AKTUALITY Z DOMOVA

PŘES POVODNĚ BYL ROK 1998 OPĚT PODNORMÁLNÍ

Nedávno ukončený rok 1998 nám přinesl mnoho výkyvů počasí stejně jako ve světě. Zažili jsme nové povodně i jeden z teplotních rekordů, kdy podle měření v pražském Klementinu se teplota koncem června a začátkem července pohybovala kolem +36 oC (rekordem je +37,8 oC z 27. 7. 1983 za 233 let pozorování). Počasí bylo nevyrovnané a přinášelo nám mnoho starostí. I když by se zdálo, že spadlo hodně srážek, údaje získané měřením ve srážkoměrných stanicích Českého hydrometeorologického ústavu Praha (dále ČHÚ) nás průkazně přesvědčují o opaku - i ten loňský rok byl v porovnání s normálem dlouhé řady posledních let na celkové srážky opět chudý.

Přídolí

Ve stanici Přídolí poblíž Českého Krumlova v nadm. výšce 670 m spadlo v r. 1998 508,5 mm srážek (78 % normálu, 81 % r. 1997). Bylo zde celkem v roce 192 dní se srážkami - to je o 7 dní více než v roce předchozím, z nich bylo 39 dní se srážkami celodenními - o 9 dní více než v r. 1997. Měsíční maximum srážek zde evidovali v červnu - 105,4 mm, naopak minimum srážek přinesl měsíc únor - pouze 4,4 mm. Podíl dní se srážkami z fondu kalendářních dní dosáhl 53 %. Ve vegetačním období zde spadlo jen 95 % z udávaného normálu.

Červený Dvůr

Ve stanici Červený Dvůr u Chvalšin v nadm. výšce 580 m na jižním úpatí Blanského lesa - Kletě evidovali jen 557,3 mm za r. 1998 (83 % normálu, 90 % r. 1997). Dní se srážkami bylo 167 - to je o 7 více než v r. 1997, z nich pak dní s celodenními srážkami bylo jen 7 - to je o 4 méně než v r. 1997. Měsíční maximum přinesl i zde červen - 106,9 mm, nejméně srážek spadlo v této stanici opět v únoru - 5,6 mm. Podíl dní se srážkami z fondu kalendářních dní činil 45 %. Ve vegetačním období zde evidovali pouze 97 % srážek oproti uváděnému normálu.

Horní Planá

Ve stanici Horní Planá v nadm. výšce 780 m na břehu Lipna naměřili vloni celkem 702,2 mm, a to je v celé oblasti výjimka, protože srážek bylo sice jen 89 % normálu, ale 111 % v porovnání s objemem srážek r. 1997. Bylo zde 185 dní se srážkami - a to je o 23 více než v r. 1997, celodenní srážky zde zvlášť neevidují. Nejvíce srážek bylo v říjnu - 147,5 mm (v červnu 91,2 mm), naopak nejméně jich spadlo i zde v únoru - 5,3 mm. Podíl dní se srážkami z fondu kalendářních dní roku činil 50 %. Ve vegetačním období naměřili jen 80 % z normálu.

V celé oblasti ohraničené třemi uvedenými stanicemi po zprůměrování bylo možné získat zajímavý celkový přehled: Průměrná nadm. výška 677 m a normální roční průměr srážek se udává 704 mm. Oproti němu spadlo celkem 589 mm srážek - tedy méně o 36 mm (83 % normálu, 94 % r. 1997). Dní se srážkami bylo v průměru 181 - to je o 12 více než v r. 1997, z nich dní s celodenními srážkami bylo 23 - to je o 3 více než rok předtím. Nejvíce srážek spadlo v oblasti v červnu - prům. 101,2 mm, dále pak v červenci - 91,7 mm a říjnu 87,6 mm. Naopak nejméně srážek nám přinesl únor 5,3 mm průměrně, dále prosinec 16,2 mm a leden 19,5 mm. Z celkového počtu dní v r. 1997 bylo 50 % se srážkami - vloni 46 %. Pro porovnání uvádím ještě, že v r. 1997 nejvíce srážek spadlo v červnu, červenci a srpnu, nejméně pak v lednu a září. Ve vegetačním období, které se uvádí pro celou oblast od dubna do srpna normálem 346 mm, bylo naměřeno pouze prům. 90 % srážek - s mankem 34 mm.

Neméně zajímavý a poučný je celkový rozbor srážek za období posledních 18 roků (1981-1998). Podle něj je celkové "manko" srážek za uvedené období v Přídolí 968 mm - to je objem srážek průměrně za 19 měsíců (rok předtím 15), v Červeném Dvoře je to 1531 mm - to jsou srážky prům. za 31 měsíců (rok předtím 25), v Horní Plané pak 1778 mm - to jsou srážky též za 31 měsíců (rok předtím 25). V celé oblasti po prostém zprůměrování je toto "manko" srážek oproti normálu celkem 1425 mm srážek, to je objem normál. srážek v průměru za 27 měsíců - tedy celé dva roky a 3 měsíce. Jak je vidět, situace se dál zhoršila a za zmíněné období překročil objem ročních srážek normál pouze v letech 1981 - 105,8 % a 1995 - 110,8 %. Naproti tomu nejméně srážek z normálu spadlo v letech 1984 - 61,3 %, 1984 - 64,9 %, 1994 - 77,0 % atd.

