BIOCEL - TRADICE, EKOLOGIE, KVALITA
Výroba celulózy má na severní Moravě již více než stoletou tradici. Její počátky se kladou do roku 1882, kdy byl zahájen provoz ve Vratimovských papírnách. Prakticky po 100 letech, v roce 1983, byla spuštěna v tehdejší době velmi moderní celulózka v Paskově, určená ke zpracování smrkového dřeva především z Beskyd a Jeseníků. Zajištění odbytu vlákniny je pro mnohé lesní podniky životně důležité. V současné době hospodaří BIOCEL již třetí rok se ztrátou. Třebaže vždy plnil a plní své finanční závazky, objevily se v poslední době určité pochybnosti o jeho blízké budoucnosti. Proto jsme se na současný stav a perspektivy BIOCELu zeptali jeho generálního ředitele a předsedy představenstva ing. Ivo Klimši.
Na jaké technologické bázi BIOCEL pracuje?
BIOCEL byl koncipován jako magnezium bisulfitová celulózka, přesto, že v té době bylo již zřejmé, že tato technologie výroby buničiny je ve světě postupně opouštěna. Byl vlastně poslední postavenou celulózkou tohoto typu v Evropě. Jeho kapacita původně činila 200 tis. tun buničiny ročně. Důvodem k volbě technologie byla představa vybudování celulózo-papírenského kombinátu s komplexním využitím vyráběné sulfitové buničiny i vznikajících vedlejších produktů. Podle tehdejších představ podpořených tradicí, stavem a rozložením československého papírenského průmyslu se zdálo použití sulfitu v řadě papíren jako reálné. Neméně významným důvodem byla ekologie. Na počátku 80. let sulfitová technologie přece jen představovala pro životní prostředí menší zátěž znečištění a produkovala podstatně méně velmi nepříjemných pachů proti technologii sulfátové. Vybudování paskovské celulózky umožnilo zrušit provoz osmi malých, životní prostředí silně znečišťujících závodů v Československu. Světový trend zvyšování podílu výroby sulfátové buničiny se během posledních let však ještě urychlil a podíl sulfitové buničiny na celkové výrobě a celkové poptávce klesá. Několik sulfitových závodů již bylo odstaveno nebo se změnil jejich výrobní program. Např. celulózka v německém Rosenthalu, která byla dlouhá léta hlavním konkurentem BIOCELu na evropských trzích, se přebudovává na sulfátovou technologii. Podnik Stracel ve Francii byl letos uzavřen a některé další sulfitové celulózky končí výrobu papírenské buničiny a orientují se na výrobu např. viskózové buničiny nebo dalších speciálních druhů.
Znamená to konec výrobců sulfitové buničiny?
To samozřejmě ne. Sulfitová buničina má své výhody, které ji předurčují k tomu, aby byla používána při výrobě některých druhů papírů. Je to zejména její měkkost a nižší cena. Dnes totiž neexistuje papír, který by se vyráběl jen z jednoho druhu buničiny a vedle kvalitativních vlastností rozhoduje na trhu i příznivá cena. Existuje řada různých druhů buničiny s odlišnými vlastnostmi v závislosti na výrobní technologii. Buničiny se při výrobě papírů kombinují a v určitém poměru mísí s dalšími přísadami. Důležitou vlastností buničiny je pevnost. Sulfátová buničina má vyšší pevnost než sulfitová a proto také její užití je širší, zejména v oblasti psacích a grafických papírů nebo pevných kartonů apod. Sulfitové buničiny se používají v oblasti tzv. tissue produktů, u kterých je požadována měkkost, ale také se přidávají do grafických papírů a kartonů.
Jaké má BIOCEL perspektivy do budoucna?
BIOCEL byl uveden do provozu v roce 1983. Patnáct let provozu je doba, kdy je nutné rekonstruovat některá výrobní zařízení. Proto jsme v roce 1993 přijali investiční program, v jehož rámci byla realizována řada modernizací, které měly dva cíle: zajistit splnění limitů ochrany životního prostředí a současně zvýšit výrobní kapacitu. Celkové investiční náklady dosáhly více než jednu miliardu korun a program modernizace byl ukončen v roce 1998. Dnes má BIOCEL výrobní kapacitu 240 tis. tun buničiny, a to samozřejmě znamená, že i množství ročně zpracovaného dřeva se zvýšilo z dřívějších 1,1 mil. na 1,3 mil. m3. Celulózka je v takovém technickém stavu, který zajišťuje její provozuschopnost na příštích nejméně 15 let bez nároku na další rozsáhlé investice a opravy. Velmi významná je také skutečnost, že splňujeme přísné limity ochrany životního prostředí. Za rok 1998 se pohybovaly základní ukazatele znečištění vod na úrovni 70 % přípustných limitů. Dlouhodobá perspektiva BIOCELu spočívá v jeho ekonomické výkonnosti. Musíme být schopni vyrábět nákladově a kvalitativně konkurenceschopné buničiny za příznivé ceny.
Jaká je situace s odbytem vaší buničiny na evropském trhu?
Od svého počátku je BIOCEL orientován exportně. Před rokem 1989 tvořil vývoz asi 50 % produkce. Na počátku 90. let došlo k otevření tuzemského trhu vůči zahraničí a k útlumu papírenské výroby. V důsledku těchto vlivů jsme byli najednou vystaveni konkurenci výrobců především sulfátové buničiny, kteří byli pro mnohé producenty papírenských výrobků technologicky přijatelnější než my. Proto jsme museli velice rychle zareagovat a modernizací technologie, pružným marketingem a obchodní politikou se nám podařilo zvýšit podíl exportu až na 90 % produkce. Vyvážíme hlavně do Německa, Francie, Itálie, Rakouska, Švédska, Řecka, Maďarska, Slovinska, Polska a na Slovensko. Našimi největšími domácími partnery jsou Jihočeské, Krkonošské a Olšanské papírny. Asi 60 % naší buničiny se používá při výrobě hygienických papírů (toaletní papír, ubrousky, kapesníčky apod.). Zbývající část pak najde uplatnění při výrobě grafických papírů, kartónů a speciálních papírů. BIOCEL i nadále zůstane významným výrobcem sulfitové buničiny, paradoxně také proto, že se počet jejích výrobců snižuje.
Proč BIOCEL stojí mimo globalizační tendence v celulózo-papírenském průmyslu?
Skutečně velmi významným jevem, který se objevuje v papírenském průmyslu od počátku 90. let, je jeho globalizace. Řada akvizicí a fúzí, které se uskutečnily v posledních letech a stále probíhají, s sebou nese vznik velkých nadnárodních celulózopapírenských společností. Jejich podíl na výrobě a trhu se neustále zvyšuje. V ČR je příkladem tohoto procesu SEPAP Štětí, který byl koupen skupinou AssiDomän. Dovedu si představit, že BIOCEL může příštích 15 let docela dobře fungovat jako samostatná společnost. Určité trendy vývoje světových trhů tomu napovídají. Přesto by vstup BIOCELu do nadnárodní skupiny měl na naši akciovou společnost příznivý vliv. Přestože BIOCEL dnes působí jako samostatná společnost s českým kapitálem, snaží se upevnit svoji pozici na trhu. V roce 1997 získal významný podíl v Jihočeských papírnách, a. s., Větřní, které jsou jediným výrobcem tissue papíru v ČR. Po zastavení sulfitové celulózky v JIP nahradí BIOCEL její výrobu. Navíc usilujeme o zavedení výroby tissue v Paskově. Proto byl rozpracován projekt výstavby nového papírenského stroje. Ten však byl v současné době zastaven. Momentální ekonomická situace v České republice i BIOCELu nám nedovoluje tuto dvoumiliardovou investici zatím realizovat.
V čem vidíte kritické místo výroby buničiny?
