LITERÁRNÍ ROZHLEDY
GRÜBL A., HRUBY R., DELL G., EGGER CH.
BIOMASSE - TECHNOLOGIEN IN ÖSTERREICH (MARKTSTUDIE)
European Commission, Directorate-General for Energy (DG XVII), Linz, Austria, 1995, (86 s.)
Studie "Biomasa - a technologie jejího využívání v Rakousku" byla vypracována v rámci programu THERMIE s cílem shrnout rakouské zkušenosti s energetickým využíváním biomasy a umožnit jejich zpřístupnění všem odborníkům zabývajícím se využíváním biomasy jako obnovitelného zdroje energie. Rakousko nebylo jako příklad vybráno náhodou, ale proto, že se na jeho celkové energetické spotřebě podílí obnovitelné zdroje energie 27 % (v ostatních státech EU v průměru pouze 5,1 %) a z toho téměř polovinu tvoří právě energetické využívání biomasy. Dynamiku nárůstu využívání biomasy jako zdroje energie pak nejlépe vyjadřuje údaj, že objem energie získávané z biomasy se v Rakousku za posledních dvacet let zdvojnásobil. Autoři studie jsou zaměstnanci Hornorakouské energetické agentury (O. Ö. Energiesparverband), která byla jejím zpracováním pověřena Evropským společenstvím.
Studie je logicky a přehledně členěna do 16 kapitol (včetně shrnutí a přehledu literatury čítajícího 55 citací), a na 86 stranách, v 34 tabulkách, 27 grafech, na 1 mapce a 3 perokresbách se zabývá současným stavem i perspektivami energetického využívání biomasy v Rakousku. V úvodní části studie je charakterizován vývoj spotřeby energie v Rakousku v letech 1970-1993, podíl jednotlivých energetických médií na spotřebě energií, objem importu i exportu energií, podíl spotřeby energie na vyprodukovaném hrubém i čistém národním produktu a u vybraných údajů je provedeno i orientační porovnání s ostatními členskými státy EU.
První část studie je věnována problematice zdrojů biomasy a způsobům jejího využití v Rakousku. V první části této kapitoly jsou charakterizovány i kvantifikovány zdroje energeticky využitelné biomasy: palivové dříví, plantáže rychle rostoucích dřevin, sláma, bioplyn, řepkový methylester, energetické traviny (tzv. sloní tráva), odpady z dřevařské prvovýroby a dřevozpracujících provozoven, spalitelné odpady z výroben celulózy a papíru, "skládkový plyn", kaly z čističek odpadních vod, spalitelné komunální odpady atd. V druhé části téže kapitoly jsou pak uvedeny konkrétní příklady již existujících výtopen a kogeneračních jednotek, a to podle druhu spalovaného média, lokality, výkonu a roku uvedení do provozu.
Druhá část je věnována technologiím aplikovaným při energetickém využívání biomasy. Detailně jsou v ní popsána používaná topeniště, předtopeniště, hořáky a podávací zařízení (podle výkonu, druhu paliva a produkce imisí); kogenerační jednotky pro současnou produkci tepla a elektrické energie (podle pracovního způsobu); výroba řepkového methylesteru a bioplynu. Na závěr této kapitoly je pak uveden seznam rakouských firem (včetně jejich adres), které se zabývají výrobou komponentů nebo kompletních zařízení pro energetické využívání biomasy. Tento seznam je přehledně uspořádán právě podle způsobů využití biomasy (např. výrobci zařízení pro spalování štěpek, výrobci kogeneračních jednotek atd.).
Ve třetí části je prezentována současná rakouská energetická politika, a to formou přehledu cílů a nástrojů státní energetické politiky, legislativních opatření, financování a daní, podpory výzkumu technologií, vzdělávání a odborné přípravy a dotační politiky (na konkrétním příkladu je pak vysvětleno, jaké dotace a z jakých zdrojů je možné získat při výstavbě komunální výtopny na biomasu).
Závěrečná část studie je pak zaměřena na hodnocení technologického potenciálu na využití biomasy a odhad uplatnění energií získaných z biomasy na trhu. Tato část mimo jiné obsahuje úvahu o zvýšení objemu těžeb dříví v Rakousku o 10-20 %, neboť podle výsledků poslední inventarizace lesů se těží jen 63 % přírůstu. Dále se uvažuje se zvyšováním výměr ploch, na kterých budou pěstovány energetické plodiny (vzhledem k nadprodukci potravin v zemích EU). V souvislosti s tím se rozbíhá projekt výroby ethanolu s cílem dosáhnout roční produkce 370 000 litrů.
Na závěr je prezentován záměr postupného zvyšování využívání biomasy k energetickým účelům. Ten má charakter časového plánu na léta 1995-2015. Toto období je rozděleno na tři časové fáze (1995-2001, 2001-2008, 20008-2015), pro které jsou specifikovány dílčí cíle. V souladu s těmito záměry by v prvním období měla produkce energií z biomasy vzrůst absolutně o 32,6 PJ, ve druhém o 74,1 PJ a do roku 2015 o 140,4 PJ. Současně je uvedeno, v jakých zařízeních pro využívání biomasy by mělo být této produkce energií dosaženo, jako to bude představovat nezbytné investice, kolik bude vytvořeno nových pracovních příležitostí, jaké budou přínosy pro regionální ekonomiku a jak se tato opatření projeví ve snížení produkce CO2.
