PĚSTOVÁNÍ POLOODROSTKŮ LISTNATÝCH DŘEVIN

Jednání semináře bylo rozděleno na dvě části: dopolední teoretickou, v níž byly pojednány hlavní okruhy problémů uvedeného tématu (účastníci dostali k dispozici sborník referátů), a odpolední praktickou, v níž prezentovaly firmy EGEDAL (Dánsko) a Damcon (Holandsko) svoji školkařskou techniku, Lesní společnost Jaroměřice, a. s., a PTR Křtiny, s. r. o., stroje na přípravu půdy před zalesněním. Obě firmy uvažují o kooperaci při vývoji a výrobě některých strojů pro lesní hospodářství.

Současný trend v lesnictví - hospodaření přírodě blízké - s důrazem na zvýšení přirozené obnovy naznačuje do budoucna nižší potřebu sadebního materiálu. V oblasti školkařské produkce to předpokládá výrazný posun od kvantity ke kvalitě. Kvalita sadebního materiálu je nejdůležitějším kritériem, který bude rozhodovat o úspěšnosti a prosperitě školkařských provozů i odborných lesních hospodářů v zajišťování kultur. Velmi vysoké nároky na kvalitu jsou kladeny zejména u speciálních sazenic - poloodrostků a odrostků. Poptávka po nich se začíná pomalu zvyšovat, protože legislativa ukládá cílovou druhovou skladbu a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově. Poloodrostky a odrostky tak umožňují naplnit zákonné předpisy, zvláště jako doplněk přirozené obnovy jehličnatých dřevin listnáči, a to i při sníženém počtu sazenic. V současné době je však velmi málo školkařských provozů, které se na profesionální úrovni zabývají výrobou tohoto speciálního sortimentu.

Není zde možné podrobně rozebírat technologii pěstování poloodrostků a odrostků ve školkách. Omezíme se proto na praktická doporučení a zásady, které je dobré dodržet při jejich výsadbách, tak jak zazněly v průběhu semináře. Hned na začátku je důležité konstatovat že, jak bylo uvedeno, biologické předpoklady pěstování tohoto sadebního materiálu splňuje asi jen 30 % našich školek (tj. lehčí půdy s maximálním obsahem jílovitých částic do 30 %, hloubka orniční vrstvy min. 35 cm, v celém jejím profilu podíl humusu min. 3 %, nepřítomnost skeletu a dostatek kyslíku v orniční i podorniční vrstvě, hladina spodní vody nesmí vystoupit výše jak 80 cm pod půdní povrch). Závažným faktem je skutečnost, že technické předpoklady nesplňuje v celém rozsahu ani jedna naše školka (tj. především vybavení podřezávači, schopnými kvalitně podřezávat kořeny v hloubkách i přes 30 cm, a to u rostlin s výškou nadzemní části přes 60 cm, a školkovacími stroji, umožňujícími rychlé a kvalitní přesazování rostlin s výškou nadzemní části i přes 50 cm).

Použití sazenic s velkou výškou nadzemní části pro výsadbu má v LH dlouhou tradici. Lesníci v ČR i v zahraničí si byli vědomi předností, ale současně i nedostatků a možných rizik při výsadbě. Jejich uplatnění proto nikdy nedosáhlo významnějšího provozního měřítka. Vysoký sadební materiál se většinou používal jako příměs do monokultur, vesměs tvořil menší část umělé obnovy, při níž měly místo na stejných stanovištích i jednoleté semenáčky. V posledních několika letech tento typ výsadby souvisí se snahou ekonomicky zefektivnit obnovu a zajistit minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin ve stávajících monokulturách. Za předpokladu, že ztráty po výsadbě budou minimální, se většina autorů shoduje v tom, že při použití prostokořenného sadebního materiálu tohoto typu a výrazném snížení jeho počtu, bude ekonomika zajištěné kultury výhodnější než při uplatnění sazenic.

DEFINICE

Poloodrostek je rostlina, vypěstovaná zpravidla dvojnásobným školkováním, podřezáváním kořenů nebo přesazením do obalu, případně kombinací těchto operací, s nadzemní částí o výšce 51-120 cm a případně s tvarovanou korunou. Odrostek je rostlina, vypěstovaná minimálně dvojnásobným školkováním, podřezáváním kořenů nebo přesazením do obalu, případně kombinací těchto operací, s nadzemní částí o výšce 121-250 cm a s tvarovanou korunou.

