TRVALE UDRŽITELNÉ OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESŮ - III.

STAVY ZVĚŘE JAKO LIMITUJÍCÍ FAKTOR

Při přeměnách monokultur a výsadbě listnáčů a jedle je zvěř na tyto dřeviny zvlášť zaměřená. Platí zde pravidlo nejméně zastoupené dřeviny, která nejvíce trpí. V Žofínském pralese se na jedné lokalitě zmladil smrk a právě on byl nejvíce spásán. Všeobecně je v pralesích intenzivně okusována i jedle. Přestože se zde téměř každoročně vyskytují jednotlivé semenáčky s "pérem", odrůstající jedle je výjimkou. Proto bylo přikročeno např. v pralese Salajka k individuální ochraně jednotlivých jedlí.

Žofínský prales byl do r. 1962 zcela bez jakýchkoliv nárostů dřevin, na světlinách se šířila již paseková vegetace (maliník). Od r. 1962 za ředitele ing. Vrátného se započalo s intenzivním odstřelem vysoké zvěře. Po jejím téměř vystřílení v této části lesů naráz odskočily spásané semenáčky buku natolik, že v r. 1975 bylo bukové zmlazení již na 28 % plochy, v r. 1987 zaujímalo již 42 % plochy. Boubínský prales se nacházel v podobném stavu a po oplocení za ing. Odstrčila bylo v r. 1972 zjištěno bukové zmlazení na 21 % a v r. 1988 na 27 % plochy. Z toho je patrné, jak jsou stavy zvěře obecně neúměrně vysoké.

Ze zkušenosti víme, že bez oplocení (které je drahé) nemůže odrůst jedle ani buk. Praxe ukázala, že oplocenky se musí neustále kontrolovat a opravovat (v zimě postačí, když chybí dvě plaňky a vše je zničené). Osvědčilo se vyčlenění jednoho stálého dělníka, který postupně oplocenky kontroluje a opravuje. Při přeměnách postačí i poměrně nízké stavy zvěře k likvidaci vnášených dřevin. Tak zvané "zlaté zuby zvěře" se mohou uplatnit pouze v hustých plošných nárostech, např. buku. Obecná omluva stavů zvěře, že zvěř do lesa patří, les má být oživený, jen zastírá současný neudržitelný stav. Místy se rozšiřuje zvěř muflonní, která škodí jako kozy. Ničím nepodložené, jsou vysoké stavy kamzíků v Jeseníkách, kde původně ani nebyli. Zvěř je natolik přemnožena, že v některých lesích musí být natírány i terminální výhony smrkových kultur.

Vysoké stavy zvěře jsou nesmírný luxus, na který doplácí celá společnost. Vytvořila se nová vrstva lidí, která si může tento luxus placený společností dovolit. Je i mnoho lesníků, kteří si škody spojené s takovou myslivostí nechtějí připustit. Ale i tzv. únosné stavy jsou tak vysoké, že zcela dokáží zničit zavádění biologických dřevin do neúživných smrkových monokultur. Podle prof. Komárka byly v karpatských pralesích průměrně 2 kusy vysoké na 1000 ha. Na LZ Boubín bylo v r. 1958 asi 100 kusů jelení na 1000 ha. Únosný stav by se mohl pohybovat kolem 10 kusů na 1000 ha (v závislosti na úživnosti stanovišť). Po zřízení Mlynářovické obory se předpokládalo, že zvěř z okolí bude sehnána do obory a tak ustanou nesmírné škody na mlazinách, silné loupání smrkových (a dokonce i bukových) tyčkovin. Nestalo se tak, zvěře ve volnosti téměř neubylo.

Na Děčínsku převládají málo úživná lesní společenstva (PLO Lužická pískovcová vrchovina, bory 38 %, kyselá jedlová a smrková bučina 16 %, celkem 54 %). Vysoké stavy zvěře (jelení, kamzičí, muflonní, černá) natolik ochromují obnovu lesa, že kromě náletu modřínu nevhodné provenience, těžko odolávají pouze řídké "bonsaje" vysazovaných dřevin. Loupáním poškozené dřevo (hniloby, zlomy) je příčinou značného podílu nahodilých těžeb. Nákladná je i ochrana před loupáním jednotlivých smrků a buků.

