AKTUALITY Z OCHRANY LESNÍCH ŠKOLEK
V posledních dvou ročnících LP (1997, 1998) jsme se podrobně věnovali otázkám ochrany produkce lesních školek a upozorňovali pracovníky LH na nejzávažnější problémy, především z hlediska ohrožení houbovými chorobami. Vzhledem k tomu, že se některé otázky a problémy stále opakují a řada chorob má téměř pravidelný každoroční výskyt, chceme upozornit alespoň velmi stručně (s odkazem na již publikované příspěvky) na nejzávažnější a téměř každoroční ochranářské fytopatologické problémy, které - stejně jako v minulých letech - lze i v letošním roce očekávat.
Již s počátkem prací v lesních školkách lze pozorovat některé projevy zhoršujícího se zdravotního stavu pěstovaných dřevin, ať už jde o změnu barvy asimilačních orgánů jehličnatých sazenic (blednutí, žloutnutí, šednutí, fialovění apod., příčiny jsou např. mráz, živiny apod.), vadnutí a svěšení jehličí, zejména u borovice (příznak zpravidla houbového onemocnění), nebo dokonce opadávání jehličí při sebemenším doteku (tzv. fyziologická sypavka) nebo svraskání a deformace kůry, ve většině případů v tomto časném jarním období bez nápadných barevných změn nebo nektorických lézí (první příznaky houbového onemocnění) apod. U listnáčů se v převážné většině houbové onemocnění na jaře před rašením listů nijak výrazně neprojevuje, avšak při podrobném pozorování a detailním prohlížení by již bylo možno zjistit tmavé skvrny na kůře, zejména v kořenovém krčku a ve spodní části kmínku, nebo odumřelé koncové části výhonů. Toto odumření je však nápadné a pozorovatelné většinou až při rašení listů tím, že se na nich nové listy buď vůbec neobjevují, nebo jen pomístně, nepravidelně, případně jsou již listy od samého začátku rašení nepravidelné, netvárné a odlišně zbarvené. Všechny tyto příznaky mohou již časně zjara signalizovat začátky onemocnění a v tomto stadiu je pak možno rychle a tím často i účinně zasáhnout, nehledě na to, že při vyzvedávání sazenic je možno velmi pečlivě a svědomitě vytřídit poškozené nebo chřadnoucí sazenice z partií pro jarní výsadbu.
Základní otázkou úspěšné ochrany proti houbovým chorobám v lesních školkách je proto systematické, opakované a trvalé sledování zdravotního stavu a tím i včasné zjištění začátku jakékoliv choroby (viz LP 2, 3, 4/98). Některé houbové choroby mají téměř explozivní charakter rozšiřování (např. plíseň buková) a pokud nastanou vhodné podmínky, mohou se nesmírně rychle a intenzivně ve školce rozšířit a způsobit tak velmi citelné hospodářské ztráty jak v důsledku přímého uhynutí napadených semenáčků (plíseň buková, plíseň šedá, tracheomykózní onemocnění), tak morfologickým poškozením nebo snížením přírůstu při silnější intenzitě napadení (padlí, rzi aj.).
Velmi důležitým kritériem při sledování zdravotního stavu je i otázka způsobu a rychlosti šíření poškození a sledování příznaků. Zatímco houbové choroby vyvolávají zpravidla nepravidelné ohniskové napadení semenáčků a sazenic, které se postupně stále šíří, a symptomy poškození jsou v daném momentu pozorování v nejrůznějších stadiích od iniciálních příznaků až po odumření silně napadených hostitelů, při poškození abiotického původu jde zpravidla o velkoplošné poškození, kdy příznaky jsou téměř uniformní, onemocnění se dále nešíří a po odeznění příčiny již nedochází k dalšímu poškození semenáčků. Ovšem s jednou výjimkou. Pokud jde o poškození z důvodu nevhodného obsahu živin v půdě, ať už v důsledku nedostatku živin nebo častěji v důsledku přehnojení (nadbytku živin), pak nelze vyloučit, že při změně půdní vlhkosti, zejména po deštích a při vysoušení, může dojít ke značné koncentraci živin (solí) v půdě a tak případně i k dalšímu poškození pěstovaných dřevin. Pro účinnou obranu je nejdůležitější, aby byla rozlišena alespoň základní příčina poškození, tedy zda jde o následek poškození biotickými škodlivými činiteli, zejména infekčními chorobami, nebo příčinami abiotickými (mráz, zamokření, sucho, úpal, živiny). Jde-li o příčiny biotické, pak již toto zjištění je prvním předpokladem úspěchu, protože je možné rychlým a účinným zásahem podstatně zmírnit ztráty nebo jim zcela předejít (viz LP 2, 3, 4/98).