KLADY

• vzhledem k výšce nadzemní části se mohou asimilační orgány ihned po výsadbě dostat mimo zónu působení mrazu, buřeně, zvěře,
• jsou-li všechny podmínky optimální, rostliny inenzivně přirůstají a kultura může být rychle zajištěna,
• možnost snížení počtu vysazovaných rostlin.

NEDOSTATKY

• velmi náročné na manipulaci, rostlina (obzvláště kořenový systém) rychle vysychá (podstatně rychleji než sazenice),
• nejsou-li zajištěny optimální podmínky (při manipulaci, výsadbě a po výsadbě), nastávají až 100% ztráty,
• nejsou vhodné pro použití do horších půdních a expozičních podmínek, na suchá a suchem ohrožená stanoviště,
• výrazně je zúžen genofond (způsoby pěstování, malým počtem vysazovaných rostlin),
• nákladnější doprava,
• vyšší cena (2-3x oproti sazenicím).

OBLASTI VYUŽITÍ

• obnova vodou ovlivněných a silně zabuřeněných lokalit,
• v horských polohách (zde převážně buk),
• na neextrémních stanovištích, kde je třeba rychle zakrýt a stabilizovat půdní povrch,
• při vylepšování a doplňování,
• je-li ve směsi dřevin potřeba u některých druhů zajistit výškový náskok,
• zabezpečení podílu melioračních a zpevňujících dřevin podsadbami nebo dosadbami do nezajištěných i zajištěných kultur,
• zakládání porostů s cílem rychle dosáhnout zajištěné kultury.

Začátkem 90. let se předpokládalo, že by podíl poloodrostků neměl přesahovat 15 % z celkového počtu výsadbyschopného sadebního materiálu, přičemž větší část by měly tvořit poloodrostky krytokořenné (viz Modely hospodářských opatření, ÚHÚL, 1991). Užití odrostků bylo a je považováno za specifický způsob obnovy, který je uplatňován zcela výjimečně. Větší rozšíření může mít pouze v účelových výsadbách.

ZÁSADY PRO VÝSADBU

• V posledním roce pěstování by rostliny neměly být hnojeny dusíkem.
• Vyzvedávat v hluboké dormanci, listnáče bez asimilačního aparátu.
• Vyřadit všechny rostliny, které nesplňují kritéria morfologické kvality, jeví sebemenší známky stagnace růstu, poškození nebo snížení vitality a nemají průběžný kmen.
• Po vyzvednutí minimalizovat vysychání kořenů aplikací antidesikantů; při přepravě dále chránit kořeny přebalem z juty, fólie nebo umístěním rostlin do uzavřených přepravních obalů.
• Pozdní podzimní vyzvedávání lze uskutečnit pouze v případě, že rostliny budou přes zimu skladovány v klimatizovaných skladech.
• Výsadbu provádět na sklonku zimy nebo časně na jaře, rostliny musí být v hluboké dormanci.
• Maximální doba založení před výsadbou - 3 dny, jednotlivě, zavlažit kořenový systém.
• Nejlepší je neskladovat, nezakládat, uplatnit systém "ze země do země".
• Vysazovat pouze na vlhčí a min. středně bohatá stanoviště bez výrazných klimatických extrémů.
• Vysazovat tak, aby každý kořen byl v kontaktu s půdou, při jamkové sadbě půdu min. 2x hutnit.
• Povrch okolí vysazené rostliny upravit tak, aby byl minimalizován negativní vliv buřeně, omezen nežádoucí výpar a srážková voda sváděna k rostlině.
• Po výsadbě lze nežádoucí transpiraci u listnáčů snížit další až 20% redukcí větví, lze aplikovat i antitranspiranty.
• Výsadba poloodrostků borovic, douglasky a jedle o výšce větší než 80 cm se nedoporučuje, a to ani krytokořenných rostlin (důvod: nevhodná ekonomika, riziko velkých ztrát po výsadbě).
• Při uplatnění krytokořenných odrostků je nutno navíc dbát o pevné, nerozpadavé a pro kořeny prostupné obaly; minimalizovat deformace kořenového systému, který musí být mykorrhizní; před transportem ze školky vyhnojit kořenový bal plným hnojivem; vysazovat jamkovou sadbou a vrch kořenového balu překrýt min. 3 cm vrstvou půdy, bal nesmí zaschnout.
• U odrostků platí, že jsou ještě choulostivější než poloodrostky, proto se musí respektovat to, že pouze lípy, javory, a jasany lze vysazovat jako prostokořenné (po výsadbě nutno zavlažit), všechny ostatní dřeviny jako krytokořenné.
  Pro úspěšné užití poloodrostků a odrostků je prioritní podmínkou zajistit co nejrychlejší regeneraci a obnovení růstu kořenů po výsadbě. Regenerace vyžaduje dostatek kyslíku, organické hmoty a živin v půdě. Výsadba na stanovištích, kde jsou tyto faktory v optimu, bude činit menší problémy než na stanovištích, kde je byť jen jeden z nich deficitní. Proto je kromě již uvedených zásad žádoucí:
• Ke kořenům při výsadbě vždy dávat co nejlepší půdu (i za předpokladu její donášky).
• Bezprostředně ke kořenům dávat organickou hmotu, nejlépe humus (hrabanku), který obsahuje mykorrhizní houby; v případě výsadby krytokořenných rostlin je vhodné prostor mezi stěnou jamky a kořenovým balem vyplňovat vyhnojenou (bohatou) humózní půdou.
• Dostatek živin zajistit přihnojováním, na středně bohatých stanovištích plným hnojivem, na bohatých stanovištích dusíkem, a to vždy na základě chemických rozborů půdy.
• Dostatek vody v profilu rhizosféry zajistit přidáním absorbentů pro jímání vody (speciální nepřímá hnojiva, která se aplikují při výsadbě), v případě nutnosti i zavlažením.

