PERSPEKTIVY LESNICKÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Doc. ing. Luděk Šišák, CSc. - Lesnická fakulta ČZU v Praze
V minulém čísle Lesnické práce jsme měli možnost seznámit se v rámci pojednání o stopadesátiletém výročí vysokoškolského lesnického vzdělávání s počátky lesnické vysokoškolské výuky u nás a ve stručném průřezu s jejím pokračováním až do dnešní doby na pražské lesnické fakultě.
Na mezinárodním semináři k tomuto tématu se však jednalo nejen o minulosti, současnosti a budoucnosti českého vysokoškolského vzdělávání, ale zejména o současnosti a budoucnosti vysokoškolského lesnického vzdělávání v širším kontextu, v evropském rámci. Byly zde předneseny zajímavé referáty, které jsou obsahem sborníku z tohoto jednání a v plném znění budou rovněž publikovány.
Profesor Franz Schmithüsen ze "Spolkové technické univerzity v Zürichu" (ETH Zürich) přednesl referát na téma Výzvy lesnickému vzdělávání v měnícím se společenském a univerzitním prostředí. Doktorka Roseline de Romemont z "Francouzského institutu lesnického, zemědělského a krajinného inženýrství" v Nancy (ENGREF Nancy) hovořila o výuce a učebních osnovách v souvislosti s novými požadavky společnosti. Doc. Krzysztof Bedkowski z "Vysoké školy zemědělské ve Varšavě (SGGW Warszawa) pojednal ve svém referátu o současnosti a budoucnosti lesnického vzdělávání v Polsku a Doc. Waldemar Gil ze "Zemědělské univerzity v Krakově" (AR w Krakowie) rozebíral problematiku vysokoškolského lesnického vzdělávání na příkladě lesnické fakulty v Krakově. Profesor Vladimír Chalupa přednesl úvodní referát o historii českého vysokoškolského lesnického vzdělávání, jeho současnosti a perspektivách. Na dvoudenním jednání zaznělo množství názorů, které lze z hlediska širších mezinárodních trendů v lesnickém vysokoškolském vzdělávání v evropském prostředí zobecnit a uvést následovně.
NOVÉ TRENDY V LESNICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ
Je povšechným jevem, že absolventi lesnických fakult nenacházejí zdaleka uplatnění jen ve vlastním lesnickém sektoru. Lesnická vysokoškolská výuka je společnosti užitečná a konkurenceschopná s dalšími obory, pokud vychází z potřeb ochrany životního prostředí a trvale udržitelného hospodaření v krajině. Musí poskytnout absolventům dostatečné znalosti pro široký rozsah zaměstnání. K tomu jsou vytvářeny pružné výukové programy s možností volby předmětů a témat, korespondujících se zájmy a schopnostmi studentů.
Absolventi lesnické vysokoškolské výuky jsou zaměstnáváni v evropském prostředí jako řídící pracovníci v procesu obhospodařování lesů jak v soukromém sektoru, tak ve státním, obecním, družstevním a společenstevním různé formy. Avšak kromě toho působí i ve státní správě ve sféře lesní i nelesní, ve výuce, výzkumu, a řadě dalších oblastí mimo lesy a lesní hospodářství. Sféra pracovního působení absolventů univerzitního lesnického studia v Evropě je tedy velmi rozmanitá a široká.
Požadavky společnosti na evropské lesy a lesnictví se mění a jejich struktura je vzhledem k dlouhodobosti a polyfunkčnosti lesa a lesního hospodářství složitá. Pro zkvalitnění výukového procesu je nutno znát jak současnou, tak budoucí úlohu lesníků ve společnosti a měřítka, podle kterých bude společnost hodnotit jejich kvalifikovanost a schopnosti. Naplňování požadavků na potřebnou kvalifikaci absolventů jako manažerů lesních majetků zůstává důležitým úkolem výuky. Ale objevují se nové potřeby, a to zejména v úloze univerzitně vzdělaného lesníka jako kvalifikovaného experta a poradce politických institucí, zájmových skupin a veřejnosti na různých úrovních, od nejvyšších až po lokální.
Lesní inženýr musí být schopen určit aktuální a potenciální užitek z lesa a současně definovat ekologické limity, za kterých je možno uvedený užitek získat. Měl by být schopen analyzovat konkurenční a souběžné zájmy a objasnit alternativní strategie vlastníkům lesa a veřejnosti. Měl by být schopen kalkulovat vlastní hodnotu a náklady na jednotlivé služby a produkty lesa, znát finanční problematiku jejich zabezpečování. Tyto úlohy vyžadují ekonomické myšlení, schopnost řešení střetů zájmů a nalézání kompromisů a znalosti legislativních rámců pro tuto činnost.
Trvale udržitelné hospodaření a ochrana lesa vyžadují v místním, národním a mezinárodním rámci příslušná politická rozhodnutí. V této souvislosti by měl být lesní inženýr schopen poskytnout informace a rady o potenciálních zdrojích a jejich úloze v sociálním a ekonomickém rozvoji. Profesionální lesník se musí vyrovnat s různými požadavky a chápat jejich mnohostrannou a dynamickou podstatu. Musí umět vysvětlit a demonstrovat složitost, komplexnost, ale také zranitelnost a křehkost lesních ekosystémů. Měl by umět vyhodnotit jejich zvláštnosti, volit potřebná opatření pro jejich ochranu a trvale udržitelné obhospodařování lesa.
