ZPŮSOBY HOSPODAŘENÍ VE VYSOKOKMENNÉM LESE - I.
V posledním desetiletí se v lesním hospodářství objevila řada nových či staronových pojmů a výrazů, kterým v důsledku prohlubujícího se poznání povahy přírodních procesů přiřazujeme další významy, obsahy a interpretace. Dochází tak někdy ke značnému "zmatení jazyků", kdy si pod jedním termínem představujeme velmi rozdílné věci a vlastně si ve vzájemných diskusích nerozumíme. Cítíme proto nutnost začít pracovat na terminologickém ujasňování a zpřesňování odborných lesnických pojmů a definic tak, aby odpovídaly duchu doby a stupni lidského poznání. Proto se redakce po dohodě s prof. ing. Zdeňkem Polenem rozhodla přetisknout na pokračování tento článek, zabývající se systematikou hospodářských způsobů ve vysokokmenném lese. Příspěvek původně vyšel v časopise Lesnictví (44, 1998 (12): 561-575).
Z původních přírodních lesů (pralesů) se opakovanými zásahy člověka postupně vyvinuly dnešní hospodářské lesy, v nichž se však dosud projevuje dualismus zákonitostí přírody a účelově motivovaného působení člověka. I když toto působení nabývá (zejména v Evropě) stále větší intenzity, nelze ani v přírodě velmi vzdálených monokulturách vidět pouhé dílo lidských rukou. Profesionální zásahy lesníka představují pouze setrvalý proud dodatkové informace a dodatkové energie, doplňující přírodní genetickou informaci a přírodní energetiku lesních ekosystémů. Cílem obhospodařování lesů byla původně především produkce dřeva, k níž se postupně připojila celá řada dalších (především mimoprodukčních) užitků z lesa a služeb společnosti. V souvislosti s určitými problémy a krizovými jevy v LH, které se čas od času objevují v různých regionech, vyvstává nutně otázka, jak má být hospodaření v lesích upraveno, aby mohly být optimálně a natrvalo zajišťovány všechny funkce.
Každé obhospodařování lesů již odedávna vychází z představy trvalosti výnosů, která se zajišťuje určitou regulací výše těžeb a obnovou lesa. Za jedno z nejdůležitějších kritérií pro těžbu dřeva se považoval věk stromů, a to zejména v souvislosti s poznatky o nepříznivých důsledcích stárnutí všech organismů. Poněvadž však v počátcích LH bylo obtížné určit věk dlouhověkých lesních stromů, hledala se další kritéria, která by mohla věk stromů nahradit - jako jeho projev či funkce. Jako nejvhodnější se jevila tloušťka stromů, která zejména v původním neplánovitém výběrném způsobu hospodaření (tzv. toulavou sečí) je skutečně prvořadě funkcí jejich věku. Tloušťka stromů vyhovovala současně i jako kritérium použitelnosti těženého dřeva, a proto se stala na dlouhé věky základním ukazatelem těžební zralosti lesních stromů. Tento neřízený výběrný způsob hospodaření však postrádal jakékoliv ukazatele trvalosti, a proto velice často vedl k úplné devastaci lesů. Tato exploatační forma výběrného hospodaření a výběrného lesa trvala v Evropě zhruba do
2. pol. 18. stol. a vedla všeobecně ke snižování porostních zásob dřeva a produktivnosti lesa, ale co nejhoršího, i ke snižování genetické hodnoty lesa. Cesty k nápravě a k řádnému lesnímu hospodářství byly v podstatě dvě:
1. zajištění trvalosti lesa při dosavadním výběrném způsobu hospodaření vhodnou kontrolní metodou - na bázi kontroly stavu tloušťkově vhodně diferencovaných porostních zásob dřeva a odvozeně i jejich přírůstu,
2. změna způsobu hospodaření z nekontrolovaného výběru jednotlivých stromů na způsob pasečný, tedy na určité ploše, která se tak stala při zajištění vyrovnanosti plochy všech věkových stupňů - základním kritériem trvalosti lesa a užitků z něj.
První cestou se do značné míry ubíralo LH ve Francii, Švýcarsku a jihozápadním Německu, druhou cestou pak LH ve střední Evropě (zejména v ostatních německých zemích a v Rakousku).