Kritické místo výroby buničiny vidím v její nákladovosti, ovlivněné zejména cenou dřevní hmoty. Vnitřní rezervy ve snižování nákladů jsou značně vyčerpány, neboť samotná modernizace výroby předurčila jejich nízkou hladinu. Z ekonomického hlediska je navíc celulózka ovlivňována cyklickým vývojem nabídky a poptávky, který má za následek velké cenové výkyvy. V minulosti se pravidelně střídaly sedmileté cykly, kdy poptávka a cena buničiny stoupaly a klesaly. V posledních několika letech můžeme pozorovat, že tyto cykly se výrazně zkrátily a ke změnám pohybu ceny dochází v průběhu jednoho roku. V současné době existuje ve světě nadvýroba buničin způsobená výraznými investicemi do výrobních kapacit v 80. a 90. letech. Investovalo se nejen v Evropě, ale také v jižní Americe a Asii. Současná spotřeba však ve skutečnosti neodpovídá původním očekáváním. Proto došlo k nerovnováze mezi výrobními kapacitami buničiny a potřebou papírenského průmyslu. To způsobuje značný pokles ceny buničiny na světovém trhu. Lze očekávat, že během 2-3 let dojde k určité redukci kapacit a nadvýroby, protože ještě stále existuje řada provozů, které neodpovídají ekologickým požadavkům nebo svou velikostí nejsou schopny ekonomicky konkurovat. Tyto kapacity budou postupně uzavírány a v důsledku toho by mělo dojít k vyrovnání nabídky a poptávky. Celková situace však bude závislá na dalším vývoji světového hospodářství.
Zasáhl tento vývoj i BIOCEL?
Průmysl papíru a celulózy se už několik let pohybuje na hranici hospodářské deprese až krize, a to se projevilo na ekonomické situaci řady papírenských společností. BIOCEL není výjimkou, přičemž jeho situaci podtrhuje to, že není integrován do větší skupiny, a že vyrábí prakticky jen jeden výrobek. Tak se mohlo stát, že např. v roce 1995 vykázal Biocel více než 700 mil. čistého zisku a v následujících třech letech upadl do ztrát. Také v roce 1998 jsme zaznamenali ztrátu 185 mil. Kč, na které se podílel jak vývoj ceny buničiny, která v období od září do konce roku 1998 poklesla o 34 %, tak vývoj ceny dřevní hmoty, která zase naopak meziročně v průměru stoupla o 49 %. Pro výrobu buničiny je dřevo základní surovinou, která tvoří v BIOCELu asi 46 % materiálových nákladů. BIOCEL vyrábí buničinu pouze ze smrkové vlákniny a je závislý na tuzemských dodavatelích, od nichž v minulosti odebíral veškerou svou potřebu dřeva. V posledních letech bylo nutné doplnit tuzemské zdroje také dovozem této suroviny z okolních zemí a nákupem štěpky.
Říkáte, že jste museli dřevo dovážet. Znamená to, že máte problémy s jeho nákupem v tuzemsku?
Nákup dřeva je každoročně doprovázen určitými potížemi. Jako příklad mohu uvést rok 1997, kdy v důsledku povodní, které zdejší kraj ničivě zasáhly, jsme ve druhém pololetí nakupovali vlákninu ve velmi omezeném množství, což mělo za následek nedostatečný stav zásob štěpky ke konci roku. Musím s trochou lítosti konstatovat, že v tomto pro nás kritickém období žádný dodavatel nepočkal, až zpřístupníme sklady, a všichni prodali vlákninu jinam. Navíc na začátku roku jsou dodávky dřeva tradičně nejslabší, proto je pro nás důležité vytvořit si postupně během roku dostatečnou zásobu, abychom udrželi plnou výši výroby i v zimních měsících. V důsledku toho musel BIOCEL v 1. čtvrtletí 1998 omezit výrobní kapacitu, a to zrovna v období, kdy na trhu buničiny rostly ceny a byla výrazná poptávka. V dalším průběhu roku 1998 se nabídka vlákniny na trhu dostala do normálního stavu. Ovšem od 1. dubna 1998 došlo k výraznému zvýšení její ceny a o několik měsíců později prudce poklesla cena buničiny, takže rok 1998 byl velmi výrazně ovlivněn poklesem ceny buničiny a zvýšením ceny vlákniny.
Jaká je situace v dodávkách dřeva nyní?
Rok 1998 jsme sice končili se zásobou, která odpovídá našim potřebám, ale nákup v prvním čtvrtletí letošního roku byl ještě nižší, než tomu bývá v jiných letech a zase jsme museli omezit výrobu. I když zde svoji roli sehrála i nižší poptávka na trhu buničiny. Lze říci, že sortimentní struktura těžeb dřeva se v rámci ČR dlouhodobě nemění. Nedochází ani k jejich výraznému navyšování a pohybují se kolem 12,5 mil. m3 jehličnatého dřeva ročně. Co se změnilo, je podíl vlákniny, která se dostává na trh a je určena pro celulózky. V posledních letech totiž vznikla řada drobných provozoven zpracovávajících dřevní hmotu menších průměrů, která dříve byla výlučně dodávána celulózkám. Nabídka vlákniny pro celulózky se tím na domácím trhu snížila. Navíc BIOCEL i SEPAP Štětí zvýšily svoji kapacitu. Takže potřeba celulózek roste a nabídka se snižuje. U smrkového dřeva je to ještě výraznější než u borového. Ani loňské navýšení ceny vlákniny nepřineslo zvýšení nabídky a neumožnilo vyšší nákup v tuzemsku. V současné době tedy nejsou tuzemské zdroje dostatečné k pokrytí potřeby celulózek a dalších zpracovatelů a je nutno doplňovat tyto zdroje importy a nákupem štěpek. BIOCEL tak např. nakupoval surovinu z Rumunska, Ukrajiny, Polska a Německa. Dovozy dosáhly asi 12 % naší celkové potřeby. Navíc v době velkého nedostatku dřevní hmoty, zejména na začátku roku 1998, jsme byli nuceni nakupovat i podstatně dražší dřevo IV. třídy.
Jak korespondují ceny dřeva s cenou buničiny?
Zatímco ceny papírenských výrobků zákonitě korespondují s cenou buničiny, nemůžeme bohužel totéž konstatovat o vztahu cen dřeva a buničiny. Potvrzením tohoto faktu je vývoj situace v roce 1998, o kterém jsem se již zmínil. A přitom pro výrobu buničiny je vzájemný soulad cen dřeva, buničiny a papíru mimořádně důležitý.
Budete chtít něco změnit ve vztahu se svými dodavateli?
To, co BIOCEL a ostatní celulózky budou chtít ve vztahu k dodavatelům dřevní hmoty dále řešit, je především otázka dlouhodobosti uzavíraných smluv. Pozorně sledujeme vývoj situace v lesním hospodářství a zejména vztah s. p. Lesy ČR k podnikatelským subjektům. Jako článek v řetězci zhodnocení dřeva bychom přivítali možnost uzavírat se svými dodavateli dlouhodobé smlouvy, tj. na dobu 3-5 let. Máme zkušenost z minulosti, že dlouhodobá smlouva přináší partnerům výhody, především stabilitu pro rozvoj podnikání a prognózovatelnou tvorbu cen. Druhým problémem, který musíme se svými partnery řešit, je zavedení rovnoměrnosti dodávek vlákniny v průběhu roku. Celulózky jsou totiž nuceny si stále vytvářet velké zásoby, protože dodávky dřeva jsou v průběhu roku velmi nerovnoměrné. Toto předzásobování umrtvuje značné finanční prostředky, navíc dlouhodobě skladovaná surovina ztrácí své kvalitativní parametry. Je velmi nešťastné, když v okamžiku růstu ceny buničiny na trhu musíme omezovat výrobu, protože se právě v tomto čase dřevo podle zažitých, ale objektivně nezdůvodnitelných zvyklostí v českých lesích netěží. V souvislosti s tím je možno uvést příklad z Finska, kdy jedna z nejmodernějších celulózek Metsä Rauma s roční kapacitou asi 500 tis. tun buničiny disponuje zásobou dřevní hmoty pouze na sedm dní výroby, neboť má zajištěny plynulé dodávky po celý rok. U nás je před zimním obdobím nutno vytvořit zásobu dřeva ve výši až 180 tis. m3, což představuje zajištění plné výroby na měsíc a půl. Tato zásoba nám váže finanční prostředky ve výši asi 200 mil. Kč.
Jaká je současná finanční situace BIOCELu?
Z mých předcházejících odpovědí je zřejmé, že finanční situace BIOCELu je ovlivňována třemi základními vlivy: poklesem cen buničiny, nárůstem cen nakupované vlákniny a nutností stále udržovat vysoké zásoby dřeva. Ve spojení s požadavkem rozhodujících dodavatelů vlákniny na zkrácení platebních podmínek pak zákonitě dochází k napjaté finanční situaci. Přesto plníme své závazky vůči dodavatelům dřeva s maximálně krátkodobým zpožděním. Jsem však optimistou a věřím, že s našimi partnery najdeme řešení a problémy ve vzájemných vztazích v dohledné době odstraníme.
Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč