JEDNOZNAČNÁ PODPORA HARVESTOROVÝM TECHNOLOGIÍM
Všechny nové moderní těžební technologie, které přicházely do naší republiky, fungovaly v západočeském kraji a část z nich skončila ve Stříbře. V tomto kraji pracovala úplně první Volva 900 a 490, se kterými tamní lesníci sbírali i počáteční zkušenosti, jež možná způsobily přetrvávající negativní pohled části lesnické veřejnosti na tyto stroje a technologii. Mají tu již úplně jiné zkušenosti s harvestorem ÖSA 250 Ewa (ZLT Tachov), procesorem Steyer KP 40, který pracoval společně s Ewou. Pracovaly tu i probírkové harvestory MAKERI 33 a 34T, vyvážecí soupravy Norcar 490, FMG Bruunet 678. V roce 1995 postavila lesní správa před společnost zakázku 1900 ha probírek a totéž číslo i pro rok 1996. To představovalo zhruba 2,5 násobek do té doby "normálu" a bylo potřeba tuto situaci nějak řešit. Položili jsme zástupcům představenstva lesní společnosti Stříbro ing. Františku Kaslovi a ing. Josefu Merunkovi několik otázek.
Co následovalo?
Vyjeli jsme do Finska koupit druhé MAKERI 34T. Pokud by však k takovému nákupu došlo, byla by to obrovská chyba. Po konzultaci s představiteli firmy jsme koupili harvestor Timberjack 870. Již cestou zpátky jsme začali pomalounku tušit a zvažovat, jestli tento stroj nebude kapacitně malý. Běžel konec roku 1994.
Proč právě Timberjack?
Již tenkrát jsme udržovali delší dobu určité kontakty s firmou Timberjack. Sledovali jsme i její vývojový proces slučování - VOLVO, ÖSA, LOKOMO, BRUNET do FMG (Forest Machine Group) i její fúzi s kanadským Timberjackem, včetně převzetí ve světě velmi dobře zavedeného názvu. Timberjack i u nás měl solidní pověst díky vynikajícím speciálním lesním kolovým traktorům. Zároveň jsme osobně ověřili jejich novou firemní filosofii. Toto vše rozhodlo o nákupu celé technologie - tedy k harvestoru Timberjack 870 a vyvážecí soupravy Timberjack 810.
Co to znamenalo pro lesní společnost?
Na přelomu roku zde současně pracovalo celkem pět harvestorů. Dneska můžeme mluvit se zkušeností již provedených tisíců hektarů probírek. Ty se vlastně dají počítat nejen na hektary, ale na kilometry čtvereční. Na obou stranách tohoto procesu jsou lidé, kteří s touto technologií po celou tu dobu přicházeli do styku. Tedy i na lesní správě jsou lidé, kteří s touto technologií pracovali. Možná proto byl ten začátek prosazení harvestorových technologií v našem kraji snazší. Neřešili se tu problémy, zda tato technologie do lesa může, či nikoli, ale spíše jak nejlépe tuto práci organizovat.
Jak hodnotíte současnou situaci v ČR a jaký bude trend?
Podle našeho názoru masové nasazení harvestorů v ČR nehrozí. Nám tady vznikl určitý vztah, kdy tuto technologii jednoznačně podporujeme. Zásahy provedené tímto způsobem nás přesvědčily o tom, že je možné les kvalitně vychovávat i ve středoevropských podmínkách, aniž by to mělo negativní vliv na přírůst nebo na výši škod na porostu a půdě. S tímto faktem souvisí nutná změna přístupu k výchově lesa.
Mohl byste být konkrétní?
Pěstování lesa u nás vychází ze skutečnosti, že les by měl být poměrně hustý. Díky těmto technologiím jsme se za ta léta přesvědčili, že při provedení výchovného zásahu tak, jak konkrétní porost na konkrétním místě vyžaduje, se dostáváte do rozporu s LHP. Po vložení (i třeba z některého pohledu) husté sítě rozčleňovacích linek, které zároveň slouží i jako přibližovací (vyvážecí) zjistíte, že jedinci v blízkosti těchto linek růstově reagují úplně jinak než porost probraný podle LHP. Probírkové procento je velmi nízké, zásah díky předpisu není intenzivní. LHP neuvažuje s rozčleněním po 20 metrech a porost již rok po zásahu vypadá, že tu výchova ani nebyla započata. V místech, kde jsme touto technologií vybrali více stromů pro nutné zpřístupnění porostu (linky široké 3,5 m po 20 metrech), vykazuje jen okulárním odhadem výrazný tloušťkový světlostní přírůst. Porost je v těchto místech i stabilnější.
Co vadí podle vás konzervativním lesníkům na této technologii?
V prvním případě určitě nezvyklá velikost samotného stroje. K tomu přidejme neznalost této technologie z provozu. Řada lesníků ji nikdy neviděla. Stále přetrvávají zkušenosti z likvidace imisních porostů v Krušných horách robustními stroji ze 70. let. Nebo stále srovnávají živého koně, s hmotností 500-600 kg, který přece logicky působí menší škody, než stroj těchto rozměrů. Ale tito lidé si vůbec neuvědomují, že ten "nevinný" kůň za sebou vleče třeba 15 metrů dlouhou kládu, se kterou se jen velice těžko manipuluje v porostu bez většího poškození stojících stromů.
A očekávaný vývoj podle vás?
Tento postoj se tu určitě změní. Vývoj nezastaví jeden ani sto konzervativních lesníků. Pokud použijeme slovo konzervativní, tak konzervativní je celé české lesnictví. My ještě stále žijeme z toho, jaké máme skvělé lesnictví. Ale ve skutečnosti jenom stále citujeme minulost a zapomínáme na skutečnost, že středoevropské lesnictví není jenom v České republice. Lesnictví nemůže existovat izolovaně. Ono je propojené s ekonomikou a má spoustu dalších a dalších vazeb. Myslíme si, že jsme z lesnictví udělali velice složitou záležitost. Musíme se vrátit k jednoduchosti. Jednoduchost mimo jiné znamená produktivitu a rentabilitu.
Jak to řeší v okolních státech?
O tom, že se vývoj nezastavil, svědčí postoj v Rakousku a Německu. Také měli období, kdy jste v tamních lesích nenašli ani jeden harvestor - a není to tak dávno. Dnes se počty harvestorů počítají na několik desítek a jejich zastoupení v poměru ke klasickým technologiím se v Rakousku blíží 40 % a v Německu letos dokonce k 60 %. Ve Švédsku je to, bez několika málo procent, v podstatě 100 %. Náklady na provedení výchovných zásahů neustále rostou. I u nás dojde velice brzy k bodu zlomu, kdy si řada lesníků ekonomů bude muset přiznat, že i u nás existuje 50 % porostů vhodných pro harvestorové technologie. Nemluvě o podstatně nižší náročnosti, při nezměněné - a troufám si tvrdit - i vyšší kvalitě. Pak je tu další moment. Budeme mít za pár let dostatek dřevorubců s motorovou pilou? Nebo ne? Vývoj se nezastaví.
Ten náš konzervatismus vyplývá opravdu z neznalosti této technologie. Zeptáte-li se revírníka, zda by chtěl harvestor do lesa, odpoví většinou ne. Zeptáte-li se, zda tu technologii zná, zda ji někdy v poslední době viděl, odpoví neznám, neviděl. Zeptáte-li se, jestli si dokáže představit, co tato technologie umí, odpoví nevím. Vždy je snazší nic neměnit a jít vyzkoušenou cestou. Ta člověku přináší nejméně starostí a nejméně práce. Tento příklad se rozhodně netýkal lesní správy Stříbro.
Rakousko i Německo vycházejí v podstatě ze stejné lesnické školy a bod zlomu již mají za sebou. Akceptovali tento trend a objevili i příznivý dopad na výchovu i ekologii. Všechny tyto stroje jsou v současné době zajištěny proti různým haváriím neskonale lépe než řada klasických strojů.
Jak tato technologie mění přístup k funkci manipulačního skladu (MS)?
