DŘEVAŘSKÝ KALEIDOSKOP
ENSO TIMBER SVĚTOVOU JEDNIČKOU
ještě jednou o fúzi podniků Enso (Finsko), Schweighofer (Rakousko) a navíc Stora (Švédsko)
V LP 2/99 jsme otiskli krátkou zprávu o významné fúzi dřevařsko-lesnických podniků, která bude mít nesporně široký mezinárodní dopad. K tomuto tématu se vracíme znovu jednak proto, že jsme získali podrobnější informaci z 43. čísla rakouského časopisu Holzkurier, jednak proto, že se bezprostředně týká také našeho průmyslu zpracování dřeva a lesního hospodářství. Firma Schweighofer vlastní u nás dva velké pilařské podniky - Ždírec a Planou u Mariánských lázní a zaměstnává 400 pracovníků z celkového počtu 1333 svých zaměstnanců. Navíc pak ještě koncem minulého roku, když získaly kartelové povolení od EU, došlo ke spojení Enso Timber a Stora Timber. Vznikl tak koncern, který patří ve svém oboru k největším na světě. V oboru papír-celulóza je na prvním místě a v kapacitě pořezu na 2. místě, o 15 % za podnikem Weyhäuser (USA). Můžeme úvodem konstatovat, že globalizace začíná stále výrazněji pronikat i do lesnicko-dřevařského řetězce. Enso Timber tvoří od letošního roku tyto podniky: Enso Timber (kapacita 2 mil. m3/rok, 1342 pracovníků, obrat 7,1 mld. ATS/rok 1997), Holzindustrie Schweighofer (1,8 mil. m3/rok, 1333 pracovníků, obrat 3,7 mld. ATS/rok 1997), Stora Timber (2,3 mil. ha lesa, 0,8 mil. m3/rok, 1758 pracovníků, obrat 10,1 mld. ATS/rok 1997).
Vzniklý koncern je svou výrobní kapacitou 4,6 mil. m3 za rok v Evropě na prvním místě a je daleko před Metsä Timber (Finsko) s 2,5 mil. m3, UPM Kymmene (Finsko) 2 mil. m3 a AssiDomän (Švédsko) 1,3 mil. m3. Další podniky se pohybují okolo 1 mil. m3 za rok.
Centrála koncernu je v Brandu u Zwettlu v Dolním Rakousku, kde bylo doposud hlavní sídlo fy Schweighofer. Šéfem koncernu se stal Arno Pelkonen z Finska. Gerald Schweighofer odpovídá za úsek obchodu a je členem správní rady. Cílem tohoto světového koncernu je dosažení prvního místa na světě i ve výrobě řeziva, a to v množství, kvalitě i zisku. Dobré podmínky k tomu vytváří okolnost, že obě dosavadní firmy mají silné pozice na trzích více světadílů, což je do značné míry zbavuje závislosti na jednom nebo dvou kontinentech. Na základě rozboru současného podílu se odhaduje, že svou produkci uplatní koncern z 15 % v Asii, z 11 % v severní Africe a na Středním východě, z 10 % v Itálii, 9 % v Německu a v Rakousku, 8 % ve Velké Británii a Finsku, 7 % v Holandsku, 5 % v USA, v ostatní Evropě 14 %, mimo Evropu 4 %. V žádném případě však neporuší kartelové hranice, které představují 15 % trhu.
V letošním roce počítá Enso Timber u řeziva s obratem 11,5 mld. ATS (bez podniku Stora). Přínos fúze se pro příští tři roky odhaduje minimálně na 65 mil. ATS za rok (celkem přibližně 200 mil. ATS). Úspory budou především v logistice (v systému dopravy) - při optimistickém odhadu až 110 mil. ATS za 3 roky, další přínos bude v marketingu - max. 88 mil. ATS a ve výrobě - nejvýše 77 mil. ATS.
Koncern chce zajistit stabilitu a rozvoj dosavadních pracovišť, ale svou expanzi hodlá orientovat na východ a vyplnit mezeru mezi Českem, kde má podniky fa Schweighofer, a Lotyšskem, kde operuje Enso. Půjde proto především o Polsko a Bělorusko. Tyto nové podniky mají být motorem fúze. V dalším rozvoji se mají uplatnit nové způsoby zpracování dřeva (např. něco obdobného, jako je velkovýroba lepeného dřeva, kterou vybudovala fa Schweighofer ve spolupráci s Japonskem v Sollenau) a zejména využití štěpky.
Jako klad další přidružené firmy Stora se hodnotí, že její lesnický útvar (2,3 mil. ha lesa) získal před nedávnem certifikační osvědčení v kvalitě ISO 9002 a v životním prostředí ISO 14001 od Det Norske Veritas, a to pro tuzemsko i pro import dřeva. Považuje se to za velmi důležité při vysoké spotřebě dřeva v koncernu.
Holzkurier 43/98 Proch
NÁZORY NA GRANDIÓZNÍ FÚZI
Na jiné stránce 43. čísla časopisu Holzkurier najdeme názory redakce a představitelů odborných organizací. Jak lze už předem očekávat, jsou kritické i pochvalné. Názory redakce a předsedy Svazu zemědělských a lesních podniků S. Schenkera jsou převážně negativní, předsedy pilařského průmyslu H. Offnera naopak pozitivní. První dva nepovažují fúzi za příliš šťastnou a překvapilo je, že se Schweighofer, jako největší pilař střední Evropy, obrátil tak daleko na sever. Nějaká fúze tohoto druhu se již dlouhou dobu očekávala a při možnostech, které vytváří EU, se musí s tímto trendem počítat. K vybranému partnerovi se kriticky připomíná, že způsobil svým postupem v roce 1997 propad ceny řeziva na evropském trhu, když do něj přidal 200 tis. m3, které nemohl uplatnit v Japonsku. Vyvolal tak historicky největší pokles výnosu evropských pilařských podniků. Dále se pak jako negativní označuje také to, že se Enso Timber již dříve sám nesnažil umístit v zemích budoucího východního regionu EU.
Oceňuje se ale velkorysost podnikání fy Schweighofer, její solidnost v těžkých dobách po větrné kalamitě počátkem 90. let i její dobré vztahy s Bankou Austria. Jako velmi výrazné se označuje manažerské trio G. Schweighofer, P. Kickinger (finanční šéf) a G. Erlacher (obchodní šéf), všichni ve stáří mezi 30-40 lety, které postavilo podnik na moderní základ a začalo expandovat do zahraničí (Česká republika, spolupráce s Japonskem). Neočekává se, že by vznik tohoto obřího koncernu negativně ovlivnil ceny kulatiny a ohrozil lesní hospodářství, neboť zájem o kulatinu je stále vysoký. Považuje se za účelné, aby lesní podniky nenechaly padnout střední a malé pily. Pro Rakouské spolkové lesy bude vznik koncernu s největší pravděpodobností pozitivní. Lze očekávat, že koncern bude surovinu nakupovat tam, kde budou nejvýhodnější ceny. Příspěvek redakce končí otázkou: Kdo jako další vykročí ze svého stínu a bude následovat příkladu kooperace se svým dosavadním partnerem? Kdo za to vymění svou identitu?
Jednoznačně pozitivně hodnotí fúzi H. Offner, který je na ni hrdý o označuje ji za prozíravou a směřující do budoucnosti. "Fúze nám připomíná, že je konec hraní na naší zahrádce", zdůrazňuje a vyzvedává Schweighofera jako tvrdého, ale férového partnera, jehož linie byla vždy jasná a vypočitatelná. Těžkosti naproti tomu vyvolávají podniky, které přes své špatné hospodářské výsledky jsou uměle při životě udržovány bankami. Offner vidí fúzi jako varování pro lesní hospodářství. "Kulatina není spekulativní zboží a vyhladovění (pilařů) nemůže přinést výsledek". Považuje za nezbytné, aby lesní sdružení pomohla pilařům v těžkých situacích. Jinak se urychlí sdružování pilařů a pro majitele lesů jejich počínání bude znamenat Pyrrhovo vítězství.
Holzkurier 43/98 Proch
HOLZINDUSTRIE SCHWEIGHOFER V ČESKÉ REPUBLICE
Rakouská firma Schweighofer je pro tuzemské zpracovatele dřeva již několik let synonymem tvrdé konkurence, ohrožující existenci zejména pilařských subjektů. V odborném měsíčníku Truhlářské listy 7/98 byl zveřejněn exklusivní rozhovor s prezidentem a majitelem firmy panem Geraldem Schweighoferem. Na základě tohoto rozhovoru bychom se pokusili firmu Holzindustrie Schweighofer (dále jen HS) krátce představit a přiblížit její obchodní strategii a záměry.
První písemné zmínky související se jménem Schweighofer z rakouského města Brand (kraj Waldviertel) jsou datovány do r. 1642 a týkají se vlastnictví mlýna a později pily na dřevo a cihelny. Výrazný vzestup firmy nastává od 2. pol. 50. let 20. tohoto století, kdy se majitelům podařilo výrazně zvyšovat objem pořezu kulatiny. V 80. letech začíná podnik expandovat v Rakousku, dochází k výstavbě dalšího závodu ve městě Ybbs a v r. 1991 zahajuje činnost závod v Sollenau. Dalším mezníkem je r. 1995, kdy firma HS překračuje hranice Rakouska a získává největší tuzemský pilařský závod ve Ždírci. V r. 1997 se stává vlastníkem dalšího českého závodu v Plané u Mariánských Lázní a pily v Bad St. Leonhard (největšího pilařského závodu v rakouských Korutanech).
O vážné konkurenci pro tuzemské zpracovatele dřeva vypovídají zejména následující statistické údaje: roční objem nákupu kulatiny na českém trhu činí téměř 1 mil. m3; pořezová kapacita HS jenom na území ČR činila v r. 1998 přibližně 500 tis. m3 kulatiny a v r. 1999 by se měla zvýšit na 800 tis. m3; místní produkce smrkového řeziva je prakticky celá určena k exportu (v ČR zůstávají pouze 2 %); celkový obrat firmy byl v r. 1997 v přepočtu 13 mld. Kč a roční pořezová kapacita se blížila 3 mil. m3 kulatiny (v HS by v současné době dokázali zpracovat téměř polovinu těžby průmyslové kulatiny v ČR).
V r. 1998 činila roční pořezová kapacita závodu ve Ždírci 420 tis. m3 jehličnaté, převážně smrkové kulatiny, přičemž v letošním roce se počítá s kapacitou 450 tis. m3. V Plané byla v r. 1998 roční kapacita okolo 60-70 tis. m3 kulatiny (jehličnaté), avšak po přestavbě závodu s plánovaným ukončením v závěru loňského roku se počítá s pořezovou kapacitou 350 tis. m3/rok. Do budoucna firma HS zvažuje možnost rozšíření svých zahraničních aktivit a jednou z možností je získání dalšího tuzemského pilařského závodu. Konkrétní jednání probíhají ohledně ohledně Pily Ptení.
Firma HS nakupuje dřevo od lesních akciových společností, soukromníků, vojenských lesů aj. V r. 1998 bylo plánováno nakoupit v ČR 900 tis. m3 kulatiny. Z tohoto objemu bylo ke zpracování ve Ždírci určeno 420 tis. m3, v Plané 50 tis. m3 a 430 tis. m3 mělo být zpracováno ve firemních závodech v Rakousku. V r. 1998 byl plánován dovoz kulatiny z Německa do závodu v Plané v objemu 10-20 tis. m3 a v roce 1999 se počítá s dovozem přibližně 170-180 tis. m3 pro tentýž závod.
Výrobní program společnosti obsahuje klasické výrobní dřevo. Značná část řeziva vyrobeného v ČR je exportována do zahraničí. Konkrétně v r. 1997 bylo 30 % řeziva ze Ždírce vyvezeno do Japonska. Přibližně čtvrtina řeziva vyváženého firmou HS do celého světa (asi 250 tis. m3) je vyrobena z české kulatiny. Do budoucna se počítá se zvyšováním dodávek na český trh.
Strategií HS není podle jejího prezidenta likvidace tuzemských pilařských firem, ale čistý konkurenční boj. Nákupní ceny kulatiny vycházejí z evropských cen a nevystupují z jejich průměru. Firma HS má zájem zpracovávat maximální množství české kulatiny v závodech v ČR.
Problematiku případného zániku některých tuzemských pilařských závodů vidí prezident HS v nepříznivém stavu jejich vlastního kapitálu. Obdobná situace vede podle rakouského týdeníku Holz-Kurier k uzavírání mnoha rakouských pilařských závodů. Z tohoto důvodu se v budoucích letech předpokládá výrazná restrukturalizace tohoto odvětví.
Truhlářské listy, 7/98, redakce