Je nasnadě radikální řešení - a to zcela zvěř vystřílet na období zajištění vkládaných biologicky nutných dřevin, tj. na období 30-40 let. Pro ony myslivce, kteří bez kapitálního paroží nad hlavou nedokáží spát, pak obnovit obory pro zvěř, tj. pro ty, kteří si tento luxus mohou dovolit a patřičně zaplatit. Těchto obor je možno v budoucnu použít jako základu pro reintrodukci některých druhů zvěře do volnosti, až nebude hrozit zničení vnášených melioračních a zpevňujících dřevin. Přírodě blízké stavy zvěře, proklamované s. p. LČR, je pojem nejasný, který zřejmě předpokládá lesy s druhovou skladbou přírodě blízkou.

Škody způsobené zvěří za poslední 3 roky u s. p. LČR uvádí (v ha redukované plochy) MZe ve Zprávě o stavu lesního hospodářství za rok 1997: škody okusem v r. 1995 - 417 ha, 1996 - 653 ha, 1997 - 1253 ha; škody loupáním v r. 1995 - 82 ha, 1996 - 176 ha, 1997 - 238 ha. Vzhledem ke změně metodiky výpočtu škod klesla vyčíslená částka ze 17,3 mil. Kč v r. 1996 na 2,09 mil. Kč v r. 1997 (tato nová metodika vzbuzuje pochybnosti, když vykazuje pokles částky o 88 % oproti předchozím výpočtům). Během posledních tří let vzrostly vykázané škody zvěří zhruba 3x; resume zpracovatele zprávy: "nárůst škod zvěří signalizuje potřebu zvýšené pozornosti". Vztáhneme-li částku 17,3 mil. Kč za škody zvěří v lesích spravovaných s. p. LČR na všechny lesy ČR, což je asi o 42 % více, dělaly by škody zvěří v r. 1996 asi 30 mil. Kč. V r. 1997, kdy byly škody asi o 100 % vyšší než v r. 1996, by se měla vyčíslená částka pohybovat kolem 60 mil. Kč.

Podle usnesení vlády ČR č. 415 ze dne 17. 6. 1998 ukládá vláda ministrovi zemědělství splnit toto opatření: "Do roku 2030 zvýšit podíl nedostatečně zastoupených listnatých dřevin tak, aby v obnovovaných lesních porostech celkově dosáhl dvojnásobku jejich současného průměrného zastoupení (tj. 44 %). Toto opatření je přírodě blízkému hospodaření velmi vítáno. Je to velice náročný úkol, který není možno ani zčásti splnit za současných stavů zvěře. Náklady na ochranu vysazovaných, převážně listnatých dřevin by musely být obrovské. Proto se jeví jako nutnost na dobu řekněme 30 let vystřílet hlavně vysokou zvěř a chovat ji opět v oborách, jak tomu již před léty bylo.

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ

U nás máme dosud 24 chráněných krajinných oblastí o celkové výměře lesa 508 665 ha a tři národní parky (Krkonoše, Šumava, Podyjí) o celkové výměře lesa 111 006 ha, dohromady tedy 619 671 ha lesa, což je přibližně 25 % rozlohy všech lesů. CHKO a NP mají zvláštní statut a plní rozličné úlohy krajinářské, ochranářské, vědecké, popularizační atd. Ve všech jsou lesy různé skladby, více či méně vzdálené skladbě přirozené, k níž se všechny mají postupně blížit. Jsou tu (nebo by měly být) ideální podmínky pro intenzivnější přeměny druhové skladby dřevin bližší skladbě přirozené než v ostatních lesích. Hospodářské plány tu jsou volnější, lze zde více realizovat iniciativu lesního hospodáře, práce je možné dělat pečlivě, nejsou tak striktně vázány ekonomikou. Je ale v zájmu zdravého rozumu, aby se ve všech zónách CHKO i NP prováděly výchovné a potřebné těžební zásahy pro dosažení hlavního cíle - návrat a udržení přirozené skladby a výstavby lesa. Je samozřejmé, že tato produkce dříví bude normálně zpeněžena.

V NP Šumava je asi polovina lesů ve smrkobukovém LVS, který má velkou produkční potenci (ve 120 letech zásobu až 1000 m3/ha). Přiblížením se přirozené skladbě lesů a vhodné výstavbě (smrk v hlavní úrovni, buk vnikající do úrovně) vzniká možnost vytvořit a udržovat porosty přirozené skladby s vysokou produkcí nejkvalitnějšího dříví. Je škoda, že v krkonošském NP nebyla přeměnám monokultur věnována po dlouhou dobu existence parku náležitá pozornost. Smrkobukový LVS dosahuje 40 % plochy a převažují v něm smrkové monokultury. Nejmenší NP je Podyjí (5407 ha), který má velmi pestré přírodní podmínky s poměrně hojným zastoupením porostů s druhovou skladbou přírodě blízkou. Jeho správci (hospodáři) pracují koncepčně na celé ploše parku a maximálně využívají přírodních sil k postupnému a nenásilnému zlepšení stavu lesa ve všech zónách. Zatím je pro ně výhodné, že park je poměrně odlehlý, není tak atraktivní a proto netrpí silnou návštěvností jako Krkonoše a Šumava.

Vzhledem k očekávanému oteplování planety právě v pohořích s přirozeným zastoupením buku by měl buk dosahovat maximálních možných zastoupení, v důsledku možného posunu vegetačních stupňů směrem k nižším, teplejším. O to intenzivnější by měly být přeměny smrkových porostů v nižších LVS (jedlobukový a dubobukový). Právě v CHKO a NP by měly vznikat co nejdříve "oázy" přírodě blízkých lesů, které by měly být vzorem a biocentrem pro celé okolí.

ZÁVĚR

Obecně je nutné působit všemi možnými prostředky (tisk, rozhlas, televize, škola, hnutí všeho druhu) na to, aby vešla do všeobecného povědomí důležitost existence lesů, jako významné složky životního prostředí. Rovněž je důležité informovat veřejnost o tom, že lesnictví není jen "hajnej s flintou", jak se podařilo vytvořit také díky filmové produkci minulých let. Právě tak by měla veřejnost vědět a souhlasit se změnou druhové skladby lesů i hospodaření v nich. Tak např. rodáci z Českomoravské vysočiny si ji nedovedou představit jinak než smrkovou, s vyčištěnými lesy, kam se chodí na houby.

Obzvlášť se musí změnit i lesní hospodář. Ten má dnes mnohem více informací, které dostává hotové. Jeho vzdělání je multidisciplinární, na dobré úrovni, takže má svá rozhodnutí usnadněna podklady, které má k dispozici. Jsou to hlavně výsledky typologického průzkumu a jejich aplikace. Vhodným použitím jejich interpretací může v rozličných přírodních a porostních podmínkách rozšiřovat kombinace hospodářských opatření. Tak může co nejlépe využívat přírodních sil a pochodů, které nastartoval a dále rozvíjel k lesu přírodě blízkému, ekonomicky výhodnému s trvale vysokou produkcí kvalitního dříví. Je nutné, aby se naučil vnímat všechny složky prostředí, naučil se v nich číst jejich příčinnou souvislost tak, aby jeho opatření byla v jednotlivých porostech jednoznačnou a optimální výslednicí (např. s prosvětlením nástup buřeně, zamokření apod.).

Jak říká básník: "V bouřlivých dobách jsme se narodili...", ale bouřlivé doby prožívaly během nedávné minulosti i naše lesy. Nelze v lese připustit stále se měnící názory na jeho obhospodařování, paušálně shora uplatňované, které se měnily doslova ode zdi ke zdi. Bylo to např. plošné zavádění "výběrného" lesa (prořeďování), používání hnízdové sadby, manie olšová, topolová, Voropanova probírka, nyní i těžba cílových tlouštěk, odkládání výchovných zásahů, plošné používání nevhodné mechanizace na přípravu půdy (orba "velkým Emanem"), buldozerování Krušných hor (odstranění horní aktivní části půdy, pak zalesnění do oglejeného nebo ochuzeného horizontu), celá série těžkých mechanismů pro těžbu i přibližování dřeva atd. Často to byly i organizační změny, které deprimovaly mnoho lesníků natolik, že se stavěli celkově laxně ke své profesi ("les roste, i když hajný spí").

Z dosavadních zkušeností víme, že se změnou osoby lesního hospodáře často končí pracně započaté dobré výsledky hospodaření jeho předchůdce. Právě lesnická typologie a její aplikace musí usnadnit a zajistit kontinuitu systému hospodaření. Je na současné lesnické generaci, aby pomohla uskutečnit trvale udržitelné obhospodařování lesů. Jde o to, aby zdravý les mohl stále více ovlivňovat okolní krajinu a minimalizovat (pufrovat) důsledky ničení životního prostředí naší současnou civilizací.