OSOBNÍ ZPRÁVY
DR. ING. LADISLAV DAVID OSLAVIL 85 LET
Když jsme na jaře r. 1960 jako mladí taxátoři kroměřížské pobočky ÚHÚL přišli do krásných hor Hostýnských vrchů zpracovávat nový lesní hospodářský plán, setkali jsme se na tehdejším Lesním závodě Rajnochovice s řadou zajímavých osobností. Jednou z nich byl RTDr. Ing. Ladislav David, vedoucí polesí Chvalčov, kde jsme byli téměř po celou dobu našich dva roky trvajících zařizovatelských prací ubytováni. To nám umožnilo pana doktora Davida blíže poznat nejen po stránce jeho tehdejšího profesního zařazení, ale i po stránkách jiných, pro nás tehdy netušených a velmi překvapivých. Ale začněme od začátku. Ladislav David se narodil 13. února 1914 v Pustějově poblíž Fulneku, na rozhraní Moravy a Slezska. Od svých 15 let se učil zednickému řemeslu a po vyučení v této profesi také pracoval. Teprve po vojenské službě, v 21 letech odchází na Vyšší lesnickou školu do Hranic na Moravě, kterou absolvuje v kritickém roce 1939. Další studium se mu však tehdy již zahájit nepodařilo. Vysoké školy byly zavřeny - a tak to zůstalo až do konce II. světové války. Ani se zaměstnáním v oboru vystudovaném na střední lesnické škole to nebylo lepší. Území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava bylo zahlceno vracejícími se lesníky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi i odsunutými kolegy z českého pohraničí zabraného hitlerovskou Německou říší. V kritické situaci mu pomáhá (jako již několikráte) stavitel Špaček. Opět se dostává do jeho stavební kanceláře, kde se rychle zacvičuje do základů stavební projekce.
VÁLEČNÉ SAMOSTUDIUM
Prakticky celé protektorátní období Ladislav David tráví na stavbě železniční trati Brno - Tišnov - Havlíčkův (tehdy ještě Německý) Brod, kde vede veškeré měřické práce na úseku Jehnice - Kuřim. Tehdejší osnovy hranické lesnické školy mu k této činnosti poskytly dostačující základy. Na stavbě trati také poznává svoji pozdější paní, která je jeho věrnou, chápavou a tolerantní družkou až do dnešních dnů. Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že Ladislava Davida stačila uspokojit jistě náročná a zodpovědná práce stavebního geometra. Se stejnou intenzitou se vrhá do studia botaniky. Zájem o ni si přinesl z lesnické školy. Během stavby železnice (1939-1945) studuje soukromě systematickou botaniku. Opírá se především o naše tehdejší špičkové dílo "Klíč k úplné květeně Československé republiky", sestavené Fr. Polívkou a doplněné a upravené univerzitními profesory K. Dominem a J. Podpěrou. Na některé složitější rody si zpracovává vlastní určovací pomůcky. Navazuje spolupráci s mykologem RNDr. Frant. Šmardou a s vynikajícím floristou, svým pozdějším přítelem, panem Josefem Dvořákem, s nimiž podniká časté botanické exkurze do okolí Brna, do Bílých Karpat a na jižní Moravu.
VYSOKÁ ŠKOLA
Konec druhé světové války zastihuje lesníka Ladislava Davida jako odborně připraveného technika z hlediska stavební a měřické praxe, ale současně i jako zkušeného a erudovaného floristu, který postupně získává ucelený přehled o československé květeně. Na odboru lesního inženýrství VŠZ v Brně, kam se v r. 1945 (teď již úspěšně) zapisuje, jej zajímají především přednášky profesora RNDr. et ing. Aloise Zlatníka, který rozšiřuje jeho znalosti ekologickým směrem. O prázdninách a o dovolené se účastní jeho typologických výzkumů, prováděných společně s pedologem prof. dr. ing. Pelíškem. David využívá tehdejší úlevy a od r. 1946 studuje "při zaměstnání", když vstupuje do služeb Národní správy Řádu německých rytířů, jako vedoucí lesní správy v Karlovicích ve Slezsku. Zde se seznamuje podrobněji s květenou Hrubého Jeseníku. Studium na VŠZ dokončuje dálkově. Po druhé státní zkoušce (1947) mu prof. Zlatník poprvé nabízí místo odborného asistenta na katedře lesnické botaniky a fytocenologie. Nabídka však není realizována a ing. David zůstává v Karlovicích, kde využívá svých zkušeností z lesnické typologie. Na Zlatníkovu výzvu se však začíná připravovat k obhajobě disertační práce.
