NÁMĚTY PRO LESNICKOU TYPOLOGII
Ing. Hladilín Vladimír
Koncem 80. let vlivní lidé prohlašovali, že teoretické rozvíjení lesnické typologie a její praktické využívání je víceméně ukončeno. Typologové si samozřejmě nemysleli, že lze ukončit vědní obor k nějakému datu. Bohužel, pod vlivem zcestných názorů, byly ty dvě desítky specialistů typologů v ČR až na výjimky pověřovány jinými úkoly. A tak vedle starších zkušených pracovníků nestačila vyrůst nová generace typologů, pro kterou bude dnes značně obtížné revidovat a aktualizovat, co bylo uděláno před 20-30 roky. Naštěstí posledních 40 let vlivu lesnické typologie na les, na jeho poznání a obhospodařování nelze vymazat. Bylo by neodpustitelnou chybou zásadně měnit či nahrazovat promyšlený systém jiným jenom proto, že ten současný je náročný na šíři teoretických znalostí a hlavně praktických zkušeností z daných regionů nebo prostě, že to někomu vyhovuje.
K závažným tématům lesnické typologie v současnosti patří:
1. Rozhodnutí o úpravách stávajících hranic přírodních lesních oblastí či jejich zachování, sblížení pohledů na vegetační stupňovitost, sjednocení charakteristik lesních typů v rámci přírodních lesních oblastí (PLO): Minimální změny a úpravy PLO budou nutností. Např. hranice PLO Šumava je v jihočeské části důsledně vedena po linii vymezené 6. LVS (smrkobukovým), v západočeské části PLO Šumava jsou jednotlivě připojeny části 5. LVS (jedlobukového s ojedinělými výskyty DB). LVS jako nadstavbové jednotky by měly dostávat konečnou podobu ("téměř") po ukončení typologického průzkumu a typologického mapování. Nelze paušálně použít stejné zásady pro jejich vylišování pro celé území ČR, ale jednoznačně stejná kritéria musí platit v rámci PLO. Jsou to např. vztahy cílových, klimaxových dřevin k sobě navzájem a k jejich růstovému prostředí, antropické vlivy, geologické stáří daného území a z toho vyplývající geomorfologie terénu, zachovalost přírodních poměrů a po staletí dědičně přizpůsobené genotypy s výraznými fenotypickými znaky (uzavřené - rezistentní, otevřené - produkční, kombinované) aj. Sjednocování charakteristik LT v rámci PLO je nutné a má smysl. Předpokládá stejný pohled na tyto mapovací jednotky (počet, podrobnost a způsob mapování). Za samozřejmé se považuje stejné označování symboly.
2. Rozhodnutí o změnách a úpravách typologického systému (edafické subkategorie, označování lesních typů): Změny v typologickém systému se doposud uskutečňovaly postupně s poznáním a potřebou praktického využívání (např. doplnění o kategorie "I", "V", svahové typy aj.). Dnešní navrhované členění edafických kategorií na subkategorie v rámci ČR nevyjadřuje zcela objektivně současnou potřebu právě takového rozlišení a nese spíše znaky schematického pojetí. Rovněž vyvstává otázka o potřebnosti stále jemnějšího rozlišování stanovištních podmínek pro lesnickou praxi, navíc u vědomí stále ještě existujících hrubých nedostatků v typologickém průzkumu a mapování přírodních podmínek v jednotlivých PLO.
3. Rozhodnutí o mapování vývojových a porostních stadií, druhotných změn přírodních podmínek (degradační stadia aj.): Mapování vývojových a porostních stadií, druhotných změn přírodních podmínek způsobených antropickou činností (degradační a regradační stadia různého typu) je potřebné a bude moci být zahájeno po dokonalé teoretické přípravě (shromáždění vědeckých poznatků) a zpracování společné metodiky (typy stadií, druhy změn, stupně, způsoby značení, metody zjišťování atd.).
4. Využívání ověřených výsledků lesnické typologie v aplikovaném výzkumu v příbuzných oborech (lesnická genetika, produkční ekologie aj., řešení otázek v péči o les NP, CHKO, NPR, při vyhotovování ÚSES aj.): Lesnická typologie může opět výrazně pokročit vpřed, bude-li více využívána v aplikovaném výzkumu v příbuzných vědních disciplínách, např. s vazbou na lesnickou genetiku (ověřování genofondu dřevin, ekologické a fenotypické hodnocení genofondu), s vazbou na produkci (produkční ekologie), na výchovu (výchovné modely), a dále při řešení celé řady otázek péče o les v NP, CHKO, NPR, při tvorbě ÚSES aj.