JAK JE TO VE SKUTEČNOSTI S MAJETKY OBCÍ A MĚST
Ing. Jiří Oliva - s. p. Lesy ČR, Hradec Králové
V Lesnické práci č. 1/99 je v závěru příspěvku ing. Františka Kučery výzva ke společnému zamyšlení nad částí mého rozhovoru pro časopis Ekonom. Kontext článku napovídá, že můj názor na správu malých soukromých a obecních majetků je odsouzeníhodný.
Příčiny slabší úrovně hospodaření u menších soukromých lesních majetků mají své historické kořeny, dané jak charakterem tohoto lesního majetku, tak způsobem jeho vzniku. Tento problém popsalo mnoho lesnických historiků i politiků, a byl dokonce příčinou vydání některých právních norem, a od dob Rakousko-Uherska i snah o zlepšení jejich stavu a jejich funkčního působení. Proto se ho pokusím shrnout. Zdůrazňuji, že mluvím o menších lesních majetcích, tak jak to bylo doslovně v rozhovoru uvedeno.
DROBNÉ SOUKROMÉ LESY
Drobné soukromé lesy vznikaly v historii dvojím způsobem, buď náletem, event. zalesněním, pro zemědělství nevhodných pozemků, nebo vyvázáním služebností. Malá výměra těchto lesních majetků byla mnohdy dále dělena při řešení dědických nároků, takže v mnohých oblastech vznikly, a dodnes existují, např. řemenové lesní parcely o šíři pouze několika desítek metrů. Podíváme-li se na současnou strukturu vlastnictví drobných soukromých lesů podle "Zprávy o stavu lesního hospodářství ČR za rok 1997" zjistíme, že v naší republice činí průměrná výměra všech majetků fyzických osob 2,90 ha a odečteme-li 200 největších vlastníků, pak je to pouze 1,72 ha. Přitom lesy o výměře menší než 2 ha vlastní 88,6 % všech vlastníků lesů. I když si odmyslíme potíže s obhospodařováním těchto lesů vzniklé z důvodů přerušení kontinuity vlastnických a užívacích vztahů k nim v minulém období, je zřejmé, že zřídka mohou být předmětem ekonomicky úspěšného hospodaření jejich majitelů, neboť existuje celá řada příčin, které tomu brání (věková skladba, odborné znalosti a dovednosti vlastníků, neznalost cen na trhu se dřevem, nevybavenost potřebnými stroji a nářadím atd.). Podobnou situaci mají i v Rakousku a Německu. Zachování tohoto vlastnictví lesů a zlepšení jejich stavu si vyžaduje jejich podporu ze státních rozpočtů, ale i odbornou poradenskou službu prostřednictvím různých, k tomu státem vytvořených institucí (sdružení vlastníků lesů, působení agrárních komor, působení státního dozoru nad hospodařením v lesích).
LESY MĚST A OBCÍ
Druhou významnou skupinu vlastnictví tvoří lesy měst a obcí. Většinou se počítají do lesů ve veřejném vlastnictví, ale svým vznikem i způsobem obhospodařování se od sebe liší. Obecní lesy, podobně jako drobné soukromé lesy, vznikaly většinou zalesněním málo produktivních půd, koupí a z obecného statku zrušeného v naší zemi zákonem č. 421/1919 Sb. (tj. lesů, které byly užívány všemi občany obce). Vedle toho ke zvětšení jejich výměry přispěly i příděly z pozemkové reformy a konfiskace lesního majetku podle Benešových dekretů. Zejména posledně jmenované jsou předmětem pozornosti obcí a správců jejich lesního majetku, neboť právní normy řešící jejich navracení, neřeší všechny situace, které přitom vznikají. Pokud však jsou splněny všechny požadavky současně platných právních norem, nemají LČR, jako osoba povinná ze zákona, zájem tyto lesy nevydávat. Nemohou však vydávat lesy, pro které není dostatek podkladů, vyhovujících stanoveným podmínkám.
Obecní lesy v současnosti v převážné většině (78,4 %) tvoří lesy o výměře do 50 ha. Tedy se jedná o majetky, které nedávaly a nedávají možnost být obhospodařovány vlastním odborným lesním hospodářem. Způsob jejich obhospodařování a jejich stav vzbuzoval již koncem minulého století obavy. Docházelo totiž ke střetu názorů a potřeb obcí, zastupovaných ve volebním období (většinou čtyřletém) voleným zastupitelstvem, s potřebami dlouhodobé produkce lesa. A tak podle požadavků §§ 22 a 52 lesního zákona č. 250/1852, požadavku zachování neztenčeného obecního lesního majetku pro budoucí generace na straně jedné, a působením odborného lesního vzdělávání (lesnického školství) a aktivitou lesnických stavovských organizací na straně druhé, došlo k vydání českého zemského zákona č. 11/1893, který se týkal dohledu nad hospodařením v lesích obecních. Tento zákon určil obcím povinnost svěřit hospodaření v jejich lesích jen odborně způsobilým lesním hospodářům a hospodařit v těchto lesích podle hospodářského plánu. Obce jejichž lesní majetek dosáhl 700 ha, musely mít vlastního odborného lesního hospodáře, ostatní mohly mít hospodáře společného pro několik obcí, nebo lesního hospodáře sloužícího u jiného vlastníka lesů.