Kořenový systém musí pro rostlinu zajistit nejen dostatečné množství živin a vody, ale i mechanickou stabilitu budoucích porostů. Proto je naprosto nepřípustná jakákoliv jeho větší deformace, a to jak primární (způsobená při pěstování ve školce, tak sekundární (způsobená při výsadbě). Maximální přípustné odchylky od přirozené architektoniky kořenového systému v případě primárních deformací jsou:

a) dřeviny s povrchovým kořenovým systémem

• kořenový systém je tvořen minimálně třemi kosterními povrchovými kořeny, přičemž maximální úhel mezi dvěma nejvzdálenějšími je 1800 a minimální úhel mezi dvěma nejbližšími je 450; v případě výskytu pozitivně geotropicky rostoucího kořene (kůlový kořen) je dále nutný výskyt minimálně jednoho povrchově rostoucího kosterního kořene,
• kosterní kořeny zachovávají stále stejný směr růstu, vzájemně se neobtáčejí a neproplétají (zaškrcení, smyčky, spirály),

b) dřeviny s kůlovým kořenovým systémem

• po mechanické úpravě růstu kůlového kořene (školkování, podřezávání) v místě řezu vyrůstá i několik panoh, přičemž jedna z nich musí zachovávat pozitivně geotropický směr růstu,
• panohy a boční kořeny zachovávají stále stejný směr růstu, vzájemně se neobtáčejí a neproplétají.

Při pěstování krytokořenných rostlin je přípustná změna růstu bočních kořenů z plagiotropního na pozitivně geotropický (kořen narazí na nepropustnou stěnu obalu a roste kolmo ke dnu obalu), kořeny se nesmí stáčet, proplétat, vytvářet spirály.

Pro minimalizaci sekundárních deformací je nutné respektovat:

• Velikost jamky (štěrbiny) musí být větší, než je velikost kořenového systému vysazované rostliny; doporučená velikost jamky:

a) prostokořenné poloodrostky

• u smrku o výšce 51-80 cm min. 50x50 cm, hloubka 30 cm,
• u dřevin s kůlovým kořenovým systémem o výšce 51-80 cm min. 40x40 cm, hloubka 30 cm; o výšce 81-120 cm min. 50x50 cm, hloubka 40 cm,

b) krytokořenné poloodrostky

• při výšce obalu do 20 cm min. 40x40 cm, hloubka 25 cm,
• při výšce obalu do 30 cm min. 50x50 cm, hloubka 35 cm,

c) odrostky a stromy

• velikost musí respektovat parametry kořenového systému nebo kořenového balu vysazovaných rostlin.

Při použití vrtáků lze šířku jamek zmenšit tak, aby stěna jamek byla min. 2 cm od konce nejdelšího bočního kořene.

