AKTUALITY ZE SVĚTA

REFORMA SPRÁVY STÁTNÍCH LESŮ V BAVORSKU

V současné době se mezi našimi kolegy, bavorskými lesníky, častěji mluví o reformě správy státních lesů. Každá taková reforma vyvolává diskusi. Starší čeští lesníci to vědí. Prožívali to vícekrát. Kritické připomínky z řad zaměstnanců bavorských státních lesů jsou vyvolávány mimo jiné skutečností, že se zasahuje do organizace značně ustálené. Celkový počet dělníků u bavorských státních lesů se prakticky za dobu 100 let nezměnil. V r. 1885 bylo 2145, v r. 1997 pak 2200 zaměstnaných lesníků. Státní lesy hospodaří na výměře cca 850 000 ha vlastní půdy. Kromě toho dohlížejí na soukromé lesy o výměře asi 1,3 mil. ha půdy. Je tedy pochopitelné, že si mnozí z lesníků ztěží umí představit plnění úkolů v nezměněné výši při počtu pracovníků snížených asi o 15-20 %.

Jak probíhá reforma

Základním pilířem reformy v Bavorsku je rozhodnutí bavorské vlády z léta r. 1995. Státní lesy musí být ve větším rozsahu zaměřeny na tvorbu zisku podle principů soukromého hospodaření. Po prověřovací fázi v letech 1995-1996 je od roku 1997 organizace státních lesů vedena jako státní podnik. Jak podnik jako celek, tak jemu podřízené jednotky, dostávají pevně stanovený rozpočet. To umožňuje svobodnější podnikatelské rozhodování.

Až do r. 1990 bylo významným cílem obhospodařování státních lesů zvyšování a zkvalitňování dřevních zásob. V posledních desetiletích se zásoba zvyšovala ročně o 2 m3/ha. V současné době dosáhla zásoba 270 m3/ha. Povinností státních lesů je hospodařit tak, aby byly vzorem pro ostatní majitele lesa. Po stránce ekonomické i ekologické. Provádění myslivosti na pozemcích státních lesů bylo upraveno r. 1994. Základním požadavkem bylo snížit počet spárkaté zvěře na únosnou míru. K usnadnění plnění tohoto úkolu byli v režijních honitbách zapojeni soukromí lovci. Náklady na ochranu lesa proti škodám zvěří se v letech 1993-1996 snížily na necelou polovinu. Naproti tomu se finanční ztráta v provozování myslivosti u státních lesů změnila v zisk.

Důležité je dobré zpeněžení dřeva. Od 1. 10. 1997 byla zodpovědnost ve větší míře přenesena na lesní úřady. Na této úrovni je možný lepší styk s odběratelem, je možné lépe splnit jeho požadavky, a tím docílit vyšší cenu za prodané dřevo. V r. 1997 se na celkových příjmech státních lesů podílely 4,4 % vedlejší příjmy. Tento podíl se může zvýšit. Zvýšení výkonnosti na úrovni lesních úřadů a revírů se má docílit rozšířením využívání výpočetní techniky. Součástí reformy je snížení služebních míst. Počet lesních úřadů má být v období 10-15 let snížen ze současných 162 o 30-40. Počet revírů zajišťujících hospodaření ve vlastních státních lesích má poklesnout ze současných 700 o 150-200. Velikost revíru bude kolísat mezi 1200-1800 ha.

Reforma zasáhne i do lesnického školství. Dvě státní školy pro lesní dělníky zůstanou zachovány, jedna bude převedena pro výuku privátně hospodařících lesních sedláků. Ověřuje se nový model organizace práce na lesním úřadě. Měla by se oddělit činnost odborná a inspekční. S reformou souvisí odbourání části personálu. Cílem je snížit počet pracovníků na ministerstvu o 15 %, na vrchních lesních ředitelstvích o 25 % a na lesních úřadech o 15 %. Tím se přirozeně značně ztíží možnost zaměstnávat nové absolventy škol. Státní lesy mají v úmyslu zajišťovat většinu prací v lese vlastními lesními dělníky. Přesto se výhledově má snížit počet lesních dělníků ze současných 2750 na 2000. I při tomto snížení ale budou přibírat do zaměstnání ročně 30-40 absolventů škol pro lesní dělníky.

Bavorské státní lesy mají v úmyslu používat systém úkolových mezd. Dnes občas doporučované časové mzdy nepovažují za dobré řešení. Nevyhovují zaměstnavateli ani výkonným dělníkům. Při obsazování funkcí se má dbát nejen na dosažené odborné vzdělání, ale ve zvýšené míře také na organizační schopnosti pracovníka. Že odborně vzdělaní lesníci budou i v budoucnosti radit a pomáhat majitelům soukromých a společenstevních lesů, to se považuje za samozřejmé. Uvažuje se pouze o formě financování této služby.

Ilja Andrš

NEBEZPEČÍ KLÍŠŤAT PRO PRACOVNÍKY V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ

Je jisté, že lidé pohybující se často v lesních porostech jsou ve zvýšené míře ohroženi onemocněním lymskou borreliozou. Co o této, donedávna málo známé chorobě uvádí autor v německém odborném časopise AFZ/Der Wald?

Původce a přenašeč borreliozy

Původce lymské borreliozy (LB) byl objeven až v r. 1982. Jedná se o bakterii nazvanou Borrelia burgdorferi.Příznaky nemoci byly ale popsány již koncem 19. století. Nemoc je přenášena klíšťaty rodu Ixodes.V Evropě je to především Ixodes ricinus. LB se v Německu vyskytuje ve všech oblastech.

Riziko a mechanismus infekce

Význam LB v německém LH dokazuje skutečnost, že 10-40 % lesních dělníků (podle oblastí) bylo podle lékařských rozborů klíštětem infikováno. Uvádí se, že ročně je v Německu nově infikováno 30-80 000 osob. Asi 100 000 osob má chronické potíže. V mnohých územích je infikováno LB až 50 % klíšťat. Podle nových průzkumů je průměrné riziko přenesení choroby po píchnutí infikovaným klíštětem 25 %.

Diagnóza a symptomy

Diagnóza je obtížná, protože doba latence může být i několik let. Infekce se může projevit lokálním zrudnutím kůže. To se stává u 60-80 % postižených osob. Existuje ale i možnost, že bakterie se krevními a lymfatickými cestami dostane do nejrůznějších částí lidského těla. Klinické obrazy nemoci se třídí na tři stadia.