Města na rozdíl od obcí dostávala lesní majetek od vladaře darem nebo za jiné prokázané služby, ale největší část městských lesů byla získávána koupí. Velké lesní majetky, větší než 1000 ha, u nás mají Brno, České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Dvůr Králové n. L., Hradec Králové, Chomutov, Jáchymov, Jaroměř, Jirkov, Kašperské Hory, Klatovy, Krnov, Kutná Hora, Litomyšl, Loket, Most, Olomouc, Opava, Ostrava, Pelhřimov, Písek, Planá u Mariánských Lázní, Plzeň, Polička, Praha, Prachatice, Příbram, Rokycany, Stříbro, Sušice, Šumperk, Tábor, Trutnov, Volary, Vsetín, Všeruby u Kdyně, Zbytiny, a Znojmo. Tyto velké lesní majetky byly i v minulosti velmi dobře spravovány, měly své odborné hospodáře a své LHP i v dobách, kdy to nebylo ještě zákonem předepisováno. Tvoří však pouze 1 % současné výměry lesů ve vlastnictví obcí a měst. V těchto lesích hospodařili vynikající lesničtí odborníci, kteří se významně zapsali do dějin lesnictví v Českých zemích. Uvedu jen některé z nich: J. V. Černý, J. Zenker, J. Nymburský, prof. dr. Sigmond, J. Lázňovský, prof. A. Heger.
Jak napsal prof. ing. Nechleba: "Pokud jednotlivé, zvláště městské obce vlastní lesy v takové rozloze a v takovém stavu, že při ustanovení kvalifikovaného samostatného lesního hospodáře mohou poskytovati náležitý stálý důchod, pak se zpravidla vyznamenávají dobrou správou a dobrým stavem, zvláště nemíchají-li se "otcové města" nemístně i do čistě odborných záležitostí. Zato však obecní lesy menší rozlohy bez náležité vlastní správy nalézají se po hříchu v ubohém stavu, poněvadž se jim nedostává náležitého pěstování a ochrany proti nezřízené těžbě, hlavně proti nesmírnému hrabání steliva." Tento citát vystihoval stav těchto lesů v počátcích existence ČSR.
Bohužel i dnes se skládá majetková držba měst a obcí především z majetků malých výměr. Na základě zákona č. 172 /1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí bylo vydáno 4884 obcím 336 414 ha lesů. Průměrná výměra těchto lesních majetků činí 68,88 ha a jejich strukturu ukazuje tabulka.
ZÁVĚR
Do konce r. 1998 bylo obnoveno vlastnictví a užívání lesů prostřednictvím smluv o bezúplatném převodu vlastnických práv státu na obce prakticky u všech podle znění právních předpisů doložených případů. Vedle toho jsou ještě vydávány majetky obcí sdružených do lesních družstev obcí, kde z řádně doložených 24 480 ha bylo již fyzicky předáno 21 693 ha, tj. 88,8 % jejich výměry.
Rozdrobenost lesních majetků obcí (78,4 % obcí vlastní lesy do 50 ha) spolu s podnikatelskými cíli ovlivňovanými volenými obecními zastupitelstvy působí zajisté na obhospodařování těchto lesů. To ostatně uznává i ing. Kučera, když říká: "V obcích byla zvolena nová zastupitelstva, do vedení řady obcí se dostali noví lidé. Pro nás správce obecních lesních majetků to znamená v mnohých případech určitou nejistotu, a každopádně mnoho práce a úsilí s opětovným vysvětlováním již mnohokrát vysvětleného (význam obecního lesního majetku, jeho funkce, správa, ekonomika, atd)". U velkých majetků měst je jistě počítáno v cílech i s plněním mimoprodukčních funkcí, zatímco u menších majetků se asi více přihlíží k produkci dřevní hmoty. Jestliže tedy porovnáváme podnikatelské cíle v majetcích obcí a měst obecně, měly a mají tyto blíže k soukromým lesním majetkům než k lesům ve vlastnictví státu, se všemi problémy hospodaření na malých majetcích, které byly v lesnické literatuře mnohokrát popsány.
Tabulka: Struktura výměry lesních majetků a obcí
| | ha | -11 | 11 - 50 | 51 - 100 | 101 - 500 | 501 - 1000 | 1000+ |
| % případů | 49,0 | 29,4 | 10,6 | 9,2 | 0,8 | 1,0 |