• V případě, že stěny jamky neproschnou a nebude v ní stagnovat voda, lze je připravit v předstihu na podzim.
• Při výsadbě musí být kořenový systém rozložen do přirozené polohy, jedinou přípustnou odchylkou je u dřevin s kůlovým kořenovým systémem zploštění do vertikální roviny (princip stěrbinové sadby, bagr) za podmínky, že deformované kořeny nebudou mechanicky poškozeny (odřeny, nalomeny) a všechny budou stočeny pouze do pozitivně geotropického směru růstu.
• Vytvořený otvor pro výsadbu nesmí mít ohlazené stěny a suchý povrch, kořeny takto upraveným půdním povrchem neprorůstají, deformují se a trpí i nedostatkem vláhy z půdy.
• Fixace rostlin po výsadbě pomocí opěrných kůlů by měla být minimální, neboť negativně ovlivňuje vývin kořenového systému z hlediska zajištění mechanické stability stromu, kůly max. do poloviny výšky kmene, kotvení max. 2 roky.

Častý neúspěch při těchto výsadbách je způsoben přísušky nebo suchým počasím, obzvláště v prvním roce po zalesnění. V případě nutnosti je proto žádoucí zajistit v tomto kritickém období dostatek vody pro rostliny ruční zálivkou nebo aplikací antitranspirantů. I když jde o operace ekonomicky náročné, jsou vždy výhodnější než 100% ztráty.

Při užití poloodrostků a odrostků je nutno přísně respektovat základní biologické principy. Jde o rostliny vývojově starší, které se jen problematicky přizpůsobují změně růstových podmínek. Proto je nutné:

• Přísně respektovat ekologické nároky jednotlivých druhů dřevin a ekotypů; tyto uplatňovat pouze v optimálních podmínkách jejich ekovalence.
• Přísně respektovat klimaxovost dřevin; klimaxové dřeviny nemohou být vysazovány na volné nekryté plochy (jejich uplatnění lze vidět zejména v předsunutých prvcích obnovy, podsadbách a přes přípravné dřeviny).
• Přísně respektovat světlo- a stínomilnost dřevin; světlomilné druhy a druhy vypěstované v nekrytých školkách nevysazovat pod porost, rostliny vypěstované ve stínu nebo vyzvednuté z krytu porostu vysazovat pouze pod ochranou porostu (jinak dojde k dlouhodobé stagnaci růstu).
• V mrazových lokalitách nevysazovat dřeviny trpící mrazem a vždy dávat přednost pozdě rašícím formám.
• Obzvláště prostokořenné poloodrostky neuplatňovat na stanovištích, kde je povolena dlouhá doba pro zajištění kultur i při použití krytokořenných sazenic; v případě, že se po výsadbě rostliny ujmou, kořenový systém regeneruje pomalu a hrozí i jejich vyvrácení.
• Nejsou-li speciálně pěstované (speciální imisní školky), neuplatňovat poloodrostky v pásmech ohrožení A, B imisních oblastí; vývin kořenového systému povinně mykorrhizních dřevin, což je většina našich hlavních druhů, je výrazně ovlivňován množstvím dodaných asimilátů; velká a dlouhodobá redukce asimilačního aparátu proto nemůže růst a funkci kořenů zajistit.
• Uplatňovat reprodukční materiál místních populací a rostliny pěstovat (dopěstovávat) v místních školkách.
• Zejména v případě, že vysazované poloodrostky a odrostky jsou dřevinami hlavními, nezužovat a neovlivňovat jejich genofond přehnanou selekcí (např. při výsadbě pouze cílového počtu se nikdy nepředpokládá, že bude následovat přirozená obnova; jde o plantážní způsoby pěstování lesa) nebo aplikaci silných morforegulátorů (stimulátory a retardanty růstu).
• I při výsadbě poloodrostků a odrostků je žádoucí budoucí kvalita jejich dřevní hmoty; tzn. vysazovat je v dostatečně hustém sponu, pěstovat ve směsi s výchovnou (výplňovou, zápojnou) dřevinou nebo uplatnit vyvětvování.
• Při výsadbě ve velkém sponu bez výchovné dřeviny je třeba současně použít i dřeviny krycí (ochrana půdy).
• Při výsadbě "čisté skupiny" (monokultura) lze snížit počet vysazovaných prostokořenných nebo krytokořenných poloodrostků na daném stanovišti oproti sazenicím o 30 %; v případě, že tento sadební materiál bude vysázen řadově, hloučkovitě nebo jednotlivě, cílově bude tvořit úroveň budoucího smíšeného porostu a nebude vyvětvován, počet rostlin redukované plochy se rovněž snižuje max. o 30 % oproti počtu vysazovaných sazenic; při výsadbách poloodrostků buku, dubů a borovice do výšky nadzemní části 80 cm by však jejich počet neměl klesnout pod minimálně stanovený počet prostokořenných sazenic daný Vyhláškou 82/1996.
• Při výsadbě odrostků ve funkci hlavní dřeviny lze u listnáčů výjimečně snížit počet na 3500 ks/ha, zbylá část redukované plochy však musí být osázena plným počtem výchovné dřeviny.
• Obecně platí zásada, čím "horší" stanoviště, tím větší počet poloodrostků nebo odrostků je třeba vysazovat.
• U poloodrostků a odrostků je často nezbytnou podmínkou kvalitní produkce jejich vyvětvování po výsadbě; není-li uskutečněno přísně podle stanovených technologických postupů, je lépe nevyvětvovat, zejména u dubu.
• Realizuje-li se výsadba nebo dosadba (vylepšování, doplňování) poloodrostků tak, že jejich vysázený počet plus počet dalších vysazovaných rostlin tvoří min. 100 % minimálního povoleného počtu vysazovaných rostlin (včetně event. 30% snížení na poloodrostky), potom konkrétní počet vysazených poloodrostků se řídí čistě pěstebním záměrem; touto cestou lze v mnoha případech např. zajistit dostatečný počet melioračních a zpevňujících dřevin (stejný princip, tzn. počet vysazovaných poloodrostků se řídí čistě pěstebním záměrem, se uplatňuje i při podsadbách v zajištěných porostech).
• Problematické, pracné a značný lesnický um vyžadující je jednotlivé smíšení poloodrostků a odrostků, zvl. při podsadbách; jistější je proto skupinová (hloučková) výsadba; i ze semenářského a genetického hlediska je vždy výhodnější přirozená obnova z úrovňových stromů než ze stromů v hluboké podúrovni.
• Není-li výsadba úspěšná, poloodrostky a odrostky se dostávají do hlubokého šoku, který může trvat i 10 let. Skupinová výsadba (oproti jednotlivému smíšení) potom může mít tu nevýhodu, že není v daném časovém limitu uznána jako zajištěná kultura.
• Řadový a skupinový způsob smíšení by bylo vhodné preferovat nejen z hlediska snazší výchovy, ale i z hlediska nasazení mechanizačních prostředků, které oproti ruční práci celou výsadbu výrazně zlevní, urychlí a ulehčí.

