SOUČASNÝ STAV NÁRODNÍHO PARKU ŠUMAVA

Redakce

Správa Národního parku Šumava připravila pro poslance, senátory a účastníky zmiňovaného semináře tiskovou informaci o situaci v NP. Z ní vybíráme to nejzajímavější.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

Národní park Šumava byl vyhlášen 20. 3. 1991 vládním nařízením č. 163/1991 o celkové výměře 69 030 ha na hranicích s Německem a Rakouskem. Z toho je v současné době začleněno do I. zóny 8841 ha (13 %, nejcennější přírodní území s vyloučením zásahů člověka), do II. zóny 56 888 ha (83 %, pozměněné ekosystémy, usměrňování k přirozeným společenstvům) a do III. zóny 3301 ha (4 %, značně pozměněné území, sídelní útvary, rozvojové plochy). Ochranné pásmo NP tvoří CHKO o celkové výměře 98 254 ha. Posláním NP je uchování přírodního prostředí, ochrana a obnova všech přírodních funkcí, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, naplňování vědeckých a výchovných cílů, využití území k šetrné turistice a rekreaci. Ochranu přírody a péči o území zajišťuje příspěvková organizace MŽP ČR - Správa NP a CHKO Šumava, s přímým výkonem státní správy v ochraně přírody, rybářství a ochraně půdního zemědělského fondu. Správa NP v současnosti zaměstnává celkem 368 pracovníků, z toho 252 THP (84 vysokoškoláků, 168 středoškoláků) a 116 dělníků. V r. 1995 byla ustavena Rada parku, členěná na sekci regionální a sekci vědeckou. V regionální sekci jsou přednostové okresů a převážná část starostů tzv. parkových obcí. Ve vědecké sekci jsou přední vědečtí pracovníci z oblasti lesnictví, ekologie, ochrany přírody, ochrany lesa. Rozvoj NP ovlivňují i výzkumné programy, které jsou realizovány jednak vlastním útvarem pro odbornou a výzkumnou činnost a dále různými vědecko-výzkumnými českými a zahraničními institucemi. V r. 1997 se řešilo celkem 70 výzkumných úkolů.

PÉČE O LES

Hlavní pozornost v ochraně přírody patří zejména péči o šumavské lesy, pokrývající 81 % (55 600 ha) z celkové rozlohy NP Šumava (69 030 ha). V péči o les se sleduje především zvyšování biodiverzity (preference přirozené obnovy, maloplošné podrostní způsoby, výběrné principy), podpora stability lesních ekosystémů, aktivní ochrana lesa a tím i přírody. Hlavním problémem v péči o lesy je aktivní ochrana proti lýkožroutu smrkovému. Dlouhodobým cílem NPŠ je nastolit postupně v naprosté většině lesních ekosystémů bezzásahový režim. Vzhledem ke změnám, které v lesích (šumavské nevyjímaje) v průběhu staletí způsobil hospodářským využíváním člověk, je nezbytné ekosystémy na bezzásahovost nejprve připravit. Současné lesní porosty byly v minulosti zakládány jako hospodářské. Jejich posláním bylo "vyprodukovat" co nejvíce kvalitního dřeva při nejnižších nákladech na jeho "výrobu". Tato koncepce nebyla svévolí lesáků; tak zněla "společenská objednávka". Tomuto zadání, které má kořeny v 18. a 19. stol., odpovídá struktura naprosté většiny současných lesů. V mnohém tyto porosty připomínají obilné lány. Jsou monokulturní, tvořené převážně naší nejvýnosnější dřevinou - smrkem. Mají nepřirozeně vysoké "zásoby" dřeva - sama tato skutečnost značně zvyšuje riziko větrných či kůrovcových kalamit. Uvedený stav není příznivý pro rozvoj přirozené obnovy lesa. Kromě nedostatku světla v hustě zapojených porostech, decimovala v minulosti přirozenou obnovu zvěř. Nesmírně důležité přimíšené dřeviny se nemohou v monokulturách úspěšně obnovit, protože nemají z čeho, neboť "mateřský" porost je tvořen výhradně nebo převážně smrkem.

Ačkoli Šumava patří mezi nejzachovalejší lesní komplexy Evropy a její význam pro kvalitu životního prostředí v tomto regionu je nevyčíslitelný, jsou i její lesy předchozí lidskou činností silně poznamenány. Po přechodnou dobu, během níž bude probíhat změna struktury kulturních porostů, se určitému rozsahu těžeb nelze vyhnout. Tyto zásahy by však zásadně neměly vést ke vzniku holin. pokud v současné době v NPŠ ke vzniku holin dochází, je to důsledek soustředěného žíru kůrovce. Jeho šíření je třeba lokalizovat, aby nezasáhl další dosud zdravé komplexy lesa. Aktivity Správy NP se proto soustřeďují na co nejrychlejší zvládnutí kalamity, a tím na zamezení vzniku dalších holin. Pro lesy v NPŠ, stejně jako pro všechny lesy v ČR, je v LHP ze zákona stanoven nepřekročitelný limit těžeb. V NP jsou v tomto limitu zohledněna kritéria postupného přechodu k bezzásahovosti a ponechání podstatného podílu z objemu dřeva v současných porostech samovolnému rozpadu. Maximální celková výše těžeb tak v NPŠ nedosahuje ani poloviny celkového průměrného přírůstu. Nepříjemnou skutečností je, že současná kůrovcová kalamita z tohoto limitu odčerpává na asanační těžby značný objem dřeva, čímž zužuje prostor pro nezbytnou strukturaci porostů. Ukončení kůrovcové kalamity, o které Správa NP usiluje, proto neznamená ukončení těžeb. Znamená však zásadní změnu jejich charakteru, zejména ukončení vzniku holin se všemi jejich nepříznivými důsledky.

Na základě negativních zkušeností s průběhem zpracování a gradací kůrovce byla v r. 1996 přijata organizační a technická opatření ke zvládnutí kalamity. Organizační změny přispěly k prosazení důsledné asanace kůrovcem napadených stromů. Efekt se dostavil hned v následujícím r. 1997. Došlo k výraznému poklesu kůrovcové těžby a snížení vzniku nežádoucích holin (viz tab. 1). V r. 1998 se potvrdila skutečnost opravňující k mírnému optimismu, že kůrovec je v II. zónách, kde se provádí důsledná asanace napadených stromů, na ústupu. Mnohem vážnější je ale situace v porostech bezzásahového území a I. zón. O řešení jednalo i rozšířené jednání vědecké sekce Rady NP (viz dále).

Velká pozornost je zejména v posledních dvou letech věnována obnově původního smíšeného šumavského lesa, vytvoření druhové a věkové pestrosti porostů a nastartování přirozených a samoregulačních a obranných funkcí ekosystému. Výmluvně to dokládá přehled nejvýznamnějších dřevin vysázených v r. 1998 (viz. tab. 2). Těžiště obnovy je přitom soustředěno na Modravsko, kde je také centrum kůrovcové kalamity. Vedle klasických způsobů zalesňování se používají tzv. alternativní způsoby umělé obnovy, např. sadba hloučková pomocí lehkého bagru a sadba do nahnilého ležícího dřeva (v r. 1997 bylo zalesněno celkem 757 ha, v r. 1998 660 ha).

JEDNÁNÍ VĚDECKÉ SEKCE RADY NP (10-11. 12. 1998)

Předmětem jednání byla otázka strategie obrany proti lýkožroutu smrkovému v I. zónách NP. Jejich ohrožení bylo klasifikováno stupni 0 (stabilizovaný stav) až 4 (nezvratný rozpad porostu). Bylo konstatováno, že těžba kůrovcových stromů má v II. zónách klesající trend (viz tab. 1). Sekce měla doporučit zda: 1. v I. zóně proti kůrovci nezasahovat (pro se vyslovilo 6 účastníků), 2. postupovat diferencovaně a zasáhnout v některých vybraných I. zónách (pro bylo 10 účastníků), 3. zasahovat ve všech I. zónách (pro byli 2 účastníci).

Všeobecná shoda je v tom, že by bylo žádoucí kalamitní působení lýkožrouta smrkového eliminovat, a to hlavně proto, že jeho působení, jakož i snaha jej tlumit, mají za následek v nižších polohách mj. značné oddálení změny druhové skladby dřevin a nastolení přírodního stavu lesa. V současné době po větrné kalamitě z listopadu 1998 je jedinečná příležitost kůrovcovou kalamitu výrazným způsobem omezit. Proto Sekce doporučuje využít tuto hmotu v první řadě k odchytu kůrovců a dále nastolit následující management: systémově zachovat bezzásahový režim v I. zónách NP; ve výjimečných případech, kdy širší zájem ochrany přírody v dané lokalitě vyžaduje jiný přístup, se doporučuje umožnit asanaci napadených stromů kácením, odkorněním a ponecháním veškeré hmoty na místě (jde např. o záchranu specifického genofondu nebo o zásahy v arondovaných částech nestabilního kulturního lesa apod.); případné zásahy nutno diferencovat individuálně podle charakteru jednotlivých lokalit I. zón, rozsah a způsob zásahu je třeba vždy podřídit rozhodnutí orgánu ochrany přírody; doporučuje se, aby bezzásahový režim byl zachován minimálně na 80 % výměry I. zón a byla dodržena doporučení z jednání Sekce z 27. 3. 1998 (znamená to také, aby bylo při asanaci naprosto vyloučeno použití chemických přípravků); při státních hranicích nebo při hranicích s tuzemskými vlastníky lesů je nutné vytvořit dostatečné pufrační zóny.

ZÁVĚR

Významnou součástí činnosti Správy NP je práce s veřejností. Jen v r. 1998 se do NP přijelo podívat 1,8 mil. návštěvníků. Pro ně byla zřízena řada informačních středisek (Bučina, Svinná Lada, Idina pila, Slunečná, Modrava, Kvilda, Rokyta, Kašp. Hory, Poledník - vyhlídková věž), základní informační systém v obcích, informační zařízení ve výchozích místech turistických tras a naučné stezky. Správa NP také vydává značné množství informačních brožur a publikací, připravuje audiovizuální programy a vytváří vlastní počítačový software. Byly zřízeny autobusové linky s ekologickými autobusy na bionaftu. Řadu informací lze také nalézt na internetové adrese (www.npsumava.cz).

Správa NP a CHKO spolupracuje na rozvoji území s tzv. parkovými obcemi a ostatními obcemi na území CHKO. Nespokojenost některých obcí plyne z nedostatku finančních zdrojů, nedořešené daňové politiky, omezování některých nevhodných aktivit v důsledku platných zákonných opatření o ochraně přírody, nedostatečné občanské vybavenosti a nedostatcích v územním plánování. Správa NP a CHKO Šumava vzhledem k poloze spravovaného chráněného území v přímém sousedství se SRN a Rakouskem udržuje nezbytné kontakty pro vzájemnou spolupráci zejména ve sférách ochrany přírody, managementu lesa a volně žijících druhů zvěře, managementu návštěvnického využívání území NP, monitoringu stavu životního prostředí atd. Vesměs jde o organizace s přímou působností v bezprostředně sousedícím území, zejména v oblasti Bavorska, správního kraje Niederbayern, v menší míře o partnery v horním Rakousku. Do této sféry patří rovněž kontakty s mezinárodními organizacemi, především s výkonným pracovištěm Europarc (dříve Federace přírodních a národních parků Evropy) v Grafenau, jejímž je Správa NP a CHKO Šumava řádným členem od r. 1992 (v poslední době jde o participaci na programu výměny odborníků "Europa Expertise Exchange"). Zvláštní kapitolu tvoří kontakty s mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN) prostřednictvím programů Parky pro život a přímého členství v Radě IUCN.

Tabulka 1

Druh dřeviny	jednotka	1996	1997	1998
Těžba – kůrovec	m3	170,710	94,710	58,980
Lapáky	m3	15,290	20,290	15,040
Lapače	ks	4,561	6,526	5,690
Těžba – vítr	m3	28,570	37,830	45,320
Přibližování vrtulníkem	m3	11,500	24,270	12,500
Zalesňování	ha	309	757	660

Tabulka 2

Druh dřeviny	počet ks	plocha (ha)	z toho počet ks LS Modrava	Zalesněná plocha na LS Modrava
Smrk	520 760	424,31	173 170	300,72
Lapáky	63 040	20,76	110	0,05
Lapače	30 030	8,35
Těžba - vítr	225 680	47,33	24 140	5,45
Přibližování vrtulníkem	43 810	20,21	20 110	4,40
Zalesňování	189 340	71,00	181 230	65,65