SLEZSKÉ MUZEUM
V r. 1950 za ing. Davidem přijíždí do Karlovic ředitel Slezského muzea v Opavě a nabízí mu místo botanika a vedoucího přírodovědného odboru nejstaršího muzea na území bývalého Československa. Ing. David nabídku přijímá, když ještě v témže roce stihne složit rigorózní zkoušky a obhájit doktorskou disertační práci na téma "Lesní typy polesí Doubravy ŘLZ Hradec u Opavy". Doktorem technických věd je promován 1. 7. 1950 (společně s ing. Biskupským a ing. Randuškou). Na botanickém oddělení Slezského muzea v Opavě začíná dávat do pořádku herbářové sbírky, které značně utrpěly válkou. Pilně sám sbírá, i přebírá a reviduje herbáře jiných institucí. Navrhuje a realizuje nové herbářové skříně, i původní ukládání herbářových položek do (vlastních) originálních krabic s padací přední stěnou, které se zde používají dodnes.
STANOVIŠTNÍ SLUŽBA
Ani ve Slezském muzeu však dr. ing. David dlouho nezůstává. Když dostane z tehdejší ústřední taxační kanceláře nabídku účastnit se budování lesnické stanovištní služby - neváhá. Bydlet zůstává sice v Opavě, nejbližší pracoviště má v taxační kanceláři ve Frýdku, ale pracuje vlastně na celém území českých zemí - a privátně nevynechává ani Slovensko. Ostatně zanedlouho přechází na ústředí taxace do Brandýsa n. L., kde spolu s pozdějším profesorem Dr. ing. Mezerou, ing. Kleinem a ing. Nejedlým organizuje stanovištní službu. Pro potřeby svého útvaru vybírá a upravuje nejdůležitější pasáže Meuselova díla "Vergleichende Arealkunde". A hlavně dále neúnavně sbírá květenu Československa a přepečlivě buduje svůj vlastní herbář na více než profesionální úrovni, po čeledích, rodech a druzích, umístěný ve zvláštních, speciálně pro ten účel vyrobených krabicích. V době svého maxima čítal herbář více než 3000 položek cévnatých rostlin. Byl v něm uložen i vzácný doklad kapradiny kyvoru lékařského (Ceterach officinarum) z Tříkřížové hory u Žernosek, citovaný Květenou ČSR - 1/1988.
POLESÍ CHVALČOV
Ani stanovištní služba na ústředí Lesprojektu v Brandýse n. L. nebyla však konečnou "štací" dr. ing. Davida, ač (podle mínění zasvěcených) měl pro ni ty nejlepší předpoklady. Menší odborné neshody na pracovišti a zřejmě i potřeba usadit se již konečně na jednom místě a moci se věnovat více rodině (měl tři syny), jej přiměly opustit nesmírně zajímavý, ale přece jen "cikánský" život stanovištníka, který na motocyklu detailně projel (mnohdy opakovaně) celou republiku. Počátkem r. 1956 proto nastupuje jako polesný na krásném, ale provozně i personálně ne příliš jednoduchém polesí Chvalčov. Nejvyšším bodem jeho revíru je posvátný Hostýn (735 m), nejnižším lesíky v okolí Bystřice pod Hostýnem (320 m). Mnozí zkušení praktici, kteří v něm viděli spíše vědeckého pracovníka než člověka schopného reagovat na nejrůznější potřeby i záludnosti provozu, mu předpovídali potíže. Ty se v určité míře hlavně zpočátku zřejmě také dostavily. Dr. David dokonce znovu vážně uvažuje o další nabídce prof. Zlatníka, aby odešel učit na vysokou školu (jistě by to byl pro Lesnickou fakultu velký přínos), ale z bytových důvodů se další přechod na lákavé místo, kde by mohl využít všechny nabyté vědomosti a zkušenosti, neuskutečnil. A tak dr. David zůstává na polesí Chvalčov. Svému novému "stacionárnímu" působení podřizuje celý svůj další život. Část své herbářové sbírky, kterou ostatně považuje po změně pracoviště za uzavřenou, přenechává Slezskému (dnes také zemskému) muzeu v Opavě: na 3000 dokonale zpracovaných a adjustovaných herbářových dokladů za 3000 Kčs, tedy jeden doklad za 1 Kčs! Místo herbářovým sbírkám, za nimiž musel cestovat po celé republice, se ve volném čase začal věnovat sbírkám živým, pěstovaným na jednom místě: na zahrádce u