PŘESADBA V POROSTECH

Tento způsob obnovy je spíše výjimečný a lze jej realizovat pouze u jednotlivých stromů, které budou přesazeny v bezprostřední blízkosti místa původního růstu, proto je třeba dodržovat tyto zásady:

• max. věk přesazovaných stromů 12 let, přesazovat pouze vitální stromy s vysoko nasazenou a málo větvenou korunou, s kořenovým balem, v případě delšího transportu svázat (stáhnout) korunu,
• raději nepřesazovat starší dřeviny s kůlovým kořenovým systémem,
• při výsadbě zajistit mechanickou stabilitu stromu, neutápět jej, povrch kořenového balu by měl být v úrovni terénu,
• ve vhodných podmínkách lze ruční práci nahradit nasazením speciálních přesazovacích strojů.

ZÁVĚR

Užití poloodrostků a odrostků při umělé obnově lesa má celou řadu předností, ale nejméně stejné množství míst kritických. Jejich uplatnění proto nemůže být obecné a nebude hlavním způsobem obnovy. V případě, že po výsadbě nenastanou optimální podmínky, rostliny se dostávají do hlubokého a dlouhodobého šoku, takže mnohdy současná výsadba sazenic bývá i z hlediska výšky nadzemní části úspěšnější (po překonání šoku však většinou bývá přírůst poloodrostků významný).

Vzhledem k tomu, že poloodrostky a odrostky vyžadují specifické způsoby pěstování a manipulace, je nutná velmi úzká součinnost mezi školkařem a lesním hospodářem. Tento sadební materiál by měl být pěstován pouze na základě objednávky (přesná specifikce množství a kvality), s přesně naplánovanou dobou a množstvím rostlin.

Ke zpracování bylo využito sborníku referátů, jmenovitě referátu doc. ing. Oldřicha Mauera, DrSc; redakce