MS si můžeme představit jako místo pevně vázané někam. Současně jde o investici za 20-30 miliónů korun. Veškeré dříví tam musíte dostat - ať to stojí co to stojí. Nebo také MS může být jen zpevněná plocha. Nikterak vázaná na jedno místo. Čelní nakladač s několika pracovníky s motorovou pilou a jeden THP. Pevné sklady stály mnoho peněz a byl to následek období určité euforie jejich (kdysi zdůvodněného) budování.
Podívejme se na to z našeho pohledu. Jak probíhají práce pro LČR? Máme obchodní smlouvu a na určitém místě máme provést zakázku. Klidně se (z různých důvodů) může stát, že to místo bude zmenšeno nebo přesunuto jinam. V okamžiku, kdy jsem vázán na pevný MS, stávám se nemobilní - neoperativní.
Zůstaňme u příkladu Stříbra. Lesní společnost má dva MS. Jeden s kapacitou 20 000 m3 druhý 50 000 m3. Druhý sklad v současné době nejede ani na 50 % své kapacity a ke konci roku už zřejmě pojede na roční výkon do 10 000 m3. Druhý sklad pojede podle potřeby na výkon 0-15 000 m3. V sumě investic vyjde pořízení mobilní harvestorové technologie ve srovnání s rekonstrukcí MS stejně. Ale ta mobilita harvestorů je nepřekonatelná. Zbývající sklad či manipulační plocha nebo překladiště (nedokáži najít vhodný odpovídající termín) bude pravděpodobně sloužit jen k nakládání hotového sortimentu od harvestorů do železničních vagónů.
Jaký je vztah se zadavateli prací?
Sestava strojů harvestor Timberjack 870 a vyvážecí souprava Timberjack 810 pracuje prakticky jen zde na lesní správě Stříbro. Smlouva je uzavřená na pět let. Vzájemné problémy jsme nikdy neměli ani žádné nemáme, protože povinnosti lesní správy a povinnosti nás - dodavatelů prací - jsou srozumitelné a jasné. Vzájemně úzce spolupracujeme. Jedni chápou potřeby a problémy druhých. Pokud se týká harvestorových technologií - obě strany chápou jejich výhodnost a můžeme konstatovat, že neexistují věci, na kterých bychom se nedokázali domluvit.
Lesní společnost Stříbro byla od samého začátku, především prostřednictvím OI LČR v Plzni, u znovuobrození harvestorových technologií v LH. Od začátku jsme se podíleli na vytváření jasných pravidel hry, z nichž je i značná část součástí oficiálně vydaných pokynů s. p. Lesy ČR pro nasazení harvestorů pro práce v lese. Proto nás ve vašem článku (LP 3/99) zarazilo, že existuje v této republice dodavatel, který může jít nad rámec této směrnice a obchodní smlouvy. Náš současný vztah je vybalancován na základě 5-7 leté spolupráce. Obchodní smlouva a její plnění je pro nás základním kamenem. Jakékoli kroky mimo obchodní smlouvu by pro nás znamenaly ohrožení zadaných prací i ohrožení existence společnosti. Nemáme žádné nadstandardní podmínky, pouze jsme se jako partneři dokázali domluvit, jak to bude fungovat. A to i přes neexistenci jakýchkoli směrnic či předpisů. Tuto dohodu jsme dokázali dostat na papír a vzájemně ji respektovat a technologii používat.
Naplníte plně kapacitu této technologie? Pracujete i pro jiné subjekty?
Před dvěma roky jsme pracovali na LZ Dobříš a v loňském roce na větrné kalamitě v Teplé. Jsme přesvědčeni, že na obou stranách byla veliká spokojenost s výsledky práce této technologie. Současně jsme si všichni uvědomili i řadu jejích předností. Problém práce pro cizí vyplývá z případné volné kapacity. Měli bychom zakázky, které však nejsme schopni uspokojit. Dostali jsme se do mezních hodnot výkonu harvestoru a zvažujeme vážně rozšíření této technologie o další výkonnější stroj.
Jsou vaši odběratelé sortimentu spokojeni s kvalitou? Máte nějaké vlastní pilařské provozy?
