DŘEVO JE NÁŠ ŽIVOT
Dřevozpracující družstvo Lukavec je jedním z prosperujících tuzemských podniků v oblasti zpracování dřeva. O úspěšné činnosti vypovídají ocenění, která byla družstvu udělena: 1996 - 48. místo v anketě Exportér roku vyhlašované Hospodářskou komorou ČR, 1998 - předání "Ocenění za přínos k rozvoji družstevního podnikání" Svazem českých a moravských výrobních družstev, vydání osvědčení "Bezpečný podnik" Českým úřadem bezpečnosti práce, ocenění v anketě "Top 100 nejoblíbenějších podniků v ČR". Na kvalitním zpracování dřeva závisí nejen prosperita dřevozpracujících podniků, ale také většiny lesních majetků. Proto jsme o rozhovor požádali předsedu družstva ing. Jiřího Majera, který jej nejprve představil a poté odpovídal na naše otázky.
CHARAKTERISTIKA DRUŽSTVA
Dřevozpracující družstvo Lukavec (obec Lukavec se nachází na Pacovsku na Českomoravské vysočině) bylo založeno v roce 1953 z iniciativy pracovníků zrušené pily Horáckých dřevařských závodů Jihlava, protože v té době jiné formy podnikání nebyly možné. Po roce 1989 neměla výrobní družstva možnost transformace v jiné druhy společností, proto v Lukavci pokračovali dále ve své činnosti pod hlavičkou družstva. V současné době družstvo čítá přibližně 320 členů, přičemž podle rozhodnutí představenstva se dočasně žádní noví družstevníci nepřijímají.
Nejvyšším orgánem družstva je členská schůze, následuje představenstvo a řídící struktura. Podobně jako v akciové společnosti funguje kontrolní komise, kterou je dozorčí rada. Družstvo je do značné míry podobné akciové společnosti, ale liší se několika rozdíly. Jedním z nich je skutečnost, že každý člen družstva disponuje při hlasování jedním hlasem (tj. všichni jsou si rovni bez ohledu na to, kolik do družstva vložili). Dalším rozdílem je, že vložené podíly nejsou obchodovatelné. Družstevník musí být zároveň zaměstnancem. S rozvázáním pracovního poměru končí členství v družstvu, vypočítá se podíl a družstvo je povinné se s ním podle stanov vypořádat. Oproti akciové společnosti je to značná nevýhoda, která družstvo finančně zatěžuje. Peníze určené k těmto účelům by se mohly využít rozumněji.
Roční obrat družstva činí přibližně 1,2 mld. Kč. Export výrobků představuje 600 mil. Kč a zbytek zůstává v tuzemsku. Část tuzemských dodávek nakonec končí v zahraničí, takže export je ve skutečnosti o něco vyšší (asi 60 %). Výrobní program tvoří dřevotřískové desky, středně tvrdé vláknité desky MDF (družstvo je v ČR jediným výrobcem) surové nebo povrchově upravené přírodní dýhou, přesné nábytkářské přířezy, dřevotřískové tvarové dílce pro čalouněný nábytek, podlahové dílce, dřevotřískové desky V100 a V100G, jehličnaté řezivo, a opracované přířezy. V celkovém objemu výroby připadá na dřevotřískové desky 130 tis. m3, MDF 70 tis. m3 a řezivo 50 tis. m3.
Z výrobního programu vyplývá struktura podniku. Výroba v družstvu probíhá asi v 10 základních výrobkových liniích (pracuje se převážně na čtyři směny). Deskové materiály surové v základním formátu, povrchově upravené dýhou, nebo rozformátované, se vyrábějí na automatických linkách. Řezivo se vyrábí nesušené, sušené, nebo hoblované. Další je výroba podlahových nebo tvarových dílců frézováním. Tvarové dílce se používají na čalouněný nábytek a vyrábějí se z desek nižší kvality.
Výroba řeziva začíná příjmem hmoty na manipulační lince, která je schopná přijímanou hmotu elektronicky měřit a třídit. Celkem družstvo přijímá až 1500 m3 dřeva denně. Na ní navazuje pilnice se dvěma technologiemi na pořez kulatiny do průměru 22 cm na agregátu a kulatiny do průměru 55 cm (teoreticky 60 cm) na rámové pile. Část přesílené hmoty se pořeže na pásové pile.
Výroba deskových materiálů je soustředěna na dvou linkách podle druhu výrobku (linka pro výrobu dřevotřískových desek a pro výrobu MDF). Další linka je pro dýhování. V Lukavci mají i dvě formátovací pily sloužící k výrobě přesných nábytkářských přířezů. V r. 1989 družstvo postavilo novou formátovací pilu s automatickým skladem desek, větší kapacitou, modernějším řízením a výbavou na optimalizaci nářezových plánů.
V uplynulých letech bylo družstvo značně zatíženo splácením investice do linky na výrobu MDF, zakoupenou v r. 1989. Do vypořádání zbývá zaplatit dvě splátky, což je plánováno v letošním roce. Přes tuto zátěž byl v družstvu zatím vždy vytvořen zisk, řádově v desítkách milionů korun. Podíly, které družstvo vyplácí jednotlivým členům, jsou podíly na hospodářském výsledku. Je snahou, aby vyplácené podíly byly vyšší, než výnosy ze stejně velkých vkladů u bank. Vždy se dařilo zajistit vyšší výnosy než z vkladů, a to přibližně o 1-3 %.
ROZHOVOR S PŘEDSEDOU DRUŽSTVA, ING. JIŘÍM MAJEREM
Jaké množství surového dřeva zpracujete a jaká je vaše nákupní strategie?
Družstvo ročně zpracuje přibližně 400 tis. m3 surového dřeva. Tento objem bychom chtěli zvýšit, ale záleží na celkovém vývoji situace na trhu. Surovinu nakupujeme zásadně v tuzemsku. Máme kolem 1000 dodavatelů, a to od drobných vlastníků z našeho regionu po velké obchodní společnosti. Velký počet dodavatelů je dán právě nákupem od drobných vlastníků, kteří dodají jednu až dvě dodávky za rok. Obchodní strategie podniku v nákupu suroviny není doposud přesně dopracována, ale lze říci, že vyvíjíme určitou aktivitu u sortimentů, které se běžně nevykupují. Základem naší obchodní strategie je ale schopnost dobře a včas za dřevo zaplatit.
Jaké máte zkušenosti s plněním závazků jak z vaší strany, tak ze strany partnerů, kteří odebírají vaše výrobky?
Všechny naše závazky jsme byli doposud schopni plnit, protože i my dbáme na to, abychom měli zákazníky, kteří plní své závazky vůči nám. Současná situace není příliš příznivá a plnění závazků bude stát hodně úsilí. Ne proto, že bychom vyráběli hůře, ale proto, že stagnuje odbyt na trhu a česká ekonomika prochází strukturální krizí, která postihne asi všechna odvětví. Problémy s druhotnou platební neschopností jsme již pocítili. Očekávám, že několik příštích let bude opravdu velmi tvrdých. Zpracovatelské kapacity v Evropě narostly a jsou větší než potenciál současného trhu. Stalo se tak proto, že zahraniční firmy při svých marketingových analýzách pracovaly s odhadem, že spotřeba výrobků ze dřeva bude v celé Evropě (a tedy i u nás) stejně velká jako v Německu a na základě toho začaly investovat. To považuji za poněkud přehnané očekávání. Struktura spotřeby domácností je u nás určitě jiná než v Německu a podle mého soudu budou lidé za stávajících poměrů kupovat něco jiného než nábytek. Spotřeba produktů ze dřeva sice poroste, ale určitě ne tak výrazně jako výroba. Vznikne tak určitý časový posun, než spotřeba dosáhne srovnatelných parametrů s výrobou. To bude důvod, proč dojde k obrovskému tlaku na zpracovatelské kapacity, které se budou muset přizpůsobit (tj. snížit náklady a zefektivnit výrobu) a budou muset velmi dbát na to, jaké mají zákazníky, protože i nábytkářům se v této situaci bude prodávat velmi těžko.
Myslíte si, že budou problémy s nákupem suroviny? Např. firma Schweighofer v ČR nakupuje a zpracovává poměrně značné množství dřeva a její plány do budoucna jsou ještě větší.
V konkurenčním boji vyhrává a surovinu získá ten, kdo za ní dokáže dobře zaplatit, bude mít efektivní výrobu a dokáže dobře prodat výsledný produkt. Pokud bude naše efektivita stejná jako u zahraničních firem, nevidím problém s nákupem kulatiny.
Když srovnáte řízení zahraničního podniku s českým, v čem vidíte hlavní rozdíl?
