STÁTNÍ PODNIK LESY ČR MĚNÍ OBCHODNÍ STRATEGII

Státní podnik LČR má za sebou první rok existence podle nového zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Jak hodnotíte z tohoto pohledu právě uplynulý rok 1998?

Zákon o státním podniku byl pro LČR skutečně zásadní právní normou. Jednak upravil postavení LČR jako správce státního lesního majetku, definoval vztah k majetku a umožnil podniku nastartovat skutečné podnikatelské aktivity, které mohou být základem dalšího rozvoje LČR. Této možnosti jsme využili a v roce 1998 jsme vypracovali investiční strategii a také jsme realizovali první investici do obchodní firmy, která nám zajistí, mimo jiné, možnost našich dalších aktivit ve zpracovatelském průmyslu.

Co znamenal tento rok pro Vámi řízený podnik jako největšího správce lesního majetku v ČR?

Mimo již uvedených věcí nebyl rok 1998 po odborné i ekonomická stránce ničím výjimečným. Daří se držet příznivé trendy ve výši nahodilých těžeb, výsadbě listnáčů, přirozené obnově a uplatnění přírodě blízkých způsobů hospodaření. Plnění výchovných zásahů ve výši bilancí LHP považujeme za samozřejmost. Zahájili jsme náročné zkoušky pro odborné lesní hospodáře LČR a zhruba 100 našich zaměstnanců již tuto zkoušku složilo. Očekáváme dobrý provozní hospodářský výsledek ve výši asi 800 mil. Kč, který zajišťuje naše potřeby v investiční oblasti i potřeby ve tvorbě rezerv. Předpokládáme i růst důležitých ukazatelů efektivity, jako např. rentability nákladů nebo mezd. Negativním vlivem byly červencové povodňové události v Orlických horách, kde vznikla LČR škoda 100 mil. Kč.

Co podle Vás rok 1998 přinesl lesnímu hospodářství a co lze očekávat v roce 1999?

Rok 1998 přinesl do lesního hospodářství určité napětí. Důvodem je jednak změna politické reprezentace, která je vždy provázena očekáváním změn dalších, včetně personálních, neuspokojenými ambicemi, atd. To jsou jevy celospolečenské, ale v lesním hospodářství, kterému ať chceme nebo ne, dominuje velký státní lesní majetek, jsou citelnější než kde jinde. Druhým momentem je situace v dřevozpracujícím průmyslu, která není dobrá a je zdrojem nestability u našich dodavatelů.

Minulý rok také ukázal, že lesy a lesníci musí hledat nové formy své profese, jejího uplatnění a postavení. Lesnictví musí směřovat k tomu, aby bylo oborem, který dokáže vlastníka lesa uspokojit v jeho představě, samozřejmě v rámci zákona. Že podle druhu vlastnictví budou tyto zájmy jiné, je nabíledni a také to považuji za legitimní. Mimo jiné i to může být východiskem pro názor na privatizaci státních lesů. Ve světě lesnictví směřuje k oboru, který se účastní hospodářských, podnikatelských i ekologických aktivit. Distancování se od kterékoliv z uvedených činností vede k nástupu extremistických aktivit z této strany.

Mohl byste podrobněji rozebrat vztah mezi zakladatelem s. p. LČR, dozorčí radou a managementem LČR?

Zakladatelem s. p. LČR je Ministerstvo zemědělství ČR a jeho vztah k podniku je upraven zákonem č. 77/1997 Sb., jmenovitě § 15. Mezi jeho hlavní práva a povinnosti patří založení podniku, jeho zrušení po souhlasu vlády, jmenování členů dozorčí rady, vymezení určeného majetku, vydání statutu podniku. Má právo požadovat informace o hospodářské činnosti podniku a kontrolovat jej. Dozorčí rada je již orgánem podniku a i ona má práva a povinnosti určeny v zákoně, a to v § 13. Patří mezi ně schvalování koncepcí rozvoje podniku, účetní uzávěrky, auditora, projednává výroční zprávu, finanční plán, má právo přístupu k dokladům a kontrolní činnosti. Dozorčí rada LČR má šest členů, jsou jimi ing. Martin Chytrý (MZe), ing. Miloslav Sloup (MZe), ing. Oldřich Lábek (KRNAP), ing. Jiří Houdek (starosta Třeboně), ing. Hana Naušová (LČR), ing. Václav Šebek (LČR).

Rok 1998 přinesl jednu významnou změnu, a to kapitálový vstup s. p. LČR do Hradecké lesní a dřevařské společnosti, a. s. Je to rozhodnutí managementu, dozorčí rady či někoho jiného?

Je to rozhodnutí vedení podniku, které bylo připravováno cca 1 rok a zrealizováno po souhlasu dozorčí rady, tak jak ukládá zákon.