První stadium trvá dny až týdny po píchnutí klíštětem. Projevuje se všeobecnými příznaky jako horečkou, bolením hlavy a únavou. Dále zrudnutím kůže. Skvrny mají průměr nad 5 cm. Druhé stadium trvá týdny až měsíce po píchnutí. Projevuje se na nervovém systému, zánětem mozkových blan, ochrnutím, dále poruchami srdečního rytmu a potížemi s viděním. Třetí stadium trvá měsíce až léta po infekci. Projevuje se záněty kloubů (kolena a lokty), chronickými záněty kůže a chronickým zatížením nervového systému.

Terapie: V 1. stadiu jsou úspěšná antibiotika.

Možnosti prevence

V USA existuje sérum k preventivnímu očkování proti LB. V evropském prostoru je ale toto sérum s ohledem na různé druhy borrelií neúčinné. Lidské tělo si také nevytváří protilátky po první infekci, které by ho ochránily v budoucnosti. Možnosti prevence se proto zatím omezují na to vyvarovat se píchnutí klíštětem, a když k tomu dojde, jednat rychle. Rady uváděné v článku jsou pro pracovníky v LH většinou těžko uskutečnitelné. Nenavštěvovat v době od dubna do září území s větším výskytem klíšťat. Nechodit často travou a křovinami. Nosit košile s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty. Oblečení ve světlých barvách, aby se na nich klíště snáze našlo. Často se sprchovat a prohlížet celé tělo. Oblečení, v němž by mohla zůstat přehlédnutá klíšťata, nechat asi 2 dny v suchém prostředí. Klíšťata vyschnou. Ověřit si zda ve vašem případě budou repelenty klíšťata odpuzovat.

Bakterie původce choroby se do těla člověka dostávají sosákem klíštěte z jeho útrob při zpětném proudění krve. Riziko infekce proto stoupá s dobou sání klíštěte. Podle pokusů prováděných na zvířatech, během prvních 12 hodin po vpíchnutí nedochází takřka k přenesení infekce. Během 24 hodin riziko stoupá asi na 30 %, po 72 hodinách se může dostat na 100 %. Včasné a kvalitní odstranění klíštěte je tedy velmi důležité. Klíště se při odstranění nesmí mačkat. Tím se obsah útrob vstřikuje do těla člověka. Nejlepší a nejdostupnější nástroj pro odstranění klíštěte je jemná pinseta. Nemají se také používat oleje nebo lepidla. Ty podněcují klíště vylučovat obsah svých útrob.

Po odstranění klíštěte se musí místo vpichu několik dní pozorovat. Sleduje se především rudnutí kůže. K tomu ovšem vždy nedochází. Musí se sledovat případná horečka, bolesti hlavy a pocení. V případě podezření vyhledat lékaře. Antibiotika by se měla nasadit do 5 dnů po infekci.

AFZ/Der Wald 26/98, Ilja Andrš

POMOCNÉ ZAŘÍZENÍ PRO VYTYČOVÁNÍ PŘIBLIŽOVACÍCH LINEK

Významným úkolem lesního hospodáře je plánování a realizace zpřístupnění lesních porostů pro pěstební a těžební účely. Linie, jako součásti lesní dopravní sítě nejnižšího řádu zajišťují rozčlenění lesních porostů na pracovní pole, zabezpečují přehlednost a přístupnost lesních porostů pro práce, zejména těžebního a dopravního charakteru. Směr, hustota a šířka přibližovacích linií je závislá na charakteru terénu a porostu samotného. Pokud jde o práce těžebního charakteru je do značné míry rozhodující plánovaná resp. používaná technologie prací. Šířka pracovního pole je různá, až dosud se zpravidla pohybovala v intervalu cca 30 m v mladých porostech do věku cca 40-50 let, až po 50-60 m v porostech středního věku a starších. V současnosti se zejména v mladých porostech rozstup přibližovacích linií zmenšuje až na cca 20 m, zejména v souvislosti se stále častějším využíváním víceúčelových těžebních strojů a vyvážecích souprav různých typů při těžebních pracích v porostech mladých a středního věku (probírky). V těchto případech musí být síť natolik hustá, aby při pohybu víceúčelových strojů po linkách byla pracovním ústrojím stroje dosažitelná veškerá místa v porostu. Rozsah prací spojený s vytyčováním přibližovacích linií v lesních porostech, zejména v mlazinách, tyčkovinách a tyčovinách je v současnosti značný. Kromě základního vytýčení v porostech před prvním zásahem těžebního charakteru bývá mnohdy nutné vytýčení opakovat, resp. obnovovat s ohledem na to, že v souvislosti se stárnutím a růstem porostů se zřetelnost linií ztrácí nebo zužuje.

Vytyčování přibližovacích linek v mladých, hustých porostech je, s ohledem na neprůhlednost poměrně pracné. Postup vyžaduje často, vedle pracovníka, který vytyčuje, pomocné síly, zpravidla pro značení směru, případně dalšího pracovníka s motorovou pilou, který zabezpečuje potřebný průhled zapojeným porostem. Tento postup, kdy základní pomůckou pro vytyčovací práce je zpravidla obvyklá jednoduchá busola se záměrným zařízením, je poměrně pracný, časově náročný a nákladný zejména v těžko průhledných mladých porostech, kde se plánují první výchovné zásahy.

S ohledem na tyto skutečnosti byl navržen a v praxi s úspěchem uplatněn postup, který spočívá v tom, že vedle potřebné busoly je pro práci využita šňůra navinutá na bubnu (navijáku). Naviják je namontován na podstavci, který se při práci umístí na potřebné výchozí místo, např. na cestě nebo průseku. Šňůra na bubnu navinutá je opatřena reflexním, na větší vzdálenost dobře patrným zbarvením. Autorem zařízení a celého pracovního postupu je R. Roller, revírník v Bad Teinach-Zavelstein (SRN). Pracovní postup, který je možný zcela bez pomocné síly, charakterizuje autor takto. Na počáteční místo stanovené přibližovací linie (na cestě nebo průseku) se postaví buben s navinutou šňůrou a pomocí kompasu se stanoví příslušný žádoucí směr. Pomocí průzoru kompasu se zaměří vhodné místo, které je ve směru (např. strom, pařez, balvan aj.). Tento orientační bod může ležet v libovolné výšce. Může se jednat např. i o výstavek v tyčkovině. Pracovník pak jde přímo na záměrný bod a táhne šňůru, která se z bubnu odvíjí, za sebou. V záměrném bodě pak stejným způsobem opakuje postup, až se šňůrou dospěje na konec přibližovací linie. Tato ústí např. na příčnou cestu nebo průsek. Při zpáteční cestě podle šňůry značí pracovník barvou (např. nástřikem) stromy, které tvoří osu přibližovací linky, event. její okraj. Po návratu na výchozí místo se svine šňůra, v příslušném odstupu se určí počáteční místo další linky, a postup se opakuje.

