Lesnická výročí - červen 1999
Střední lesnické školy Trutnov a řádný člen Obce spisovatelů
4. 6. 1729 byl v Kopidlně sťat panský myslivec Tomáš Svoboda, v období protireformace tajný protestant. Pro svou víru byl popraven, spálen a popel byl na místě popravním zakopán. T. Svoboda, o němž je pramálo historických zpráv, byl česovským myslivcem obývajícím myslivnu vzdálenou čtvrt hodiny cesty východně od vsi Česov na Jičínsku, kde žil se svou manželkou, rozenou Bílinovou z Labouně. Měl dvě dcery a tři syny. Synové byli panskými myslivci, přičemž František sloužil v Nadslavi, Jan v Křešicích a Karel žil v Hlásné Lhotě. Dcery Barbora a Zuzana se provdaly za muže ve vrchnostenských službách. O této osobnosti, která dovedla umřít za své konfesijní přesvědčení, se zmiňuje i spisovatel Alois Jirásek v románu Temno (časopisecky poprvé v letech 1913--15) a E. Denis v díle Čechy po Bílé Hoře. Dne 9. června 1929 na pokraji hájemství Valy u Česova byl odhalen pomník s nápisem: "Tomáši Svobodovi a všem, kdož obětovali život za přesvědčení."
14. 6. 1929 se v Praze narodil Jan Zejda, ing., CSc., český zoolog, teriolog a lesník. V letech 1948-52 studoval na Lesnické fakultě ČVUT v Praze. Od roku 1954 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro výzkum obratlovců (od roku 1987 Ústav systematické a ekologické biologie) ČSAV v Brně. Zabývá se ekologií savců. Roku 1967 zjistil změny věkové skladby v populacích hlodavců během gradace. Autor či spoluautor více než 130 vědeckých prací a 8 knižních publikací, např. dvoudílné publikace Floodplin Forest Ecosystem (Ekosystém lužního lesa, s kolektivem 1985, 1990), kde je autorem samostatných kapitol o produkci populací savců v ekosystému lužního lesa, spoluautor 2. dílu Červené knihy ohrožených druhů rostlin a živočichů ČSSR (1989) a spoluautor Mammals of the World (Savci světa, s J. Gaislerem, 1992). Blahopřejeme k jubileu.
27. 6. 1944 v Poděbradech zemřel ing. Václav Leo Anderle, český lesník - malíř krajinář a figuralista, ilustrátor, lesnický a myslivecký odborný spisovatel. Narodil se 25. 8. 1859 v myslivně Krejcaru nad Hlinskem, nedaleko Slavíčkových Kameniček, jako syn thurn-taxiského nadlesního. Přírodní krásy rodné krajiny okouzlovaly vnímavého chlapce, u něhož se záhy projevil kreslířský a malířský talent. Studoval na reálce ve staroslavné Litomyšli, kde se ho ujal profesor kreslení Ferber. Po maturitě (1875) na reálce nemohl po smrti svého otce dokončit studia na akademii výtvarných umění ve Vídni (absolvoval 2 semestry). Během tříleté lesnické praxe na taxiském velkostatku Rychmburk se spřátelil s řadou kulturních osobností, s Al. Jiráskem, K. V. Raisem, Ad. Heydukem, rychmburským rodákem a básníkem českých lesů, s rodinou kulturního historika a politika Karla Adámka ad. Spolupracoval se zakladatelem českého lesnického časopisectví, s Janem Doležalem, ostatně i jeho krajanem. Už tehdy se uplatňoval literárně i výtvarně, obratně vládl perem i štětcem. Po tříleté lesnické praxi se vrátil do Vídně, kde úspěšně absolvoval lesnický běh na Vysoké škole zemědělské (1879-82 získal kvalifikaci lesního inženýra), složil obě státní zkoušky a nastoupil vojenskou službu u 12. praporu myslivců, kde dosáhl hodnosti poručíka.
Pak pokračovala znovu jeho dráha thurn-taxiského zaměstnance lesních velkostatků, během níž složil zkoušku pro lesní hospodáře. Vystřídal řadu působišť, jako lesník pracoval na mnoha velkostatcích ve východních (Českomoravská vrchovina, Hradec Králové, Vrchlabí, Chrudim, Žíreč) a v západních Čechách (Výtoň na Šumavě), jako nadlesní v Chorvátsku a Virtembersku. Již za vídeňských studií začal spolupracovat jako malíř figuralista a krajinář s mnoha vídeňskými, mnichovskými, záhřebskými a zejména posléze s pražskými časopisy. Osm a půl roku výtvarné práce věnoval kultuře Chorvátů. Výtvarně vyzdobil krajinářská díla ředitele záhřebského muzea dr. Dragutina Hirce Hrvatsko Primorje, Lika, Plitvická jezera a Gorski Kotar i vládní alba pro světové výstavy v Londýně, Paříži a Bruselu. A dále v celé řadě chorvátských odborných naukových historických i beletristických dílech, která vynikajícím způsobem ilustroval. Posléze vedle krajiny se dominujícím tématem Anderleových kreseb stala zvěř. Anderleho lze právem považovat za zakladatele české myslivecké ilustrace. Svými kresbami a malbami přispíval do řady evropských periodik v Berlíně, Mnichově, Neudamu, Stuttgartu, Vídni, Užhorodu ap. Jeho kresby i literární příspěvky nalezneme roztroušené po více než 30 lesnických a mysliveckých časopisech a publikacích. Obrazově vyzdobil Sitenského Hospodářský slovník naučný, v němž literárně zpracoval i 173 hesel, dále významná kompendia Chadtova, a to Dějiny lesů a lesnictví, Dějiny lovu a lovectví, Myslivost v zemích českých, spisy vydávané J. V. Rozmarou, ve Štětkově nakladatelství aj. Byl úspěšným tvůrcem mnoha mysliveckých pohlednic a diplomů, navrhovatelem odznaku Československé myslivecké jednoty aj.
Odpočinek tento kumštýřský nadlesní trávil od 1. října 1912 ve Slatiňanech na Chrudimsku. Roku 1898 mu byla nabídnuta profesura na Vyšší lesnické škole v Písku, kterou však nepřijal. Po odchodu na odpočinek přednášel plných pět let lesnictví na Vyšší hospodářské škole v Chrudimi a současně vykonával pro chrudimský okres činnost okresního lesního technika. Slatinský pobyt mu přinesl těsné přátelství s významným českým básníkem Jaroslavem Vrchlickým, jehož báseň Zlatý prach ilustroval. V roce 1920 ho osvobozený stát povolal jako vrchního lesního radu k řízení okresní lesní inspekce v Hradci Králové, když byl již předtím roku 1919 ustanoven nuceným správcem velkostatku Vrchlabí. Pak ještě 10 let spravoval lesy velkostatku Žíreč.
Jeho hradecká léta jsou poznamenána dvěma událostmi, a to především soubornou výstavou jeho malířských prací, uspořádanou u příležitosti sjezdu Ústřední Jednoty českého lesnictva v roce 1928 a pak katalogem Soupis památek přírodních v župě královéhradecké (1923). Ing. V. Leo Anderle patří k vynikajícím českým lesníkům - malířům i literátům.
28. 6. 1859 v Mileticích u Velvar v Čechách se narodil Alois Nechleba, ing., profesor LF ČVUT v Praze (1927-33). Zemřel 2. 5. 1944 v Rakovníku. Podrobně jsme o něm pojednali v LP 5/99.
30. 6. 1979 v Brně zemřel profesor RNDr. ing. Alois Zlatník, DrSc., český lesnický odborník, botanik a ekolog. Narodil se 9. 11. 1902 ve Dvoře Králové nad Labem na okrese Trutnov. V letech 1921-25 studoval na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, 1928-31 na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské (VŠZ) v Brně, kde od roku 1946 přednášel jako profesor. Od roku 1928 pracoval jako vědecký pracovník a pedagog dendrologického ústavu VŠZ v Brně, 1956-71 byl ředitelem Vědecké laboratoře biogeocenologie a typologie lesa. Zabýval se geobotanikou, geobiocenologií, taxonomií rostlin (např. rod Hieracium), fytocenologií a biogeocenologickou typologií lesů. Hlavní díla: Lesnická botanika (s A. Vězdou, 1951), Dendrologie (1952), Ekologie a geografie rostlin I (1952), Fytocenologie lesa I (1963), Květiny a hory (s A. Kavinovou, 1966), Lesnická botanika speciální (spoluautor, 1970), Základy ekologie (spoluautor, 1973), Lesnická fytocenologie (1978). Prof. Aloise Zlatníka lze považovat za zakladatele některých lesnických disciplín v Československu a právem mu patří náš dík i uznání. Je to velká osobnost čs. lesnictví 20. století.