VÝSLEDKY APLIKACE HNOJIV ŘADY SILVAMIX

ÚVOD

Problematika hnojení lesních dřevin a úpravy stavu jejich výživy je periodicky v centru lesnické pozornosti. Při dostatku finančních prostředků a v situaci vážného narušení stavu porostů zájem praxe vždy roste, naopak hnojení je zpravidla prvním opatřením, které je při nutnosti snížení nákladů zastaveno. Navíc jsou podle dosavadních zkušeností hnojivé materiály používány často neefektivně a vyčleněné prostředky využívány dosti nehospodárně. Analýza potřeby hnojení a stavu výživy je prováděna jen v některých případech, často formálně, a zájem praxe lze vyjádřit požadavkem jednoho šablonovitého typu zásahu pokud možno na všech plochách připadajících v úvahu. Diferenciace zásahů a ekologické hodnocení různých materiálů se takřka neprováděla a neprovádí.

Oproti zemědělství pak má aplikace hnojivých materiálů v lesním hospodářství jistá specifika. Jedním zásahem je třeba ošetřit co největší plochu, aplikace musí být snadná a počítá se spíše s jednorázovým zásahem. Opakování nepřichází v naprosté většině případů v úvahu. Proto jsou hledány prostředky, které by spojily jednorázový charakter aplikace, potřebu dlouhodobého účinku a požadavek ošetření i značně se lišících mikrostanovišť jedním zásahem. Různí výrobci se pak snaží o produkci hnojiv, jež by těmto požadavkům co nejvíce vyhovovala. Jedním z řešení jsou i hnojiva řady SILVAMIX, s proměnlivou a poměrně vyváženou skladbou, předpokládaným dlouhodobým účinkem a různou formou (tablety, prášková forma, výhledově i briketky a granule). Předkládaný příspěvek nabízí v omezeném rozsahu předběžné výsledky šetření účinnosti některých hnojiv této řady, a to přes krátkou, teprve dvouletou dobu sledování. Příčinou je především zájem lesnické praxe, ale i snaha demonstrovat alespoň částečně některé problémy související s hnojením a jeho využitím v lesním hospodářství České republiky. Hnojiva tak jsou před výraznější snahou o jejich uplatnění na trhu poměrně rozsáhle testována.

Testování hnojiv řady SILVAMIX bylo prováděno s několikerým cílem. Jednotlivé dílčí problémy, při jejichž řešení bylo prozatím rozhodnuto využít tato hnojiva, byly:

• Testování ve školkách, sledován byl vliv na půdu a na růst mladých vývojových stadií dřevin, cílem je i srovnání vlivu hnojiv řady SILVAMIX se standardně používanými hnojivy (Cererit).
• Testování hnojiv při melioraci kultur stanovištně náročnějších dřevin při jejich výsadbě na degradovaná stanoviště (mechanickým narušením, kultivací smrku).
• Podpora růstu výsadeb lesních dřevin v imisních oblastech.

Kvůli kapacitním důvodům a při uvážení předpokládaných podmínek aplikace byly vybrány dvě formy hnojiva z celé škály vyráběných hnojiv řady SILVAMIX: prášková forma SILVAMIX MG, tabletová forma (10 g) SILVAMIX Forte (složení obou typů hnojiva je uvedeno v tab. 1).

Tabulka 1

VÝSLEDKY

Lesní školky

V první fázi byla pro testování hnojiv řady SILVAMIX vybrána velkoškolka Zelená bouda, kde byla prášková forma SILVAMIX MG aplikována ve srovnání se standardním hnojivem Cererit, běžně zde používaným. Přihnojeno bylo na jaře 1997 celkem 5 záhonů se dřevinami: dub (DB) - výsev 1997, jedle (JD) - 1/1, borovice (BO) - výsev 1997 a dva záhony se sazenicemi smrku 1/1, jeden školkovaný na podzim 1996 a druhý na jaře 1997. Aplikace k buku (výsev 1997), původně zamýšlená, nebyla provedena, neboť osivo nevzešlo a starší sazenice buku nebyly k dispozici. Dávka hnojiv, tj. SILVAMIXU MG a Cereritu, byla vyrovnána na obsah dusíku - 100 kg/ha. V případě SILVAMIXU tak bylo aplikováno 144 kg P2O5, 67 kg K2O a 189 kg MgO na 1 ha, v případě Cereritu 82 kg P2O5, 127 kg K2O a 2 kg MgO na plochu 1 ha (v přepočtu). Výsledky získané v r. 1997 uvádí tab. 2. Byly měřeny následující parametry sazenic: H - výška (ke konci vegetační sezóny příslušného roku), I - běžný výškový přírůst v daném roce, D - průměr sazenice (semenáčku) v úrovni země v daném roce měření.