Postup je velmi flexibilní a rychlý. Jestliže se v daném směru narazí např. na nepřekonatelnou překážku (např. skála, prudký terénní zlom), lze šňůru na bubnu zpět srolovat a od překážky postupovat, po přenesení bubnu, jako od počátku. Autor postupu uskutečnil mimo jiné i časové studie a porovnal nově navržený postup co do spotřeby času, pracovních sil a nákladů s dosud používaným způsobem, tak jak byl v úvodu naznačen (jeden až dva pomocní pracovníci). Výkon je, pokud jde o vyznačení délkové jednotky (např. 100 běžných metrů linky) ve srovnání s dřívějším postupem asi dvojnásobný a vynaložené náklady přibližně poloviční.

Pokud jde o naviják, je řešen tak, že váží i s ocelovým rámem cca 5 kg a je velmi stabilní. Relativně vysoký podstavec umožňuje pohodlné zpětné svinování šňůry. Při natahování šňůry je přibrzďování případného zpětného chodu zajišťováno dvěma ocelovými pery (zarážkami). Délka šňůry je 500 m. Barva šňůry je světle modrá a v tlumeném světle lesního porostu je šňůra dobře patrná. Vedle prací spojených s vytyčováním přibližovacích linií je bubnový naviják použitelný i při některých dalších lesních pracích, v rámci nichž je třeba vytyčovat delší přímé linie v hustších lesních porostech. Může jít např. o rozčleňování mlazin v souvislosti s realizací čistek (prořezávek), vytyčování linií pro montáž lanovek, vytyčování hranic v souborech drobných soukromých lesů. Zařízení vyrábí a dodává firma Roller Forst, Bad Teinach-Zavelstein (SRN). Nákup jednoho nebo několika kusů navijáku a odzkoušení v podmínkách České republiky by mohlo být užitečné.

Jiří Šindelář, (Ex: Roller, B.: Feinerschliessung mit dem "Gassenroller". Allg. Forst Zeitschrift, 1998, 14: 735-736)

PRODUKČNÍ SCHOPNOST LESŮ EVROPY SE ZVYŠUJE

V posledních letech bylo ve 12 evropských státech zpracováno několik studií, signalizujících nárůst produkčních schopností lesních porostů v některých lokalitách Severní, Střední a Jižní Evropy. Protože je tento jev v dlouhodobých časových horizontech lesnické politiky velice významný, bude na jaře letošního roku odstartován mezinárodní projekt koordinovaný Evropským lesnickým výzkumným ústavem (European Forest Institute, Joensu, Finland), mající zjistit, čím je tento nárůst produkčních schopností způsoben. Přípravné práce na projektu byly zahájeny již před r. 1996, s cílem zmapovat poznatky o nárůstu produkčních schopností stromů, identifikovat jeho příčiny a souvislosti, kvantifikovat je a porozumět jim. Projekt bude zaměřen na hlavní evropské dřeviny (smrk, borovici a buk), a má zjistit závislosti mezi nárůstem produkčních schopností a přísunem živin (zejména dusíku a vzdušného CO2), změnami klimatu (teplot a srážek) a změnami ve využívání půdy; včetně ověření míry významnosti jednotlivých vztahů. Projekt bude financován Evropskou unií, a mimo koordinátora se na něm budou podílet čtyři hlavní řešitelé (Univerzita v Mnichově, Univerzita ve Freiburgu, Švédská zemědělská univerzita a Ústav ekologie z Velké Británie) a 21 řešitelů subprojektů.

EFI News 2/98, Sim

KDO PONESE ZTRÁTY PLYNOUCÍ Z OMEZENÍ PRODUKČNÍ FUNKCE LESŮ?

Management lesů v chráněných oblastech a rekreačních centrech je živým tématem v mnoha zemích. Jednou ze zásadních otázek přitom je, kdo má platit zvýšené náklady na management těchto lesů a uhrazovat vzniklé ztráty na produkci dříví? Má to být daňový poplatník, vlastník lesa, nebo návštěvník těchto oblastí? Tyto a další otázky byly předmětem diskuse mezinárodního semináře "Forest Management in Designated Conservation/Recreation Areas", konaného v říjnu 1998 ve Florencii. Názor, převládající v EU je, že tyto náklady a ztráty by měl nést stát, prostřednictvím různých finančních nástrojů odrážejících skutečný stav biodiverzity, bezpečnosti zachování rezervací pro další generace a přístupnosti lesů pro veřejnost (včetně speciálního zpřístupnění lesů pro handicapované osoby). Naopak, není považováno za správné, aby veškeré náklady a ztráty nesl vlastník lesa sám, když užitek z funkcí lesa má celá společnost. Proti těmto, převládajícím názorům, byla prezentována stanoviska, že by i v náhradách za ostatní užitečné funkce lesů měl být uplatněn tržní přístup v tom smyslu, že vyšší míra plnění užitečných funkcí by byla kompenzována vyšší náhradou. Tak by měl být vlastník lesa finančně zainteresován na tom, aby kvalita plnění ostatních funkcí jeho lesa byla co nejvyšší. Tyto názory pak vyvolaly diskusi, jakým exaktním způsobem lze například "změřit" a "ocenit" přínos vlastníka lesa k biodiverzitě. Českým lesníkům blízký názor přednesl prof. Lacaze z Francie, podle něhož neexistuje konflikt mezi produkcí dřeva a ostatními funkcemi lesů, ale hlavní problém současnosti vidí ve sladění požadavků na rekreační funkci lesů a striktní ochranu přírody. I když seminář nepřinesl sjednocení názorů, přesto byl velmi cenným příspěvkem ke tříbení názorů na orientaci budoucí lesnické politiky EU.

EFI News 2/98, Sim

LESNÍ ZÁKONY V EVROPĚ

V posledních letech byly v řadě evropských států přijaty nové lesní zákony. Důvodem byl přechod k tržní ekonomice, změny majetkové struktury, začlenění výsledků mezinárodních dohod do státní legislativy, přijetí filozofie trvalého rozvoje, požadavky EU a politické změny (např. sjednocení Německa, rozpad Československa, Jugoslávie a SSSR). Přesto v Evropě přetrvává v dobách přijetí lesních zákonů značné rozpětí. Zatímco v naší republice byl nový lesní zákon přijat v r. 1995, novější lesní zákon mají jen v Rusku (1997), Finsku (1997) a Maďarsku (1997). V Irsku však platí lesní zákon od r. 1946, ve Španělsku od r. 1952 a Turecku od r. 1956. "Předválečné" lesní zákony mají Itálie (1923), Albánie (1923) a Portugalsko (1901). Lesní zákony z minulého století pak mají Francie (1827) a Valonsko jako část Belgie (1854). Uvedené starší lesní zákony však pochopitelně neplatí v původním znění, ale doznaly v průběhu let dílčích změn různými dodatky.

EFI News 2/98, Sim

POSTAVENÍ SOUKROMÝCH VLASTNÍKŮ LESŮ V EVROPĚ

Asi 12 miliónů osob vlastní v Evropě les. Velká část z tohoto soukromého vlastnictví lesů je představována malými rodinnými podniky, které hospodaří současně jak na zemědělské, tak lesní půdě. Vzhledem k tomu, že tito vlastníci hospodaří především v marginálních oblastech, jsou logicky předmětem zásadních úvah v politice EU pro zachování charakteru venkova. Protože pro posouzení skutečné socioekonomické situace této skupiny obyvatelstva není dostatek statistických údajů, byl z iniciativy několika států EU odstartován v r. 1997 projekt MOSEFA (Monitoring the Socio-economic Situation of European Farm Forestry). Cílem tohoto projektu je sjednotit v rámci EU monitorovací systém, a na základě získaných dat koordinovat politická (a ekonomická) opatření pro zachování současného charakteru venkova v EU, udržením pracovních příležitostí ve venkovských regionech.

EFI News 2/98, Sim

NEDŘEVNÍ PRODUKCE LESŮ

Vyšší využívání jiných lesních produktů než dříví, pro které má čeština tradiční výraz přidružená lesní těžba, a pro které se ve světě používá termín Non-wood Forest Products (NWFP), může být zdrojem výrazného zvýšení tržeb z lesní půdy. V loňském roce se na téma mimodřevních produktů lesa uskutečnily dva evropské semináře, které se shodly v tom, že výzkum využitelnosti těchto produktů výrazně předběhl marketingové aktivity vlastníků lesů. To je i obdoba tuzemské situace, kdy přes proklamovanou klesající výnosovost lesů nejsou aktivity vlastníků lesů k renesanci přidružené lesní těžby a přidružené lesní výroby zřejmé.

EFI News 2/98, Sim

LESNICKÁ FAKULTA MZLU BRNO SE ZAPOJUJE DO MEZINÁRODNÍHO VÝZKUMU

Smrkové monokultury se staly vážným problémem lesnictví ve Střední Evropě. Tím, že na mnoha místech postupně vystřídaly původní smíšené porosty, došlo k některým negativním důsledkům, jako je jejich zvýšené ohrožení biotickými a abiotickými vlivy, změny v koloběhu živin a zúžení biodiverzity. Proto se na téma, jak dále hospodařit ve smrkových monokulturách v Evropě, sešlo loni v Brně pracovní setkání pod patronací IUFRO a EFI, zabezpečované Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně a Univerzitou zemědělských věd ve Vídni. Je tedy potěšitelné, že se naše pracoviště zapojují do mezinárodní výměny poznatků a získávají tak mezinárodní prestiž.

EFI News 2/98, Sim

NOVÉ TECHNOLOGIE PŘI STAVBĚ LESNÍCH CEST

V rakouských Alpách se při budování lesních cest používají čím dál ve větší míře hydraulické bagry, které nahrazují dosud obvyklé buldozery. Výstavba lesních cest touto technologií je šetrnější, protože mimořádná přesnost práce bagru umožňuje minimalizovat zářezové i násypové svahy, a tím udržet minimální šířku komunikace. Poškozování kořenů a stromů okolního porostu je rovněž podstatně nižší, než při použití buldozerů. Omezit poškození okolních porostů je možné i snížením rozsahu trhacích prací, a jejich nahrazením při rozpojování zemin bouracím kladivem, které se jednoduchým způsobem připojuje na výložník rypadla místo lopaty. Za další výhodu je považováno i to, že odvodnění tělesa cesty může být funkční již v období výstavby. Náklady na běžný metr komunikace se podle konkrétních podmínek pohybují v přepočtu 10-96 USD, což je sice více než při použití buldozerů, ale toto zvýšení nákladů je vyváženo kvalitou stavby a minimalizací negativních dopadů výstavby cest v horských podmínkách.

Forest Harvesting Bulletin No.1/98, Sim

VYUŽITÍ VOJENSKÝCH POZNATKŮ PŘI ODVOZU DŘEVA

Podle odhadu činí každoroční ztráty švédských zpracovatelů dříví, vyvolané uzavíráním lesních cest v období jarního tání 52 mil. USD. Tyto ztráty jsou vyčísleny jako zvýšené náklady na skladování dříví, a snížení jeho kvality v průběhu dlouhodobého skladování. Zvratem by podle provedených poloprovozních zkoušek mohlo být používání centrálního huštění pneumatik odvozních souprav za jízdy, a to podle okamžité únosnosti komunikace a trakčních podmínek. Pokusy totiž prokázaly, že odvozní souprava vybavená centrálním huštěním pneumatik (Central Tyre Inflation - CTI) projela se sníženým tlakem vzduchu v pneumatikách 30 x s nákladem 40 tun dříví po lesní komunikaci beze známek jejího poškození, když za stejných podmínek se stala táž komunikace po šestinásobném průjezdu standardní odvozní soupravy zcela neprůjezdnou. Zkušenosti z vojenských vozidel tak mohou účelně posloužit i civilnímu sektoru při odstranění sezónnosti odvozu dříví.

Forest Harvesting Bulletin No.1/98, Sim

MANUÁLNÍ TECHNOLOGIE TĚŽBY A DOPRAVY DŘÍVÍ

Mechanizované technologie těžby a dopravy dříví jsou pro rozvojové země hůře dostupné, a to především z důvodů nízké kvalifikační úrovně místního obyvatelstva a obtížně zajistitelného servisu pro mechanizační prostředky. Dalším významným faktorem jsou socioekonomické podmínky, z nichž má dominantní význam vysoká nezaměstnanost, vyvolávající potřebu co největšího počtu pracovních míst. Proto jsou cenné všechny zkušenosti získané s progresivním ručním nářadím pro těžbu dříví a s jeho animálním soustřeďováním. Pozoruhodné jsou zejména výsledky z plantáží na jižních Filipínách, kde jsou již od 70. let vyvíjeny technologie a pracovní postupy založené na kácení ručními pilami, odvětvování sekerami, ručním nakládání a animálním soustřeďování. Tyto technologie jsou v lokálních podmínkách v přímých nákladech výrazně levnější než strojní, jsou nezávislé na fosilních palivech, a jejich ekologické následky jsou mírnější. Průměrný roční objem těžeb 250 tis. m3 dříví je pak důkazem životaschopnosti manuálních a animálních technologií těžby a dopravy dříví v obdobných podmínkách.

Forest Harvesting Bulletin No.1/98, Sim

POŠKOZOVÁNÍ KOŘENŮ STROMŮ PŘI KMENOVÉ A SORTIMENTNÍ METODĚ TĚŽBY

Při probírkách v borových porostech v Polsku byl výzkumně ověřován rozsah poškozování kořenů stromů při kmenové a sortimentní metodě těžby. V 60 let starých porostech Pinus sylvestris byly vyhodnocovány dva stupně poškození kořenů (lehké - roztřepení kůry na kořenech nebo její prasknutí, těžké - stržení kůry s narušením dřeva), při použití pěti odlišných technologií těžby a soustřeďování dříví: 1) JMP + kůň, 2) JMP + SLKT, 3) JMP + vyvážecí souprava, 4) jednofázový harvestor + SLKT, 5) jednofázový harvestor + vyvážecí souprava. Ze studie vyplynulo, že těžké poškození kořenů nezávisí zdaleka tak na použitých prostředcích, jako na použité těžební metodě. Zatímco při vyvážení krátkých výřezů vyvážecí soupravou bylo těžce poškozeno jen 0,8 % kořenů, při přibližování surových kmenů v celých délkách speciálním lesním kolovým traktorem bylo těžce poškozeno 3,4 % kořenů. I tato studie tedy potvrzuje praktické zkušenosti z ČR, že sortimentní metoda v předmýtních těžbách je podstatně šetrnější, než dosud převládající metoda kmenová.

Forest Harvesting Bulletin No.1/98, Sim

ODBORNÝ VÝCVIK V LESNICTVÍ

Společný výbor FAO/ECE/ILO přišel v loňském roce s iniciativou vytvořit mezinárodní síť institucí zabývajících se odborným výcvikem v lesnictví. V prvním kroku byly vyzvány instituce tohoto typu v Dánsku, Francii a SRN, aby společně vytvořily interaktivní informační systém na Internetu, pomocí něhož by se vzájemně blíže seznámily všechny zainteresované instituce. V dalších krocích se počítá se vzájemnou výměnou informací, pracovním setkáváním ředitelů a instruktorů, výměnou instruktorů i kurzistů, i se speciálními formami spolupráce, u kterých se uvažuje s finanční podporou EU.

Timber Commitee European Forestry Commission, Sim

EVIDENCE SVĚTOVĚ UNIKÁTNÍCH STROMŮ

V současné době byl prezident IUFRO, prof. Jeffery Burley, dotázán jistou organizací, zda IUFRO vede nějakou evidenci světově unikátních stromů, které jsou pozoruhodné svým věkem či rozměry. Takovou evidenci IUFRO nevede, protože to zatím nepovažoval za výzkumnou prioritu. Po výše uvedeném dotazu však výkonný výbor dospěl k názoru, že by taková evidence měla jak vědecký přínos, tak nesporný význam v public relations. Proto žádá členy IUFRO, pracující v dendrologických organizacích a ochotné zapojit se do práce na takových záznamech prostřednictvím speciální pracovní skupiny, aby kontaktovali přímo prezidenta IUFRO, nejlépe prostřednictvím e-mailu (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ).

IUFRO NEWS No.33/98, Sim

LESNÍ ATLAS EVROPY

Používání satelitních snímků při dálkovém průzkumu Země dosáhlo již takového stupně, že byl dokonce vydán Lesní atlas Evropy, sestavený ze satelitních snímků. Editorem je Lothar Beckel, a atlas doporučuje Livio Marelli z European Space Agency, který se podílel i na přípravných pracích. Cena atlasu "Satellite Remote Sensing Forest Atlas of Europe" je 980 ATS, a je možné jej objednat na adrese: GEOSPACE, Jakob-Haringer-Str.1, A - 5020 Salzburg, Austria, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

IUFRO NEWS No.33/98, Sim

VYHŘÍVANÁ SEDAČKA

Opravárenský závod SG ve Freudenbergu, ve spolupráci s výrobcem sedaček Grammer vyvinul a nabízí ergonomicky zlepšenou, odpérovanou a vyhřívanou venkovní sedačku pro obsluhu hydraulických manipulátorů (hydraulických ruk) odvozních automobilů. Elektrickým proudem z baterie (24 V) je vyhřívaná čalouněná sedací část i zádová opěrka. Lze ji doplnit ochranou proti dešti. Může být montována kdykoliv dodatečně a bez velkých úprav a finančních nákladů na hydromanipulátory s vysokou sedačkou. Sedačku lze seřídit pro zatížení 50-120 kg. Dosavadní "plechové mísy" se nepovažují za ergonomicky důstojný doplněk moderních nakládacích hydraulických ruk.

Forst & Technik, 9/1998, Sve

ŠTÍPAČKY PALIVOVÉHO DŘÍVÍ - ADAPTERY K NAKLADAČŮM

Na Interfost 98 byly představeny dva zajímavé typy štípaček palivového dříví, odlišující se od běžně známých řešení. První typ (Igland WP 2000) je nesen na ramenech čelního nakladače nebo na výložníku lehkého bagru a může zpracovávat výřezy do délky 5 m a do průměru 28 cm. Jeho produktem jsou krátká palivová štípaná polínka pro tradiční otop na venkově. Ležící výřez je uchopen sklopným zařízením štípačky, zvednut a postaven do svislé polohy. Řetězovou pilou se postupně odřezávají jednotlivé špalky o délce 30 cm, které jsou následně štípány na dvě nebo čtyři polínka. Tato padají podle volby na volnou hromadu, na odvozní prostředek nebo do speciálních přepravních síťových vaků. Zpracovávaný výřez se posunuje gravitační silou vždy o 30 cm níže; odpadá agregát pro posun výřez, což má příznivý vliv na konstrukční náročnost a pořizovací cenu. Štípačka je obsluhována z kabiny řidiče, který využívá pojezdu nakladače k přemisťování mezi skládkou výřezů a místem uložení hotového paliva. Je vhodná zejména jako výměnný adapter na manipulačních skladech, již čelním nakladačem vybavených.

Druhý typ (Kranspalter KS 40) s vysokým pracovním tlakem (40 t) je určen pro štípání špalků o průměru až 125 cm a délce do 120 cm. Štípačka je zavěšena na rotátoru hydraulické ruky. Nakrácené a volně ležící špalky jsou jednotlivě uchopeny integrovaným drapákem, štípány 4-, 8- nebo 10 násobnou hydraulickou klínovou hvězdicí. Vyrobené štípy zůstanou v drapáku a jsou hydraulickou rukou přemístěny podle potřeby na dopravní prostředek, nebo na hráň skládky.

Oba typy štípaček mají společné technické a technologické rysy. Využívají hydraulický energetický systém bázového stroje, jsou ovládány jediným pracovníkem z kabiny nakladače, nevyžadují další přídavná zařízení pro přísun a odsun materiálu, řeší současné naložení nebo uložení vyrobeného paliva. Zájem o rozvoj štípacích zařízení tohoto typu je veden snahou hledat nejefektivnější pracovní postupy při výrobě palivového dříví a vyloučení starých pracných postupů při tradiční výrobě rovnaného paliva. To se týká zejména prvního typu štípačky, určeného pro výrobu a dodávku štípaného krátkého paliva (polínek) ze standardní probírkové hmoty. Druhý typ je určen pro zpracování přesílené hmoty z přestárlých porostů. Oba typy zapadají do procesu široké a cílené renesance využívání palivového dříví jako obnovitelného zdroje energie, s nímž se setkáváme nejen v Rakousku a Německu, ale i v jiných zemích EU.

Forst & Technik, 9/1998, Sve

STROJE PRO TĚŽBU DŘEVA - VÝVOJOVÉ POTŘEBY A MOŽNOSTI

Součástí lesnického veletrhu Interforst 98 byla diskusní fóra k aktuálním tématům - práce v lese a lesní technika. Diskuse o technice pro těžbu dřeva byla převážně diskusí o moderních jednodrapákových harvestorech a jejich využití. Ve vývoji lesní techniky pro těžbu dřeva se v současné době neočekává žádná revoluce, ale spíše její propracování do jemných detailů. Hlavní pozornost se dnes obrací zejména na práci vedoucích pracovníků - manažerů lesní techniky, kteří její nasazení plánují a řídí. Drahá lesní technika se musí lépe využívat. Zatím je nasazována stejně jako ta, která tu byla před 20 lety. Prosazuje se zejména zlepšení těžebně organizačních řetězců, vycházejících z programů těžebně výchovných prací, zahrnujících celé regiony, s cílem zabezpečit lepší vytížení harvestorů. Volá se po spojení a koordinaci mezi provozními celky lesního hospodářství (pamětníci jistě vzpomenou na dvousměnnou turnusovou organizaci práce prvých importovaných procesorů v rámci regionů PSL). Prostor pro vývoj harvestorů se spatřuje v oblasti hydrauliky a elektroniky. Automatické harvestorové měření dřevní hmoty, které se nedostatečně využívá, by mělo být více přizpůsobeno podmínkám zemí, v nichž je distribuováno. Dálkový přenos dat od stroje do řídícího centra nabývá v této souvislosti stále většího významu. Harvestory postoupí dále do svažitých terénů.

Soulad a svornost na diskusním pódiu vládla mezi zástupci lesního hospodářství a výrobci strojů v názoru na další nasazování harvestorů v přírodě blízkých postupech pěstování lesa, kde se považují za hospodárnější než jiné metody. Přírodě blízké LH se bez strojů neobejde. "Štěstí lesního hospodářství neleží kupř. v přibližování dřeva koňmi." V diskusi byla vyjádřena pochybnost o hospodárnosti tzv. harvarderu (kombinace forwarderu a harvestoru), ale uvedeny také jeho přednosti. U přibližovacích traktorů volají malé regionální firmy po výměnné nástavbě klemmbank (dlouhé dříví) nebo klanice (krátké dříví). U JMP se očekává zlepšení v oblasti výfukových plynů, bezpečnosti práce a komfortu obsluhy - pevně seřízený karburátor od výrobce, rychlonapínání řezacího řetězu, brzda řetězu na plynové páčce. Další snížení vibrací a hlučnosti je podmíněno zvýšením hmotnosti pily. Motor se vstřikováním paliva pro JMP byl vyvinut; pro zvýšené výrobní náklady byl odložen k ledu.

Forst & Technik, 9/1998, Sve

PŘÍPRAVA PŮDY PRO ZALESŇOVÁNÍ

Skupinu speciálních samopojízdných robustních strojů pro přípravu půdy pro umělou obnovu lesa, které se v Německu prosazují, doplnila Fa NFT Naturnahe Forsttechnik o nový typ - Rottree-Cat pro ploškovou přípravu půdy. Samopojízdnou bázi tvoří speciální terénní podvozek se dvěma boggie nápravami se zlamovacím řízením, bez kabiny pro řidiče, nesoucí mimo motor také velký zásobník pro meliorační minerální směs. Na čelní straně podvozku je výsuvně umístěna pomaluběžná pracovní rotační hlavice o průměru 80 cm, sestávající ze dvou talířových a dalších nástrojů, umožňujících potřebné zpracování a nakypření půdy. Podle stavu půdy je do ní vpravován meliorační vápenec. Pojezd a práce stroje jsou řízeny dálkově rádiem, obsluha stroje se pohybuje vedle stroje v terénu. Pohon motorem 115 HP s hydrostatickým přenosem energie. Hmotnost bez náplně zásobníku a palivového tanku - 4,45 t, šířka 2 m, délka 4,9 m. Stroje tohoto typu zasluhují naši pozornost přesto, že na prvý pohled budí z hlediska ekonomické efektivnost určitou nedůvěru. Jejich nasazení zejména na silně zabuřeněných půdách může mít své opodstatnění.

