LESNICKÁ VÝROČÍ - KVĚTEN 1999
2. 5. 1944 zemřel v Rakovníku ve věku 85 let profesor ing. Alois Nechleba, český lesnický vědec, pedagog a spisovatel, člen Čs. akademie zemědělské. Narodil se 28. 6. 1859 v Mileticích u Velvar v Čechách. Po maturitě (1879) na reálce v Litoměřicích studoval lesnictví na polytechnice v Curychu (1879-83) a na státovědecké fakultě univerzity v Mnichově. Studia doplnil několika cestami po Německu, Itálii, Chorvatsku a Istrii. Jako lesnický odborník, od lesního adjunkta až po vrchního lesního radu, působil v letech 1883-1923 na fürstenberském panství Křivoklátském a posléze se odstěhoval do Rakovníka, kde obýval svůj domek a odtud jezdíval od r. 1922 přednášet jako docent a od r. 1927 -33 jako profesor lesní ochrany, encyklopedie a lesního účetnictví a vedl lesní seminář na Lesnické fakultě VŠZLI při ČVUT v Praze.
V letech 1924-28 přednášel ochranu lesa také na ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech. Pro své vysokoškolské posluchače pořádal vedle přednášek též instruktivní lesnické exkurze a výklady přímo v lesích na Křivoklátsku. V r. 1922 se činně zúčastnil založení výzkumného ústavu pro ochranu lesů a zároveň se staral i o Ústav ochrany lesa VŠZLI v Praze. Mimo jiné vydal: Ochrana lesů I-III (1923), Vztahy lesnictví k zemědělství a příbuzným odvětvím (1936), Příspěvky k sociologii křivoklátského venkova (1927), Vybrané kapitoly z lesní ochrany (1917), Počátky systematisování městských lesů v Čechách (1930), Pokrok v lesní ochraně za poslední období (1932), Ochrana a pojištění proti škodám požárním (1927), napsal i řadu statí národohospodářských, o lesních železnicích apod. Vytvořil více než 200 prací a jejich soupis do roku 1939 otiskl prof. ing. dr. Antonín Pfeffer, žák profesora Nechleby, v časopise Lesnická práce 6/1939. Stejně cenné jsou četné Nechlebovy články z oboru lesnické a myslivecké historie.
6. 5. 1919 zemřel v Plzni Julius Komárek senior, lesmistr velkostatku Bystřice-Nýrsko na Šumavě, otec známého entomologa, zoologa a myslivce prof. dr. Julia Miloše Komárka (1892-1955). J. Komárek se narodil v srpnu 1844 v Jáchymově jako syn důlního lékaře. Jako ochránce a propagátor přírodních krás Šumavy a jako lesmistr hohenzollernských velkostatků v Železné Rudě zpřístupnil cestou Železnou Rudu s oblastí Černého a Čertova jezera. Byl zastáncem přirozené obnovy porostů na Šumavě i na Domažlicku, kde zařizoval lesy města Domažlic (1901 a 1918). Uplatňoval nejen tmavou seč, ale užíval též sečí obrubných a kotlíkových. V r. 1912 v 67 letech odešel na odpočinek. Jako lesník se zasloužil o lesy města Kašperské Hory a okresu Kdyně, Domažlice a Plzeň. V r. 1882 sestavil spis Knížecí Hohenzollernské lesy správního okresu Eisensteinského pro 34. sjezd České lesnické jednoty. Přispíval do Rozmarova Háje i Ottova Slovníku naučného (články podepsané šifrou Krk).
6. 5. 1954 zemřel v Opočně pod Orlickými horami Hugo Konias, významný český lesnický pěstitel, ředitel velkostatku Colloredo-Mannsfelda v Opočně, pak od roku 1946 ředitel lesní správy a později ředitel závodu Výzkumného ústavu lesního hospodářství v Opočně. Narodil se 1. 7. 1891 ve Volduchách u Rokycan ze staré lesnické rodiny. Po absolvování reálky v Plzni a vykonání lesnické praxe studoval na Vyšší lesnické škole v Zákupech, kterou absolvoval v r. 1911. Po ukončení studií nastoupil do služeb na velkostatcích Colloredo-Mannsfelda ve Zbirohu a r. 1924 se stal ředitelem velkostatku téhož majitele v Opočně, kde téměř po 35 let uplatňoval své hluboké znalosti a zkušenosti. Byl zastánce maloplošného lesního hospodářství s přirozenou obnovou porostu. Na opočenském statku byla prakticky zastoupena všechna pásma středoevropského lesa, od lesů lužních v Mochově až po podhorské smíšené smrkojedlové a smrkobukové lesy v Orlických horách. Jako pěstitel zde vytvořil ukázkové lesy, jež se staly poutním místem čs. lesníků od roku 1947, kdy zde byly zavedeny pěstitelské kursy. Po převzetí velkostatku Opočno státem roku 1946 se stal Konias přednostou státních lesů a později ředitelem Výzkumného ústavu lesního hospodářství, odbor pro pěstování lesů v Opočně, kde je výzkumná stanice dosud. Konias byl dobrým znalcem švýcarského výběrného lesního hospodářství, stejně jako zastáncem myšlenky jakostního výběru podle Schädelina. Škoda, že Konias málo publikoval. Napsal jen dvě drobné brožury Převody opočenských lesů (1946) a Lesní hospodářství (1950, 2. vyd. 1951). Obě publikace byly vydány pro účastníky pěstitelských kursů v Opočně. Podle Koniasova námětu z roku 1952 byl natočen černobílý instruktážní film Ozdravíme naše lesy. Poslední významnou literární prací Koniasovou je návrh Prozatímní směrnice pro provádění přeměn čistých porostů na smíšené a převodů pasečných tvarů lesa na výběrné (1953).
11. 5. 1809 se jako jedno z dvojčat narodil Karel Daniel Gangloff, český lesní inženýr, lesmistr, taxátor a vynálezce. Zemřel 7. 2. 1879 v Rožmitále pod Třemšínem (viz LP 2/99).
15. 5. 1379 byl vydán Chebský lesní řád, v němž je jako v jednom z prvních (po Carolina Majestas z roku 1350, vydaný českým králem Karlem IV.) na území Čech zakotvena ochrana lesa a stanoveny sankce za jeho porušení. Podle něho si majitel lesa plně uvědomoval hodnotu a význam lesa jako zdroje stavebního a palivového dříví i dalších užitků lesa, např. lesního včelařství. Proto nikdo nesměl kácet stavební dříví na palivo bez vědomí a svolení lesníka. Tamější sedláci na Chebsku, pokud odevzdali lesní dávky (Forstfutter, tj. pravděpodobně lesní oves), si však mohli nakácet potřebné stavební palivové i ostatní dříví, brát si polomy, vývraty, pařezy a všechno suché i syrové dříví, ležící na zemi v lesích. Chebský lesní řád stanovil též pokuty za krádež dříví v lesích. Už tehdy byly královské lesy spravovány lovčími a hajnými, lesními a včelaři.
27. 5. 1924 zemřel v Lesonicích u Znojma ve věku 67 ing. Arnošt Kreutzer, moravský lesník, který v letech 1884-1924 řídil velkostatek Lesonice (okres Znojmo). Narodil se 24. 11. 1857 v Nadapu v Uhrách, kde jeho otec působil jako nadlesní. Udržuje kontakt s Moravou jako člen Spolku moravskoslezských lesních hospodářů. Syn Arnošt po studiích a maturitě na reálce v Brně se dal zapsat na brněnskou techniku na obor pozemního stavitelství, kde studoval pouze dva semestry. Po návratu z vojny r. 1887 vstoupil na vyšší lesnické učiliště v Sovinci, kde už započal i dráhu německy píšícího lesníka. Roku 1882 složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře, od roku 1883 působil jako komisař pro nižší státní zkoušky. Od 1. 10. 1884 prakticky až do své smrti působil jako nadlesní a lesní rada na velkostatku v Lesonicích. Tamější lesy tehdy měly rozlohu asi 2000 ha. Kreutzer lesy zvelebil, od r. 1907 znovu zařídil, zřídil po polomech i dvourámovou pilu. V r. 1907 vydal německy spis Přírodovědecké základy lesního zařízení statku Lesonic na Moravě 1907. Vydával německý časopis Aus heimatlichen Walde (Z lesů domoviny, 1886-1924) a napsal desítky článků v němčině. Schopný matematik se věnoval dendrometrii, oceňování lesů a lesní statice.
30. 5. 1959 v Písku zemřel František Salač, profesor VŠL v Písku, autor spisu Ochrana lesů, spoluredaktor časopisu Lesnická práce, redaktor časopisu Les a lov. Narodil se 26. 10. 1882 v Masečíně u Prahy.
31. 5. 1949 se narodil v Praze MVDr. Pavel Heřman, senátor Parlamentu ČR, absolvent Střední lesnické školy v Trutnově (maturita 1970), tehdy redaktor školního časopisu Facír, absolvent Vysoké školy veterinární v Brně (1977, MVDr.), kde v letech 1988-90 působil jako odborný asistent, 1990-98 starosta Třebíče, nyní senátor. Vytvořil fotografické ilustrace ke knize L. Nováka Zámostí. Blahopřejeme k 50. narozeninám.