OBALEČI RODU ZEIRAPHERA

ZEIRAPHERA GRISEANA (HBN.) (= DINIANA GN.)

Obaleč modřínový je druh značně plastický a proměnlivý, který se v Evropě vyskytuje v několika potravních formách, vázaných na různé druhy jehličnatých dřevin. Kromě nám známé smrkové formy, jejíž housenky se vyvíjejí na mladém smrkovém jehličí, se v oblasti Alp vyskytuje a pravidelně přemnožuje forma vázaná na modřín, a především ze severní Evropy je dále známa forma, žijící na borovici. Zmíněné formy se kromě potravní specializace liší také vzhledem housenek (hlavně mírou jejich pigmentace), a dospělci také vylučováním specifických pohlavních atraktantů (feromonů).

Samičky smrkové formy kladou vajíčka na skrytá místa koncových smrkových větviček (za zbytky pupenových obalů, do prasklin kůry ap.). Po přezimování se současně s rašením smrků líhnou housenky, které se zavrtávají pod pupenové čepičky, jež připřádají k vrcholu letorostu. Později žijí housenky v řídkém předivu mezi jehlicemi na bázi letorostu, na kterém postupně jehlice ožírají. Při přemnožení dochází ke ztrátě jehlic na většině letorostů a poškození se stává nápadné (podobně jako u pilatky smrkové).

Jak již bylo řečeno, představuje obaleč modřínový druh lesnicky nejdůležitější. Jen v průběhu posledního přemnožení u nás v letech 1977-1983 bylo celkem napadeno kolem 50 000 ha horských smrkových porostů, hlavně v Jizerských horách a Krkonoších. Kromě tohoto přemnožení jsou z minulosti známa ještě dvě další, která proběhla v letech 1925-1932 a 1965-1970, a při nichž bylo celkem napadeno 32 500 ha lesních porostů, především v Krušných horách.

Škodlivost obaleče modřínového v minulosti, především při posledním přemnožení, spočívala v kombinovaném poškození napadených stromů žírem a opadem starších ročníků vlivem imisních stresů; víceleté žíry u stromů nesoucích pouze několik ročníků jehličí kriticky snižovaly asimilační plochu a porosty přímo existenčně ohrožovaly. V současnosti se ve většině horských oblastí počet ročníků jehličí u smrkových porostů opět postupně zvyšuje, a tak případné budoucí přemnožení, alespoň v prvních letech, nemusí vyvolávat takové obavy, jako tomu bylo v minulých desetiletích. Jako kalamitní škůdce však obaleč modřínový podléhá povinnosti zpřísněné kontroly, a proto by žádné jeho přemnožení nemělo od samého počátku ujít pozornosti lesníků. Pro jeho kontrolu jsou k dispozici účinné a dostatečně přesné kontrolní metody, počínaje kontrolou intenzity rojení dospělců pomocí feromonových pastí a konče okulárním hodnocením výskytu poškozených letorostů na vzorníkových stromech.

ZEIRAPHERA RATZEBURGIANA (SAX.)

Tento druh žije podobně jako smrková forma obaleče modřínového na čerstvě vyrašeném smrkovém jehličí. Světle hnědé housenky na jaře po vylíhnutí také připřádají pupenové čepičky k vrcholu rašícího letorostu, ale zůstávají po celý život v takto vytvořeném úkrytu a ožírají jehlice spodní části vrcholu. Napadené prýty se proto podle připředených čepiček dobře rozpoznají, neboť čepičky na letorostech zůstávají dlouhou dobu (ostatní nenapadené letorosty již dávno čepičky nemají).

Z. ratzeburgiana je hojný příslušník komplexu listožravého hmyzu podhorských a horských smrkových porostů, v minulosti bylo u nás dokonce několikrát zaznamenáno jeho slabé přemnožení (především v oblasti Orlických hor). V posledních letech se však začíná velmi hojně objevovat také v porostech smrku pichlavého v Krušných horách, kde již pomístně působí mírné ztráty asimilačních orgánů (např. v okolí Načetína u Hory Sv. Šebestiána). Jde o nový jev, v minulosti nepozorovaný, a v těchto místech je proto potřebné jej pozorněji sledovat.

ZEIRAPHERA RUFIMITRANA (H.-S.)

Obaleč rudohlavý žije na rozdíl od obou předcházejících na jedli. Dospělci kladou vajíčka po menších skupinkách do prasklin kůry na větvích. Po přezimování se z nich líhnou medově žluté housenky, které podobně jako druhy na smrku připřádají na rašících výhonech pupenovou čepičku a živí se mladými jehlicemi v okolí terminálu. Z. rufimitrana se samostatně přemnožuje velmi zřídka (několik gradací je z minulosti známo ze středního Švýcarska, Horního Rakouska a východního Slovenska). V našich podmínkách se zatím nepřemnožil, pozorován byl pouze jako doprovodný druh při přemnožení obaleče jedlového (Choristoneura murinana Hbn.). Jeho lesnický význam není velký.

ZEIRAPHERA ISERTANA (FAB.)

Tento ve zbarvení velmi variabilní druh nežije jako ostatní příslušníci rodu na jehličnanech. Jeho živnou rostlinou jsou duby, především pak dub zimní. Způsob života je málo známý, pravděpodobně však bude v zásadě obdobný jako u předcházejících druhů, vzhledem k tomu, že rojení dospělců rovněž probíhá v letních měsících. Z. isertana je v dubových lesích teplejších oblastí dosti hojným zástupcem komplexu listožravého hmyzu dubů, samostatně se však nepřemnožuje. Jeho lesnický význam je zanedbatelný.

ZAVLEČENÉ MINUJÍCÍ DRUHY MOTÝLŮ

Lesnické veřejnosti je dobře znám případ klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella Desch. & Dim.), o níž bylo podrobněji referováno i na stránkách LP (9/98, str. 334-335). Tento druh se k nám lavinovitě rozšířil z jihovýchodu, přičemž na jeho extrémně rychlé expanzi se významnou měrou podílely dopravní aktivity lidské společnosti (nechtěný rozvoz opadaného listí s kuklami železniční i silniční dopravou). V současnosti již kolonizoval většinu území republiky, a na řadě míst působí předčasnou nekrotizaci a zasychání listů napadených jírovců. Protože jde o nový, dosud nepozorovaný fenomén, vyvolává přemnožení velký zájem veřejnosti, spojený s obavami o další osud jírovců. Bohužel, většina sdělovacích prostředků, hlavně novin, namísto potřebného uklidnění situace, svými články přehnané obavy veřejnosti spíše podporuje. Přitom doposud nejsou k dispozici žádné věrohodné informace o skutečně vážném negativním ovlivnění zdravotního stavu jírovců žíry klíněnky, nemluvě o odumírání stromů, a ani v budoucnu není takový vývoj pravděpodobný. S výjimkami, týkajícími se především starých výsadeb na zátěžově extrémně exponovaných místech ve městech (kterým je potřebné věnovat zvýšenou pozornost) a specifické problematiky obor, lze dokonce s určitou nadsázkou říci, že celý problém klíněnky je především záležitostí estetického vzhledu napadených stromů. Je možno vyjádřit přesvědčení, že jako u většiny jiných zavlečených druhů hmyzu dojde i u klíněnky jírovcové postupně ke stabilizaci situace a její výskyt a případná škodlivost se omezí na obecně přijatelnou míru. Pokud by se situace v budoucnosti vyvíjela méně příznivě, než je očekáváno (což je nepravděpodobné, nikoliv však zcela vyloučené), je v takovém případě potřebné počítat i s možnostmi intenzivních způsobů obrany proti vzniku defoliace.

V poslední době se v naší přírodě nově objevilo také několik dalších druhů minujících motýlů, jež však nepoutají takovou pozornost. Předně to jsou dva druhy vázané na trnovník akát (Parectopa robiniella Clem. a Phyllonorycter robiniellus Clem.), jež se po zavlečení ze severní Ameriky do západní Evropy postupně na tomto kontinentu rozšiřují. První vytváří na listech akátu svrchní výběžkaté miny, druhý naopak miny spodní, zaujímající značnou část plochy listu. Oba jsou v současnosti na mnoha místech českých zemí hojné. Na jihovýchodní Moravě v okolí Hodonína bylo již dokonce zaznamenáno přemnožení druhého zmíněného druhu - klíněnky Phyllonorycter robiniellus. Defoliace, ke které dochází v letním období, akáty příliš neohrožuje, což je v tomto případě spíše na škodu, neboť trnovník se agresivně šíří a na řadě stanovišť konkuruje domácím dřevinám.

Jako další příklad je možno zmínit klíněnku Phyllonorycter leucographellus (Zell.), tvořící svrchní miny na hlohovci šarlatovém, dřevině často vysazované v intravilánech měst. Také je možno uvést případ molovek Argyresthia thuiella (Pack.) a A. trifasciata (Stgr.), které mohou lokálně působit značné škody ve městech na asimilačních orgánech ozdobných konifer (zeravů a jalovců se šupinovitými listy). Posledním zjištěným druhem, původem rovněž ze severní Ameriky, je makadlovka Coleotechnites piceaella (Kearf.), minující jehlice smrků, hlavně introdukovaného smrku pichlavého (u nás zjištěna např. v Brně, na sousedním Slovensku je známo již její přemnožení).