NÁRODNÍ LESNICKÝ PROGRAM ČESKÉ REPUBLIKY
V době globalizace moderního světa, s populační explozí lidského rodu na prahu třetího tisíciletí, se životní prostředí a způsoby jeho uchování pro životy národů i jednotlivců dostávají do popředí zájmu velké množiny obyvatel této planety. Proto i lesů se výrazně dotkl nejzávažnější summit posledního decennia 20. století. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro 1992 přijala ve vztahu k lesům tzv. "Právně nezávazné autoritativní prohlášení k principům globální dohody o využívání, ochraně a trvale udržitelném rozvoji všech typů lesů", které je zkráceně nazýváno "Zásady hospodaření v lesích". V tomto prohlášení jsou shrnuty nejzávažnější problémy soudobého světového lesnictví.
Právě tato dohoda o lesích zvýraznila a podtrhla význam již dlouho ve vyspělých zemích probíhajícího procesu změny koncepcí ve využívání lesů jako obnovitelného přírodního zdroje. Problematikou společného postupu všech zemí světa při úsilí o zachování lesa i příštím generacím se v následném procesu po světovém summitu (UNCED) začal zabývat Mezivládní panel o lesích (IFP), který byl ustaven v r. 1995 usnesením Ekonomické a sociální rady OSN. Postupně formuloval představy globální lesnické strategie s respektováním kontinentálních, regionálních a národních specifik v rámci rozmanitosti přírodních, socio-ekonomických a kulturních podmínek. V posledních letech své činnosti deklaroval potřebu zpracování Národních lesnických programů (NLP) a definoval jejich strukturu (viz Vančura et al.: Trvale udržitelný rozvoj a konference o ochraně lesů, MZe ČR 1999).
EVROPSKÁ LESNICKÁ STRATEGIE
V Evropě pak podněty ke společnému úsilí o zachování a trvale udržitelný rozvoj lesů shrnula ve všeobecné deklaraci a ve svých čtyřech rezolucích druhá "Ministerská konference na ochranu lesů v Evropě" v Helsinkách (1993). Pozornost v posthelsinském procesu byla věnována především zpracování celoevropských kritérií, ukazatelů a provozních směrnic pro trvale udržitelné obhospodařování lesů (v rámci naplňování rezolucí H1 a H2), které byly nově formulovány v rezoluci L2 přijaté na třetí Ministerské konferenci o ochraně lesů v Lisabonu (1998). Na této konferenci byla dále zdůrazněna podpora sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství v rezoluci L1 "Lidé, lesy a lesnictví" s plným respektováním regionálních a národních specifik.
Podobně pak Evropský parlament na svém zasedání v lednu 1997 uložil Zemědělské komisi zpracovat do dvou let "Evropskou lesnickou strategii." Ve směrnici pro její přípravu jsou opět zdůrazněna regionální a národní specifika, a proto i naléhavý požadavek, aby jednotlivé státy Evropského společenství vypracovaly své NLP (A. Pondělíčková, LP 6/1997). Také deklarace XI. světového lesnického kongresu v turecké Antalyi (říjen 1997) vyzývá ve 14. bodu k tomu, aby jednotlivé státy "připravily a realizovaly národní lesnické programy jako prostředek pro stanovení národních priorit a určily akce potřebné pro trvale udržitelné obhospodařování lesů transparentním způsobem se zabezpečením vlastnických a tradičních práv" (viz K. Vančura, Nový venkov, 1/12, 1997).
