DŘEVAŘSKÝ KALEIDOSKOP

DŘEVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL ČR

Dřevozpracující průmysl má v ČR dlouholetou tradici. Jeho výrobky nacházejí široké uplatnění, investiční náročnost je nižší než např. u strojírenských a papírenských výrob, výhodou je trvale obnovitelná surovinová základna domácího původu. V posledních letech je však zřejmé, že tuzemský dřevozpracující průmysl zaostává jako celek za ostatními obory průmyslu v ČR i za svými možnostmi. Následující analýza Ministerstva průmyslu a obchodu ČR otištěná v časopise Lignum speciál v prosinci 1998 podává informace o reálném stavu tohoto odvětví.

Těžba dřeva se v letech 1994-97 pohybovala v rozmezí přibližně 12-14 mil m3. Vytěžená dřevní hmota je v souhrnu využívána ze 40-43 % pro pilařskou výrobu, 30-32 % pro celulózky, 15-18 % na vývoz a 7-15 % na výrobu aglomerovaných desek, laťovek, dýh apod. Z hlediska struktury odvětví je dřevozpracující průmysl rozčleněn do pěti pododdílů:

Pilařská výroba a impregnace dřeva - prvovýrobní zpracovatel s největší spotřebou dřevní hmoty, v oboru je zaregistrováno více než 1900 subjektů zaměstnávajících 12-13 tis. osob, obor je charakteristický nadbytečnými výrobními kapacitami, na tržbách se v rámci celého odvětví podílí 42 % (v zemích EU v roce 1995 16 %).

Výroba dýh, překližek a aglomerovaných výrobků - ve srovnání s vyspělými zeměmi neúplný výrobní sortiment, podíl na tržbách 19 % (v EU 22 %).

Výroba stavebního truhlářství - výroba zabezpečená značným množstvím různě velkých firem, podíl na tržbách 23 % (v EU 38 %).

Výroba dřevěných obalů - rozsáhlá výroba s roční tržbou přibližně 770 mil. Kč, podíl na tržbách 4 %.

Výroba jiného zboží ze dřeva - výroba soustředěna zejména v malých podnicích, podíl na tržbách 12 % (v EU 24 %).

Prakticky celý dřevozpracující průmysl je zprivatizován různě velkými podnikatelskými subjekty. Přesto však zatím nedošlo k rozsáhlejší restrukturalizaci. Z hlediska výkonnosti si nejlépe vedou podniky zaměstnávající 25-99 pracovníků, jejichž podíl na celkových tržbách odvětví dosahuje 35 %. Na základě absolutních hodnot produkčních charakteristik odvětví v letech 1993-1996 lze konstatovat, že výroba v odvětví od r. 1994 klesá stejně jako tržby za prodej vlastních výrobků a služeb. Ke zvyšování hodnot dochází u přidané hodnoty. Počet pracovníků se v daném odvětví každoročně snižuje (1993 - 28 853, 1996 - 19 347 pracovníků). Na kapitálovém trhu je o dané odvětví malý zájem a ceny akcií dosahují desetiny účetní hodnoty. Většina firem ukončila rok 1996 se ztrátou. Zahraniční obchod je charakteristický aktivním saldem, avšak jeho struktura tento fakt znehodnocuje. Ve vývozu mají převahu výrobky s nižší přidanou hodnotou (zejména řezivo), zatímco v dovozu dominují spíše sofistikované výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Investice v dřevozpracujícím průmyslu jsou nedostatečné a nepostačují ani na prostou reprodukci v technicko-technologické základně většiny firem. Modernizace probíhá pomalu a nekomplexně. Rovněž příliv zahraničních investorů do odvětví je zatím nedostatečný. V důsledku používání zastaralých technologií podniky pracují s vysokou energetickou náročností a dosahují při zpracování dřevní hmoty výtěžnosti okolo 50%, z čehož vyplývá i nedostatečná kvalita výrobků a nízká produktivita práce. V mezinárodním srovnání s vyspělými státy se ukazuje, že hlavním problémem tuzemského dřevozpracujího průmyslu je technicko-technologické zaostávání, dalšími pak malá výtěžnost suroviny, úroveň výrobní základny, produktivita práce, šíře nabídky sortimentu a designu aj. Přes stávající situaci má tuzemský dřevozpracující průmysl předpoklady dobrého růstu a konkurenceschopnosti. Je však nutné, aby v budoucnu došlo k celkové modernizaci, zvýšení vstupu zahraničního kapitálu a zlepšení finančních možností a práce managementu a marketingu.

Lignum speciál 1998, redakce

SLOVENSKÝ DŘEVAŘSKÝ PRŮMYSL JE V KRIZI

Efektivní využití nejvýznamnější suroviny (dřeva), kterou Slovensko oplývá, zůstává i nadále nezvládnuto. Hluboká krize slovenského dřevařského průmyslu trvá již několik let a v budoucnu se počítá s dalším zhoršováním situace. Přestože na dřevařskou výrobu navazuje rozsáhlý nábytkářský průmysl, stavebnictví a různé další firmy pracující s řezivem, vykazuje dřevařský průmysl neustále ztrátu, která v r. 1997 překročila 1 mld. Sk a v roce 1998 se pohybovala okolo 600 mil. Sk. Zásadním problémem jsou nedořešené dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi dřevařským a nábytkářským průmyslem a lesním hospodářstvím. Krize dřevozpracujícího průmyslu má významné sociální dopady, protože ten je především v podhorských a horských regionech významným, dnes již často jediným, zaměstnavatelem. Míra nezaměstnanosti se zde pohybuje v současné době kolem 20 % a počet pracovníků v dřevařských podnicích s růstem produktivity výroby neustále klesá. V nábytkářském průmyslu se očekává, že tento vývoj povede v dohledné době k zániku několika tisíc pracovních míst. Katastrofální situace je zejména na Horehroní, kde těžba a prvotní zpracování dřeva namnoze představuje jedinou možnost obživy. Nyní zde došlo k zastavení výroby téměř na všech pilách a ve zpracovatelských podnicích, čímž zůstali bez práce další stovky lidí. Obchodní politiku vlastníků lesa určují státní podniky, jejichž podíl na celkové nabídce dřeva činí 68 %. Lhůty splatnosti dodaného dřeva přitom nejsou v souladu s dobou jeho zpracování a odbytem hotových výrobků. Ve srovnání s rentabilitou zemí EU dosahuje slovenský dřevařský průmysl pouze 20% finančních přínosů. Ze Slovenska se vyváží pětina vytěženého surového dřeva. Přitom při exportu výrobků ze dřeva a celulózy lze dosáhnout šesti- až osminásobně vyššího výnosu než při vývozu nezpracované dřevní suroviny.

Zpracováno podle HN, 6. 4. 1999, redakce