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A DOSAVADNÍ VÝVOJ ŘEŠENÍ
Uvedenými dvěma cestami se hospodaření v lesích v zásadě rozdělilo na dva základní hospodářské způsoby - výběrný a pasečný. Další rozvoj LH a postupující diferenciace hospodaření v lesích si postupně vynutily a vynucují hlubší členění na větší počet hospodářských způsobů, resp. jemnější rozčlenění základních dvou způsobů na hospodářské formy. Zcela pochopitelně přitom docházelo i k nejrůznějším kombinacím hospodářských forem, čímž se systematický přehled stával stále složitějším a hůře přehledným. Není proto divu, že dochází často i k určitému nepochopení obsahu jednotlivých hospodářských způsobů a jejich forem, které pak vyvolává četná nedorozumění.
Zejména po vydání prvního československého komplexního lesního zákona (č. 166/1960 Sb.), který stanovil jako základní způsob hospodaření způsob maloplošný pasečný (podrostní) bez bližšího vysvětlení tohoto termínu, se v odborném lesnickém tisku objevila celá řada publikací na toto téma. Poněvadž mnohé přinášely i protichůdné názory, byla v r. 1971 k problematice hospodářských způsobů svolána celostátní konference, která přispěla k překonání některých rozporných názorů. V souvislosti s přípravou nových lesních zákonů se pak v r. 1977 ustavila v rámci odboru LH tehdejší Československé akademie zemědělské (ČSAZ) pracovní skupina (jejímž členem byl i autor tohoto příspěvku), která zpracovala návrh klasifikace hospodářských způsobů v lesích. Tento návrh vycházel z diferenciace hospodaření, opírající se o přírodní podmínky, nové výsledky výzkumu i praktické zkušenosti. Byly zde zpřesněny definice základních pojmů a vytvořen úplný (uzavřený) systém třídění způsobů hospodaření. Hospodářský způsob tedy představuje soubor hospodářských opatření se svébytnými nástroji hospodářské úpravy, který vede k charakteristické věkové a prostorové struktuře lesa. Základní hospodářské způsoby (výběrný a pasečný) byly definovány takto:
- Při výběrném způsobu je objektem hospodaření strom, popř. skupina stromů. Základní hospodářská opatření se uskutečňují na jedné a téže ploše a jsou teoreticky nepřetržitá. Výchovu nelze od mýtní těžby buď zpravidla odlišit vůbec, nebo jen pomocně podle dimenzí těžených stromů. Dílčí plošné jednotky lesa mají teoreticky všechny věkové a vývojové stupně stromů, a proto se věkově ani vzhledově od sebe navzájem nijak výrazně neliší. Produkční cíl je zaměřen na mohutnější dimenze, přičemž tloušťková diferenciace je podstatně vyšší než při způsobu pasečném. Principy výběru se uplatňují v plném rozsahu, nepřetržitě a neustále. Základními nástroji hospodářské úpravy jsou celkový běžný přírůst, porostní zásoba a její tloušťková struktura, doba přesunu a křivka tloušťkových četností. Speciálním případem je výběrný způsob účelový, používaný v ochranných lesích, popř. i některých lesích zvláštního určení.
- Při hospodářském způsobu pasečném je objektem hospodaření lesní porost na určité ploše (pasece, obnovní ploše apod.). Výrobní cyklus se odehrává na dílčích plošných jednotkách (porostech nebo jejich částech), které se od sebe věkově zřetelně odlišují, což vede k časovému i prostorovému odloučení základních hospodářských opatření (obnova, výchova) na těchto jednotkách. Principy výběru se uplatňují jen v omezeném rozsahu - zpravidla jen při výchovné těžbě; pouze u některých forem tohoto způsobu i po určitou dobu při mýtní těžbě. Základními nástroji hospodářské úpravy (zejména těžební regulace) jsou plocha, doba obmýtní, věk a výše porostní zásoby. Pasečné způsoby pracují zpravidla s jednou obmýtní dobou (jednomýtné způsoby), jejímž výsledkem jsou věkově, výškově i tloušťkově málo diferencované porosty. Mohou však mít i dvoumýtní variantu, kdy pro jednu porostní složku se volí delší obmýtí.
Jako formy hospodářských způsobů byly uvedeny:
- pro výběrný způsob forma stromová a skupinovitá; při stromové formě se hospodářská opatření nesoustřeďují na žádnou (ani sebemenší) plochu, ale objektem hospodaření je důsledně strom; při skupinovité formě se základní hospodářská opatření uskutečňují v malých skupinách, přičemž věkový rozdíl skupin v dílčích plochách je větší než 40 let,
- pro pasečný hospodářský způsob byly uvedeny tři formy:
- holosečná, při níž obnova lesa následuje po jednorázovém vytěžení porostu (nebo jeho části); při takto prováděné těžbě nejsou vůbec uplatňovány principy výběru a také ekologický vliv mýceného porostu na převážné části obnovované plochy je minimální; výsledkem této formy hospodaření jsou trvale jednoetážové porosty (výjimku mohou tvořit tzv. dvoumýtní varianty),
- podrostní, při níž se obnova lesa uskutečňuje na zacloněné ploše, před úplným zmýcením porostu na obnovní ploše; ekologický vliv mýceného porostu se na obnovní ploše projevuje v plném rozsahu; výsledkem hospodaření je hospodářská skupina lesa s porosty dočasně (po dobu obnovní) etážovitě uspořádanými,
- násečná, která představuje v zásadě kombinaci obou základních forem; obnovní plocha je tedy zčásti holá (tzv. vnější obruba) a zčásti zacloněná (vnitřní obruba); principy výběru jsou při mýtní těžbě uplatňovány jen zčásti; ekologický vliv mýceného porostu se projevuje na převážné části plochy; výsledkem hospodaření je hospodářská skupina s velmi krátkodobě podsunutou obnovou pod neustále postupujícími porostními okraji; z praktických důvodů se k této formě počítá i modifikace, při které se obnova realizuje pouze na vnější obrubě (do šířky rovnající se výšce mýceného porostu).
SOUČASNÝ STAV
Současný zákon o lesích č. 289/1995 Sb. uvádí sice mezi vymezením pojmů (§ 2) hospodaření v lese, které definuje jako obnovu, ochranu, výchovu a těžbu lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa; způsoby hospodaření však neuvádí. Z uvedené definice hospodaření v lese, které je omezeno na lesní porosty a rozlišuje se výchova a obnova, se tak fakticky vylučuje výběrný způsob hospodaření, jehož objektem nejsou lesní porosty, ale stromy.
Zákon si klade za cíl podporovat trvale udržitelné hospodaření v lesích, aniž však tento způsob hospodaření definoval. Za nejpřijatelnější definici je možno považovat tu, kterou přijala Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Helsinki 1993): Trvale udržitelné hospodaření je dáno správou a využíváním lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy. K tomuto cíli byly na konferenci podrobně rozpracovány všeobecné zásady. Z těchto zásad vyplývá, že trvale udržitelné hospodaření v lesích není vázáno na žádné hospodářské schéma, na žádný stanovený mýtní postup či obnovní formu. Je to flexibilní způsob hospodaření, sledující dodržování základních principů a rámcových směrnic hospodaření, zajišťujících jeho trvalost. Trvale udržitelné hospodaření v lesích nelze ztotožňovat s výběrným hospodářstvím ani s tzv. přírodě blízkým hospodařením, o němž bude ještě řeč.
Ve znění zákona o lesích se objevují také některé termíny a formulace, které nejsou běžné či jednoznačné a vymezení pojmů by potřebovaly. Je to např. používání clonných sečí a výběrů (§ 31, odst. 3). Termín "výběr" je užíván především v genetice, jako výběr přírodní a umělý, umožňující neustálý vývoj organického světa. Ani v LH není však termín výběr jednoznačně definován. Většinou je výběr chápán jako základní nástroj výchovy porostů. Rozumí se tím buď vyhledávání (označování) stromů jako nadbytečných (nepotřebných) složek, nebo stromů neodpovídajících produkčním a funkčním záměrům, které se mají vyloučit (vykácet), anebo jako volba určitých stromů se žádoucími současnými nebo perspektivními znaky, které je třeba v porostu ponechat a záměrně podporovat. V této souvislosti se pak uvádí celá řada druhů výběru (individuální a schematický, kladný a záporný, zdravotní, podněcovací, zralostní atd). Výběr stromů se však velice často spojuje i s hospodařením ve výběrném lese a tedy s výběrným způsobem hospodaření. Tento způsob těžby stromů se běžně označuje jako výběrná seč a znamená těžbu stromů s charakterem výchovným i obnovním. Termín výběr se často objevuje ve vazbě "princip výběru", jak jej pro výběrný les definoval Ammon (1944). Později se spíš hovoří o principech výběru či výběrných principech, což jsou nevyhnutelné náležitosti výběrného lesa. Významnou změnu v chápání principů výběru přinesl Leibundgut (1946), podle jehož pojetí mohou být principy výběru uplatňovány i v pasečném lese, při neholosečných způsobech hospodaření (jak o tom bude ještě dále hovořeno).
