TRVALE UDRŽITELNÉ OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESŮ - II.

ŽIVINOVÁ BILANCE A DEGRADACE PŮD

V Žofínském pralese se na podkladu srovnání paralelních ploch v pralese a v bukovém porostu prokázalo, že pod bukem je fytocenóza již poněkud ochuzená o náročnější rostlinné druhy a dochází zde k zakyselení a ochuzení povrchových půdních vrstev (lesní typ svěží smrková bučina bukovincová). Pod čistými smrkovými porosty již dochází k silné destrukci rostlinného společenstva. Převládají rostlinné druhy z ekologické skupiny mírně vlhké, chudé a výrazně vystupují druhy chudé. Zastoupení původní převažující ekologické skupiny čerstvé, středně bohaté, se snížilo z 58 % na 9 %, zcela zmizely nitrofilní druhy, půdy jsou oproti bukovým porostům podstatně chudší. Z toho i dalšího srovnatelného materiálu plyne, že pod hospodářskými porosty s celkem přirozenou druhovou skladbou nedochází k výraznému ochuzování půd a obsah živin se udržuje na vyrovnané hladině, která je doplňována jejich uvolňováním z minerálního podloží. Dříve patřilo k přípravě ploch před zalesněním i vyklizení klestu po těžbě. Tím se ovšem likvidovala část živin, které mohly zůstat v lese, a právě v tenkém klestu jich je nejvíce. Při zalesnění je vždy možno udělat jamku v klestu, který do jisté míry i chrání sazenici proti okusu zvěří.

U smrkových monokultur na lokalitách, kde smrk nebyl v přirozené druhové skladbě výrazně zastoupen, dochází k silnému zhoršení horních vrstev půdy, degradaci humusové formy, podvázání mikrobiálního života, zakyselení, ochuzení a degradaci půdy. Při opakování monokultur vznikají degradační stadia, která bývala ještě někdy zhoršována dobýváním pařezů, sběrem klestu a hrabáním humusu. Tato degradační stadia mohou být reversibilní (vratná), např. zvýšením podílu tzv. biologických dřevin, nebo ireversibilní (nevratná), kdy bez úpravy chemizmu půdy (hnojením) není možno vrátit produkci lesa na původní produkční potenciál. Např. pouhým zákazem hrabání steliva (hrabanky) v r. 1941 se zlepšil stav selských i obecních lesů natolik, že borůvka, která zde byla dominantní a vitální, zcela v širších oblastech vymizela (PLO Českomoravská vrchovina, kyselé jedlové bučiny).

Velká většina smrkových monokultur od dubobukového do smrkobukového LVS je ve stavu reversibilním, tzn. že převážně zvýšením podílu listnatých dřevin (hlavně buku) můžeme tyto lesy postupně navrátit do biologické rovnováhy a plné tvořivosti. Ze srovnávacích šetření změn fytocenozy na paralelních plochách rozličných dřevin plyne, že průměrné 30% zastoupení stanovišti odpovídajících listnatých dřevin postačuje k dosažení relativní biologické rovnováhy. Zejména se osvědčila buková výplň ve spodní etáži smrkových porostů, rovnoměrně rozptýlená po porostu.

Problémem degradace lesních půd se u nás zabývala řada výzkumných pracovníků (např. dr. Němec, prof. Pelíšek). V poslední době pak ing. J. Lhotský, který se ve své práci Degradace lesních půd a jejich meliorace (1987) zabýval i degradací půd na srovnávacích (paralelních plochách) v úzké spolupráci s pracovníky typologie lesů. Velkým problémem zůstává průkaznost poklesu produkce v závislosti na degradaci půd, protože v úvahu přichází řada faktorů, které její výši významně ovlivňují (provenience, průběh výchovy, poškození apod.). Na tomto poli je třeba ve výzkumu pokračovat a přinést také průkazné ekonomické argumenty pro tvrzení, že "co je ekologické, je i ekonomické".

V r. 1974 se konala exkurse lesnické sekce VTS na LZ Vlašim, pol. Louňovice, kde se již na velkých plochách hospodařilo podrostně. Pro srovnání byly uvedeny výsledky několika let hospodaření podrostním způsobem na pol. Louňovice a pol. Placy, LZ Příbram, kde se pracovalo ve srovnatelných přírodních podmínkách, ale nadále holosečným způsobem smrkového hospodářství. Ukázalo, že nejen biologické (ekologické), ale také ekonomické výsledky jsou příznivější. Jako informativní hrubé porovnání se používala střední porostní výška, která však nevyjadřuje zcela produkci hmotovou, a kvalita výsledného těženého sortimentu. Rovněž je třeba vyhodnotit tzv. zvýšení světlostního přírůstu v porostech obnovovaných podrostním způsobem, kde jsou jejich části po delší dobu prosvětleny. Další důležitou příznivou okolností jsou nárosty pod porostem, kdy nastává překryv dvou věkových stupňů. Tím se obvykle po dobu 10-15 let zvyšuje tvorba lesa oproti pasečnému způsobu, kdy po zalesnění trvá několik let, než je kultura zajištěná. Tím se ušetří výroba sazenic, nákladné zalesnění a zajištění kultury.

PŘEMĚNY SMRKOVÝCH MONOKULTUR

Přeměny smrkových monokultur jsou investicí do zlepšení stavu lesa a obnovení jeho plné tvořivosti. Přeměny především znamenají výsadbu biologických dřevin a jejich ochranu. Z hlediska ochrany proti zvěři a co nejlepšího rozptylu po ploše se nejlépe osvědčilo rozpracování porostů pomocí kotlíků. Tímto způsobem se obvykle nastartuje i přirozená obnova smrku a postupně vznikne již smíšený porost s bukem v předstihu, který bude zárukou jeho dalšího udržení a případného rozšíření. Toto je hlavní úkol pro jedno obmýtí. Během této doby se ukáží další možnosti, a to jak případně zvýšit zastoupení listnatých dřevin či zajistit větší věkovou diferenciaci těchto porostů v další generaci. Rozhodně po takto provedených přeměnách se v další generaci může ušetřit umělá obnova. Vhodnými zásahy se pak dosáhne autoregulace obnovy.

Velkým problémem zůstávají monokultury smrku na oglejených a podmáčených půdách. Zde smrk zakořeňuje zvláště mělce a snadno se vyvrací s koláči kořenů. Tato stanoviště byla původně doménou jedle. Jejich rozšíření na plošinách je značné, jde asi o 14 % plochy všech lesů. Na těchto labilních půdách dochází nejčastěji k velkým větrným kalamitám. Při typologickém průzkumu se několikrát zjistilo, že hranice oglejeného typu byla i hranicí polomu. Smrkové porosty vysazované na těchto stanovištích, stereotypně obnovované a vychovávané, s úzkou a krátkou korunou, mají vysoko těžiště a snadno se pak vyvracejí. Jejich větší odolnosti se dosáhne intensivními zásahy tak, aby koruna byla hluboká (asi do poloviny kmene). Školním příkladem byly lesy města Chomutova, pěstované prof. Hegerem, které však byly zcela zničeny imisemi. Je samozřejmé, že čím větší příměsi jedle na těchto stanovištích dosáhneme, tím lepší bude stabilita porostů i po stránce biologické. V oblastech rozšíření jedle a buku je třeba jedli přednostně vysazovat na tyto labilní půdy. Je škoda ji vysazovat na hnědozemní půdy, kde postačí buk.

Je nutno si uvědomit, že zlepšení biologické podstaty lesů není možno provést naráz a hned. Jen prostá skladba dřevin blížící se skladbě přirozené je prostě neuskutečnitelná pro nedostatek sadebního materiálu, nutnost značných nákladů a intensivní péče. A přesto bychom dosáhli "pouze" porostů smíšených, ale věkově stejnorodých. Nenásilná cesta k výběrnému lesu je poměrně dlouhá. Ve smrkových monokulturách musí jít nejprve přes podrostní les smíšený, mírně diferencovaný, kde se pak mohou v určitých stanovištních podmínkách vytvářet složitější porostní útvary, obvykle směsi buku, jedle a smrku. Takové útvary, aby byly stále plně produkční, vyžadují mimořádnou odbornou péči, kterou zvládne jen výjimečný lesní hospodář. Zastávám názor, že přírodě bližší lesní hospodářství podrostního způsobu je přijatelné jak z hlediska biologického, tak i ekonomického.

Při podrostním způsobu je důležité šetrné provádění všech prací, týkajících se těžby a přibližování dřeva. Zejména je to směrové kácení, aby nebyla pádem stromu zničena část podsadeb nebo nárostů. Dále je to bezeškodné přibližování dřeva z porostu. Dokud v lese pracovali koně a šikovní kočí, nebyl problém zachovat vznikající kultury z přirozeného zmlazení. Zavedení lesních kolových traktorů způsobilo nezměrné škody, protože často došlo k úplnému zničení přirozené obnovy. Někteří lesníci pak vymezili trasy, kudy se dříví přibližovalo i za cenu, že se obětovala část obnovy lesa. Také některé nynější podnikatelské subjekty často neberou zřetel na požadavky šetrného přístupu k lesu a v honbě za ziskem si zjednodušují práci. Je však pouze otázkou času, kdy budou muset odvádět bezchybný výkon. Dnešní lesní technika je na takové výši, že ji lze považovat za vhodnou pro podrostní způsoby a bezeškodné vyklízení dřeva z porostů.

(pokračování příště)