Výsledky potvrdily výrazný vliv úpravy půdních podmínek hnojením. V prvním případě, tj. u dubu, byla účinnost obou hnojiv statisticky průkazná, rozdíly mezi oběma hnojivy pak statisticky významné nebyly, třebaže výška semenáčků přihnojených SILVAMIXEM byla výrazně větší. U borovice pak byly rozdíly ve výšce jednotlivých variant statisticky průkazné, aplikace SILVAMIXU tedy byla pronikavě příznivější. Totéž platí pro smrk, ať již vysázený na podzim nebo na jaře. U smrku vysázeného na jaře však nebyly statisticky významné rozdíly mezi oběma hnojenými variantami. Rovněž jedle reagovala příznivě na přihnojení oběma formami, mezi nimi pak nebyly patrné rozdíly. Odlišné působení jednotlivých hnojiv na růst sadebního materiálu by mělo více vyniknout v delším časovém období, kdy nebude prováděno přihnojování - vliv Cereritu by měl slábnout, kdežto u SILVAMIXU by se mělo projevit pomalé rozpouštění, výhodné zejména u písčitých půd s nízkou sorpční schopností - to je případ sledované velkoškolky.

V r. 1998 se projevily některé provozní problémy školkařského provozu. Do druhého období vyhodnocování se totiž zachovalo menší množství variant (dřevin), neboť síje dubu byla pro nekvalitní růst zaorána (výzkumně sledované parcelky byly součástí velkých záhonů). Ve druhém roce tak byly prozatím vyhodnoceny dřeviny: SM z podzimní výsadby, JD a BO. U borovice se navíc projevil výrazný vliv blízké porostní stěny ve srážkově vypjatém jaře 1998 - byl pozorován silný úhyn a nekvalitní růst na všech plochách, což stírá jasný a jednoznačný vliv přihnojení. Výsledky šetření uvádí tab. 3.

Ve druhém roce byl vliv hnojiv ještě výraznější. U smrku se statisticky významně zvýšila celková výška, patrný byl vliv i na výši běžného přírůstu i tloušťku sazenic, i když v tomto případě nebyly rozdíly statisticky průkazné. Jednoznačně příznivě reagovala jedle jako stanovištně nejnáročnější dřevina. Vliv hnojiv byl výrazně odstupňován, SILVAMIX se projevil jako výrazně vhodnější (v tomto případě) - a to svým vlivem na celkovou výšku, běžný přírůst i tloušťku. Nejméně průkazně reagovala borovice. Problémy s borovými semenáčky již byly popsány výše, navíc borovice jako nejméně náročná dřevina patrně nebude reagovat příznivě na luxusní nabídku živin. V posledním roce bude potřeba doplnit biometrické údaje i listovými analýzami (semenáčky jsou pro odběry dosud příliš malé) a analýzami kořenového systému.

Meliorace kultur stanovištně náročných dřevin

Hnojiva řady SILVAMIX byla s cílem podpořit růst stanovištně náročnějších dřevin na lokalitách degradovaných pěstováním smrku (jehličnatých monokultur) aplikována na celkem 4 plochách, vesměs se přitom jednalo o rozšíření již běžících experimentů. Výsledky uvádíme pouze pro plochy 2. Základní popis experimentálních ploch je uveden v následující tab. 4. Hnojiva byla aplikována na jaře 1997 v dávkách: 4 desetigramové tablety SILVAMIX FORTE ke každé sazenici nebo 40 g práškového SILVAMIX MG. V případě tabletového hnojiva tak bylo aplikováno zhruba o 10 % více živin (v první řadě takřka dvojnásobná dávka dusíku), což bude zmíněno ještě při diskusi výsledků. Vápenec (25,5 % Ca, 11,25 % Mg, 1 kg/sazenici) a amfibolit z lokality Choltice (2 kg/sazenici) byly aplikovány v r. 1994 při výsadbě (aplikovány na povrch půdy v 0,5 m okolí jamky.

V příznivých clonných poměrech na ploše Babín 2 (tab. 5) se projevuje vliv přihnojení moučkami bazických hornin, jež se rok od roku stupňuje, ale je patrný i vliv hnojiva SILVAMIX, a to již v prvním roce aplikace. Účinná byla zejména tabletovaná forma, patrně v důsledku značně vyššího obsahu deficitního dusíku a draslíku, jehož nedostatek byl v minulých letech prokázán listovými analýzami. Jelikož se jedná o podsadbu, je na variantě se SILVAMIXEM v práškové formě, umístěné v méně příhodných světelných poměrech, i patrnější vliv stínění mateřským porostem. Náskok tabletované formy se udržel i v r. 1998.