Vzhledem k tomu, že celá problematika využívání obnovitelných zdrojů energií je velice významná, je možno konstatovat, že zpracování studie bylo velice účelné. Celou studii je pak možné označit za obsažné, současně však stručné posouzení problému z více hledisek. Zpracování studie je z metodického hlediska naprosto čisté a lze ji proto zařadit mezi ty výjimečné práce, ve kterých se slučuje ryze odborný metodologický přístup se čtivostí! Obsah studie jsem shledal inspirativním nejen pro odborníky zabývající se energetickým využíváním biomasy profesně (pro ty studie představuje shrnutí současných rakouských vědeckých poznatků i praktických zkušeností), ale i pro pracovníky ochrany přírody, energetiky, i politiky na regionální a celostátní úrovni. Zejména z pohledu názorného příkladu zahrnutí energetického využívání biomasy do státní energetické politiky považuji tuto studii za nesmírně cennou nejen pro státy EU, ale i pro naše podmínky. Proto jsem přesvědčen, že tato studie vzbudí mezinárodní ohlas, který si zcela jistě zaslouží.
Zájemci o studii ji mohou získat buď v německé verzi (pod názvem v titulu) nebo v anglické verzi (pod názvem: Biomass - Technologies in Austria, Market Study), na adrese: O.Ö. Energiesparverband, Landstraße 45, A-4020 Linz, Austria. Cena výtisku je 130 ATS.
Vladimír Simanov
DR. H. WOLF, PROF. DR. H. BRAUN
ZACHOVÁNÍ A REPRODUKCE LESNICKÝCH GENOVÝCH ZDROJŮ
Svobodný stát Sasko; (Erhaltung und Föderung forstlicher Genressourcen Freistaat Sachsen); 1994; Schriftenreihe Landesanstalt für Forsten; 1995; č. 3; 36 stran.
V návaznosti na koncepci k udržení lesnických genových zdrojů ve Spolkové republice Německo (1989) byly vydány zásady pro udržení a podporu lesnických genových zdrojů pro spolkovou zemi Sasko (Freistaat Sachsen). Textová část práce je doplněna čtyřmi tabulkami, 16 obrázky a přehledem literatury (27 titulů). Protože Sasko je bezprostředním sousedem České republiky, stanovištní a porostní poměry v lesích jsou částečně srovnatelné s českými, zasluhují si zásady o genových zdrojích lesních dřevin, vydané v Sasku, i určité pozornosti českých lesníků.
Lesy v Sasku se skládají převážně z pasečně uspořádaných, většinou jednopatrových nesmíšených porostů smrku a borovice. Tyto porosty jsou výrazně odlišné od porostů původního složení. Lesy se jeví jako velmi náchylné k abiotickým a biotickým škodám. Aby se zajistila mnohostranná funkce lesů, je žádoucí dlouhodobá výsadba stanovištně vhodných, stabilních, druhově bohatých a produktivních lesních ekosystémů. Tvorba lesů se musí orientovat nejen na lesnicky nejdůležitější druhy dřevin, ale také na lesnicky méně významné druhy stromovitého a keřovitého růstu. Cílem lesnického udržování genů je proto obecně zachování a trvalá podpora genetické rozmanitosti lesních dřevin. Dosažení tohoto cíle je předpokladem pro zabezpečení adaptační schopnosti druhů a populací ke stále se měnícím podmínkám prostředí. Udržovací práce zahrnují také ty druhy dřevin, které jsou ohroženy vyhynutím a dále těch druhů, kde je nebezpečí ztrát částečné, vyhynutím dílčích populací. Trvalé udržení genetické mnohotvárnosti zahrnuje také opatření, která směřují k zachování vhodných porostních struktur a opatření orientovaná na uplatnění vhodného biologického materiálu na vhodných lokalitách, na nichž v současnosti není zastoupen.
V rámci dynamických postupů zajišťování genových zdrojů se jedinci, nebo populace, které přicházejí v úvahu, udržují na místě svého přirozeného stanoviště. Při tom se rozlišuje mezi udržením na místě původního výskytu (in situ) a mezi postupem, který spočívá v přenesení materiálu na jinou lokalitu, v rámci oblasti přirozeného výskytu druhu. Přednost dynamického postupu spočívá v tom, že evoluční procesy nejsou vyřazeny a možné změny, v důsledku reakce na měnící se podmínky prostředí, jsou možné. Při tom však existuje nebezpečí určité ztráty genetických informací selekcí nebo genetickým driftem. Opatření in situ spočívá v tom, že jsou vyhledány porosty určené k udržení genových zdrojů a je navrženo vhodné obhospodařování těchto porostů. Udržení in situ se týká jak porostů samotných, tak i přirozeného zmlazení, pokud se v porostech dostaví. V případě, že přirozená obnova není možná, lze uskutečnit síje nebo sadby, avšak výhradně materiálem, který pochází z porostu - objektu udržovacích prací.
