LESY MĚSTA ROKYCAN
Díky prozíravosti mnoha předchozích generací vlastní dnes město Rokycany nemalý lesní majetek. V roce 1953 mu bylo státem odňato 3730 ha lesů. Ve svém příspěvku nechci čtenáře Lesnické práce zatěžovat výkladem dlouhé a složité historie rokycanských lesů. Rokycany vlastní své lesy nepřetržitě od XIV. století a bylo by to zřejmě vyprávění velmi obsáhlé, ale ne pro každého dost zajímavé. Čtenářsky i odborně zajímavější se jeví současná problematika hospodaření v městských lesích a zejména některé zkušenosti, získané při obnově městského vlastnictví po roce 1991.
Už při tvorbě původní koncepce správy městských lesů bylo zřejmé, že nestačí jen navázat na systém, který existoval před více než čtyřiceti lety, před jejich zestátněním. Obnova vlastnických práv města na jeho lesy probíhala postupně, a vlastně nebyla do dnešního dne, podobně jako u mnoha jiných obcí a měst, dokončena. V první fázi po roce 1991 bylo městu vráceno jen 1900 ha lesů. Teprve po vyřešení převodu části městských lesů ze správy ministerstva obrany v září 1997 město nabylo téměř celý svůj historický lesní majetek, tj. téměř 3500 ha.
Je zajímavé, že k převzetí lesů státem stačil v roce 1953 jednoduchý protokol obsahující výčet pozemkových parcel a dalšího majetku, který byl městu "z rozhodnutí Krajského národního výboru" odebírán, a během necelého měsíce nabylo zmíněné rozhodnutí platnost. Dnes ale musí město velmi složitě státu prokazovat, že jeho nárok na nemovitosti, které v průběhu státního hospodaření zpravidla změnily své označení, je oprávněný. Proč tomu není naopak? Proč ten, kdo zestátněním majetek získal, nemá povinnost prokázat, jak a kdy ho nabyl?
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA
Změněné hospodářské poměry nedovolují ani prosté převzetí předválečné (a poválečné) organizační struktury městských lesů. Třístupňové organizační schéma: lesní úřad - polesí - hájenský úsek neodpovídá při dané výměře městského lesního majetku současným potřebám a zejména možnostem. Rozhodli jsme se proto pro jednodušší, dvoustupňové uspořádání: ústředí - lesní úřad, který řídí přímo polesí, jež nejsou již dále organizačně členěna. Polesí má výměru okolo 400 ha a je vybaveno odpovídající pravomocí a samostatností k zajišťování veškeré provozní odborné činnosti, včetně ochranné služby. Při současné náročnosti požadavků kladených na lesní službu se jeví tato výměra polesí zcela přiměřená a i z ekonomického hlediska zdůvodněná. Nerovnoměrné teritoriální rozmístění městských lesů nás ovšem někdy nutí zřizovat výjimečně i menší územně dislokované provozní jednotky. Použití jakékoliv zjednodušené šablony při jejich tvorbě považuji za nepřijatelné. Účelnost a zájmy dobrého hospodaření i správy lesů jsou nejvýznamnějším kritériem. Místo formálního zvětšování polesí je vhodnější rozšířit pracovní náplň polesného o další činnosti v zájmu jeho plného vytížení.
Ani původní organizační začlenění ústředí městských lesů nemohlo být převzato bez zásadní změny. Lesní úřad byl v minulosti součástí městského úřadu. Veškerá správní a ekonomická agenda spojená s hospodařením v městských lesích byla zajišťována společnými útvary městské správy. Několik úředníků lesního úřadu se zabývalo výhradně odbornými lesnickými problémy, včetně hospodářské úpravy. Jejich rozhodovací pravomoc byla velmi omezena. Z dokumentů, které máme k dispozici, je zřejmé, že městské orgány, zejména městská rada a její tzv. lesní komise, rozhodovaly nejen o majetkových otázkách, ale také o všech personálních problémech lesního personálu, určovaly hlavní odběratele a ceny vytěženého dříví, stanovovaly se značnou podrobností mzdové a platové podmínky pracovníků atd.
V nových podmínkách počátku 90. let již takové pojetí řízení lesnického provozu nemohlo vyhovovat. Proto byla pro hospodaření v městských lesích vytvořena ekonomicky relativně samostatná příspěvková organizace. Jejím úkolem bylo pečovat o městské lesy na žádoucí odborné úrovni a s přihlédnutím ke všem funkcím, které mají plnit a současně vytvářet v přiměřeném rozsahu i finanční zdroje pro tuto péči, event. pro další potřeby města.
V podmínkách rokycanských lesů to není zrovna lehký úkol. Obnova porostů v souladu s principy trvale udržitelného hospodaření a rozvoje produkčních i veřejně prospěšných funkcí není ekonomicky jednoduchou záležitostí. Také včasná a intenzivní výchova lesních kultur a mlazin, jejichž zastoupení ve věkové struktuře rokycanských lesů je mimořádně vysoké, je velmi nákladné. Nemalé náklady je nutno vynakládat na ochranu kultur, zejména proti buřeni a okusu zvěře.
ZPŮSOB OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESŮ
Po vytěžení kalamitního dříví v 80. letech byly lesy předány ve stavu, neumožňujícím větší intenzitu těžby. Těžební předpis, určující ekonomické zdroje lesního hospodářského celku, se v prvních letech po převzetí městských lesů pohyboval pod úrovní 3 m3/ha. Až po schválení nového LHP došlo ke zvýšení těžebních možností na současných cca 4 m3/ha. Příspěvková organizace Lesní úřad Rokycany si nemohla, podobně jako naprosto převažující většina jiných organizací, spravujících obecní a soukromé lesy, dovolit "luxus" extenzivního hospodaření, spočívajícího v prodeji dříví na stojato a zajišťování lesních prací výhradně dodavatelským způsobem. Městské lesy neshledaly účelným dělit se o zisk z obchodních a jiných lesnických aktivit s dalšími podnikatelskými subjekty a všude, kde to bylo možné a racionální, podnikaly (a dodnes podnikají) "ve své režii".
Podnikatelská činnost městských lesů má svá specifika. Zisk, který je i v tomto případě cílem podnikání, není rozhodně samoúčelem. Vytvoření příslušných zdrojů pro financování pěstebních a dalších obdobných prací je nevyhnutelnou podmínkou řádné péče o les. Bez potřebných prostředků jsou všechna slova o lásce k lesu jen pouhou bezobsažnou frází, neboť spoléhat se na dotace z veřejných rozpočtů je nanejvýš riskantní a z lesnického hlediska nezodpovědné. Lesnické podnikání je z dlouhodobého hlediska málo výnosné. Mimo to vykazují hospodářské výsledky jednotlivých lesních majetků v poměrně krátkých časových intervalech výrazné výkyvy. Zodpovědný lesní hospodář si proto musí dobře uvážit, jakou část zdrojů vytvořených obhospodařováním lesů v daném období investuje do lesního hospodářství a jakou část použije pro jiné účely.
Rozhodování Lesního úřadu Rokycany v ekonomických otázkách bylo dále zkomplikováno naprosto nedostatečným technologickým vybavením pracovišť, převzatých od státních lesů. V souladu se zákonem č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, byly obcím vráceny jejich lesy (pokud byly vůbec vráceny), obvykle bez potřebného provozního zařízení. Obcím nebyly předány žádné další výrobní kapacity lesního hospodářství, třebaže předchozí správce jejich lesů (stát) je prokazatelně pořídil ze zdrojů, vytvořených mimo jiné i hospodařením v obecních lesích. Nejedná se při tom jen o strojní vybavení provozu, ale i o nezanedbatelnou část provozních budov, které byly jako nepotřebné státními lesy prodány (na náhradou za ně postavené budovy nemají obce nárok), a o část lesní dopravní sítě. Na obecní a městské lesy se nevztahují ustanovení restitučních zákonů o poskytování náhrad za snížení hodnoty lesního majetku v průběhu jeho spravování státem.
Nepovažuji za nutné se problematikou restituce obecních majetků na tomto místě dále podrobněji zabývat. Je ale nutné zdůraznit, že správa městských lesů v Rokycanech zahájila svou činnost fakticky bez jakéhokoliv vybavení. Město mohlo poskytnout Lesnímu úřadu do vínku jen nejnutnější provizorní kancelářské prostory, starý kancelářský nábytek, psací stroj a kalkulačku. Všechno ostatní bylo postupně pořízeno ze zdrojů vytvořených vlastní hospodářskou činností, s výjimkou části výpočetní techniky financované z tehdejších dotací ministerstva zemědělství. Bez aktivního přístupu k podnikání a dosažení podnikatelského zisku by to nebylo možné.
