HODNOCENÍ KVALITY SADEBNÍHO MATERIÁLU PŘED VÝSADBOU
Skutečnost, že jedním ze základních předpokladů úspěšného zalesňování je kvalitní sadební materiál, je všeobecně známá. Rovněž důležitost vysoké nejen morfologické, ale i fyziologické kvality se již dostala do povědomí široké lesnické veřejnosti. Přesto je nutno znovu zdůraznit některé méně respektované zásady při hodnocení stavu sadebního materiálu. Vyplývá to z nedostatků, jež zjišťujeme při testování sazenic v laboratoři VÚLHM VS Opočno, která již po několik let v rámci pověření MZe ČR zajišťuje tuto službu pro vlastníky lesa a další subjekty.
Školkaři i lesníci odpovědní za zalesňování si již začali uvědomovat výhodnost testů kvality sadebního materiálu při přejímce. Většinou se jedná o případy, kde v minulých letech měli problémy při zalesňování a chtějí jim do budoucna předcházet. Naproti tomu se však stále ještě setkáváme se zasíláním vzorků sazenic vyzvednutých až z odumírajících kultur a často i špatně zajištěných proti poškození během dopravy. Z provozního hlediska je nejdůležitější odběr vzorků sazenic během expedice ze školky, při vyskladnění z klimatizovaného skladu, při přejímce nebo po některých náročnějších operacích, které mohou zhoršit fyziologický stav sazenic (krátkodobé založení v porostech apod.). Sledování fyziologického stavu během manipulace umožňuje odhalit případné příčiny výraznějšího poškození a v budoucnu jim předcházet. Hodnocení kvality při přejímce umožní předcházet sporům o příčinách a míře zavinění v případě pozdějšího neúspěchu zalesňování. Tato zjištění však nejsou reálná, jestliže vzorky sazenic pro hodnocení odebíráme až několik měsíců po výsadbě z odumírajících kultur. Hodnocení po výsadbě vyjadřuje jen okamžitý stav sadebního materiálu bez možnosti určení původu poškození (tj. zda k němu došlo špatnou manipulací nebo například působením klimatických vlivů po výsadbě).
Znovu je nutno zdůraznit i zásadu dodávání vzorků do testovací laboratoře v nepoškozeném stavu. Nejvhodnější je osobní předání, sazenice je však možno i zasílat. Podmínkou je rychlá doprava (do 48 hodin) a zabalení vzorků ve zcela uzavřených polyetylénových pytlích, případně ještě s přidáním substrátu nebo jiného materiálu udržujícího vlhkost ke kořenům. Zabalení vzorku do papírové krabice s uložením kořenů zbavených půdy do otevřeného polyetylénového sáčku je zcela nevyhovující. Během dopravy rovněž nesmí dojít k poškození rostlin vysokou teplotou například při umístění v přehřátém prostoru nebo na slunci. Hodnocení fyziologického stavu sadebního materiálu zapařeného nebo oschlého při dopravě je zbytečné a nemůže poskytnout žádné spolehlivé výsledky.
HODNOCENÍ KVALITY SADEBNÍHO MATERIÁLU
Některá jednoduchá orientační hodnocení je možno provádět přímo ve školce, většina přesnějších testů však vyžaduje náročnější vybavení a provádí je specializované pracoviště. Součástí komplexního posuzování sazenic je i hodnocení morfologických znaků a jejich porovnání se standardními hodnotami doporučenými v české normě ČSN 48 2115. Pro doplnění testů jsou realizovány i kontrolní výsadby vzorků sazenic. Pro hodnocení fyziologického stavu existuje řada různých testů. Dále jsou detailněji popsány metody, se kterými již byly získány na našem pracovišti potřebné zkušenosti. Hodnocení kvality sadebního materiálu musí být komplexní a zaměřené na znaky důležité pro konkrétní potřeby. Nejdůležitější metody zjišťují celkovou vitalitu sazenic a jejich schopnost obnovit růst (především kořenů) po výsadbě. Patří k nim zejména hodnocení růstového potenciálu kořenů a test vitality. Jsou realizovány v prostorách vybavených zařízením pro udržování řízených podmínek. Orientačně mohou být tyto testy dělány i ve sklenících ve školkách.