Požadavky na výuku univerzitních studentů lesnického směru se posunují od vysoce specializovaných znalostí, spojených s úzkými profesionálními aktivitami, k poměrně širokému základu. To je zapříčiněno stále se vyvíjejícími potřebami společnosti, měnícím se profilem pracovních míst a vznikem nových pracovních míst s novou náplní. Trvalé vysokoškolské vzdělávání ve formě krátkodobých kurzů by mělo být v dnešní době důležitou součástí pružnějších a dlouhodobějších univerzitních výukových programů. Další cestou, jak reagovat na nové potřeby, je tvorba nových či inovovaných učebních programů, kombinujících výuku přírodních věd a výrobních technologií s výukou ekonomických disciplín.
Důležitým prvkem ve vztahu k univerzitnímu vzdělávání je zvyšující se nabídka tzv. vyššího středního vzdělání. Ta doplňuje, ale také konkuruje, tradičním univerzitním výukovým programům. Takovým příkladem je v Evropě vzdělání v lesnických a dřevozpracujících oborech. Srovnání mezi výukovými programy nabízenými dnešními vyššími středními školami a technickými školami (Fachhochschulen, Coleges) na jedné straně a univerzitními výukovými programy z doby před 25 lety to dosvědčují. Ze srovnání vyplývá, že lesnické fakulty musí rozšířit výuku směrem k interdisciplinárním předmětům a k systémovým analýzám, pokud chtějí nabízet studentům odpovídající vzdělání.
Flexibilní univerzitní lesnické vzdělání je jedním z mála, které nabízí rovnováhu mezi biologickými, technickými a společenskými disciplínami. Důležitá je úloha společenských, tj. sociálně ekonomických předmětů, protože problémy spojené s lesnictvím jsou problémy lidí a mezi lidmi při optimalizaci využití deficitních zdrojů a společenské rovnováhy. Vycházejí z rozdílných, často až protichůdných zájmů a hodnot při využívání zdrojů a z různého pojetí práv a možností užívání zdrojů mezi generacemi. Nejsou to lesy, které mají problémy, ale je to společnost, která problémy vytváří a musí je řešit.
Profil univerzitního lesnického vzdělání jako celku musí být současně jak specializovaný, tak interdisciplinární. Specializovaný v tom, že studenti musí rozumět lesním ekosystémům a podmínkám pro hospodaření v nich v dlouhodobé perspektivě. Interdisciplinární v tom, že lesy jsou pouze jedním z několika obnovitelných přírodních zdrojů a univerzitní vzdělání by mělo poskytnout obecný základ pro pochopení různých zájmů při využívání krajiny, pro pochopení postavení lesníka ve společnosti a vzhledem k dalším pracovníkům, se kterými budou absolventi univerzitního lesnického studia spolupracovat a přicházet do styku po ukončení studií.
Lesy jsou jednak velmi důležitou součástí životního prostředí a zásadní součástí krajiny s vysokou biodiverzitou. Současně jsou však lesy a lesnictví součástí venkova a urbanizovaných oblastí a jejich sociálně ekonomického stavu. Jejich polyfunkční a dlouhodobá úloha volá po syntéze odvětvových a meziodvětvových disciplín. Ochrana a hospodaření v lesích má převážně lokální a národní povahu a význam. Není možno zapomínat, že má však rovněž podstatný mezinárodní a světový rámec, je součástí světové politiky. Při procesu rozšiřování Evropské unie je mezinárodní aspekt ještě více zdůrazněn.
VZDĚLÁNÍ A VÝZKUM
Univerzitní vzdělání se neobejde bez výzkumu, kterého se účastní jak pedagogičtí pracovníci, tak studenti v doktorském, magisterském, ale i bakalářském studiu. Tradiční dělení výzkumu na základní a aplikovaný je doplňováno v praxi mnoha různými prolínajícími se formami, dnes často spojenými s různými systémy zadávání výzkumu a jeho financování. Dnešní výzkum je vysoce konkurenční záležitostí a je mezinárodně propojen. V této souvislosti jsou kladeny stále vyšší požadavky na jazykové vybavení a schopnosti studentů a učitelů. Zrychluje se mezinárodní výměna zkušeností jak v oblasti výuky, tak výzkumu.
Pro tento účel bylo zřízeno množství různých programů zejména v rámci Evropské unie, ale i mimo ni. Vysoce účinný a efektivní se stává např. program SOCRATES/ERASMUS, zaměřený na krátkodobou i dlouhodobou výměnu učitelů a studentů. Dalšími programy jsou např. TEMPUS, PHARE, COPERNICUS, aj. Existují rovněž bilaterální dohody mezi státy v této oblasti, o dohodách mezi univerzitami ani nemluvě. Do popředí se dostává řešení otázky vzájemné koordinace výukových programů mezi různými univerzitami u nás i v zahraničí, koordinace obsahu předmětů, formy výuky a hodnocení studentů tak, aby jim mohly být uznány na mateřské univerzitě předměty studované na jiných univerzitách včetně zahraničí.
ZÁVĚR
Současný vývoj, umožněný elektronizací infrastruktury, směřuje v rámci globalizace k prostupnosti výuky a výzkumu, vzdělání, získaných znalostí, schopností a dovedností tak, aby absolventi z jedné země mohli být zaměstnáni v daném oboru i v jiných zemích, aby se zrychlila a zkvalitnila komunikace mezi příslušnými odborníky z různých zemí.