Forst & Technik, 9/1998, Sve

RYCHLONAPÍNÁNÍ ŘETĚZŮ JMP

Rychlonapínání řezacích řetězů patří k aktuálním požadavkům na zvýšení komfortu obsluhy JMP. Fa Oregon představila své řešení, které je konstrukčně orientováno pouze na vodící lištu a nevyžaduje úpravu pily. Uvnitř lišty je uloženo ovládací ozubené kolečko, zapadající do napínacího hřebene, vymezujícího polohu lišty vůči upevňovacím šroubům lišty. Fa Stihl přichází rovněž s vlastním řešením, současně s novým typem 026 C. Boční kryt řetězky lze rychle ručně sejmout, což umožňuje nové řešení nahrazující tradiční matky. Řetěz se napíná ručně pomocí seřizovacího kolečka. Použití kombinovaného klíče odpadá.

Forst & Technik, 10/1998, Sve

FORWARDER S NÁSTAVBOU KLEMMBANK

Švýcarská Fa Herzog Forsttechnik (Švýcarsko) vyšla vstříc požadavkům některých kontraktorů a představila forwarder Forcar 150, který lze využít alternativně i pro soustřeďování dlouhého dříví. Po sejmutí klanic a zasunutí posledního páru držáků klanic o 1,3 m dopředu, lze na šasi forwarderu umístit pomocí vlastní hydraulické ruky hydraulicky sklopný rám, nesoucí svěrný oplen (0,9 nebo 1,2 m2). Tento může být doplněn silnou horskou vzpěrou (štítem s lanovou hubicí), umožňující pracovat také s dvoububnovým navijákem. V konstrukční koncepci základního stroje byly provedeny některé úpravy - kloubové řízení bylo posunuto dopředu, kabina rozměrově upravena aj. Na přání lze soupravu vybavit čelnými hydraulickými rameny pro montáž sněhové nebo rampovací radlice, komunálních adapterů, štěpkovače apod. Souprava je určena těm provozovatelům, kteří chtějí ve svém teritoriu plnit se svým strojem různorodé technologické zakázky.

Forst & Technik, 10/1998, Sve

TRAKTOROVÝ PŘÍVĚS K DOPRAVĚ ŠTĚPKY

V Rakousku fa HAAS v Rohrbachu vyrobila nový traktorový přívěs k dopravě štěpky, a to na základě vývoje uskutečněného ing. Leo Riebenbaurem z Pinggau. Přívěs je vyroben systémem pump na štěpku a dvěma hadicemi. Jednou z nich se fouká štěpka do domovního skladu paliva, druhou se současně odčerpává ze skladu, kvůli podtlaku, vzduch, který je filtrován. Délka hadic je 20 m. Obsah návěsu je 15 m3 a doba potřebná k jeho vyprázdnění je okolo 25 minut (roční potřeba štěpky pro rodinný domek se pohybuje kolem 30 m3). Potřebná energie je max. 35 kW, což poskytuje téměř každý traktor. Na jiném místě v tomtéž čísle časopisu najdeme stručnou informaci o využití lesní štěpky k vytápění jednotlivých domků i k dálkovému vytápění více obydlí. Např. ve vesnici Oberloisdorf je z 200 domácností již 80 připojeno na dálkové vytápění lesní štěpkou. Kotel má výkon 850 kW.

Holzkurier 49/98 Hraz

PADESÁTÉ VÝROČÍ ZALOŽENÍ PRACOVNÍHO SPOLEČENSTVÍ NĚMECKÝCH SVAZŮ MAJITELŮ LESŮ

Úvodní část 1. čísla 54. ročníku je věnována 50. výročí založení "Pracovního společenství německých svazů majitelů lesů" (AGDW), které sdružuje 14 zemských svazů a je aktivním členem "Ústředního svazu evropských majitelů lesů" (CEPF) v rámci Evropské Unie. Význam těchto zájmových organizací vyplývá ze skutečnosti, že je v zemích Evropského Unie 65 % lesů v soukromém vlastnictví. Jde sice většinou o majetky mozaikovitě roztříštěné (jen v Německu jde o 1,3 mil. vlastníků, v zemích Evropské Unie přes 12 mil.), ale uznává se, že jsou většinou v dobrém hospodářském stavu.

Na slavnosti uspořádané k tomuto jubileu za účasti zahraničních hostů shrnul předseda AGDW R. Schorlemer původní a stále aktuální úkoly organizace takto: "Nenechat upadnout soukromé lesy do závislosti na státu, za klíčový pojem lesnické politiky považovat a v praxi prosazovat vlastní odpovědnost a vzájemnou pomoc majitelů lesů." Aktuálně by mohla vlastníkům lesů přinést problémy připravovaná daňová reforma, pokud by odbourala jejich daňové zvýhodnění; pak by totiž už sotva mohli konkurovat veřejným lesům a zahraničním dodavatelům dřeva. Novou výzvou pro evropské svazy majitelů lesů je snaha o sjednocování, a to nejen v dnešním Evropském společenství, ale v širším měřítku - po očekávaném vstupu východních reformních států.

Spolkový ministr výživy, zemědělství a lesů K.H. Funke potvrdil v pozdravném projevu význam AGDW pro rozhodovací, legislativní a normotvornou činnost státních orgánů, a kladně zhodnotil padesátileté působení Svazu. K návrhu daňové reformy prohlásil, že v něm jeho úřad vyžaduje změny, které by přihlížely ke specifickému poslání lesního hospodářství. Daňové zvýhodnění tohoto odvětví nelze v žádném případě považovat za dotaci. Zdůraznil také, že péče o lesy již není jen národním tématem. Příslušná komise v Bruselu již připravuje strategii Evropské unie pro lesní hospodářství, která má být v souladu se zásadami přijatými UNCED v Rio de Janeiru, jakož i se závěry konferencí oborových ministrů v Helsinkách a v Lisabonu. Ani ve sjednocené Evropě se ovšem nesnižuje význam lesnické politiky jednotlivých států.