Filozofii malých pilařských provozů postupně a rychle opouštíme. Pokud zpracováváme dříví ve vlastních provozech, tak jen to nekvalitní dříví za účelem výroby specifických výrobků. S dřívím dodávaným klasickým odběratelům jsme neměli žádný problém. Vytvořené finanční prostředky investujeme do nového harvestorového uzlu. Ne do budování nového pilařského provozu. Došli jsme k závěru, že se budeme precizně zabývat jen tím, čemu opravdu rozumíme a kde můžeme dosáhnout smysluplných výsledků.
Jak u vás organizujete práci harvestorové technologie?
Zaměstnáváme šest operátorů a jednoho THP - všichni jsou zastupitelní. Pracují ve dvou směnách od 4 do 22 hodin, 7 dní v týdnu. Vyvážecí souprava pracuje v režimu potřebném k vyvezení dříví na odvozní místo. Nemá souběžné vytížení jako harvestor. Odměňování je podle výkonu uzlu a k tomu přibývá hodnocení podle dalších ukazatelů - splnění kvality práce, dodržení délek a tlouštěk, minimálního poškození lesa a údržby stroje. Pokud nastane moment, kdy stroj např. tři dny stojí, nejsou operátoři odměňováni vůbec. Je v jejich vlastním zájmu, aby byl stroj co nejdříve opraven a zprovozněn. Všechny drobné opravy si organizují sami, protože jsou odborně vyškoleni pro tuto práci. Velké opravy provádí specializovaná firma.
Můžete vysvětlit podrobněji ty srážky?
Například vykácení neoznačených stromů k těžbě nebo poškození stromů a jejich následné neošetření fungicidním nátěrem. Jde to k tíži posádky formou srážky ze mzdy.
Jaký lze očekávat výkon od této technologie?
V r. 1998 jsme dosáhli výkonu přes 33 000 m3, z toho zhruba 50 % v probírkách a 50 % v mýtních těžbách.
Zeptám-li se na rentabilitu technologie?
Lesní společnost jako každá jiná firma dělá proto, aby vytvářela zisk. K tomu slouží aktiva. Harvestorová technologie je jedním z aktiv a pokud by nevytvářela zisk, tak bychom ji samozřejmě nepořizovali. To, že jsme dokázali touto technologií vytvářet zisk, dnes není dáno tím, že jej tato technologie jako taková automaticky zajišťuje. Je to dáno tím, že pracuje 7 dní v týdnu, od rána do večera. Jinými slovy, je to organizací práce a rozpuštěním určitých nákladů a dvojnásobným množstvím kubíků proti určitému normálu. Produktivita práce je u této technologie samozřejmost.
Jaká je nutná kvalifikace operátorů?
Zaškolení pracovníků provedla firma Timberjack. Školení provedl specialista firmy ve třech bězích přímo na našem stroji. Součástí dodávky strojů je týdenní zaškolení operátorů u nás. Navíc jsme zorganizovali školení ve Finsku na údržbu a opravy strojů.
Myslíte si, že by bylo vhodné zřídit jedno specializované lesnické učiliště pro operátory těchto strojů?
Ne. Myslíme si, že stačí zaškolení na práci s hydraulickým manipulátorem.
Proč jste zvolili stroje se značkou Timberjack?
Pochopili jsme, že se od nás očekává 100 % přístup, 100 % práce, 100 % výkon a k tomu jsou potřeba 100 % stroje. My jsme zjistili, že je to právě Timberjack.
Co to bude příště?
Příště bude velice brzy - přelom května a června - bude to harvestor Timberjack 1270 B. Z toho důvodu, že Timberjack 870 je postaven na práci v porostech s hmotnatostí do 0,50 m3, kdežto Timberjack 1270 B zvládne tuto hmotnatost a navíc i práci v mýtních porostech, které zde na Stříbře představují zhruba 60 % těžeb. Všichni jsme přesvědčeni, že si s nimi poradí lépe než Timberjack 870. V jeho případě totiž v porostu zůstávaly stromy, které bylo potřeba zpracovat motomanuální metodou - tedy ručně motorovou pilou. Podobně i těžební zásahy v porostech s hmotnatostí nad 0,50 m3 se musely provádět klasickou technologií. Nový stroj s úřezem 65 cm nám tento problém vyřeší.
Děkuji vám za rozhovor, Oto Lasák