Domnívám se, že při transformaci českého hospodářství zatím zůstala nedoceněna úloha lidí. Vždy se říkalo, že lidé rozhodují vše, říkalo se "kádry rozhodují vše". To však bylo spíše heslo než pravidlo v běžné praxi. Nyní jsme se dostali do situace, kdy nám konkuruje vyspělý svět, mohu-li to tak říci, a jedná se o konkurenta se spoustou znalostí o technologiích, o trhu, o chování lidí ve firmách. Naše představy o hospodaření jsou ve srovnání s tím z 19. století. Naše představy o tom, co se v současném světě děje, jsou strašně strnulé a naši lidé stále hledají pevné jistoty. Přehnaně řečeno hledají pro sebe v organizaci podniku nějakou pevnou pozici, ve které se "zabetonují" a budou v ní sedět. Dnešní situace ve světě je zcela odlišná a ve vyspělých společnostech, zejména v USA, platí, že všechno je změna. Jistota, kterou pro lidi u nás představuje nějaká organizační struktura, tam neexistuje. Jedinou jistotou je skutečnost, že něco umím, něco znám, jsem schopen pracovat v týmu a jsem tak cenný pro jakéhokoliv zaměstnavatele. Lidé dokonce nemohou hledat ani jistotu ve firmě, kde jsou zaměstnáni, protože firma může z nějakých objektivních důvodů skončit. Domnívám se, že obecně je efektivita českého hospodářství závislá na tom, zda lidé pochopí, že nemá cenu bojovat o pozici v nějaké hierarchii pro pozici samou (jako zajištění vlastní budoucnosti), ale že má cenu o ní bojovat proto, že vyjadřuje určité hodnocení jejich schopností, kterými mohou přispět k prospěchu celého podniku. Zásadních rozhodnutí, jimiž je možné něco ovlivnit a která lze nařídit z pozice ředitele, je relativně málo. Peníze z firem však odtékají proto, že se někdo pořádně nestará o strojní zařízení nebo že nikdo neuvažuje o tom, jak efektivně je využíván materiál, který se zpracovává. Pokud nakoupím materiál ve větším množství, jsem schopný jej lépe roztřídit, vybrat opravdu kvalitní hmotu a z ní vyrobit i sortimenty, které jsou dražší. Zde je nutné položit si otázku, zda tyto souvislosti lidé skutečně chápou. Jedná se totiž o věci, u kterých nesmírně záleží na odbornosti konkrétních pracovníků. Na ochotě učit se a kvalitně své znalosti využít. Obecnost, o které jsem hovořil, má potom konkrétní vyjádření. Rozdíl je, zda obchodník sedí a čeká až přijde zákazník, nebo jestli zákazníka aktivně vyhledává, mapuje trh, zná jeho tendence a prognózy a umí reagovat v předstihu. V tomto všem jsou peníze.
Bude tedy pro vás prioritní investice do lidského potenciálu firmy formou konkrétních rozvojových programů? Investice do strojního vybavení zatím neplánujete?
Plánujeme obojí, ale s vědomím, o kterém jsem mluvil, a to že konečná podoba realizace cílů je závislá na schopnostech lidí. Z tohoto důvodu chceme spíše hledat vhodné pracovníky, kteří budou rozvojové programy posunovat dopředu.
V čem spatřujete hlavní problémy lesnicko-dřevařského komplexu?
Podle mého názoru, je potřeba udělat v dřevařině několik zásadních kroků. V první řadě mám dojem, že význam dřeva jako obnovitelné suroviny není v tomto státě zcela doceněn. Bylo by asi dobré věnovat tomuto stavu určitý prostor a obrátit pozornost lidí ke dřevu, jako přírodní, obnovitelné (domácí) surovině, kterou lze získávat ekologicky šetrným způsobem a navíc jejím užíváním šetřit další složky životního prostředí. Základním stavebním prvkem dřeva je uhlík, který stromy získávají z oxidu uhličitého. Jeho fixací ve dřevě (ve výrobcích ze dřeva s dlouhou dobou užívání) můžeme významně přispět ke zpomalení nárůstu obsahu CO2 v atmosféře a s tím spojených globálních klimatických změn. Mám dojem, že tato fakta si zatím ne všichni zcela uvědomují a že lidé se ke dřevu chovají poněkud macešsky. Dalším problémem je zdání, že dřevařský sektor je stabilizován. Podle mého názoru však trpí množstvím vnitřních pnutí, která by bylo potřeba nějakým způsobem urovnat. Jedná se zejména o vztah státní správy ke způsobu obhospodařování lesů ve vlastnictví státu, tj. jde o dlouhodobý smluvní vztah mezi s. p. LČR a podnikatelskými subjekty. Podle mých informaci v současné době jednání mezi těmito subjekty uvázla na mrtvém bodě, byly zastaveny práce na výběrových řízeních a na uzavírání dlouhodobých smluv. Tento problém by bylo potřeba nějak vyřešit, protože neznalost pravidel, podle kterých se bude v této oblasti hrát, zneklidňuje celý návazný sektor. Nikdo si zřejmě neuvědomuje, že současná smluvní nejistota se promítá i do dřevozpracujícího průmyslu, který má z hlediska dlouhodobé koncepce rozvoje a investičních záměrů surovinu zajištěnou prakticky pouze na rok. Pro naši firmu je velmi těžké, dobrat se k dalším smlouvám na dodávky dřeva. A pokud nemáme smlouvy na surovinu, nedá se investovat, protože první, na co se vás zeptá banka, je, zda máte zajištěnou surovinu a prodej výrobků. Pokud tyto věci nejsou v pořádku, pak do toho zejména v dnešní době nikdo nepůjde. Jestliže dnes nemám možnost s někým uzavřít dlouhodobou smlouvu na dodávku dřevní hmoty, je iluzorní bavit se o nějakém rozvoji. To je z mého pohledu základní věc. Proto je v mém zájmu, aby zde existovali partneři, s kterými by se dalo smysluplně jednat. Dnešní situace však taková není. S drobnými dodavateli lze těžko uzavírat dlouhodobé smlouvy, neboť v jejich případě se zpravidla jedná o jednorázové těžby. Pokud velcí dodavatelé nemají zajištěn přísun dřevní hmoty, tak nemohou podepsat dlouhodobou smlouvu. Obávám se, že v tomto směru ujíždí naší republice vlak, protože v okolních zemích se investuje daleko více. Investice, levně vyrobené dřevěné materiály a podpora jejich používání vede k ekonomickému růstu celého odvětví.
Jaká by měla být role státu?
Role státu v tržním hospodářství je podle mne daná. Stát by měl stanovit obecná pravidla a dbát na to, aby je všichni dodržovali. To je základ. Mám bohužel dojem, že ne vždy tomu tak u nás je. Na jednu stranu máme platné ekologické zákony a na druhou jsou vydávány různé výjimky. Představte si, jak v praxi vypadá, když jedna firma investuje desítky milionů do úprav zařízení proto, aby vyhovovalo všem normám, a další neinvestuje a přesto vyrábí. Firma, která investovala, v tuto chvíli prodělává, protože vydala množství nákladů, aby financovala ochranu životního prostředí a firma, která žádné investice neprovedla, může mít proto své výrobky levnější. To potom není rovnost podmínek na trhu. Dále je zde problém postavení věřitele a dlužníka, kdy se velmi těžko a prakticky neřešitelně domáháte peněz, které máte dostat. Klasickým příkladem je stát. Stát svou neschopnost vybrat daně řeší tím, že je chce dále zvyšovat. Firma nemůže fungovat stejně. My nemůžeme neschopnost vybrat peníze od některých zákazníků rozpouštět do ceny jiným. To nelze tak řešit, protože pak nejsou naše výrobky v evropském srovnání konkurenceschopné. Podle mého soudu jsou toto základní role státu: stanovit pravidla a dbát na to, aby byly všemi subjekty dodržovány. Osobně bych od státu nic jiného nečekal.
Jaký názor máte na podporu zvýšení spotřeby dřeva ze strany státu, například rozsáhlou kampaní nebo zvýhodněním některých daní, subvencemi atd.?
Nejsem velkým příznivcem tohoto způsobu řešení. Podle mého soudu neexistuje ekonomické perpetum mobile a potřebné finance se někde musí vzít. Jestliže peníze vložíte do dřevařského průmyslu, tak je musíte odebrat například ze strojírenství nebo z jiného oboru. Přitom většina odvětví je víceméně ve stejné situaci a jejich podniky spíše potřebují investovat sami do sebe, aby se udržely na určité konkurenceschopné úrovni. Samozřejmě se nemohu tvářit, že kolem nás neexistuje Evropa, kde jsou podmínky subvencování dané, ale je nutné uvědomit si, že Evropa má poněkud odlišnou výchozí základnu. Jsem přesvědčen, že problém zvýšení spotřeby dřeva na domácím trhu si musíme vyřešit sami.
Lze z toho odvodit, že o to větší význam mají různé svazy a aktivita a koordinace činnosti v rámci určitých sdružení?
Je otázka, co kdo od svazů očekává. Podle mého soudu se svazy mohou snažit jen o fungování obecně platných mechanismů. Zde mohou sehrát určitou roli. Nevidím však nějakou významnou možnost koordinace společné politiky. To je odlišný problém, protože každý člen sdružený ve svazu, má nějaké své zájmy, které jsou někdy konkurenční vůči ostatním. Potom je velice svízelné dopracovat se k nějaké dohodě. Osobně bych viděl činnost svazů v obecných věcech, které souvisí s pravidly a etikou podnikání v daném oboru.
Máte na mysli vytváření nějakých informačních toků, schopnost sledovat a vyhodnocovat činnost daného odvětví a poskytovat tyto informace pro orientaci právě v tomto prostoru?
Informační toky jsou poměrně zajímavý námět. Informace jsou dnes velmi drahé a těžko je někdo může poskytovat zadarmo. Pokud by se dospělo k poznatku, že je nutné informace v příslušném odvětví analyzovat, bylo by pravděpodobně lepší sestavovat tyto analýzy na komerční bázi než předpokládat, že na základě jakéhosi mého minimálního finančního příspěvku mi svaz (či asociace) poskytne aktuální rozbory stavu trhu. Je však také otázka, co si představujeme pod pojmem informační toky. Některé základní informace o příslušném odvětví by svaz samozřejmě poskytovat mohl. Například Svaz průmyslu papíru a celulózy vydává pravidelně statistické výkazy o výrobě, exportu, cenách atd. Znovu opakuji, že jde o to, jakým způsobem lze tyto informace získat. Pokud se získávají poměrně snadno, patří do kategorie základních informací, o které jsem mluvil. Pokud se získávají obtížně, z mnoha různých zdrojů, musí se vyhodnocovat, verifikovat atd., jedná se již o informace, které budou moci být velice těžko poskytovány bez úplaty. Kvalita základních informací může být navíc pochybná. V řadě případů se nelze spolehnout ani na státní statistiku. Naše družstvo si například vyžádalo množství různých údajů z ministerstva průmyslu a ze statistického úřadu. Ze získaných podkladů jsme zjistili, že se do republiky dováží desky za 20 tis. Kč/m3, což odporuje zdravému rozumu. Pak nevíte, jestli je chyba v oficiální statistice, nebo jestli někdo skutečně dovezl takto drahé desky. Osobně si myslím, že chyba je spíše ve statistice, protože se pravděpodobně řádně nekontrolují doklady na hranicích. Někdo místo m3 napíše m2 nebo obráceně, nebo místo ceny za m3 uvede cenu za m2 a dochází k takovému zkreslení. Vše je samozřejmě možné a je pravděpodobně otázkou času, kdy se tyto věci srovnají.
Jakých sdružení je vaše družstvo členem?
Jsme členem Svazu českých a moravských výrobních družstev, Hospodářské komory, ČAPLH a řady dalších méně významných organizací. Ze zahraničních organizací jsme už několik let členem EMB, což bylo sdružení výrobců vláknitých středně tvrdých desek. Od 1. 1. 1999 se EMB sloučilo se sdružením FESYP, což bylo sdružení národních asociací výrobců dřevotřískových desek. Nyní tyto organizace fungují pod společným názvem EPF (evropská federace výrobců panelů) se sídlem v Bruselu. Odtud získáváme velice cenné informace, např. o stavu dřevozpracujícího průmyslu v Evropě.
V současné době vyvstává do popředí stále vzrůstající nezaměstnanost a sociální aspekty života na venkově. Mohl byste v krátkosti shrnout působení družstva ve vašem regionu?
Družstvo působí jako katalyzátor pro vznik a činnost řady soukromých firem v Lukavci a okolí. Existence družstva výrazně snižuje nezaměstnanost v regionu (v Lukavci a okolních obcích žije přibližně 1100 obyvatel, přičemž družstvo zaměstnává 500 pracovníků). Míra nezaměstnanosti na okrese Pelhřimov činila v lednu necelých 5 %, celostátní průměr se blíží 10 %. Pro obec je významný příjem z daní, které odvádíme, a navíc družstvo přímo podporuje některé obecní aktivity. Věnovalo pozemek na výstavbu školy, finančně přispívá na zájezdy dětí a nákup ovoce do školní jídelny, podporuje místní tělovýchovnou jednotu apod.
Děkujeme za rozhovor, Jan Řezáč, David Vaca