PROBLÉMY LESNICKÉ TYPOLOGIE

LESNICKÁ TYPOLOGIE A JEJÍ VÝUKA

Výuka lesnické typologie je zařazena do letního semestru 2. ročníku studia lesního inženýrství v rámci předmětu "Fytocenologie a typologie". Vlastní "Typologický systém ÚHÚL" je završením výuky klasické fytocenologie, některých částí fytogeografie a obecných přístupů ke klasifikaci společenstev. Aby se studenti nestali jen pouhými reprodukovateli jednotek typologického systému musí znát především určité vzájemné ekologické souvislosti ovlivňující růst vegetace, včetně jejího vývoje a rozšíření. Celá koncepce výuky je nasměrována k tomu, aby budoucí lesníci dokázali na základě určitých znaků příslušného stanoviště zhruba toto stanoviště zhodnotit z hlediska jeho případných produkčních možností a říci, proč tomu tak je. Tedy není vyžadován přesný popis jednotlivých lesních typů ani jejich souborů. Charakteristika ekologických řad a kategorií a případné hrubé členění do lesních vegetačních stupňů je vyžadována popisem typických půdních typů a vyjmenováním typických rostlinných druhů. Předpokládá se, že s nutností podrobné znalosti souborů lesních typů, případně samotných lesních typů se po absolutoriu setká jen část studentů. Kromě těchto nároků, kladených při zkoušce, musí studenti pro získání zápočtu odevzdat semestrální práci, která zahrnuje podrobnější vyhodnocení a porovnání tří lesních stanovišť na základě úplného typologického zápisu, včetně alespoň jedné půdní sondy a jejího popisu. Dále musí správně určit alespoň 30 bylinných druhů, včetně jejich ekologických nároků na stanoviště z nabídnutých 35, které jsou součástí cca 500 druhů zadaného seznamu, který dostanou již v 1. ročníku ke zkoušce z lesnické botaniky.

Problémem je dostupnost a aktuálnost studijních materiálů. Ještě v knihovnách je snad dostupná jediná učebnice, vydaná v r. 1986. Ostatní publikace jsou vlastně spíše interního charakteru Lesprojektu (resp. ÚHÚL) nebo směřují již k aplikacím lesnické typologie do jiných lesnických oborů, především do pěstování lesa. Učební texty jsem sestavil v r. 1995, ale bohužel se nenašel dostatek finančních prostředků na jejich vydání, takže stále leží v rukopise. Studenti je mají k dispozici na počítačové síti fakulty bez obrázků, kterých je však málo a většinou souvisí spíše s ukázkami jiných klasifikačních přístupů ve světě. Část, pojednávající o hospodářských souborech, byla v současnosti již vypuštěna, protože v r. 1996 proběhla jejich inovace, která je studijně dostupná. Stávající hospodářské soubory však do jisté míry představují jinak seskupené syntaxonomické jednotky původního typologického systému.

Při sestavování části, pojednávající o Typologickém systému jsem díky vstřícnosti Dr. Macků a ing. Průši měl dostatek materiálů, které se tohoto systému týkaly od jeho počátků, včetně podrobných materiálů Lesprojektu, které byly průběžně interně vydávány. Plně jsem si uvědomoval to, že tento učební text bude pro celou další činnost studenta, případně už i absolventa, základním literárním zdrojem. Tudíž jsem se snažil uvést mimo charakteristik jednotlivých souborů lesních typů i v jejich rámci každý jednotlivý lesní typ. A zde jsem bohužel narazil. U řady případů jsem se setkal s nejednotností podkladových materiálů. Logicky by se předpokládalo, že při chronologickém vývoji vlastního systému budou na sebe postupně publikované materiály nějakým způsobem navzájem navazovat. Není tomu tak a dokonce i barevná tabulka Typologického systému, vydaná v r. 1983 nekoresponduje s "poslední" interní publikací z r. 1991. Proto jsem velice uvítal sestavení tabulek lesních typů podle lesních oblastí. Již kvůli tomu, že se jedná o poslední vývojovou verzi typologického systému a protože učební texty stále leží v mé zásuvce, měl jsem vynikající možnost je aktualizovat. Zatím se tak nestalo a jsem k tomu skeptický. Při souhrnně vytvořeném jednotném souboru všech lesních typů se ukazují stejně označené lesní typy s odlišnými názvy. Takže např. pod označením 0M7 jsou uváděny tři typy - chudý dubový bor na dunách syrozemí, chudý (bukový) bor borůvkový s brusinkou a chudý dubový bor mechový; pod 1C8 je sice suchá habrová doubrava, ale jednou je vápencová s válečkou prapořitou na příkrých až suchých svazích a podruhé dokonce s bezkolencem; ne příliš jasný je typ s textovým označením jako suchá habrová doubrava válečková (popř. s válečkou prapořitou) - vápencová, ale jednou s označením 1C4 a podruhé jako 1C5.

Stejně tak není nikde popsán vytvořený a mapovaný soubor 1W2.

ZÁVĚR

Jak ukazují současné trendy klasifikací rostlinných společenstev ve světě, přiklání se velká většina jejich tvůrců ke klasifikacím vycházejícím z ekologických faktorů stanovišť a to hlavně tam, kde byla vegetace změněna. U nás máme určitý náskok, protože náš Typologický systém ÚHÚL k takovýmto klasifikacím patří. Je však nezbytné jeho základní jednotky, jednotlivé lesní typy, sjednotit a přesně vymezit, aby tak nedocházelo k odlišné náplni stejně označených syntaxonů. V současnosti již existuje dostatečný počet terénních typologických zápisů z typologických ploch, aby se disproporce mohly odstranit. Způsob, jakým to může být děláno, je sice pracný, ale značně objektivní. Přesné vymezení jednotlivých syntaxonomických jednotek je základem kvality celé lesnické typologie a umožňuje už i některým studentům být po absolutoriu dobrými typology.