Stěžejní otázkou úspěchu v ochraně produkce je tedy trvalé a systematické sledování zdravotního stavu a včasné zjištění výskytu infekční choroby nebo poškození z jakýchkoliv důvodů. Platí to již pro výběr a použití osiva, kdy je třeba již před výsevem znát výsledky jakostního i zdravotního rozboru a podle toho již preventivně přistoupit k ochranným opatřením, zejména k moření. Nejúčinnějšími přípravky jsou stále fungicidy Dithane M 45, Novozir MN 80, Previcur 607 SL i některé biopreparáty.
Ve školkách je třeba sledovat zdravotní stav semenáčků již od samého začátku klíčení a prvním signálem, že něco není v pořádku, je nepravidelné a nerovnoměrné klíčení semenáčků a vylišení míst, kde semenáčky v kontrastu s ostatní výsevovou plochou klíčí velmi nepravidelně, opožděně a zejména jednotlivě, ve srovnání s okolím v malém počtu. Již toto charakterizuje buď infekci osiva a poškození klíčků, nebo hynutí vyklíčených semenáčků ještě v půdě před vzejitím nad půdní povrch v důsledku napadení půdními patogenními houbami nebo v důsledku infekce osiva.
O padání semenáčků jsme se zmínili již LP 2/99 (podrobněji např. LP 3/97). Původci padání - kromě již infekce osiva - je velké množství nejrůznějších druhů půdních hub, jak parazitických a patogenních, tak i fakultativně parazitických, tzv. saprogenů. Proto je nutno ihned při prvním zjištění aplikovat vhodná obranná opatření, především časté, hluboké a opakované kypření a při intenzivnějším výskytu zálivku ohnisek choroby nebo při celoplošném rozšíření i celých záhonů vhodnými fungicidními přípravky (Dithane M 45, Novozir MN 80, Merpan 50 WP). Pokud se choroba vyskytla ve značné intenzitě v minulém roce, lze doporučit předosevní půdní dezinfekci.
V podstatě totéž platí o plísni bukové a o trachomykózním onemocnění semenáčků a sazenic. Obojí onemocnění začíná již v semenech a projevuje se ihned při klíčení semen hynutím klíčků nebo neklíčením semen a jejich černáním a postupující hnilobou (viz LP 4, 8/97). Často, zejména za vlhka, se objevuje ve značném rozsahu plíseň šedá, která se však na rozdíl od předchozích chorob začíná projevovat spíše na nadzemních a zejména vrcholkových částech semenáčků a sazenic. U jehličnanů nezřídka připomínají symptomy onemocnění následky mrazů (svěšení výhonů, odumírání koncových částí letorostů, červenání a hnědnutí jehličí). Na jehličnanech i listnáčích se objevuje husté šedivé podhoubí, které je pro onemocnění plísní šedou charakteristické. Ochrana spočívá v odstranění zničených sazenic a v opakovaném ošetření fungicidními přípravky, z nichž však nejúčinnější Euparen 50 WP a Ronilan WP jsou již na konci registračního povolení a lze je používat jen do spotřebování zásob.
Závěrem dnešních aktualit bychom chtěli upozornit na zásady výběru, odběru a zasílání vzorků chorob semenáčků a sazenic z lesních školek i výsadeb (viz např. LP 1/97). Správný výběr reprezentativního vzorku nemocných semenáčků a sazenic, jejich pečlivý odběr a odpovídající zabalení a odeslání tak, aby došly do laboratoře útvaru ochrany lesa VÚLHM co nejdříve a v neporušeném a čerstvém stavu, umožní rychlý a přesný rozbor příčin a tím umožní i velmi rychlé použití nejvhodnějších obranných zásahů, včetně použití fungicidních přípravků. Jejich použití v LH je vázáno přísnými pravidly a zejména registrací v rámci schvalovací komise SRS a v jejich uveřejnění v "Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin", jakož i v "Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa".