NÁZORY PROFESORA MATYÁŠE A DNEŠEK
Jde o spisek "Rozvinutí hospodářských sil lesních podniků v dnešní době" o 46 stranách, který vyšel v Praze v edici "Strom" roku 1928. Jistě není běžné upozorňovat na publikaci s takovým časovým odstupem. Lze však mít zato, že myšlenky budoucího vysokoškolského profesora a odborníka, uznávaného nejen u nás, ale i v zahraničí, mohou být pozoruhodné, podnětné - a aktuální právě dnes. A to i přesto, že řada autorových požadavků byla již splněna (např. zpřístupnění lesních porostů, vytvoření celostátní železniční sítě s jednotnými tarify aj.) nebo byla dokonce vtělena do lesního zákona (respektování provenience lesního osiva).
Úvodem autor oceňuje význam dřeva v moderní době. V dalším se pak postupně zabývá rozdělením světových zásob dřeva, vývozními poměry v československé republice, všeobecně charakterizuje její lesy (v historických zemích spatřuje jeden ze stěžejních úkolů v opětném zajištění potřebného podílu listnáčů jako reakci na "upřílišněnou racionalizaci v podobě jehličnatých monokultur", naopak na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve vnášení jehličnanů) a hovoří o úrovni obhospodařování lesů. O ní, jakož i o hospodářských výsledcích, nerozhoduje forma majetkové držby, ale její velikost. V této souvislosti poukazuje na přínos státních lesů pro zlepšení hospodářského stavu lesů, zejména na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Naproti tomu staví neutěšený stav malolesů. Dále uvádí cesty, vedoucí ku zlepšení stavu lesních a dřevařských podniků, rozebírá obchodní politiku státu, pojednává o tarifní politice státních drah a hodnotí lesní politiku státu (např. doporučuje podporu stavebního ruchu, který zvýší odbyt dřeva i výrobků z něho).
Prosperitu lze očekávat jen u velkých podniků, které si mohou dovolit zaměstnávat odborně vzdělaný personál (ten je třeba dobře zaplatit, ale pak také žádat celého člověka), hospodařit s dlouhodobou perspektivou, a které jsou natolik kapitálově silné, že mohou překonávat výkyvy v odbytu dřevní suroviny. Pro malolesy je jediná cesta, a to združstevnění. V historických zemích naráží tento požadavek na nepochopení zákonodárných sborů a "přílišný respekt před soukromým majetkem". V bývalých Uhrách někdejšího mocnářství byl v tomto směru vytvořen dobrý základ zákonem z r. 1898, který znamenal záchranu pro malolesy (a tím i prospěch pro jejich majitele). Hlavním úkolem je zde zlepšit "hospodářský stav malolesů". V historických zemích je takovéto "scelování hudbou budoucnosti".
V historických zemích se neblaze projevilo monokulturní hospodářství zhoršením půdní úrodnosti a zvýšeným ohrožením kalamitami. "Tedy na poli obrody pěstební leží budoucnost hospodářského stavu lesů v zemích historických. Než neúprosnost zákona ubývajících výtěžků postaví i u lesní půdy mez zvětšování výnosů zintenzivnění prací za přispění kapitálu. Přírodní faktory jsou sice automaticky v stálé činnosti, ale nedají se
ještě rentabilním způsobem přivést k nápadnějšímu uplatnění". Rentabilita podnikání v lesním hospodářství závisí na stupni hospodárnosti prací těžebních a manipulačních až po odevzdání dřeva výrobě. Zde má význam co nejracionálnější těžba s patřičným šetřením kvality a hmoty dřeva, dopravní síť, umožňující omezit zbytečné překládání od rubiska až po sklady. Spojení lesní výroby s výrobou průmyslovou není sice nutné, ale je všestranně výhodné.
"Ideálem a cílem je práce ve vlastní režii majitele lesa. Jen správce lesního majetku má současně zájem na tom, aby vyrobil pokud možno nejvíce nejcennějšího dřeva, aby měl co nejmenší odpad, aby pracoval co nejlaciněji, aby les co nejvíce šetřil a aby za dřevo co nejvíce dostal. Jen tento člověk jest schopen, aby ochránil různé zájmy na všech stranách. Prodává-li se však dřeva na pni v jakékoli formě, za jakýchkoli podmínek, nikdy to nemůže být k naprostému prospěchu lesních podniků". Pokud by chtěl někdo považovat profesora Matyáše za stoupence socialistického združstevňování a centrálně direktivního řízení, pak se rozhodně mýlí. Již v předmluvě vyzvedává význam konkurence ("konkurence je mocný bič celého dnešního podnikání") a trhu ("opatrně, prozřetelně a přece pružně musí se výrobce přizpůsobovati trhu domácímu i cizímu"; "... je nutno, aby snahou po konkurenční schopnosti udržel se každý producent na tom místě, kam se už jednou dostal, a aby svůj vliv ještě rozšířil"). Nejstarší lesnické generaci jsou dobře známy postoje a osudy profesora Matyáše v poúnorové době. A tu střední a nejmladší generaci lze odkázat na článek v Lesnické práci 1995.