svého služebního bytu si vlastnoručně vyrábí menší skleník, kde se začíná věnovat naplno zálibám novým - pěstování kaktusů, skalniček - ale i rhododendronů a jiných okrasných dřevin i bylin. A nebyl by to ani dr. David, kdyby tohoto svého nového koníčka neprovozoval opět na vysoké profesionální úrovni. Stává se členem alpínkářských klubů. Seznamuje se a odborně spolupracuje s významným zahradníkem panem Horákem z Bystřice pod Hostýnem, s panem Kaňákem, vedoucím opavské Květeny, s vynikajícím alpínkářem lesmistrem Kadulou - i mnoha jinými odborníky. Již v polovině 60. let je jeho sbírka kaktusů tak bohatá a tak kvalitní, že ji může (opět výhodně) odkoupit Arboretum Slezského muzea v Novém Dvoře u Opavy pro svůj nově budovaný kaktusový pavilón. Při jedné z našich návštěv u manželů Davidových na počátku 60. let přišla řeč na krásný, stylový nábytek, kterým měli zařízený byt. Ke svému překvapení jsme zjistili, že vše si zhotovil Dr. David sám - a to v mistrovské podobě. Na dotaz, kde se tomu naučil, odvětil, že nikde, že učňovská a tovaryšská léta prostě přeskočil a začal se dřevem pracovat ihned na této úrovni. Dr. ing. David zůstal na svém polesí ve Chvalčově - Na Říce - prakticky do svého penzionování. Poslední rok své aktivní služby však dojíždí na ústředí lesního závodu, které bylo mezitím z Rajnochovic přestěhováno do Bystřice pod Hostýnem. Docházelo tehdy ke slučování polesí - a na končícího dr. Davida se už nedostalo. Ostatně nebyl tehdy ani politicky příliš dobře zapsán.
DŮCHOD
Důchod dr. David nastupuje počátkem r. 1974. Ještě před tím si však zakupuje poblíž budovy svého bývalého polesí malý pozemek, kde začal vlastníma rukama stavět pro svoji ženu a rodinu svého syna nové obydlí, aby mohl uvolnit služební byt. I když jsme již věděli dost o tom, co všechno Dr. David umí a dovede - po létech, co jsme na Chvalčově nebyli, jsme užasli: profesionální chaloupka připomínající stylem alpské horské chaty, umístěná nenápadně na okraji svahu pokrytého lesem, zakomponovaná do zeleně vlastního pozemku, zčásti proměněného v kouzelné, esteticky neobyčejně působivé miniaturní arboretum, vytvořené z méně vzrůstných dřevin a zakrslých kultivarů, propojených polštáři horské bylinné vegetace. To vše nenásilně umístěné v jediném velkém alpínu. Dodejme jen, že prakticky všechno, od úpravy alpína a výsadeb přes projekční, zednické, tesařské a částečně i stolařské práce na budově, s výjimkou prací instalatérských, je dílem tohoto podivuhodného lesního inženýra a doktora technických věd. Aby vůbec jako důchodce mohl alespoň zaplatit potřebný materiál na celý objekt, po odchodu z aktivní lesní služby se svojí ženou ještě dalších dvacet let navrhuje, soustruží, kompletuje a omalovává žádané dřevěné valašské figurky pro rožnovský skanzen. Ale vraťme se ke zmíněnému miniaturnímu arboretu. Bez nadsázky se dá označit za klenot svého druhu. Od dokončení také přitahovalo nejen odbornou veřejnost dendrologickou, školkařskou i sadovnickou, ale i veřejnost laickou. Naši i zahraniční odborníci a exkurze si tu často podávali dveře. Zamyslíme-li se nad celou činností našeho jubilanta, především však nad tím, co dělal celý svůj život nad povinnosti provozního lesníka, pak nám nezbyde, než stanout v tichém obdivu nad jeho až renesanční šíří záběru a nad profesionalitou všeho, co si zvolil jako předmět svého zájmu. Snad jen v koutku duše si můžeme povzdychnout, co vše mohl tento člověk se specifickými schopnostmi vykonat, kdyby mu osud dopřál věnovat se plně práci vědecké, či snad ještě lépe vědecko-pedagogické. Pane doktore Davide, jménem všech, kteří si Vás váží a kteří Vás mají opravdu rádi, Vám přejeme hodně zdraví a chuti do dalšího plodného, tvůrčího života.