LESNICKÁ VÝROČÍ - DUBEN 1999
- 2. 4. 1899 zemřel v Praze Antonín Havlíček, jihočeský lesmistr, pěstitel lesů na velkostatku dačickém a plánickém, kde zakládal smíšené lesy. Narodil se 28. 5. 1812 jako syn sedláka a rychtáře v Budiškovicích u Jindřichova Hradce a byl jedním z devítičlenné rodiny. "Na handlu" se zdokonalil v němčině a podle otcova rozhodnutí vystudoval soukromou lesnickou školu Vincence Hlavy v Dačicích (vysvědčení z 29. 12. 1830), kde patřil mezi nejlepší žáky. Po absolvování školy se stal Hlavovým tajemníkem a po zániku školy doučoval žáky jako informátor. Jako odchovanec Hlavovy školy věnoval i později značnou pozornost výchově mladých lesníků, pro něž v Lovčicích založil jakousi soukromou lesnickou školu, kde mladé adepty lesnictví připravoval na složení státní zkoušky.
Na dačickém velkostatku pracoval Havlíček 5 let a 7 měsíců a vzdělával se ve všech oborech lesního hospodářství, jak dosvědčuje vysvědčení lesmistra V. Hlavy z 21. 7. 1836. Na Hlavovo doporučení přestoupil Havlíček jako 24letý polesný na velkostatek plánický, tehdy náležející Josefu hr. z Wallisu a zde působil až do roku 1887. Na sklonku života se uchýlil k dětem do Prahy, kde ve věku 87 let zesnul. Mladý lovčický polesný se vrhl do práce se vší energií svého mládí. Zakládal nový pozemkový katastr, upravoval sporné hranice velkostatku, zdarma rovnal spory chudých, zaměřoval jejich grunty, smiřoval rozvaděné strany a velmi blahodárně působil ke zlepšení mezilidských vztahů. Zakládal cesty, stavěl budovy, upravoval hráze rybníků, zalesňoval rozsáhlé staré holiny, zaváděl probírky a staral se o zvýšení odborného vzdělání lesního personálu. U každé hájenky zakládal primitivní sluneční luštírnu na lesní semena a lesní školku a zakládal porosty smíšené. Musel čelit i mniškové kalamitě, která ničila zejména mladší nedozrálé porosty. Po pálení nadbytečného dřeva v milířích cizími dřevorubci ihned zalesňoval vzniklé holiny a kalamitu omezil na malou plochu (cca 160 ha). Už v mladém věku byl vyhledáván jako poradce sousedních lesních hospodářů a celé řady majitelů lesů. Působil též jako examinátor při lesnických zkouškách v kraji Plzeňském. Pracoval i ve veřejných funkcích: od r. 1864 jako člen okresního zastupitelstva plánického a jako starosta okresu. V této funkci stavěl okresní silnice, osazoval je stromy, otevíral okresní a obecní lomy, zřizoval vápenky a opatřoval lidem práci i výdělek. Po odchodu na odpočinek byl vyznamenán zlatým záslužným křížem. Pochován byl v nicovském kostele, u kterého vysázel stromořadí lip. Antonín Havlíček byl příkladem českého lesníka, dobrým odborníkem, veřejným pracovníkem a vychovatelem lesnického dorostu, sociálně cítícím českým člověkem.- 5. 4. 1754 byl rakouskou panovnicí Marií Terezií vydán v Praze Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v Království českém se týkající. Návrh vypracoval chlumecký lesmistr František Rang. Dne 23. 4. 1754 byl vydán pro Moravu a znovu zveřejněn v letech 1764, 1772 a 1781 a platil vlastně až do roku 1848. Patent chtěl zabránit neustálému kácení a pustošení lesů, jestliže mělo být do budoucna zabráněno kritickému nedostatku dříví. Vlastník lesa se měl napříště starat o zalesnění vykácených ploch. V obecních a poddanských lesích se mělo zabránit značným krádežím dřeva. Prodej z městských lesů byl vázán na povolení nadřízených instancí. Při kácení se doporučuje ponechat dostatek výstavků na semeno, v nižších polohách doporučoval řád těžbu pasečnou, na horách jen toulavou seč. Pro spotřebu dřevěného uhlí a k pálení uhlí a popela pro sklárny se smělo používat především polomového dříví. Milíře se měly stavět na nových pasekách, aby neuškodily mlází a růstu lesa. Dříví na uhlí a popel se mělo nakácet v zimě a pálit v létě. Smolaření a výroba kolomazi byla povolena jen z pařezů. Těžba pryskyřice ze zdravých stromů byla co nejpřísněji zakázána. Rovněž bednářům, šindelářům a košíkářům bylo zapovězeno bez přítomnosti lesníka vybírat si v lese dříví a pruty. K vyzkoušení mladých lesníků měla být v každém kraji ustanovena zvláštní komise. Potulní a nezaměstnaní lesníci, tzv. facíři (z německého vacierende Förster) se nesměli brát do učení u učebních pánů, vybraných lesníků.
V mladých kulturách byla zapovězena veškerá pastva. Hrabání mechu v jehličnatých lesích odkrývající kořeny stromů se také nepovolovalo. Dále se v řádu zakazovalo stavět dřevěné ploty, opravovat cesty, povaly a stavět máje. Značné úspory dříví se mělo dosáhnout i tím, že se místo dřevěných domů a mostů měly stavět kamenné (opukové). Dozor nad dodržováním lesního řádu byl v Čechách svěřen krajským úřadům. Jinak záleželo na péči vrchnosti i na odborné kvalifikaci lesních zaměstnanců. K lesnímu řádu byl připojen zvláštní obsáhlý návod k pěstování, zvelebení a zachování lesů. Podle dr. Jos. Nožičky se však návod pro Čechy nezachoval. Lesní řád pro Čechy z roku 1754 lze označit jako významný mezník ve vývoji našich lesů, od kterého začal stát stále důrazněji uplatňovat svůj zájem o lesní hospodářství. Text řádu byl otištěn v českém časopise Háj v roce 1872.- 6. 4. 1904 se v Útěchovicích u Pacova narodil Jiří Frejka, avantgardní divadelník a režisér Národního divadla v Praze, pocházející ze staré lesnické rodiny. Za německé okupace v roce 1942 vydal pozoruhodnou knihu Outěchovice (myšleno i symbolicky) s ilustracemi Jiřího Trnky. Jedná se o vyprávění o rodu dědičných svobodných myslivců Frejků z Outěchovic a o světě kolem nich. Po tragické, politicky motivované smrti v 50. letech (zemřel 27. 10. 1952) vydal jeho přítel dr. Josef Träger Frejkovy Myslivecké povídačky (1964), v nichž se rovněž vrací k obrazu starobylého života lesníků.
- 13. 4. 1964 v Hořicích v Podkrkonoší zemřel doc. ing. Vladimír Kofránek, autor publikace Stručný přehled našich dřev.
- 15. 4. 1949 zemřel v Praze František Bezecný - Benkovčan, lesní revident, absolvent lesnické školy v Písku (1896-98), lesnický a myslivecký spisovatel a redaktor. Přispíval do Štětkovy České myslivosti (1902-05). Byl spoluzakladatelem a spoluredaktorem tehdy oblíbeného časopisu Práce a posléze působil při srbském královském dvoře v Bělehradě. Znal srbochorvatsky a dostalo se mu místa ve státní dohlédací službě v Dalmácii, kde zastával místo okresního lesního. Závěr první světové války prodělal jako politicky podezřelý voják. Po válce krátce působil v Benkovci, odtud také pochází jeho literární pseudonym Benkovčan. V r. 1920 působil v Bratislavě, r. 1925 založil a převzal redigování spolkového časopisu revírního lesního úřednictva Lesnická tribuna. Narodil se v Praze 1. 1. 1876 a patří mezi české lesnické a myslivecké publicisty.
- 22. 4. 1879 se v Novém Kníně narodil Stanislav Reiniš, odborný učitel v Praze a na Jílovišti, spisovatel a lesnický a myslivecký prozaik, velmi plodný autor desítek knih o přírodě a pro mládež. Poslední výstřely (1929), obsahující tři románky o posledních třech šelmách u nás a o jejich konci (medvědu, vlku a rysu), jsou psány na podkladě archivních výpisků. Zemřel 2. 2. 1955 v Jílovišti.
- V roce 1924 byla dosavadní dvouletá německá městská revírnická škola v Chebu přeměněna na jednoletou městskou školu pro lesní hajné s vyučovacím jazykem německým. V témže roce byla v Chebu zrušena německá nižší lesnická škola (Waldbauschule in Eger) a nahrazena městskou školou pro lesní hajné stejného typu jako školy české.
- V roce 1924 byly Státní škole pro lesní hajné v Jemnici (okr. Třebíč) přiděleny části lesů z velkostatků Jemnice a Budkova o celkové výměře 172 ha. Polesí bylo rozděleno na cvičnou a na pokusnou část.
- V roce 1924 byla v Užhorodu na Podkarpatské Rusi (patřící tehdy k ČSR) zřízena škola pro lesní hajné. V roce 1933 byla přeložena do Svaljavy. Vyučovalo se jazykem rusínským. Od ČSR odtržena v roce 1939.