Zažili jsme tedy přes známé kruté výkyvy počasí i v r. 1998 tzv. suchý rok a nezbývá, než si přát, aby nám to příroda nenahradila v příštích letech najednou, ale pomalu a postupně - jenomže kdo to ví?

Jiří Neumann

PŘIPRAVUJE SE OTEVŘENÍ NOVÉ NAUČNÉ LESNICKÉ STEZKY

U příležitosti 120. výročí narození prvního českého ředitele Vyšší lesnické školy v Hranicích Františka Matějky se připravuje otevření nové naučné lesnické stezky, která ponese jeho jméno. Stezka bude dlouhá 13 km, povede od lázní Teplice nad Bečvou až ke hradu Helfštýnu po lesní cestě zvané Helfštýnská. Od hlavní trasy budou vedeny odbočky, které umožní shlédnout pestrou skladbu lesů v Moravské bráně. Tyto lesy spravuje školní polesí Valšovice a lesní správa Frenštát pod Radhoštěm, revír Týn nad Bečvou. Na trase stezky bude 14 zastávek, které budou popsány v doprovodném textu.

V roce 1920 převzal František Matějka vedení první české Vyšší lesnické školy v Hranicích. Na této škole působil až do okupace v roce 1939, kdy musel školu opustit a předat ji německému vedení. Trvale se zapsal jako zakladatel školního polesí ve Valšovicích v roce 1921. Tento vynikající lesnický odborník a pedagog pracoval také ve veřejném životě Hranic jako předseda Klubu turistů a Okrašlovacího spolku. Byl také odborným spisovatelem s lesnickou, krajinářskou a mysliveckou tématikou.

V den 120. výročí narození F. Matějky - 19. ledna 1999 - se konalo shromáždění před jeho památníkem na školním polesí Valšovice. Vedení Střední lesnické školy v Hranicích se Sdružením absolventů ocenilo záslužnou práci této osobnosti v období první republiky.

Jeho život a dílo přiblížil současný ředitel ing. Pavel Sovka. Svojí účastí a položením kytice květů ocenil osobnost F. Matějky i nový starosta města Hranic dr. ing. Rudolf Novák, absolvent zdejší lesnické školy.

Vojtěch Richtár

BYLA PODEPSÁNA DEKLARACE O SPOLUPRÁCI MEZI s. p. LČR A ČSOP

Dobré kontakty a spolupráce mezi pracovníky LČR a dobrovolnými ochránci přírody sdruženými v ČSOP přetrvávají na mnoha místech Čech a Moravy. Ochranáři se podílejí na ochraně lesa i ve využívání jeho mimoprodukčních funkcí. Pečují o mravence, zpěvné ptactvo, o studánky, naučné stezky a o lesní zákoutí pro odpočinek vyznavačů lesního klidu. Některé základní organizace vydávají za podpory LČR publikace, brožury, plakáty a letáky za účelem ochranářské osvěty zejména mezi mládeží. Z mnoha příkladů spolupráce můžeme zde vyjmenovat několik - ZO ČSOP Hostinné, Vsetín, Pozořice, Rokycany, Trója, Vlašim, Nové Hrady, Liberec a ekologická centra jako například Chaloupky a Vlašim. O jejich aktivitách a spolupráci s LČR bylo mnoho napsáno i v časopise Lesu zdar. Významným posunem v kvalitě vzájemných vztahů je deklarace o spolupráci, uzavřená mezi LČR, zastoupenými generálním ředitelem ing. Jiřím Olivou a ČSOP, zastoupeným předsedou PhDr. Petrem Dolejským. Uvádíme plné znění deklarace:

"Na důkaz oboustranného upřímného zájmu o ochranu přírody a životního prostředí v České republice přistupují obě strany k této deklaraci, která je završením dlouholeté dobré spolupráce obou stran na lokální a regionální úrovni na mnoha místech ČR.

Obě strany sa zavazují k dlouhodobé spolupráci v oblasti ochrany přírody a životního prostředí a ekologické výchovy na centrální a podle zájmu i regionální a lokální úrovni. Spoluprací je myšlena především vzájemná výměna zkušeností, informací, vydávaných publikací a zejména propagace. Ze strany ČSOP pak nabídnutí projektů v oblasti osvěty veřejnosti, ochrany přírody a životního prostředí a ekologické výchovy. Ze strany LČR pak spolupráce na těchto projektech včetně materiální a finanční podpory.

Konkrétní body spolupráce (realizace společných projektů ČSOP a LČR) ve smyslu této deklarace budou každoročně nejpozději do poloviny prosince dohodnuty a smluvně ošetřeny na centrální úrovni. V případě zájmu i na regionální a lokální úrovni mezi nižšími organizačními články obou stran."

Deklarace byla podepsána 15. ledna 1999 na Konopišti za přítomnosti novinářů. Ti se zajímali zejména o dosavadní formy vzájemné spolupráce, o stavy zvěře a jaké škody působí, o kompetence lesníků v ochraně lesa před vandalstvím a pytláctvím a o turistické a rekreační využití možností, které les poskytuje. Generální ředitel LČR Ing. Oliva mimo jiné novinářům řekl: "Naším zájmem není vytěžit co nejvíce dřeva a mít jen ekonomický efekt, ale podle statutu státního podniku se musíme především dobře starat o veřejný majetek, zachovávat jej a soustavně rozvíjet."

Lesníci oceňují práci dobrovolných ochránců přírody, kteří bez jakýchkoli proklamací a mediálních kampaní vykonávají konkrétní činnost prospěšnou lesu a přírodě. Předseda ČSOP Petr Dolejský, který je v čele organizace s 8000 členy ve 400 základních organizacích, zdůraznil, že spolupráce bude stavět na společných zájmech a úkolech. Z jeho vystoupení citujeme: "Moudrý ochranář není proti kácení a těžbě v lese. Je si vědom, že stromy mají určitou dobu životnosti. V lesích ale musí být moudrý hospodář, protože jen zdravý les může prosperovat a plnit v přírodě své nezastupitelné funkce."

Jiří Junek

ZA DOCENTEM VLADIMÍREM GLOMBEM

V pátek 29. ledna náhle a překvapivě zemřel doc. ing. Vladimír Glomb, CSc., učitel na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Třebaže on sám očekával dlouhou rekonvalescenci a bylo možno předpokládat komplikace a dlouhodobé následky, jeho skon zaskočil všechny, kteří s ním od léta prožívali naděje a zklamání vleklé nemoci. S ním odešla osobnost, která se podílela výrazným způsobem na charakteru fakulty a zejména katedry pěstování lesů, na které pracoval od jejího obnovení, konkrétně od r. 1991.

Profesní kariéra docenta Glomba byla pestrá a zahrnovala řadu míst s nejrůznější specializací. Po skončení jedenáctiletky v r. 1958 pokračoval ve vysokoškolském studiu v jednom z posledních ročníků na lesnické fakultě tehdejší Vysoké školy zemědělské v Praze. Poté nastoupil k Lesnímu závodu Albrechtice, kde zprvu pracoval jako technik polesí, posléze jako vedoucí velkoškolky a provozní inspektor. V téže funkci pracoval během r. 1966 i na PŘSL Krnov. V r. 1972 nastoupil jako odborný pracovník na VŠZ v Praze, na Vědecký lesnický ústav v Kostelci n. Č. l., kde prošel všemi stupni tehdejší hierarchie výzkumného pracovníka (odborný pracovník, samostatný odborný pracovník, po obhájení kandidátské dizertační práce v r. 1981 vědecký pracovník, samostatný vědecký pracovník). Jak již bylo zmíněno, od r. 1991 působil jako odborný asistent na obnovené katedře pěstování lesů LF ČZU, po habilitaci v r. 1996 byl jmenován docentem pro tentýž obor.

V lesnickém provozu pracoval převážně v oboru pěstování a ochrany lesa. Později svůj zájem rozšířil především na aplikace chemizace v lesním hospodářství, v první řadě na použití arboricidních přípravků v pěstování lesa a na stimulaci produkce pryskyřice. Ve spolupráci s jinými pracovišti se zabýval i biologickou aktivitou lesních půd a v posledním období i otázkou využití elektrodiagnostiky a elektronických přístrojů v LH. Předmětem jeho prvořadého zájmu byly vzájemné vztahy jednotlivých dřevin a druhů v porostech. Během času publikoval na 46 prací, z čehož bylo 18 původních vědeckých prací a 13 příspěvků na konferencích. Své provozní i výzkumné zkušenosti předával studentům v rámci několika předmětů, na jejichž výuce se podílel. V počátcích obnovené fakulty to byl předmět Ekologie lesa a byl garantem předmětu Hospodaření v lesích imisních oblastí a Speciální a intenzivní lesní kultury. Později přednášel kromě posledně zmíněného předmětu i Pěstování lesů pro posluchače bakalářského typu studia.

Náš kolega, docent Vladimír Glomb, nepatřil k osobnostem, které by převratným stylem měnily vědecké lesnické disciplíny a rozhodujícím způsobem zasahovaly do univerzitního života. Naopak, vnášel vždy atmosféru klidu a pohody, ale především i klidné a soustředěné práce a zamyšlení nad jejími výsledky. Spolupráce s ním byla vždy možná a spoléhala na ni řada spolupracovníků, i externích. Věnoval se práci méně populární, ale o to potřebnější a vytvářející z lesnictví pestrý a mnohotvárný obor. Za všechny aktivity je možno jmenovat například práci pro Českou lesnickou společnost a univerzitu třetího věku. Zejména pro tento přístup a dobrou pohodu zůstane výrazným způsobem zapsán v našich srdcích.

Vilém Podrázský