V této souvislosti se pak ministr vyslovil k diskusi o připravované globální certifikaci lesů, jejímž hlavním smyslem je prosadit princip trvale udržitelného obhospodařování všude tam, kde se dosud neuplatňuje, především v zemích tzv. bývalého třetího světa. Návrhy zahrnují mj. i požadavek na zákaz dovozu cenného dřeva z tropů a subtropů do vyspělých zemí. Podle názoru spolkové vlády není ovšem možno stavět certifikaci jen na zákazech, a je žádoucí postavit proti nim i něco pozitivního. Certifikace také nesmí vést k nepřiměřeným nákladům, což by bylo v západoevropských a středoevropských lesnicky vyspělých státech zbytečné. Certifikací a problémy sjednocování se zabýval také předseda CEPF J. Crochet (Lucembursko). Hlavní myšlenky jeho projevu jsou uvedeny v dalším příspěvku.

AFZ-Der Wald 1/1999, Čk

PRINCIP TRVALOSTI LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ V EVROPĚ
(Crochet, J.)

V několika evropských státech již začaly práce na certifikaci lesního hospodářství z hlediska uplatňování principu trvalosti všech funkcí lesa, tj. nejen funkce produkční. Probíhají však pod mohutným politickým tlakem občanských ekologických sdružení, která jednostranně zdůrazňují orientaci na mimoprodukční funkce lesů. Důsledky tohoto tlaku by mohly mít nepříznivý vliv nejen na lesní hospodářství (zejména na práva majitelů menších lesních majetků), ale i na celý dřevařský sektor včetně papírenského průmyslu, a projevily by se dokonce i v polygrafii. Tomu je nutno zabránit. Nejde samozřejmě o to, zpochybňovat samu myšlenku certifikace, ale přizpůsobit ji evropským poměrům a její význam pro zdejší lesy euforisticky nepřeceňovat. Jejich obhospodařování se totiž řídí principem trvalosti již dávno, jen standardy, kritéria a ukazatelé se pochopitelně mění podle stupně poznání a vývoje společenských potřeb. Zásady lesnické politiky platné v minulosti samozřejmě nelze přenášet na budoucnost, což se někdy lesníkům vytýká. Nedostatkem dosavadního přístupu k certifikaci je také okolnost, že nepřihlíží k vnějším podmínkám lesního hospodářství. Markantní je především rozsáhlé poškozování lesů průmyslovým znečištěním ovzduší a s tím spojené přenášení nákladů na hospodářské subjekty, které tyto škody nezpůsobily.

Ze všech uvedených důvodů CEPF podporuje iniciativu národních svazů majitelů lesů, přispět k takovému provádění panevropské certifikace lesů, která by brala zřetel i na potřeby trhu. Bez hospodářské báze nemůže lesní hospodářství plnit ani své mimoprodukční funkce. Z problematiky sjednocování je nutno vyzvednout především dvě iniciativy Evropské unie,které vyšly z Bruselu. Jsou to:

a) Příprava evropské strategie lesního hospodářství, která je teprve ve stadiu konzultací. Z hlediska CEPF je důležité, aby v ní byl zachován princip subsidiarity (státní podpory pro lesy a lesní hospodářství).

b) Návrh směrnic pro rozvoj venkovského prostoru, který prozatím přisuzuje lesnímu hospodářství postavení pouhé služby pro cíle zemědělské a ekologické politiky - v rozporu se skutečností, že jsou lesy často určujícím prvkem krajiny. Proto je potřeba zasadit se o politické uznání významu lesního hospodářství a vypracovat vlastní strategii jeho rozvoje - ne proti Bruselu, ale v dohodě s ním.

AFZ-Der Wald 1/1999, Čk

K DISKUSI O CERTIFIKACI LESŮ V NĚMECKU
(Schleifenbaum, P. C., Haliburton, Ontario, Kanada)

Němečtí lesníci se staví k certifikaci lesů převážně odmítavě - s odůvodněním, že německé lesní hospodářství se již odedávna řídí principem trvalosti, je biologicky i ekologicky nezávadné a působí sociálně politicky příznivě. K tomu se druží výhrady, že certifikace omezí majetková a dispoziční práva vlastníků soukromých lesů.

Z pohledu zahraničního lesníka hospodařícího na objektu, který se již certifikaci podrobil, nejde v Německu diskuse o certifikaci lesů správným směrem a míjí svůj cíl. Je sice pravda, že se německé lesnictví odedávna a v celosvětovém měřítku považovalo za vzorné, ale podle dnešních kritérií je z mezinárodního hlediska jeho stav obsahově a tím i hospodářsky zranitelný. Nelze totiž přehlédnout, že 60 % německých lesů tvoří ekologicky a stanovištně nevhodné porosty, že se jejich velká část obhospodařuje způsobem, označovaným všude na světě jako "plantážnické hospodářství", a že se flóra a fauna německých lesů daleko odchyluje od svého přirozeného stavu. V tomto ohledu nelze současný stav německých lesů srovnávat se Skandinávií, s některými částmi Severní Ameriky, východní Evropy, a dokonce ani s dosti rozsáhlými vybranými částmi tropických lesů.

Při tom se samozřejmě musí brát v úvahu záslužná historie německého lesnictví, ale nic naplat, v globálně hospodařícím světě rozhoduje přítomnost a budoucnost. Proto dnes stoupá na celém světě význam certifikace lesů podle mezinárodních standardů. Německé lesnictví by se proto mělo již se zřetelem na vlastní tradice chopit příležitosti a znovu dokumentovat svou vedoucí úlohu na tomto poli. Bylo by to vhodné tím spíše, že je SRN mezinárodně uznávána za průkopníka ekologicky únosné, tzv. "zelené" politiky. Svědčí o tom její výrazný podíl na řešení takových celosvětových problémů, jako je odumírání lesů, ničení tropických lesů, zužování genetické rozmanitosti v přírodě, úloha lesů při vázání CO2 aj. Předstihem v účasti na praktické certifikaci lesů by mohlo Německo tuto pověst jen posílit.

AFZ-Der Wald 2/1999, Čk