DAROVAT ŽIVOT
Ing. Jan Zasadil, lesní správce, LS Český Krumlov
Sedím na posedu a čekám na zvěř, kterou chci dnes ulovit. Mám ji dobře obeznanou, takže jdu na jistotu. Je svěží ráno (či vlahý večer), slunce probleskává nad vrcholky stromů na obzoru (nebo se za nimi za hlasitého zpěvu posledního kosa ukládá ke spánku) a na paseku vychází opatrná zvěř. Prohlížím budoucí úlovek dalekohledem a čekám až se nic netušící jelen, srnec či divočák postaví pěkně "na široko" a rána bude jistá. Ve vhodném okamžiku sahám po pušce, ruka však nedokončí pohyb, neuchopí chladnou zbraň, hlavou probleskla myšlenka - proč vlastně?? A tak puška zůstává v rohu posedu, zvěř dál bere pašu a ani netuší, jak blízko byl konec jejího života. Vychutnávám sílící sluneční paprsky, které se zrcadlí v ranní rose na trávě i pavučinách (nebo krvavé kadeře červánků na večerním nebi) a po nějaké době potichu opouštím posed. Každý myslivec jistě zažil ten pěkný pocit, kdy přestože nic neulovil i když mohl (nebo právě proto?), vychutnal naplno krásu přírodní scenérie (pokaždé nové) a vnitřně spokojen a bohatší se vracel domů. Daroval život.
Lidé srostlí s přírodou znají cenu života a jsou zpravidla schopni nemalých obětí, je-li jich potřeba k záchraně např. poraněného zvířete. Není však dnes mým úmyslem vypočítávat, kolik různě poraněných či opuštěných srn, veverek, kun, divočáků, laní nebo různých druhů ptáků dokáže člověk zachránit. Chtěl bych dnes soustředit pozornost na samotného pána tvorstva - na člověka. Ani člověku se totiž (přestože se považuje za pána Země) nevyhýbají různé více či méně vážné choroby. Záleží pak často na solidaritě druhých lidí jak rychle (a někdy zda-li vůbec) bude pacient vyléčen. Všichni jistě známe heslo Daruj krev, zachráníš život. Jak pravdivá je tato věta!
Znám řadu lesníků, myslivců i jiných lidí různým způsobem spjatých s přírodou, kteří svůj vztah k životu druhých vyjadřují bezpříspěvkovým dárcovstvím krve. Dávají kousek ze svého života, kousek svého zdraví pro záchranu životů druhých lidí. Je to velká věc darovat druhému kousek sebe, umožnit, aby někdo těžce nemocný mohl podstoupit např. složitou operaci, která jediná je východiskem z temnoty nemoci ke světlu života. Více než dárci si tuto skutečnost uvědomují jejich příjemci a nemocniční personál, který často zápasí s nedostatkem potřebné životodárné tekutiny.
Mohou nás však nečekaně "přepadnout" i nemoci krvetvorby (leukémie a jiné těžké poruchy obranyschopnosti organismu), u kterých nestačí znát postup jak nemoc léčit, nestačí dokonalé technické vybavení ordinací, tým nadšených odborníků, nestačí ani hektolitry zdravé krve. Tím rozhodujícím zachráncem je člověk, který se rozhodl pro darování kouska sebe a stane se dárcem kostní dřeně. Jen přes malé množství zdravé kostní dřeně vede totiž cesta k uzdravení této vážné, někdy smrtelné nemoci. V případě darování kostní dřeně jde vesměs bez nadsázky o dar života.
Aby tato naděje pro nemocné leukémií mohla žít, je potřeba co největšího počtu lidí ochotných kostní dřeň darovat. Vždyť pravděpodobnost vhodnosti dárce pro pacienta je jedna ku tisíci až jedna ku milionu, proto zájemce v registru zaevidovaný se nemusí po celé roky dočkat dárcovského uplatnění (moje vlastní zkušenost). Pouze mimořádně početný registr potenciálních dárců však dává nemocným naději, že svůj závod s časem mají šanci vyhrát. Na mediálně zviditelněném případu bývalého ministra Josefa Luxe je jasně patrné, jak dlouhé a rozsáhlé může být pátrání po vhodném dárci. Bohužel však i přes vynaložené úsilí mnohých lidí umírají v naší zemi každý rok stovky dětí a mladých i starších spoluobčanů na toto onemocnění, protože se včas nenašel vhodný dárce. Není to pro tebe kolego a čtenáři důvod k tomu, aby ses přihlásil do registru dárců kostní dřeně a stal se tak nadějí pro někoho, komu může zachránit život jen tvá ochota podstoupit trochu nepohodlí? Není to nic složitého. Stačí zavolat na kteroukoli okresní transfúzní stanici (nebo při odběru krve), kde ti poskytnou další informace. Vlastní zaregistrování se děje na základě odběru malého množství krve. Tím začne tvá potenciální spoluúčast na záchraně lidského života.
Myslím, že je potřeba si občas uvědomit, že:
- Jsou v životě situace, které nemůže vyřešit nikdo jiný, jen já.
- Jsou v životě věci, které nemůže udělat nikdo jiný, jen já.
- Je možná na světě pacient, kterého nemůže zachránit nikdo jiný, jen já. Stačí moje ochota vydržet, či udělat něco pro mě nepohodlného, něco navíc a jiný člověk bude žít - nebo zemře.
Chtěl bych touto cestou poprosit všechny kolegy lesníky, myslivce a všechny lidi dobré vůle, staňte se dárci života také pro člověka, vždyť možná právě vy jste tím jediným člověkem na světě, který může jiného zachránit. Registrace každého nového zájemce do registru dárců kostní dřeně znamená novou naději pro mnohé pacienty. Pokud skončí toto vaše darování života skutkem (i když pravděpodobnost je velmi malá), budete jistě vnitřně mnohem spokojenější než na začátku zmiňovaný lovec, který daroval život zvěři. Zachránit život člověka je přece mnohem cennější. Závěrem přeji všem, aby nikdy nepotřebovali služeb registru dárců kostní dřeně ani sami, ani jejich blízcí.