Koncept NLP byl široce diskutován na mnoha lesnických fórech. Bylo to např. "Mezinárodní symposium o trvale udržitelném obhospodařování lesů ve Francii a v Evropě" v květnu 1998 ve Versailles nebo mezinárodní seminář Evropského lesnického ústavu (European Forest Institute - EFI) v kooperaci s Lesnickou fakultou Univerzity ve Freiburgu v květnu 1998 na téma "Formulace a implementace Národních lesnických programů" (viz I. Kupka, LP 1/1999). Jednou z mnoha dalších akcí, která je míněna jako přímé pokračování freiburgského semináře, je připravovaná konference v Joensuu (Finsko) v červnu letošního roku, kterou organizuje Evropský lesnický ústav (EFI) spolu s mezinárodními organizacemi (FAO) a s několika mezinárodními diskusními fóry (např. s Mezinárodním lesnickým forem -International Forum on Forests). Na této konferenci se mají diskutovat všechny podstatné aspekty NLP, jako jsou: víceúrovňové rozhodování, účastnické plánování, meziresortní koordinace programu atd. Cílem konference je prodiskutovat a shrnout dosavadní zkušenosti s globálními a regionálními procesy, zkušenosti s uplatněním NLP v jednotlivých zemích, jakož i možnosti mezinárodní spolupráce zejména v oblasti lesnické politiky při tvorbě a praktickém uplatnění NLP.
PŘÍPRAVA A NAPLŇOVÁNÍ NLP ČR
V ČR byla prvotním impulsem pro zrod NLP příprava účasti ČR na druhé Ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě (Helsinky 1993) a řada aktivit, které s touto konferencí souvisely. Na helsinské konferenci měla být předložena národní zpráva o plnění rezolucí z předcházející ministerské konference ve Štrasburku (1990), k nimž se tehdejší ČSFR zavázala. Zároveň měly být připraveny připomínky a stanoviska k návrhům nových helsinských rezolucí, týkajících se trvale udržitelného hospodaření v lesích Evropy (H1), ochrany a zachování biodiverzity evropských lesů (H2), spolupráce mezi státy s ekonomikami v přechodu k tržní ekonomice (H3) a strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na klimatickou změnu (H4).
V rámci přípravy podkladů pro delegaci ČR byly z iniciativy VÚLHM a ORLH MZe ČR uspořádány pracovní semináře k jednotlivým tématům. Jeden ze seminářů se týkal globálních změn klimatu (březen 1993) a další strategie ochrany lesů v Evropě (duben 1993). Na tomto druhém semináři vystoupil ing. J. Kubík s myšlenkou národního lesnického programu jako meziresortního souboru cílevědomě koordinovaných projektů na řešení prioritních problémů při uchování, obnově a využívání lesních ekosystémů. Navrhl také vytvoření nezávislého, multidisciplinárního a permanentního sboru poradců v oblasti lesnické a environmentální problematiky ve vztahu k lesům a k jejich trvale udržitelnému obhospodařování, který by si vypracování a realizaci takového programu vzal za svůj úkol (viz Ministerská konference na ochranu lesů v Evropě, Helsinky 1993. Sborník závěrů z pracovních seminářů. ÚVTIZ Praha, str. 551-554). Z podnětu účastníků semináře byl zvolen přípravný výbor s úkolem připravit ustavení takovéhoto subjektu, který by byl schopen efektivně naplnit tyto aktuální úkoly v průběhu transformačního procesu. Z diskusí a dosaženého konsensu i při rozdílných výchozích stanoviscích pak vzniklo dobrovolné, výběrové, neziskové, nezávislé občanské sdružení s názvem "Národní lesnický komitét" (NLK) s hlavním úkolem přípravy a vypracování návrhu "Národního lesnického programu" (NLP) a pomoci při jeho realizaci.
Národní lesnický komitét při svém vzniku (listopad 1993) v programovém prohlášení "Národní lesnický komitét - čím chce být a proč je na světě" deklaroval jako jeden ze svých hlavních cílů vypracování návrhu NLP a podporu jeho postupné realizaci. NLP byl v tomto pojetí předložen jako nadresortní projekt věcné, časové, prostorové a finanční koordinace státem garantovaných nástrojů státní lesnické politiky.
Toto pojetí NLP charakterizoval v úvodním komentáři při jeho představení veřejnosti místopředseda NLK Dr. R. Kinský: "NLP nemá tedy být realizační akcí, nemá být zaměřen na přímé provozní uskutečňování určitých nápravných a zlepšujících opatřeních v lesích. Taková konkrétní opatření jsou záležitostí vlastníků lesů. To se odehrává v určitém motivačním, právně restrikčním i znalostním prostředí. NLP chce být podkladem pro utváření tohoto prostředí. NLP by tedy měl být podkladem pro tvorbu lesopolitických nástrojů, měl by plnit funkci teoretického rámce pro formulace v rozhodování operativního řízení lesních majetků i v operativním výkonu státní správy v lesním hospodářství" (R. Kinský, Bulletin NLK 1/1994).
NLP zahrnoval ve své původní struktuře pět hlavních témat rozčleněných do dalších dílčích projektů (J. Kubík, Bulletin NLK, 1/1995): tvorba a optimalizace lesní legislativy a s lesnictvím souvisejících právních předpisů; tvorba a optimalizace "institutů" a institucí; tvorba ekonomických nástrojů; tvorba metodických hospodářsko-úpravnických podkladů a nástrojů; tvorba výzkumných nástrojů.
V rámci přípravy a zveřejňování odborných stanovisek předložil NLK v květnu 1995 ministru zemědělství ing. J. Luxovi návrh NLP ve formě expertizy zpracované týmem expertů NLK. Ministr návrh programu přivítal a uložil vedení odvětví LH svého resortu, aby se touto problematikou zabývalo a předložený návrh dále rozpracovalo. V této souvislosti je třeba podotknout, že v pojetí předloženého návrhu šlo od počátku o otevřený dokument, který je výsledkem určitého poznávacího procesu v dané době a jako takový umožňuje a nota bene vyžaduje permanentní aktualizaci. A právě tento princip se v pozdějších diskusích na mezinárodních fórech stal kategorickým imperativem pro vytváření koncepcí a struktury NLP ve světovém měřítku.
V květnu 1997 předložil ředitel odboru rozvoje LH MZe ČR vybraným lesnickým subjektům k připomínkám první pracovní verzi Lesnického programu (LP) jako zatím resortní koncepci. Předložený návrh respektoval principy ekosystémového pojetí lesa, obsahoval výčet aktuálních problémů a volil optimální koncepční řešení. Po zapracování konkrétních připomínek k této pracovní verzi MZe ČR pověřilo VÚLHM sestavením interdisciplinárního týmu a koordinací jeho práce. Do konce roku 1997 byla předložena druhá pracovní verze LP, která byla nazvána Lesnický program Ministerstva zemědělství ČR (LP MZe ČR). Na schůzce členů týmu v lednu 1998 byl předložen k diskusi soubor dvanácti přípravných expertiz hlavních projektů, rozpracovaných do dílčích projektů s návrhy konkrétních kroků k řešení vybraných problémů. Podobu Lesnického programu MZe ČR popsal ing. J. Vašíček, CSc. v LP 2/1999.
V souvislosti s předloženým resortním LP MZe ČR je třeba zdůraznit, že NLP - má-li naplňovat představy a zadání Evropské lesnické strategie i celosvětového trendu moderní koncepce trvale udržitelného obhospodařování lesů - musí být nadresortním akčním programem, jehož cílem jsou stabilní plně funkční lesní ekosystémy. Z tohoto pojetí vyplývá, že tento program nemůže být jen záležitostí LH či jenom resortu, který je podle rozdělení kompetencí státní správy zodpovědný za lesy, což je ve většině evropských států podobně jako v ČR ministerstvo zemědělství. K modernímu pojetí hospodaření s lesními ekosystémy musí přispět i další resorty, jež pečují o lesní ekosystémy či o produkční nebo mimoprodukční funkce lesů, které lidská společnost jako obnovitelný přírodní zdroj využívá: tedy v případě ČR především Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí a Ministerstvo školství.
Je třeba připomenout, že stejný materiál, který byl předložen delegací NLK ministru zemědělství ČR J. Luxovi, byl v roce 1995 předán i tehdejšímu ministrovi životního prostředí ČR F. Bendovi a opakovaně v září 1997 i nově jmenovanému ministrovi J. Skalickému. Přitom již na jaře 1994 v době zpracovávání návrhu NLP expertní skupinou NLK probíhaly s tehdejším odborem ochrany lesa a krajiny MŽP ČR, reprezentovaným tehdejším ředitelem ing. I. Žlábkem, konzultace ohledně začlenění NLP do koncepce státní politiky životního prostředí. Vedle Národního klimatického programu, Národního programu ochrany ovzduší a Národního programu udržení vody v krajině byl i Národní lesnický program jednou z kapitol v předloženém návrhu Státní ekologické politiky MŽP z června 1994. Přesto zůstaly písemně předložené návrhy NLP na Ministerstvu životního prostředí ČR bez jakékoliv odezvy. Teprve M. Bursík po svém nástupu do funkce ministra životního prostředí ČR při přijetí delegace NLK v červnu 1998 k tomuto opakovaně předloženému návrhu zaujal vstřícné stanovisko a uložil řediteli odboru ochrany lesa ing. V. Ryšánkovi navázat na rozpracovaný LP MZe ČR a uplatnit ve společném návrhu NLP obou ministerstev aspekty a stanoviska MŽP ČR z hledisek ochrany přírody, územního plánování a vrchního dozoru nad lesy. Bohužel pravomoci této vlády záhy skončily a nový ministr životního prostředí RNDr. Petr Kužvart na delegací NLK v říjnu 1998 znovu předložené náměty nadresortního Národního lesnického programu v zaujetí sporů o kompetence zatím nereagoval.
Nakonec je třeba vysvětlit i určité nejasnosti kolem názvu programu. Tak jako se vyvíjely názory na mezinárodní spolupráci a podporu trvale udržitelného hospodaření s lesními ekosystémy, tak se i vyvíjelo na mezinárodní úrovni pojetí Národních lesnických programů. Od původního pojetí, jež se soustředilo převážně na hospodaření v lesích a mělo tedy úzkou vazbu na lesní hospodářství, se dospělo k holistickému programovému pojetí, jež se netýká činnosti jen toho resortu, který spravuje lesní hospodářství. Proto došlo ke změně názvu tohoto programu (v angličtině už nikoliv "National Forestry Programme" ale "National Forest Programme"). Doslovný překlad by tedy mohl znít Národní lesní program či Národní program pro lesy, protože se týká lesů a nikoliv jen lesního hospodářství či lesnictví. Protože je však u nás už původní název "Národní lesnický program" zažitý a lesnictví není u nás pojímáno úzce resortně, považujeme za účelné zůstat u původního názvu s tím, že jsme si při jeho používání vědomi toho, že se musí jednat skutečně o nadresortní program všech, kteří lesy (a jeho produkty v nejširším pojetí) spravují.
ZÁVĚR
Podíváme-li se na existující návrhy "lesnických programů" zainteresovaných resortů optikou mezinárodních aktivit a požadavků na obdobné jinde v Evropě a ve světě existující Národní lesnické programy, musíme konstatovat několik slabých míst dosud předložených návrhů k naplnění koncepce NLP ČR:
Přes výše uvedené nedostatky považujeme v současné době předložený LP MZe ČR jako jediný dnes existující konkrétně formulovaný nástroj realizace státní lesnické politiky za důležitý a užitečný dokument, který plní alespoň základní funkce od NLP požadované. Zejména při zdůraznění jeho otevřenosti novým podnětům a nápadům lze plným právem očekávat, že se nestane neživým a zbytečným dokumentem, který nepřinese našim lesům žádný užitek.