Jaké důvody k tomuto rozhodnutí vedly a co od toho očekáváte?

Prvním a nejdůležitějším důvodem je rozvoj podnikatelských aktivit. Podle zákona hospodaří podnik s majetkem vlastním jménem, ale také na vlastní odpovědnost. Do té také patří odpovědnost za rozvoj hospodářský. Má-li podnik zabránit stagnaci, která bývá počátkem úpadku, musí své aktivity zdokonalovat a rozšiřovat. Je to jeho prvořadý zájem a odpovědnost před vlastníkem, byť to je v našem případě stát. Obchod se dřevem a jeho zpracování je prostorem logickým - jedná se o surovinu, kterou produkujeme a přestože se naši smluvní partneři cítí omezeni, nelze LČR tento prostor upírat. Spíše je třeba hledat formy společné existence a v dobrém slova smyslu i konkurence v tomto prostoru. Druhým a navazujícím důvodem je právě možnost zajištění dodávek dřeva pro zpracovatelské kapacity, na kterých se chceme podílet. Nejedná se o účast řídící, ale kapitálovou. V současné době bychom neměli jinou možnost tok dříví ovlivnit. Třetím důležitým důvodem je možnost usměrnění toku dříví na takové odběratele, kteří mají dobrou finanční kázeň i podmínky. Situace a právní postavení věřitelů je obecnou bolestí v celé ekonomice a pohledávky, které naše dodavatele trápí, skončí většinou u nás. Proto musí být naším prvořadým zájmem dodávat bonitním partnerům.

Proč jste zvolili kapitálový vstup? Nestačilo by pro zajištění zprostředkování obchodu se dřívím uzavřít jen smlouvu?

Bylo zřejmé, že očekávané efekty nelze zajistit smluvně, proto jsme zvolili cestu spoluvlastnictví, která nám zajišťuje poloviční počet členů představenstva a dozorčí rady a všechna zákonná práva vlastníka, včetně spolurozhodování a podílu na zisku. Při hledání potenciálních partnerů, kteří by obchod se dřevem pro LČR zprostředkovali, se jako nejperspektivnější ukázala HLDS, a. s., jež patří mezi největší obchodníky se dřevem v ČR a její zkušenosti a know-how nám usnadní vstup na trh se dřevem. LČR, s. p., nyní vlastní 49 % HLDS, a. s.

Bude to mít vliv na uzavírání smluv na dodávky prací mezi s. p. LČR a podnikatelskými subjekty? Jak se změní vzájemné vztahy?

Naše vztahy se nebudou nijak zásadně měnit. Úpravou smlouvy je zajištěn odkup části vytěženého dříví, a to 30 % kulatiny a 49 % vlákniny, naším obchodníkem, tedy Hradeckou lesní a dřevařskou společností, a. s., za cenu, která je tržní vstupní cenou do kalkulačního programu.

Jste již dohodnuti na ceně za zprostředkování obchodu se dřevem?

Obvyklá cena, kterou HLDS, a. s., účtuje svým partnerům, je 2-3 % z obratu. Naše smlouva nebude vybočovat z tohoto rámce, s tím že obchodní efekt celý patří LČR.

Lze očekávat dlouhodobější smlouvy na komplexní dodávky činností pro LČR, než jsou ty současné? Budou se výrazněji měnit stávající principy, podle nichž se smlouvy uzavírají?

Na verzi dlouhodobé smlouvy pracujeme společně s dodavateli více než rok. Její zavedení je nutné už jenom pro možnost technologické i ekonomické restrukturalizace dřevozpracujícího průmyslu i našich dodavatelů. Odpůrci dlouhodobějších smluv si neuvědomují, že máme-li mít partnery na úrovni jak technické, tak ekonomické, musíme jim také umožnit se na tuto úroveň dostat. Jen takoví nám totiž mohou dobře a včas platit. Taková věc se neobejde bez zdrojů kapitálu a strategických partnerů. Ti však při smlouvě a jistotě, která trvá 1 rok nebudou investovat ani pětník, protože průměrná doba návratnosti takové investice se pohybuje kolem 7 let. Proto i my vidíme dlouhodobé smlouvy jako potřebné. Princip tohoto smluvního vztahu se však nebude nijak výrazně měnit.

Jaká je role zakladatele při uzavírání smluv? Vstupuje do tohoto procesu? Vyhrazuje si nějaká práva?

Protože se jedná o koncepční záležitost, zakladatel i dozorčí rada mají právo i povinnost se těmito věcmi zabývat. Vyplývá to ze zákona a my tyto věci se zakladatelem také konzultujeme.

Neomezí váš záměr regionální zpracovatelské kapacity, které jsou závislé na dřevu od LČR a teď jej nemusí dostat?