Růstový potenciál kořenů
Nejrozšířenějším znakem je tak zvaný růstový potenciál kořenů. Je definován jako schopnost zakládání a prodlužování nových kořenů po přesazení do optimálních růstových podmínek. Jedná se o znak, který souhrnně odráží fyziologický stav rostlin; jestliže došlo k jakémukoliv poškození nebo oslabení, na rychlosti obnovy růstu kořenů se to zpravidla výrazně projeví. Test spočívá v přesazení rostlin do příznivého prostředí (teplota 20-22 oC, 70 % r.v.v., délka dne 16 hodin) a v hodnocení obnovy růstu kořenů po 2-4 týdnech. Jako substrát je používána směs rašeliny a perlitu. Určitého urychlení testu je možno dosáhnout při použití hydroponické kultury nebo mlžící komory. Kritériem kvality je podíl sazenic, u kterých došlo k obnově růstu, a počet rostoucích kořenů.
Test vitality podle Oregonské státní univerzity (OSU)
Test vitality podle Oregonské státní univerzity (OSU) představuje náročnější variantu k růstovému potenciálu kořenů. Je založen na předpokladu, že vystavení rostlin umělému stresu odhalí i menší poškození, které se nemusí v optimálních růstových podmínkách projevit. Používá se především pro hodnocení sadebního materiálu určeného pro velmi nepříznivá stanoviště. Hodnocený soubor je rozdělen na dvě skupiny, z nichž jedna je vysazena do příznivých podmínek stejných jako při hodnocení růstového potenciálu kořenů. Druhá skupina je na 15 minut umístěna do teplého a suchého prostředí (32 oC, 30 % r.v.v.). Po této expozici jsou kořeny namočeny na 5 minut do vody a rostliny jsou pak přesazeny do stejných podmínek k první testované skupině. Doba trvání testu je 4 týdny. Základním kritériem je rozdíl v ujímavosti, postupu rašení a růstu kořenů mezi stresovanými a kontrolními sazenicemi.
Stav jemných kořenů
Mezi rychlejší, ale méně komplexní metody patří mimo jiné zjišťování poškození kořenových systémů pomocí měření elektrické vodivosti výluhů z jemných kořenů. Zjišťuje přítomnost a rozsah poškození jemných kořenů například vyschnutím, mrazem apod. Metoda spočívá v získání výluhu ze vzorku jemných kořenů dobře omytých destilovanou vodou (vyluhování 1-2 g kořenů v 16 ml destilované vody po 24 hodin). Po usmrcení kořenů varem je vzorek znovu vyluhován. Usmrcení vyvolá vyplavení všech elektrolytů do výluhu. Podíl vodivosti výluhu z čerstvých kořenů z celkové vodivosti po usmrcení podává informaci o stavu jemných kořenů.
Obsah vody
Ochrana před vysycháním během veškeré manipulace je jedním ze základních z předpokladů pro úspěšnou obnovu růstu po výsadbě. Zjišťování případného vyschnutí sazenic je však problematické. Hlavním důvodem je skutečnost, že se obsah vody během dopravy laboratoře zpravidla změní. Výsledky indikující budoucí ujímavost nelze získat ani v případě, kdy byly kořeny poškozené přílišným vyschnutím znovu namočeny. Jsou stanoveny kritické hodnoty obsahu vody v kořenech, které indikují sníženou ujímavost, vyšší hodnoty obsahu vody však nemusí být zárukou dobré ujímavosti, zejména při současném působení více nepříznivých vlivů. Proto je vhodnější používat hodnocení růstového potenciálu kořenů nebo jiné indikace snížení vitality, spíše než zjišťovat obsah vody. Orientační posouzení stupně vyschnutí je možno u některých dřevin (smrk, douglaska) získat přímo ve školce nebo při zalesňování podle výskytu desikačních dutinek patrných na podélných řezech pupenů (podrobné informace viz např. Steinhübel, LP 1982).
Obsah zásobních látek
U skladovaných sazenic je vhodné sledovat obsah zásobních látek v pletivech. Zejména při nedodržení optimální skladovací teploty může dojít k nadměrnému vyčerpání zásob a rostliny pak mnohem citlivěji reagují na nepříznivé podmínky po výsadbě. Jednoduchou orientační metodou je zjišťování přítomnosti škrobu v pletivech kmínků a kořenů podle tmavě modrého zbarvení po obarvení pletiv Lugolovým roztokem (KJJ). Komplexnější je laboratorní zjišťování obsahu škrobu a nestrukturních cukrů.
Vizuální zjišťování poškození pletiv nadzemních částí
Důležitým kritériem kvality je stav pupenů. Jejich poškození například mrazem je možno snadno zjistit na podélných řezech podle změny barvy na tmavě zelenou nebo hnědou. Varovným příznakem je i výskyt rozsáhlých hnědých skvrn v oblasti kambia a vodivých drah v kmíncích sazenic. Ty mohou být vyvolány například působením silné radiace při zamrzlé půdě na jaře (tzv. fyziologické vysychání) nebo biotickými škůdci. Pro zjištění výskytu hmyzích škůdců nebo houbové infekce jsou vzorky rostlin zasílány na oddělení ochrany ve VÚLHM Jíloviště-Strnady.
NĚKTERÉ POZNATKY Z MINULÝCH LET
V r. 1997 se na zhoršení kvality hodnocených vzorků sazenic negativně projevily především výrazné klimatické extrémy (2 týdny trvající období silných zimních mrazů a dlouhé období chladného radiačního počasí s nízkými teplotami na jaře). Dlouho trvající silné mrazy v prosinci a lednu 1996/1997 (obr. - období 1) poškodily často jemné kořeny u obalených sazenic citlivějších dřevin (zejména u buku). Následkem byl vysoký úhyn kultur. V některých případech docházelo u listnáčů k poškození nedostatečně vyzrálých terminálních vrcholů. Tyto sazenice pak po výsadbě rašily pouze ve spodní části koruny, zatímco vrcholy zasychaly. Během chladného období na jaře 1997 (obr. - období 2) ohřívala intenzivní radiace nadzemní části a zvyšovala transpiraci u jehličnanů, zatímco kořeny nebyly schopné zajistit přísun vody ze zamrzlé nebo chladné půdy. Tento jev je nazýván fyziologickým vysycháním, protože kořeny při nízkých teplotách nejsou schopny přijímat vodu, a to ani v případě, že je půda dostatečně vlhká. Vysychání poškodilo nadzemní části jehličnanů na záhonech vystavených přímému slunečnímu záření. Podobné poškození bylo v této době často pozorováno i u okrasných dřevin.
V r. 1998 byl hlavním nepříznivým vlivem především výrazný přísušek na jaře a velmi nerovnoměrné rozdělení srážek v létě. V dubnu a květnu spadlo minimální množství srážek, např. v Opočně v období 3 měsíců (10. 3.-10. 6.) činily srážky pouze 52 mm, tj. přibližně polovinu úhrnu srážek obvyklého v tomto období. Jarní přísušek zároveň s velmi nerovnoměrným rozdělením srážek v létě působil jako výrazný stresující faktor na ujímavost a růst vysazovaných kultur. Díky suchému období se projevily i menší nedostatky kvality sazenic získané ve školce nebo při manipulaci a docházelo k úhynu sazenic, které by v příznivějších podmínkách normálně rostly.
Hlavním problémem se tak jevily především nedostatečné kořenové systémy sazenic ve vztahu k velikosti nadzemních částí. Příčinou slabého rozvoje kořenů bývá u semenáčků především příliš velká hustota na záhonech a nevyvážená výživa (nadměrný přísun dusíku spolu s dostatkem vody). U sazenic s podřezávanými kořeny je závažným nedostatkem nesprávně provedené podřezávání, a to jak příliš hluboké, kdy kořeny většinou nejsou zasaženy a podřezávání se míjí účinkem, tak příliš mělké, kdy je zejména u listnáčů odstraněna nadměrná část kořenových systémů a vznikají řezné rány o velkém průměru. Tyto rány nedokáží sazenice dostatečně rychle zahojit a regenerace kořenů po podřezání je slabá. Sazenice vypěstované tímto způsobem jsou po výsadbě ve zvýšené míře citlivé k nepříznivým podmínkám. Zejména v kombinaci s nesprávně provedenou výsadbou je pak při suchém počasí vysoká pravděpodobnost vysychání a následného úhynu kultur.
ZÁVĚR
Hodnocení kvality sadebního materiálu před výsadbou pomáhá odhalit různé více či méně skryté nedostatky. Na základě získaných výsledků je možno upozornit na různé problémy, které se mohou po výsadbě vyskytnout, případně doporučit výsadbu určitého oddílu sazenic pouze na příznivá stanoviště. Znovu je však nutno upozornit na nutnost odběru vzorků pro hodnocení v době expedice ze školky (přejímky) a ne až z odumírajících kultur v případě neúspěšného zalesňování.