Tohoto problému s termínem "výběr" si byl vědom i Staněk (1996), když v komentáři k zákonu o lesích místo termínu výběr používá termín "výběrová seč", kterou definuje jako obnovní seč, při níž se postupně během dlouhého období odstraňují z porostu nejvyspělejší a nejzralejší stromy jednotlivým výběrem. Touto definicí obnovní seče je jasné, že Staněk má na mysli hospodaření v pasečném lese, což snad chtěl vyjádřit i názvem seče (seč výběrová), který je sice méně běžný než seč výběrná, ale v podstatě odpovídá definici výběrové seče uvedené v ON 48 0002 "Pěstování lesů. Názvy a definice". Poněvadž však citovaná oborová norma neuvádí definici seče výběrné, vnucuje se otázka, zda bylo úmyslem zpracovatelů normy odlišit seč výběrovou (vedoucí k vytvoření různověkého až výběrného lesa) od seče výběrné (uplatňované výlučně ve výběrném lese) nebo zda tento nový termín měl nahradit dosavadní termín seč výběrná. K této druhé domněnce mě vede jednak slovenský ekvivalent (výberkový rub), jednak skutečnost, že termín výběrová seč je v rejstříku normy zapsán jako seč výběrná. I když termín seč výběrová se jeví jako vhodný pro obnovní těžbu v pasečném lese jednotlivým výběrem, je třeba uvážit i obsah obecně užívaného pojmu "výběrový", který se chápe jako pozitivně selektovaný nebo nadprůměrně kvalitní. S tímto problémem se však budeme potýkat při jakýmkoliv způsobem odvozeném termínu od slova výběr. Chybí nám v češtině nějaké jiné slovo podobného významu.
Vzhledem k absenci definice hospodářských způsobů v zákoně o lesích byly tyto způsoby hospodaření definovány ve vyhlášce MZe č. 83/1996 Sb., o zpracování OPRL a o vymezení HS. Došlo v ní k zásadní (nelogické) změně v tom smyslu, že bylo upuštěno od členění na základní hospodářské způsoby (pasečný a výběrný) a na jejich formy. Počet hospodářských způsobů se tak zvýšil (v podstatě však snížil) na čtyři. Rozlišují se:
- způsob podrostní, při němž obnova lesních porostů probíhá pod ochranou těženého porostu,
- způsob násečný, při němž obnova lesních porostů probíhá na souvislé vytěžené ploše, jejíž šíře nepřekročí průměrnou výšku těženého porostu, popř. i pod ochranou přilehlého porostu,
- způsob holosečný, při němž obnova lesních porostů probíhá na souvislé vytěžené ploše, širší než průměrná výška těženého porostu; k tomu je nutno vzít v úvahu omezení a výjimky ze zákona (§ 31, odst. 2),
- způsob výběrný, při němž těžba za účelem obnovy a výchovy lesních porostů není časově a prostorově rozlišena a uskutečňuje se výběrem jednotlivých stromů nebo skupin stromů na ploše porostu.
Nepovažuji za šťastné opuštění rozlišování dvou základních (a zásadně odlišných) hospodářských způsobů a jejich členění na formy. Právní normy nejsou učebnice a neměly by ani chtít je suplovat či nahrazovat. Měly by proto pracovat s běžně zažitou terminologií a ne ji bezdůvodně měnit. Dnešním definicím hospodářských způsobů je však možno kromě nevhodného členění vytknout některé chyby a nepřesnosti i po stránce obsahové.
(Pokračování příště)