Statická opatření jsou orientována na udržení současných struktur. V těchto případech nedochází k evolučním změnám. Ovšem některé selekční procesy, např. při skladování osiva a tím změny genetických struktur, nelze vyloučit. Ke statickým opatřením patří skladování osiva, pylu, sazenic, částí rostlin a jejich udržování vegetativním množením. Provedení těchto opatření je velmi závislé na biologických vlastnostech stromů a keřů, jejich množitelnosti řízky, dále na skladovatelnosti osiva, vývoji materiálu, který je třeba udržet (např. věk, fruktifikace) a dále na technických podmínkách. Opatření se realizují zpravidla ex situ v umělých podmínkách.
Z hlediska významu pro praktické lesní hospodářství jsou lesní dřeviny, v souvislosti se zachováním genových zdrojů, roztříděny do 3 skupin: Dřeviny klíčového významu, jejichž podíl v druhové skladbě lesních porostů bývá větší než 50 %, dále dřeviny přimíšené, s podílem 10-50 % a konečně dřeviny ostatní, řídce se vyskytující. Přehled dřevin je seřazen v následujících tabulkách 1-3. Ve sloupci kategorie je uvedeno, zda se jedná o udržení druhu jako celku (A), nebo genetické proměnlivosti (V). Naléhavost prací je udávána stupněm 1-4. Koncepce zachování lesnických genových zdrojů, vypracovaná pracovní skupinou spolkových zemí v r. 1989, předpokládá, že pro zachování bude průměrně vykázána plocha v rozsahu 2 % celkové plochy lesů v SRN. Pokud se tyto koncepce uplatní v Sasku, pak by mělo jít o 9900 ha z celkové plochy lesů 495 000 ha.
Jiří Šindelář
VÁCLAV KOVAŘÍK, PAVEL PEŠOUT, VÁCLAV ZELENÝ
ZÁMECKÉ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY PODBLANICKA
Vydal Český svaz ochránců přírody, ZO Vlašim, r. 1996, 120 stran, 85 černobílých a 15 barevných obrázků, tabulkový přehled, mapa, ISBN 80-902178-4-2, náklad 2500 ks.
Stromy i keře patří k obdivuhodným výtvorům přírody a ovlivňují lidstvo od jeho počátků, jak dokazují např. posvátné háje, v nichž sídlili bohové. S rozvojem společnosti získávalo dřevo stále více význam základní energetické a stavební suroviny. Později si lidé začali uvědomovat i estetickou a okrasnou funkci jednotlivých stromů a keřů. Ta nejvíce vynikla s příchodem novověku u šlechtických sídel - zámků. Z kulturních center v Itálii i jinde v Evropě se do českých zemí začaly postupně šířit různé architektonické slohy (renesance, baroko atd.), které našly své vyjádření i v zahradní architektuře. V tomto směru je Podblanicko značně bohaté, protože se zde zachovalo přes 30 zámeckých parků.
Studované území Podblanicka se prakticky kryje se současným správním okresem Benešov. Výskyt zdejších zajímavých, vzácných a památných dřevin mimo lesní porosty lze rozdělit do dvou tématických celků, podle nichž je členěna i tato publikace: na dřeviny zámeckých parků a na význačné, mnohdy státem chráněné stromy a aleje v obcích i volné krajině. Soustavný dendrologický průzkum zámeckých parků Podblanicka byl zahájen v 70. letech 20. stol. a prováděli jej prof. V. Kovařík, dr. V. Zelený a dr. A. Skalická.
Text publikace vychází z jednotlivých příspěvků uveřejněných ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Stav jednotlivých parků platí k r. 1996. Parky jsou řazeny abecedně. U každého jsou v záhlaví uvedeny základní zeměpisné údaje o poloze, ploše, nadm. výšce, době založení, vlastnictví a celkovém počtu zjištěných druhů jehličnatých a listnatých dřevin. Připojena je mapa okresu s bodovým umístěním. Vlastní průvodce parkem je koncipován formou procházky s upozorněním na dendrologicky nejcennější druhy a kultivary. Česká jména druhů jsou v závorkách doplněna latinskými. U nejmohutnějších stromů je v závorce uveden obvod kmene ve výčetní tloušťce. Určení alespoň přibližného stáří stromů je bez podrobného dendrometrického průzkumu značně sporné. Při odhadu věku je často nejdůležitější praktická zkušenost odhadce. Všeobecně se odhad většinou nadsazuje; stromy starší než 500 let rostou u nás jen zcela výjimečně. Do publikace nejsou zahrnuty soukromé dendrologické sbírky, které nejsou dosud dostatečně podchyceny.
Druhá část knihy obsahuje popis jednotlivých památných a významných stromů a alejí v obcích a volné krajině. Podrobné údaje o významných stromech jsou uvedeny v kapitole Památné a významné stromy Podblanicka. Za ní následuje důležitá kapitola o ochraně dřevin, ve které se čtenář informuje o příslušných platných zákonech, možnostech záchrany a v nutných případech i poražení stromů. Publikace je zakončena jmennými rejstříky a seznamem literatury.
Redakce