Značné rozdíly ve výškovém přírůstu se projevily i na ploše Babín 3, kde byla přihnojena šestiletá kultura jedle bělokoré v podsadbě. Obě formy hnojiva statisticky významně podpořily výškový přírůst sazenic o 5 cm již v prvním roce, mezi sebou se pak jejich vliv prakticky nelišil (tab. 6). Ve druhém roce se příznivý účinek obou forem, a zejména pak formy práškové, ještě zvýraznil. Rozdíly tak vzhledem ke kontrole dosáhly až 25 cm. V případě této plochy je možno účinnost obou typů hodnotit velice významně, zejména pak práškové formy hnojiva SILVAMIX.

Imisní oblasti

Na lokalitě Jizerka je demonstrován vliv přihnojení na růst kultur lesních dřevin v imisních oblastech. Kultura smrku ztepilého byla vysazena v r. 1994 na jaře počátkem května v pravidelném sponu 2x1 m na celkem 9 jednoarových ploškách, v porostu 257 B7 (extrémní imisní holina, 960 m n. m., LT 8K2). Při výsadbě byly dvě trojice plošek ponechány bez dalších opatření a na jedné trojici, tj. ve trojím opakování, byl aplikován jemně mletý amfibolit, původem z Choltic u Čáslavi, v množství 2 kg/sazenici. Meliorační materiál byl přimíšen do zeminy v prostoru jamky těsně před výsadbou. V r. 1997 na jaře byl na další trojici plošek aplikován SILVAMIX Forte v dávce 4 tablety po 10 g na sazenici. Pomocí sazeče byly tablety vpraveny asi 15 cm hluboko ve vzdálenosti 30 cm od sazenic. Výsledky měření do období ve dvou následujících vegetačních sezónách po aplikaci SILVAMIXu uvádí tab. 7.

V případech H92 a H93 byly retrospektivně měřeny přírůsty sazenic ve školce. Až v r. 1994 (H94) se jednalo o výšky dosažené v prvním roce růstu na imisní holině. Jak je z výsledků patrné, dva roky po aplikaci amfibolitu byly pozorovány statisticky významně vyšší přírůsty sazenic na této variantě (3 cm). Aplikace hnojiva SILVAMIX se v prvním roce neprojevila, což v těchto extrémních podmínkách není nic překvapujícího. Druhým rokem již byly rozdíly mezi kontrolou a variantou přihnojenou tabletami statisticky významné. Rozdíly vzhledem ke kontrole činily zhruba 7 cm (během dvou let), varianty s aplikací amfibolitu a SILVAMIXU se přitom jevily jako vyrovnané přesto, že amfibolit byl aplikován o 3 roky dříve. Za zaznamenání stojí prakticky nulová úmrtnost sazenic v prvních letech po výsadbě na ploše meliorované amfibolitem.

ZÁVĚR

Hnojiva řady SILVAMIX se projevila jako účinný prostředek meliorace lesních půd a zlepšování růstu i stavu lesních porostů. Jejich příznivé působení bylo prokázáno v lesních školkách, při výsadbě stanovištně náročnějších dřevin na degradovaná stanoviště i na extrémní imisní holině. Ve srovnání se standardně používanými hnojivy, vápněním, i s materiály používanými poměrně vzácně (moučky bazických hornin) se jeví prozatím vyšší účinnost, v některých případech výrazná a z provozního hlediska velmi významná (školky, kultura jedle). Konečné hodnocení významu hnojiv tohoto typu (ekologické a ekonomické) však bude moci být poskytnuto až po patřičné době jejich působení na lesní půdy i porosty. Všechny starší pokusy s přihnojováním dokládají nutnost alespoň pětileté řady měření, což je v případě dlouhodoběji rozpustných hnojiv opravdu minimum. Na relativně příznivé působení hnojiv řady SILVAMIX je však možno poukázat již po dvouletém testování. V případě disponibilních prostředků, prokázaného deficitu živin, limitujícího růst dřevin a na vhodných stanovištích lze tato hnojiva doporučit místo rychle rozpustných klasických minerálních hnojiv. Na lokalitách, kde hrozí výrazné negativní dopady vápnění, pak lze tato hnojiva doporučit rovněž. Rozdíly mezi jednotlivými formami zatím nejsou výrazné.

Tabulka 2: Vliv jednotlivých hnojiv na stav sadebního materiálu ve velkoškolce Zelená bouda v roce 1997

Tabulka 3: Vliv jednotlivých hnojiv na stav sadebního materiálu ve velkoškolce Zelená bouda v roce 1998

Tabulka 4: Lokalizace a základní charakteristiky výzkumných ploch ke sledování vlivu hnojení na stanovištích degradovaných pěstováním jehličnatých monokultur

Tabulka 5: Vliv melioračních opatření na vývoj kultury buku na lokalitě Babín 2

a) výškový růst

b) výškový přírůst

Tabulka 6: Vliv aplikace různých forem hnojiva SILVAMIX na růst kultury jedle na ploše Babín 3

Tabulka 7: Vývoj výsadeb na ploše Jizerka (pozn.: Stejná písmena indikují statisticky homogenní skupiny)