Možnosti městských lesů podnikat byly zpočátku dost omezené. Vlastními pracovníky Lesního úřadu byly prováděny jen nejjednodušší pěstební práce a práce v obnovených lesních školkách. Najímání dodavatelských firem pro pěstební činnost není z ekonomického i z lesnického hlediska účelné. Postupně se zvyšuje podíl vlastního sadebního materiálu pro obnovu lesa. Chybějící sazenice jsou zatím nakupovány. Těžební práce (těžba a přibližování) jsou zajišťovány dodavatelsky - podnikatelskými firmami, které k tomu mají živnostenské oprávnění. Prodej dříví byl do doby zřízení vlastního manipulačního skladu prováděn na odvozním místě, výhradně v režii Lesního úřadu.
ZPRACOVÁNÍ DŘEVA A DALŠÍ ČINNOSTI
V r. 1997 se podařilo přesvědčit představitele města o výhodnosti koupě pilařské provozovny v Rokycanech, disponující vlastní železniční vlečkou a skladem o výměře 4 ha. Protože většina městských lesů je od skladu vzdálena cca 5 km, jen dvě menší polesí jsou dál (cca 35 km), vzniká ideální možnost soustředit sem manipulaci a druhování téměř veškerého vytěženého dříví. Tato možnost je v současné době plně využívána a provozovna kombinující pilařské zpracování s druhováním sortimentů prokazuje jednoznačně svou efektivnost. Doprava surových kmenů na sklad je zatím zajišťována dodavatelsky, neboť se zatím nepodařilo vytvořit podmínky pro pořízení vlastní odvozní soupravy.
Na pilu a sklad v Rokycanech technologicky navazuje malá provozovna přidružené dřevařské výroby na polesí Žďár, orientovaná na výrobu palet z méně hodnotného řeziva. Obě provozovny vyrábějí pro vlastní potřebu městských lesů z pilařského odpadu oplocenky. Dalším rozšířením výroby oplocenek bude alespoň zčásti řešena zaměstnanost lesních dělníků v zimě. K zajímavým podnikatelským aktivitám správy rokycanských lesů patří také zřízení a provozování malé obůrky na polesí Zahrádka, kde na ploše cca 20 ha je chováno 50 ks dančí zvěře. Obůrka byla založena před 4 lety v oplocených lesních porostech bývalého muničního skladiště a v současné době se připravuje její rozšíření přikoupením dalších sousedních pozemků. Předběžná kalkulace nákladů a výnosů potvrzuje nepochybnou ekonomickou efektivnost.
Rozhodnutím městských orgánů byl Lesní úřad před několika lety pověřen spolu se správou lesů zajišťovat i péči o městskou zeleň. K tomuto účelu mu bylo předáno zahradnictví vybavené vytápěnými skleníky, provozované do té doby komunálními Technickými službami. Spolu s nezanedbatelným ekonomickým přínosem je pro lesnickou organizaci prospěšná i kooperace zahradnické činnosti s provozem lesních školek.
ZÁVĚR
Přes nemalý význam mysliveckého hospodaření, provozování péče o městskou zeleň či dalších aktivit správy městských lesů, pro budoucí rozvoj lesního hospodářství je i v současné době nejdůležitější další zlepšení zhodnocení těženého dříví. Tímto směrem, na racionalizaci technologických postupů těžby, dopravy, druhování a následné zpracování dříví jsou orientovány nejdůležitější koncepční záměry rokycanských lesů.
Realizace technologických a dalších koncepcí je tedy i nadále podmiňována aktivní podnikatelskou činností podnikového managementu. K tomu je ovšem nezbytná příslušná podniková, a v určité míře i osobní motivace.
V rámci příspěvkové organizace lze takové předpoklady jen obtížně zajistit. Proto byla v r. 1997 příspěvková organizace Lesní úřad Rokycany transformována na obchodní společnost Lesy města Rokycan, s. r. o. Zřizovatelem a jediným vlastníkem společnosti je město Rokycany, funkce valné hromady společnosti vykonávají zastupitelstvo a městská rada. Vztah společnosti (kterou vlastní město) a města (vlastníka lesního majetku) je vztahem nájemce a pronajímatele. Hospodaření společnosti je napojeno na městský rozpočet nájemným, jehož výše je v podstatě odvozována od dosahované rentability. Financování rozvojových programů společnosti je, podobně jako u ostatních organizací tohoto typu, zabezpečováno z vytvořeného zisku, který má společnost po úhradě nájemného a příslušných daňových povinností. To ovšem nevylučuje možnost podpory společnosti z prostředků městského rozpočtu.
K založení obchodní společnosti pověřené obhospodařováním městských lesů se nerozhodly jen Rokycany. Také řada jiných obcí a měst zvolila stejný postup. Ekonomická problematika městských lesních společností, zejména jejich vztahy ke zřizovatelům je v mnohém podobná. Širší diskuse o těchto otázkách ale přesahuje rámec tohoto příspěvku.