzemských firem podnikajících ve výrobě sušáren na dřevo je KATRES, s. r. o. Tato společnost vyrábí a dodává přes dvacet typů sušáren od typu MINI s obsahem cca 3 m3 řeziva po velké sušárny s obsahem až 200 m3. Základní typy sušáren mohou být podle podmínek odběratele upravovány, aby odpovídaly kapacitě podniku, umístění či dalším potřebám odběratele.

Lignum 1/1998, redakce

PRINCIPY LESNICKÉ POLITIKY NEVLÁDNÍCH EKOLOGICKÝCH ORGANIZACÍ V ČESKÉ REPUBLICE
(Narovnání vztahů na ose les - lesní hospodářství - dřevozpracující průmysl - spotřebitel)

Hledáme-li cesty k trvale udržitelnému životu, pak musíme naše potřeby podřídit možnostem přírody a nikoli přírodu upravovat podle našich přání. V praxi to znamená podřídit lesní hospodaření i technologie zpracování a spotřebu dřeva záměru obnovit a následně udržet funkční lesy. Bohužel tendence postupovat opačně stále sílí. V předkládaném materiálu proto budeme postupovat po jednotlivých bodech: I. Les, II. Lesní hospodářství, III. Dřevozpracující průmysl, IV. Spotřeba dřeva.

I. LES

Stav lesů

Lesy ČR jsou ve své většině lesy umělé (90 %), převážně jehličnaté monokultury. Přirozené a přírodě blízké lesy tvoří pouhých 10 %. Stav lesů ČR lze hodnotit jako velmi špatný. Známky poškození vykazuje 86 % jehličnatých a 50 % listnatých stromů. Kalamitní těžby dosahují v posledních letech 40-76 %, místy však až plných 100 %. Příčinu tohoto stavu je třeba vidět nikoli v jednotlivých škodlivých činitelích jako je vítr, námraza, imise, hmyz ap., ale v celkově výrazně snížené odolnosti lesních porostů těmto vlivům čelit. To je zapříčiněno zejména snížením biodiverzity vytvářením monokultur, vysazováním smrku v nevhodných podmínkách nižších a středních poloh a používáním nepůvodního genetického materiálu při výsadbách. Z přímých škodlivých vlivů zasluhují větší pozornost pouze dva: imise a přemnožená spárkatá zvěř, která plošně likviduje přirozené zmlazení a nechráněné sazeničky. Celkově je spárkatou zvěří poškozen zhruba každý pátý strom.

Perspektivu dalšího vývoje stavu českých lesů kalí i vize globálního oteplování. V souvislosti s prognózami klimatologů se hovoří o hromadném hynutí smrkových porostů, které jsou k suchu nejvíce náchylné. Smrk je přitom při zalesňování nepochopitelně stále nejpoužívanější dřevinou. Umělé lesy ztratily nejen stabilitu a odolnost vůči vnějším vlivům, ale také schopnost adaptace na rychle se měnící prostředí.

Obnova přirozených lesů

Řešením je obnova přirozených, popř. přírodě blízkých lesů. Za základní kroky považujeme: používání výhradně stanovištně přirozených druhů dřevin, vycházejíc přitom z lesnického typologického systému (důraz na přirozenost druhové skladby bez výjimky by měl být kladen v ZCHÚ a ÚSES); snížení stavů spárkaté zvěře na únosnou míru, za únosný lze označit takový stav, kdy odrůstá přirozené zmlazení a sazenice běžných dřevin bez ochranných opatření, realizace předpokládá změnu současné podoby myslivosti (viz dále), v krátkodobé perspektivě snížení normovaných stavů, optimálním řešením je návrat přirozených predátorů (rys, vlk) do oblastí, kde naleznou podmínky k trvalému výskytu; změnu způsobu hospodaření.

Zatímco snížení stavů spárkaté zvěře by mělo být rychlým opatřením, obnova přirozených, popř. přírodě blízkých lesů je věc dlouhodobá. Pakliže budeme důkladní, potrvá tento proces 100-150 let. Vážnou námitkou je ekonomická náročnost a nedostatek vhodného osiva. Vícenáklady lze odhadovat na asi 800 mil. Kč ročně (počítáno na bukovou sazenici). Přímé škody zvěří a náklady na ochranu sazenic a kultur před okusem a loupáním činí přitom jen ve státních lesích rovněž asi 800 mil. Kč ročně. Nedostatek geneticky vhodného osiva by neměl být po semenných letech buku i jedle aktuální, jedná se technicky a technologicky řešitelný problém. Přírodě blízké hospodaření v přirozeném lese zajišťuje trvalost a vyrovnanost dřevní produkce, v dlouhodobé perspektivě je dokonce ekonomicky výhodnější.

II. LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Lesní hospodářství

Prostředkem péče o lesy by mělo být přírodě blízké hospodaření. Cílem je přirozený, druhově, věkově i prostorově diferencovaný les odpovídající danému stanovišti.

• V péči o přirozené, popř. přírodě blízké lesy převládají tyto zásady: výrazné omezení holoseče, maloplošná holoseč by měla být spíše výjimečným obnovním způsobem na specifických stanovištích; upřednostnění výběrného způsobu hospodaření; obnova prostřednictvím přirozeného zmlazení; určitý podíl stromů se nechává přirozenému procesu stárnutí a rozkladu; v pásmu 30 m podél vodotečí a pramenišť (na obě strany) se těžebně nezasahuje; těžební zásahy jsou šetrné, minimalizují poškození půdního povrchu, přirozeného zmlazení a ostatních stromů, předcházejí únikům škodlivých látek atd.
• Přeměna umělých lesů na přirozené ev. přírodě blízké: využívá i maloplošných holosečných prvků (kotlíky apod.); těžební zásahy jsou šetrné (viz. předchozí bod).
• V péči o horské lesy 8. LVS bude třeba volit odlišné přístupy než v péči o lesy nižších a středních poloh. Zejména na stanovištích zatížených více stressory (klima, imise, nepůvodní genofond apod.) bude třeba zcela omezit veškeré zásahy na nezbytně nutné k udržení stability.

Lesnické školství

Lesnictví se historicky vyvíjelo jako obor, jehož úlohou bylo zajistit dostatek dřeva pro společnost. Význam ostatních funkcí lesa pro krajinu i člověka v minulosti nebyl a ani dnes ještě není náležitě doceněn. Vzdělávací systém lesnických učilišť, středních a vysokých škol by měl potřebnou změnu akceptovat jako první. Přístup k lesu v jednotlivých disciplínách je třeba odvinout od ekosystémového pohledu.

Lesnický výzkum

Za nevhodné považujeme snahy o omezení nebo politické ovlivňování lesnického výzkumu.

Myslivost

Úlohu myslivosti musíme chápat jako prostředek k zachování přírodní rovnováhy tam, kde selhávají přirozené regulační mechanismy. To znamená přehodnotit přístup ke zvěři jako chovatelskému objektu a začít ji respektovat jako přírodní fenomén. Uvedené změny jsou nemožné při stávajícím vedení resortu myslivosti ministerstvem zemědělství, větší naději by skýtalo převedení kompetencí na ministerstvo životního prostředí.

Uplatnění vlivu státu

Úkoly lesnické politiky v nastávajícím období vidíme zejména v:

• posílení dotací do péče o lesy a úpravu jejich rozdělování tak, aby byly zabezpečeny výše uvedené priority,
• personálním a odborném posílení státní správy lesů,
• zamezení další privatizace lesů (s výjimkou malé arondační privatizace),
• zabezpečení osvěty tak, aby vznikl reálný zájem veřejnosti o problematiku lesů a lesního hospodaření.

Legislativa

1. Novelizace vyhlášky o hospodářských souborech

• v lesích ZCHÚ a ÚSES striktně dodržovat požadavek přirozené cílové druhové skladby podle přirozených hospodářských souborů,
• v ostatních lesích je možné přijmout jako kompromis návrh hospodářských souborů vypracovaný Sdružením přátel lesa.

2. Novelizace lesního zákona

• zapracování požadavků uvedených v bodě Lesní hospodářství,
• zpřesnění mechanismů zajišťujících obecně formulované zásady,
• dopracování sankční části zákona,
• převedení kompetencí na MŽP,
• upravení vztahů vlastníka lesa tak, aby bylo zřejmé, že společenská poptávka po mimoprodukčních funkcích lesa je nadřazena ekonomickým zájmům vlastníka,
• umožnění účasti veřejnosti na tvorbě a schvalování LHP.

3. Novelizace vyhlášky k zákonu o myslivosti

4. Vypracování nového mysliveckého zákona

III. DŘEVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL

Zde jsou možnosti řízených změn značně omezené. Podstata působení státu v této oblasti by měla spočívat v podpoře drobných a středních zpracovatelů dřeva, omezení vlivu velkých dřevozpracujících společností.

IV. SPOTŘEBA

Z hlediska celkové spotřeby dřeva v ČR nehrozí při pěstování přirozených lesů obhospodařovaných přírodě blízkým způsobem žádné nebezpečí omezování. Dřeva bude i nadále dostatek, takže je vhodné nahrazovat jím ve zvýšené míře zdroje neobnovitelné. Nic to nemění na skutečnosti, že i s tímto zdrojem je třeba šetřit. Problém vznikne pravděpodobně v dlouhodobé perspektivě (asi za 100 let) ve změně nabídky jednotlivých sortimentů dřeva, kde získá převahu dřevo bukové. Kritický nedostatek smrkového stavebního dřeva však neočekáváme. Dále uvádíme několik konkrétních návrhů: podpora lokálních topenišť využívajících dřevo jako palivo (uplatní se zejm. v obcích, nikoli ve městech) místo uhlí či elektřiny; podpora výstavby dřevěných domků, úprava norem; snížení DPH dřevěným výrobkům na 5 %; podpora recyklace papíru; omezení vývozu surového dřeva a řeziva.

Babín, 7. února 1998, Hnutí DUHA, Sdružení přátel lesa, Sdružení Beskydčan, Staří ochránci Jizerských hor, Lunaria, Sphagnum, ing. Igor Míchal

DŘEVO PRO TRVALE UDRŽITELNÝ ŽIVOT

Zaklínadlem současné doby je podle optimistů trvale udržitelný rozvoj, skeptikové říkají alespoň trvale udržitelný život. Ať tak či tak, měly by mít tyto snahy reálný odraz ve společnosti, neboť v tomto případě jde o činy, které jsou určeny příštím generacím. Jak chtějí lesníci přispět k tomuto chápání života společnosti? Lesníci nabízejí jednoduché řešení. Využijme podstatně více možností, které nám dává dřevo. V ČR je třetina území porostlá lesy. Lesy, aby mohly poskytovat užitky nepřerušovaně a tudíž trvale, musí se odpovídajícím způsobem pěstovat tedy především udržovat jejich věková a druhová struktura. Pěstovat lesy znamená odstraňovat z porostů jedince netvárné, nemocné či jinak nežádoucí. Slabé dříví, které pochází z těchto zásahů je vhodným materiálem pro výrobu papíru. Spotřeba papíru a výrobků z něho je v ČR ve srovnání s rozvinutými státy Evropy na velmi nízké úrovni.

Takže srovnejme: na jedné straně potřebujeme pěstovat lesní porosty, papírny v ČR jsou schopny toto dříví zpracovat, ale potravinářské a mnohé jiné zboží stále balíme do plastů a jiných na energii náročných materiálů, které navíc spotřebovávají neobnovitelné zdroje surovin. A co na to pan ministr životního prostředí? Bojuje proti spotřebě papíru s odkazem, že naše lesy jsou přetěžovány. Jaká jsou fakta? V r. 1930 bylo v našich lesích 307 mil. m3 dříví, na konci r. 1997 vzrostly zásoby dříví na 608 mil. m3. Z uvedeného je zřejmé, že zásoby dříví v lesních porostech pozvolna rostou. Zvyšuje se také průměrný věk lesních porostů, což není jev příznivý. V ČR ročně přirůstá cca 17-18 mil. m3 dříví. Roční těžba okolo 13-14 mil. m3 dříví proto rozhodně nezhoršuje podstatu a produkční základnu lesů u nás.

Lesníci tvrdí jestliže chceme skutečně lesům pomoci spotřebovávejme více výrobků ze dřeva a papíru. Ne však způsobem, že dřevo vytěžíme a prodáme do zahraničí, nebo jej pouze pořežeme a exportujeme, ale vložme do něho co nejvíce práce. V rozvinutých zemích mají lidé dřevo v interiérech, bydlí ve dřevěných domech, odpady ze dřeva topí, stavějí z něho mosty, velké domy a sportoviště. Používání dřeva není výrazem pokoření přírody, ale naopak výrazem pochopení přírody a místa člověka v ní. Cílem nás všech by mělo být co možná nejvíce nahradit výrobky, pocházející z neobnovitelných zdrojů surovin, výrobky ze dřeva. Používání dřeva je energeticky nenáročné, neznečišťuje životní prostředí a navíc dřevo je přece krásné a nepochybně i panu ministru životního prostředí příjemnější. Dřevo je domácí surovina, která roste v regionech, kde jsou omezené pracovní možnosti. Využijme této příležitosti k rozvoji venkovských regionů. Naši předkové tak činili. Jestliže chceme pomoci pěstovat lesy používejme papíru včetně recyklovaného všude, kde se dá. Jestliže chceme, aby i generace, které přijdou po nás, měly k dispozici uhlí, ropu, písek, vápenec a další suroviny, využívejme k životu dřeva. Když budeme postupovat rozumně, užitek z lesa bude trvalý.

Jaromír Vašíček

DŘEVAŘSKÉ OKRUŽOVACÍ STROJE UNEX - VARIANTA BLIŽŠÍHO NÁVRATU K PŘÍRODĚ

Spojení požadavků moderní architektury a rychlosti procesu opracování dřeva do požadovaných tvarů a současně řešení problematiky odpadové dřevní hmoty nabízí technologie okružovacích strojů firmy Unex. Principem je rotační pohyb prstence opatřeného noži, jehož středem je vedena kulatina, která je opracována na stabilní průměr dle nastavení nože. Základní typ stroje může být rozšířen o další doplňující operace. Maximální průměr surových tyčí je 250-350 mm podle typu stroje. Výstupní průměry suroviny se pohybují v rozmezí 30-300 mm a minimální délka tyčí od 1 m. Opracovaná kulatina nachází široké uplatnění zejména ve stavebnictví.

Lignum 1/1998, redakce

DNĚKOLIK POZNÁMEK K ZÁVĚRU DISKUSE O ZÁCHRANĚ A REPRODUKCI GENOVÝCH ZDROJŮ (GENOFONDU) LESNÍCH DŘEVIN (LP 1998/3, 5, 9, 11)

V odpovědi (LP 1998/11) na kritické poznámky ke svému článku v LP 1998/3 neuvádí K. Kaňák nic nového. Trvá na názoru, že náklady spojené s dlouhodobými opatřeními k záchraně genofondu lesních dřevin jsou vynaloženy zbytečně. Základním postupem v rámci aktivit spojených s opatřeními k záchraně a reprodukci genových zdrojů lesních dřevin jsou opatření in situ, v současnosti reprezentované v ČR zejména souborem genových základen o výměře větší než 100 tis. ha a porosty uznanými ke sklizni osiva rovněž o výměře větší než 100 tis. ha. V těchto objektech se má, vedle využití ke sklizni osiva, realizovat podle možnosti přirozená obnova. Bohužel současný stav lesů v ČR a stav lesního prostředí v některých oblastech vede k tomu, že některá opatření ex situ jsou nutná.

Genové základny lesních dřevin jsou v současnosti považovány za významné opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů cenných populací lesních dřevin. Tato skutečnost se mimo jiné odráží i v ustanovení zákona č. 289/1995 o lesích v § 8, odst. (l) f, (lesy k zachování biologické různorodosti) a dále ve vyhlášce 82/1996 zejména v § 14 (genové základny). Je pochopitelné, že bychom byli rádi, kdyby genové základny nemusely být specificky vylišovány a kdyby bylo možné za genové základny považovat všechny lesy v ČR. Bohužel stav, zejména složení a zdravotní stav lesů je takový, že žádoucí ideál je zatím v nedohlednu.

Skladování reprodukčního materiálu lesních dřevin, zejména osiva a pylu při velmi nízkých teplotách pod 0 C je v současnosti běžný postup, který se uplatňuje nejen v genových bankách lesnických a zemědělských, ale i ve skladech osiva semenářských závodů. Vedle opatření k reprodukci genových zdrojů sleduje, v semenářských závodech, čistě praktické cíle, tj. zajištění potřebných zásob lesního osiva pro léta neúrody. Ve skladovaném materiálu (osivo, pyl, případně rostlinné explantáty) může ovšem docházet ke změnám v důsledku mutací, různé životaschopnosti skladovaného materiálu aj. S těmito skutečnostmi, které probíhají i v populacích lesních dřevin in situ a ex situ, nutno počítat. V praxi zatím je málo používaná metoda kryokonzervace, např. v tekutém dusíku s ohledem na to, že řada otázek není ještě po stránce metodické dořešena, zejména pro některé druhy dřevin, dále s ohledem na značnou náročnost na zařízení, materiál a náklady.

Pokud jde o semenné sady, je pochopitelné, že nesplňují a ani nemohou splňovat zcela teoretické předpoklady, zejména princip panmixie a požadované úplné eliminace sprašování pylem z okolních více méně vzdálených lesních porostů. Nutno však zdůraznit, že semenné sady ze značné části, i když ne zcela, splňují žádoucí cíle, tj. shromáždění selektovaných jedinců (vegetativních potomstev výběrových nebo šlechtitelských stromů) a dále i zpravidla skutečnost, že značný podíl opylení se realizuje pylem v semenném sadu produkovaným. Skutečnost, že vedle částečného možného sprášení z okolí dochází i k samoopylení, je pochopitelná. K tomuto posledně jmenovanému jevu dochází v porostech lesních dřevin, např. u smrku ztepilého a borovice lesní v objemu cca 5-10 %. Navíc je nutno zdůraznit, že zakládání semenných sadů sleduje mimo jiné cíle technicko-ekonomické, tj. usnadnění vlastního sběru plodů nebo semen lesních dřevin. Jak je obecně známo, v podmínkách ČR nemají být semenné sady základním zdrojem reprodukčního materiálu. Mají představovat pouze doplněk sklizně z porostů uznaných ke sklizni osiva, které mají být i nadále hlavní základnou reprodukčního materiálu pro umělou obnovu lesních porostů a zalesňování. Nutno dále zdůraznit, že za rozhodující pro posuzování hodnoty reprodukčního materiálu ze semenných sadů se dnes považují výsledky porovnávacího testování potomstev s příslušnými standardy (zpravidla potomstvy vhodných porostů uznaných ke sklizni osiva). Pozitivně ověřené semenné sady jsou zařazovány do kategorie zdrojů ověřených. V současnosti probíhají ověřovací práce i v ČR na řadě porovnávacích ploch a to specificky pro semenné sady borovice lesní a modřínu opadavého.

Lze těžko polemizovat s názorem K. Kaňáka, že aplikace evoluční vědy v našem lesnickém výzkumu i praxi je stále ještě "v plenkách". Je však možno konstatovat, že alespoň opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů lesních dřevin v ČR představují ucelený systém, který lze co do obsahu i rozsahu dobře porovnávat s obdobnými postupy v zahraničí, mimo jiné např. ve Spolkové republice Německo (Konzept zur Erhaltung forstlicher Genressourcen in der Bundesrepublik Deutschland (Forst und Holz 44, 1989, 15: 379-404)). Dále je možné uvést, že opatření, která se v ČR realizují již poměrně dlouhou řadu let, byla v našich podmínkách započata dříve, než v řadě dalších evropských zemí, a to zejména se zřetelem na škody způsobené na lesních porostech znečištěním ovzduší, především v oblasti Krušných hor.

J. Kaňák v příspěvku v LP 11/98, str. 429 poukazuje na některé aktivity VÚLHM - pracoviště Plzeň-Bolevec, zejména pokud jde o zakládání semenných sadů, a konstatuje, že sotva se v ČR najde někdo, kdo by mohl v tomto směru, tomuto pracovišti konkurovat. I když tyto aktivity nutno pozitivně hodnotit, nelze, myslím, tvrzení o konkurenčním srovnání brát vážně, uvážíme-li, že celková rozloha semenných sadů, různých dřevin, založených během asi posledních 30 let v ČR, přesahuje dnes rozlohu 300 ha.

Jiří Šindelář

KVALITNÍ SNĚHOVÉ ŘETĚZY PRO DOPRAVU A MANIPULACI SE DŘEVEM

K zajištění plynulosti práce kolové mechanizace na pilách, lesních závodech i při dopravě kulatiny a řeziva je nezbytné odpovídající vybavení. Za nepříznivých podmínek, zejména v zimním období jsou důležitou výbavou vozidel sněhové řetězy. Tradičním výrobcem - rakouskou firmou Pewag jsou na našem trhu nabízeny kvalitní řetězy použitelné na nové i ojeté pneumatiky. Řetězy pro lesnické a zemědělské využití se vyznačují zvýšenou schopností samočištění a svým tvarem a rozložením hnacích sil přispívají i k ochraně půdy. Kompletní atestace řetězů i v České republice je dokladem jejich kvality.

Lignum 2/1998, redakce

K OSMDESÁTINÁM ING. JIŘÍHO ŠINDELÁŘE, CSc.

V únoru letošního roku se dožívá osmdesáti let dlouholetý spolupracovník našeho časopisu a autor velké řady příspěvků, ing. Jiří Šindelář, CSc. Čtenáři Lesnické práce i pracovníci lesního hospodářství jej dobře znají nejen z jeho četných publikací, ale i z řady odborných vystoupení na nejrůznějších konferencích, seminářích a přednáškách. Jeho současnou obdivuhodnou aktivitu a velký pracovní elán dosvědčuje téměř 200 jeho příspěvků, které publikoval v posledních deseti letech.

V Lesnické práci jsme v roce 1994 uveřejnili medailonek k jeho 75. narozeninám, a proto bychom se chtěli v tomto našem dnešním příspěvku jen velmi stručně zmínit o aktivitách jubilanta v posledních letech.

Ing. Jiří Šindelář, CSc., narozen 27. února 1919 v Běstvině u Chrudimi, absolvoval jak Vyšší lesnickou školu v Písku, tak i vysokoškolské studium na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně a dokončil je na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství ČVUT v Praze v roce 1946. Po ukončení studií zastával v lesním provozu řadu významných hospodářských funkcí, např. na bývalém ředitelství Státních lesů a statků, na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu nebo na Krajské správě lesů v Českých Budějovicích. Zde všude se podílel na řídící, organizátorské i odborné činnosti v LH.

Ve VÚLHM pracuje od r. 1957. Již v roce 1966 obhájil kandidátskou disertační práci na téma "Proměnlivost modřínu opadavého", která byla významným mezníkem a základem pro jeho další odbornou činnost i vědecká studia, a také pro výchovu nových vědeckých pracovníků. Jeho vědecká práce byla zaměřena jak na studium a řešení nejdůležitějších otázek pěstování, genetiky a šlechtění lesních dřevin, tak i na zpracování základních metodických přístupů k řešení těchto otázek. Neopomenutelná je i jeho dlouhodobá práce na záchraně a reprodukci genofondu cenných populací lesních dřevin a návrh koncepce genových základen, který se dnes uplatňuje v hospodářské úpravě lesů i v lesních legislativních opatřeních.

Píle a pracovitost jubilanta, jakož i neuvěřitelně objemná publikační činnost v našich i zahraničních vědeckých a odborných časopisech zaslouží zcela mimořádného uznání a ocenění. Počet jeho publikací dosahuje přes 500 titulů a jen za posledních deset let (od r. 1989 do r. 1998) publikoval 189 prací a zpracoval 9 studií a závěrečných práv. Úplný seznam těchto prací za poslední desetiletí bude publikován ve Zprávách lesnického výzkumu (3/1998).

Významné životní jubileum zastihuje ing. Jiřího Šindeláře, CSc., v intenzivním pracovním nasazení a v plné tvůrčí činnosti, jak o tom svědčí mimo jiné i zmíněný obsáhlý počet jeho prací. Ing. Šindelář tak trvale a systematicky uplatňuje svoje dlouholeté odborné i vědecké poznatky v nejširším okruhu pracovníků LH. Jubilant i ve svém věku pokračuje v práci ve VÚLHM, kde je tato jeho práce stále velmi žádána a uznávána. Je třeba také vyzdvihnout neobyčejnou skromnost jubilanta i jeho ochotu kdykoliv radou i skutkem pomoci všem, kteří se na něj i dnes často obracejí. A proto bych chtěl v závěru tohoto kratičkého jubilejního medailonku znovu uvést závěrečná slova z předchozího medailonku v Lesnické práci z roku 1994: Při příležitosti významného životního jubilea ing. Jiřího Šindeláře, CSc, vzpomínáme s obdivem, uznáním a s úctou jeho obrovské práce pro české lesy i pro lesní hospodářství a přejeme mu do dalších let pevné zdraví, dobrou pohodu a stále vysoký pracovní elán pro jeho další práci, i dobrou životní pohodu a stálý optimismus.

Za všechny přátele a spolupracovníky Vlastislav Jančařík