Zde je nutné brát na zřetel otázku přiměřenosti dodavatele a odběratele. Regionální kapacity, kterých se nastavělo navíc velké množství, musí využívat regionální zdroje. LČR neprodukují dřevní hmotu samy. Obhospodařují 55 % výměry lesů v ČR a jako velký subjekt musí mít také velké partnery. Drobné kapacity musí využívat soukromé lesy, obecní a městské majetky i lesy v jiné státní správě (NP, apod.). Všude v zahraničí mají velké podniky odpovídající odběratele a drobné kapacity využívají drobné vlastníky. Na to se však u nás zapomíná a jestliže pila místního významu nemá dřevo (a navíc třeba špatné platí) viník je nasnadě - státní lesy dřevo nedodaly. To však neznamená, že chceme regionální kapacity opomíjet. Připravujeme systém regionálních aukcí, kde by mohli regionální zpracovatelé získat dříví i od LČR.

Jak se díváte na kapitálové propojení vlastnictví lesa a zpracování dřeva?

Nejsem příznivcem tohoto spojení. Zpracování dřeva je činnost průmyslová a hlavně podnikatelská, lesnictví biologická. Každá podnikatelská činnost podléhá rizikům, která se mohou snadno přenést a ohrozit samotné vlastnictví. Případů, kdy např. obec vložila svůj les do akciové společnosti, která patřila mezi naše dodavatele a která nakonec tímto lesem zaplatila LČR pohledávky, známe několik. V případě soukromého majetku je toto spojení přijatelnější, neboť každý je svého štěstí strůjcem.

V případě, že se jedná o majetek státní, tedy veřejný a na druhé straně soukromou aktivitu, toto spojení nemohu podpořit, protože přináší riziko, spočívající v tom, že stát může o svůj les přijít, stejně jako zmíněná obec. Nutno připomenout, že podnikatelské a investiční aktivity LČR nejsou tímto případem, protože LČR nejsou vlastníkem, ale pouze správcem a eventuální podnikatelský neúspěch se dotýká podniku, nikoliv vlastnictví lesa.

Vaše hospodaření často kontroluje ČIŽP i NKÚ. S jakým výsledkem?

Nejen NKÚ a ČIŽP. Jsou to finanční úřady, státní správa, sociální zabezpečení a další. Kontrol je tolik, že jsme pro ně museli na ředitelství vyčlenit zvláštní kancelář. Jsou zaměřeny zejména na čerpání dotací, finanční hospodaření, daně, odvody z mezd, nakládání s majetkem i lesnické hospodaření. Kontroly zjišťují většinou drobné nedostatky. Ze strany státní správy jsme registrovali několik postihů, čemuž se při tak velkém rozsahu státního majetku nelze vyhnout. Pravdou je, že s ČIŽP občas vedeme odborné spory.

V poslední době se způsob hospodaření s. p. LČR, i obecně stav lesního hospodářství v ČR, stal předmětem kritiky ministra ŽP RNDr. Miloše Kužvarta. Souvisí to se snahou MŽP získat zpět své kompetence státní správy tak, jak platily v roce 1992. Hovořil jste osobně s ministrem ŽP na toto téma?

S ministrem Kužvartem jsem nehovořil. Jednání s MŽP je jasnou kompetencí MZe a pan ministr zřejmě nemá potřebu čerpat informace od LČR. Četl jsem několik jeho článků a některým věcem nedokážu rozumět. Informace o tom, že každý, kdo jde do lesa na houby vidí, že les je přetěžován, v sobě skrývá i svůj zdroj. Já se naopak domnívám, že každý, kdo si jednou přečte "Zelenou zprávu" ví, že tomu je právě naopak. Chci však věřit, že i MŽP bude používat ověřené soubory informací, nikoliv subjektivní pocity jednotlivců.

Mohl byste na závěr říci, co považujete za největší slabiny českého lesního hospodářství v kontextu evropského lesnictví a obchodu se dřevem?

Výhodou některých zemí je určitě silný a prosperující zpracovatelský průmysl. Co se týká lesnictví, nemá české lesnictví žádné podstatné nevýhody. Evropské lesnictví bylo vedeno velmi konzervativně a transformace lesního hospodářství byla rozvinutými zeměmi hodnocena kladně, jako naše výhoda, což nakonec dokumentují i hospodářské výsledky. Mnoho zemí se však již dnes dostává na další stupeň ve vývoji a způsobu správy státních lesů. Za této situace považuji za největší slabinu českého lesního hospodářství nikoliv to, že nedokážeme pracovat stejně, ale skutečnost, že namísto snahy o nová řešení a jejich podporu je spíše kriminalizujeme, podezíráme, zjišťujeme a prověřujeme. Může se stát, že než to vše zjistíme a prověříme, ostatní Evropa bude již za horami a nás nikdo nebude potřebovat. Ač přeháním pro názornost, jako obavu a nevýhodu našeho prostředí to jednoznačně pociťuji.

Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč