PLOSKOHŘBETKY NA SMRKU

Za zaznamenání stojí, že gradační plocha u obce Česká Čermná na Náchodsku, kde bylo v minulém roce kalamitně napadeno přes 600 ha smrkových porostů, je téměř shodná s plochou, napadenou zde tímto druhem v období let 1983-88 (bližší podrobnosti k této gradaci je možno nalézt v příspěvku Martinka a Šrota - LP 63: 117-121, 1986). Společně se zmíněnou jarní formou ploskohřbetky severské, která na ploše představovala výrazně dominantní druh, byly v gradační oblasti na Náchodsku zjištěny v menším množství ještě druhy Cephalcia annulicornis (Hartig, 1837) a Cephalcia alpina (Klug, 1808) (= fallenii Dalman, 1823). Protože hustota vykladených zdravých vajíček při kontrole na vzorníkových stromech signalizovala kalamitní ohrožení napadených smrčin, bylo nutno provést ochranu porostů leteckým zásahem, který se přes značnou členitost terénu zdařil a silným žírům bylo zamezeno.

Kromě kalamitního výskytu na Náchodsku bylo silnější rojení ploskohřbetek, v tomto případě především ploskohřbetky smrkové (Cephalcia abietis L.), podle očekávání zaznamenáno pouze ve smrčinách na několika tradičních lokalitách v oblasti Moravskoslezských Beskyd, kde však podle počtů vykladených vajíček nebyla ohrožena existence napadených porostů. Obranná opatření proto nebyla nutná.

PŘEDPOKLÁDANÁ SITUACE V ROCE 1999

K předpovědi vývoje v letošní sezóně je možno se vyjádřit na základě výsledků rozborů podzimních půdních sond, jejichž prostřednictvím se v ohrožených porostech zjišťuje hustota a stav vývoje diapauzujících larev (tzv. eonymf či pronymf). Vzorky housenic byly analyzovány z oblasti Šumavy, Českého lesa, Slavkovského lesa, Krušných hor, Jizerských hor, předhůří Orlických hor, Jeseníků, Moravskoslezských Beskyd a dále Brd a Českomoravské vysočiny (celkem se jednalo o téměř 10 000 ks). S výjimkou vzorku z předhůří Orlických hor, který obsahoval převážně larvy výše zmíněné "jarní formy" ploskohřbetky severské, se ve všech ostatních případech jednalo v převážné míře o larvy ploskohřbetky smrkové.

Z výsledků analýz diapauzujících larev je patrné, že v letošním roce není silnější rojení ploskohřbetky smrkové nikde očekáváno (počty potenciálních rojivců, tj. počty larev, které se v průběhu jarního období zakuklí a vylíhnou se z nich dospělci, nepřekračují na jednotlivých kontrolovaných lokalitách hodnoty 10-20 %). Většina populace larev v půdě bude tedy tzv. přeléhat, a k jejich rojení dojde nejdříve v r. 2000. Vzhledem k dostatečné reprezentativnosti analyzovaných vzorků larev se proto není třeba v letošním roce obávat, že by smrkové porosty na území českých zemí byly ve větším rozsahu ohroženy žíry tohoto škůdce (přirozeně však nelze zcela vyloučit případný vznik maloplošných škodlivých výskytů).

Poněkud odlišná je situace v případě přemnožení "jarní formy" ploskohřbetky severské na zmiňované lokalitě na Náchodsku. U tohoto druhu totiž na rozdíl od ploskohřbetky smrkové převažuje jednoletý vývoj, většina populace larev proto nepřeléhá, a ke kuklení a rojení dochází ihned po přezimování v následující vegetační sezóně. V místech s vysokou populační hustotou housenic tedy stále hrozí nebezpečí kalamitního rojení dospělců a následného ohrožení porostů silnými žíry. Podle výsledků rozborů podzimních vzorků je zřejmé, že zejména při okrajích plochy zásahu z loňského roku taková místa existují. Je proto pravděpodobné, že v omezeném rozsahu bude potřebná letecká ochrana napadených ploch i v tomto roce. Závěrem opět žádáme všechny jednotlivce i organizace o laskavé zasílání jakýchkoliv údajů souvisejících s výskytem ploskohřbetek žijících na smrku, neboť tím podpoří tvorbu co nejúplnějšího souboru informací o této zajímavé a lesnicky významné skupině hmyzu.

K OHROŽENÍ DUBŮ PILOŘITKOU DUBOVOU

Na růst populační hustoty a zvyšující se škodlivost pilořitky dubové - Xiphydria longicollis (Geoffroy, 1785) u nás poprvé upozornil A. Příhoda v r. 1990 v článku věnovaném hynutí dubů ve středních Čechách (blíže viz Bohemia centralis, 19: 81-91). Poukázal na skutečnost, že podobně jako v oblasti Slovenska, kde v minulosti zkoumal problematiku tzv. hromadného hynutí dubů a kde se ve značném rozsahu setkal s přemnožením této pilořitky v dubových porostech postižených hromadným hynutím, také v českých zemích začíná pilořitka dubová působit škody. V této souvislosti je nepochybně zajímavé, že do konce 80. let přes evidentní přítomnost příznaků napadení na hynoucích dubech unikal výskyt tohoto druhu v českých zemích pozornosti, a z oblasti Čech nebyla tato pilořitka entomologům dokonce známa vůbec. Přitom, jak doložil výše uvedený autor, v 2. pol. 80. let již na řadě lokalit, např. ve středních a severních Čechách, bylo možno její přítomnost označit jako nadměrný výskyt či dokonce počínající přemnožení.

V současnosti lze říci, že zejména v teplomilnějších typech doubrav na mnoha místech Čech i Moravy je možno pilořitku dubovou považovat za skutečně důležitého fyziologického škůdce dubů. Spolu s houbovými patogeny, které zavléká do míst požerků larev, působí odumírání oslabených a při přemnožení i relativně zdravých jedinců dubů. Na některých lokalitách (např. území Českého krasu či Křivoklátska) vystupuje dnes dokonce jako jeden z hlavních mortalitních faktorů. Je proto potřebné, aby lesnická veřejnost začala tomuto druhu věnovat zvýšenou pozornost, a včasnou těžbou a asanací napadených stromů tlumila jeho škodlivý výskyt, zejména pak v místech přemnožení.

Larvy pilořitky dubové se vyvíjejí v běli, která je při silném napadení často zcela protkána příčně všemi směry probíhajícími chodbami. Napadené stromy jsou obvykle rozpoznány datlovitými ptáky, pro které představují larvy vítanou potravu, a podle různého stupně jimi způsobeného odkrytí požerků je možno tyto stromy snadno a spolehlivě v porostu nalézt. Literatura uvádí, a shoduje se to i s poznatky autora příspěvku, že životní cyklus pilořitek je většinou jednoletý (pouze u vajíček vykladených v závěru léta trvá vývoj pravděpodobně 1,5-2 roky). Dospělci se přitom v přírodě vyskytují v letních měsících. Proto má lesní hospodář relativně dostatek času na to, aby koncem zimy či na začátku vegetačního období vytěžil napadené stromy a zabezpečil i jejich následnou asanaci (nejlépe odvozem kmenové části a spálením větví). Je tedy zřejmé, že při včasném a kvalifikovaném provádění nahodilých těžeb je možno nadměrný (škodlivý) výskyt pilořitek v krátké době účinně utlumit.