ZPŮSOBY HOSPODAŘENÍ VE VYSOKOKMENNÉM LESE - II. - Hospodářský způsob podrostní
Hospodářský způsob podrostní není (a ani nemůže být) jednoznačně definován, poněvadž shrnuje několik hospodářských forem. Patří sem bezesporu hospodářský postup využívající seč clonnou. I ta však má celou řadu forem a modifikací, zejména s ohledem na plošný rozsah seče (velkoplošná, maloplošná), časový průběh seče (krátkodobý, dlouhodobý - až s přechodem do permanentní výběrné seče), plošné rozmístění těžebního zásahu (pravidelné, nepravidelné), počet fází (zásahů) seče (od dvou výše - až s přechodem do početně neomezené výběrné seče).
TERMINOLOGICKÝ ZMATEK
Patří sem proto i obnovní postupy s uplatňováním výběrů, jak o nich mluví zákon o lesích (§ 31, odst. 2). Ze smyslu znění tohoto ustanovení zákona i ze zmíněného již Staňkova výkladu (1996) nejde o těžební postup ve výběrném lese (jak by se mohlo zdát), ale o jednotlivý výběr stromů (výběrovou sečí) při zachování velmi dlouhé doby obnovní v lese pasečném. Tento obnovní postup je něco zcela jiného než seč clonná, jak to konečně vyplývá i ze znění zákona (clonné seče a výběry). Nelze jej však ztotožňovat ani s hospodářským způsobem výběrným.
V tomto směru se nepřesnosti dopustil i Návrh klasifikace hospodářských způsobů (viz LP 5/1994). V úsilí o maximální jednoduchost systému jsou i zde do podrostní formy hospodaření zařazeny dvě principiálně odlišné hospodářské formy, jak to zcela jasně vyplývá z cizojazyčných ekvivalentů - např. v němčině "Schirmschlagbetrieb + Femelschlagbetrieb". První z těchto německých termínů znamená hospodaření clonnou sečí, pro druhý bohužel nemáme dosud v češtině jednoznačný odborný termín; přijatelným se jeví skupinovitě clonná forma.
"Femelschlag" je obnovní postup v podstatě známý již déle než 100 let - od doby působení K. Gayera, který své pokrokové myšlenky a praktiky publikoval v letech 1886-1895. Tento způsob hospodaření, později označovaný jako bavorský "Femelschlag" se poměrně rychle rozšířil (s různými obměnami) v celém jižním Německu a zásluhou Englerovou pronikl i do Švýcarska. Zdejší modifikace se označuje jako švýcarský "Femelschlag". Určitý přechod mezi těmito dvěma formami (modifikacemi) vytváří bádenský "Femelschlag".
Tento významný způsob hospodaření, ekologicky stojící na vysoké úrovni, se u nás označuje nejednotně a znemožňuje se tak pochopení jeho principů a správné systematické zařazení. Někdy se totiž zařazuje jako clonný způsob hospodaření, někdy jako způsob skupinovitý, někdy dokonce jako výběrný. V naší poslední vysokoškolské učebnici (Korpeľ a kol. 1991) se bavorský "Femelschlag" označuje jako skupinovitě clonná obnova, bádenský "Femelschlag" je označen jako bádenská clonná seč a švýcarský "Femelschlag" jako obnova ve skupinovitě výběrném lese. Naše dřívější ČSN 48 0000 Názvosloví v LH (1964) používá k německému termínu "Femelschlag" českého ekvivalentu výběrná seč; to však podle Lesnického naučného slovníku (II. 1995) je "seč vlastní hospodářskému způsobu výběrnému". Německý termín "Femelschlag" svou druhou částí slova (schlag) ovšem vyjadřuje příslušnost k pasečnému způsobu hospodaření. "Femelschlagbetrieb" je v německé odborné literatuře zcela jednoznačný a přesně definovaný pasečný způsob hospodaření, vedle způsobu holosečného (Kahlschlagbetrieb), clonného (Schirmschlagbetrieb) a násečného (Saumschlagbetrieb). Kromě toho se rozlišují ještě kombinované způsoby hospodaření (např. Saumfemelschlagbetrieb apod.).
Považuji za účelné upozornit na Německo-český lesnický slovník - část pátá: pěstění lesů (1933), který termín "Femelschlag" překládá ne zcela výstižně jako "kotlíkovitá, pomístná seč". Analogicky proto překládá termín "Femelschlagbetrieb" jako "hospodářství kotlíkovitě pasečné". Termín "Femelwirtschaft" (tedy bez části "schlag") překládá pak jako "hospodářství toulavé, výběrné". Proto i "Femelwald" je přeloženo jako "les výběrný", tedy Femelwald jako synonymum k Plenterwald. Překlad termínu "Femelschlag" jako kotlíkovitá, pomístná seč odpovídá do značné míry bavorské modifikaci tohoto hospodářského způsobu; méně již odpovídá modifikaci bádenské a švýcarské.
CO JE TO VÝBĚRNÝ LES?
Ani ztotožňování termínů "Plenterwald" a "Femelwald" však není správné. Otto (1994) rozlišuje tyto typy lesa zcela přesně. Výběrný les (Plenterwald) je charakterizován výběrným způsobem hospodaření, s jednotlivým výskytem stromů všech věků v celém horizontálním i vertikálním prostoru. Tím se výrazně odlišuje od jedno- nebo několikaetážových lesů, má však určité podobné znaky s lesem, který je výsledkem skupinovitě clonného způsobu hospodaření (Femelwald, pro který nemáme odborný český termín). Je to les s četnými "světelnými šachtami", v nichž se rozvíjejí skupiny či hloučky přirozené obnovy. Ty mají zpravidla v pohledu tvar kužele, s nejstaršími a nejvyššími jedinci uprostřed těchto "šachet", od nichž se zcela nepravidelně šíří do stran náletoví jedinci mladší a nižší. V určitém období mohou však být částí porostu bez nastupující generace lesa (viz obr. 1).
Ze všech našich definic hospodářských způsobů je zřejmé, že způsob hospodaření, označovaný v němčině jako "Femelschlagbetrieb" se u nás řadí většinou spolu s clonným způsobem do podrostního způsobu hospodaření, i když je mezi oběma způsoby významný rozdíl. Není to pouze v charakteru clonné seče ve fázi obnovy, ale zejména v celkovém charakteru porostů a v odlišném způsobu jejich obhospodařování. V menší míře lze předpokládat, že se tento hospodářský způsob u nás ztotožňuje se skupinovým způsobem výběrným. Přispívají k tomu pravděpodobně definice skupinovitě výběrného lesa, např. v Naučném slovníku lesnickém (II. 1959 - pod heslem Les), kde se uvádí, že "les skupinovitě výběrný se vyznačuje proti jednotlivě výběrnému lesu kratší obnovní dobou, průměrně 40-60 let. Těžba se děje výběrem jednoho nebo několika stromů, avšak východiska obnovy, takto vzniklá, se záměrně rozšiřují excentrickým ústupem stěn až do velikosti porostní skupiny." Velikost porostní skupiny zde bohužel není definována. Z této definice vyplývá, že skupinovitě výběrný les má již určité charakteristické znaky pasečného lesa - obnova není nepřetržitá, skupiny se rozšiřují, určité části porostu jsou bez obnovy apod.
Proto také H. Mayer (1977) konstatuje, že v první čtvrtině 20. století se ve Švýcarsku zpravidla ještě nerozlišoval skupinovitě clonný (pasečný) způsob hospodaření (Femelschlagbetrieb) od skupinovitě výběrného hospodářství (Plenterbetrieb). Teprve po r. 1925 se začal skupinovitě clonný pasečný způsob ve Švýcarsku zřetelně odlišovat od hospodářského způsobu výběrného a hlavně zásluhou Leibundgutovou byl zařazen jako samostatný hospodářský způsob. Tato okolnost nebyla u nás dostatečně vzata na vědomí, a proto zde přežívá přesvědčení, že ve Švýcarsku převažují výběrné lesy. Pravdou však je, že Švýcaři sami odhadují podíl výběrných lesů pouze na 7-10 %, zatímco převládajícím způsobem hospodaření je způsob pasečný, skupinovitě clonný (Femelschlag).
K lepšímu pochopení pasečného skupinovitě clonného způsobu hospodaření může posloužit obr. 2 (podle H. Mayera 1977), kde jsou zakresleny dva porostní profily a) ve věku porostu 75 let, b) ve věku 100 let. Je z nich zřejmé, že k těžbě zde dochází jednotlivým výběrem, tedy výběrovou sečí, při které vznikají v porostech různě husté skupiny, s různou dobou nástupu obnovy lesa. Tím dochází i k dočasné integraci výchovných a obnovních zásahů v jednom porostu a k postupnému vytváření výrazně nestejnověkých, strukturovaných porostů. Přesto však je zřejmé (zejména z prvního, mladšího porostu), že nejde o výběrný les, poněvadž je zde zřetelně etážovité uspořádání porostů s chybějící střední věkovou vrstvou.
Budiž mi k tomuto bodu dovoleno ocitovat špičkového znalce výběrných lesů - Ammona (1944), který k rozlišování pasečného lesa se skupinovitě clonným obnovním postupem (Femelschlag) a lesa výběrného (Plenterwald) konstatuje: "Ve zmlazovacích třídách pasečného lesa se skupinovitě clonnou obnovou je možno příležitostně najít části lesa, které se natolik podobají lesu výběrnému, že by bylo možno je celkem organicky do výběrného lesa začlenit. O výběrném lese tu však není možno hovořit, poněvadž výběrný charakter je pouze přechodný a dalším typicky pasečným postupem se opět ztratí. Na druhé straně se v komplexu výběrného lesa zase najdou porostní části, pocházející ještě z dřívějšího odlišného způsobu hospodaření, nebo zaviněné přírodními událostmi, které by se samy od sebe hodily do pasečného lesa. Tento odlišný nevýběrný charakter je tu však pouze náhodnou místní výjimkou, která je pro lesního hospodáře nežádoucí. Vývoj proto bude spět dál k výběrnému lesu, takže by bylo chybou nepřiznat této části charakter výběrného lesa." Poněvadž přání je často otcem myšlenky, považují se nezřídka tyto dočasně etážové porosty s věkově značně diferencovanou spodní etáží zcela chybně již za výběrný les. V tomto smyslu chyboval i náš vynikající praktický lesník Konias (1951, 1952) a někteří jeho následov-níci.
LES TRVALE
TVOŘIVÝ Největší terminologický zmatek však v severním Německu vyvolal svými nepřesnými formulacemi Möller (1920, 1921, 1922), otec ideálu lesa trvale tvořivého (Dauerwald), který zde byl ztotožňován s lesem výběrným. Nemohu v předkládaném příspěvku zacházet do podrobností o tomto svérázném způsobu hospodaření, uplatňovaném v borových lesích severního Německa (zejména na hospodářských celcích Bärenthoren a Hohenlübichow), kde nešlo o les výběrný, ale o les pasečný s dlouhou obnovní dobou.
Uvedené terminologické nepřesnosti a zmatky se pokusil překonat Thomasius (1992), který podle skutečnosti pojal les trvale tvořivý mnohem šířeji a definoval jej jako les bezholosečný, v němž rozdílná vývojová stadia, zajišťující trvalost lesního ekosystému, nejsou rozmístěna na základě způsobu hospodaření do prostorově oddělených částí lesa, ale jsou časově i prostorově promísena (vedle sebe nebo nad sebou) v jedné základní hospodářské jednotce (porostu). Les trvale tvořivý je proto systematicky nadřazen lesu výběrnému a Thomasius jej dělí na:
- les trvale tvořivý, složený ze slunných dřevin (vývojová stadia jsou umístěna převážně vedle sebe, mohou však být po určitou dobu v silně prosvětleném starém porostu umístěna i nad sebou),
- les trvale tvořivý, složený ze stinných dřevin (vývojová stadia jsou umístěna převážně nad sebou) = les výběrný.
PŘÍRODU SLEDUJÍCÍ LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
V této souvislosti je třeba se ještě krátce zmínit o tzv. "přírodu sledujícím LH" (naturgemässe Waldwirtschaft), o jehož podstatě a cíli panují u nás dosti mlhavé představy. Jeho základní myšlenky vycházejí z lesa trvale tvořivého (Möller, 1921), jak jej definovali pod novým názvem "přírodu sledující hospodářský les" Krutzsch s Weckem (1935) ve své publikaci o hospodaření v borových lesích Bärenthoren. Podle jejich definice je "přírodu sledující hospodářský les lesem nestejnověkým, smíšeným ze stanovištně vhodných dřevin, v němž jsou jak jednotlivé dřeviny, tak i věkové stupně hloučkovitě až skupinovitě promíseny v lesních porostech; těžba se provádí výlučně výběrem jednotlivých stromů podle zásady 'to nejhorší se těží nejdřív, to lepší zůstává'; obnova lesa se uskutečňuje zásadně přirozeným způsobem."
V podstatě stejným způsobem definuje znovu (o 15 let později) přírodu sledující LH na území NDR Krutzsch (1950). Z politických důvodů (odlišení od hospodaření ve Spolkové republice Německo) se v NDR po roce 1950 opouští termín přírodu sledující LH a přechází se k označování tohoto způsobu hospodaření jako pěstování porostní zásoby či péče o porostní zásobu. Tento termín péče o porostní zásobu - ve smyslu trvale uskutečňovaného selektivního výběru (tedy nejen ve výchově porostů, ale i v obnovní těžbě) zavedl do lesnické terminologie Rubner (1936). V tomto duchu byl nový směr pěstování lesů (podle Rubnera) do praxe zaváděn i u nás (na Schwarzenberském majetku v jižních Čechách).
K výraznému oživení myšlenek přírodu sledujícího LH došlo krátce po 2. světové válce, kdy byly zejména německé lesy a LH krutě postiženy válečnými událostmi, vysokými přetěžbami (během války i po válce), řadou hmyzích kalamit apod. V roce 1950 se ustavilo Pracovní společenství pro přírodu sledující LH, které si v zakládacím provolání stanovilo za cíl "nahradit převážně stejnověké, málo diferencované, většinou labilní monokultury nově koncipovanými lesy se sníženými riziky hospodaření, stupňovitě uspořádanými, nestejnověkými, složenými ze stanovištně vhodných dřevin. Plošný způsob těžeb s holosečemi a krátkodobými obnovními postupy je třeba převést na péči a těžbu jednotlivých stromů, tak aby v časově pokud možno dlouhých obdobích byl vypěstován následný porost pod clonou předchozí generace lesa, která by se současně využívala ke zvýšené produkci tlustého a vysoce hodnotného dřeva. Současně je třeba dbát, aby s touto vysokou, trvalou, bezporuchovou, ne technicky ale biologicky automatizovanou produkcí cenného dřeva byla optimálně chráněna a dlouhodobě na vysoké produkční úrovni zachovávána vlastní základna produkce - lesní půda. Tento způsob hospodaření se jeví také jako nejvhodnější pro trvalé zachování četných ochranných a rekreačních funkcí lesa".
Chtěl bych zvlášť zdůraznit poprvé jasně formulovanou myšlenku biologické automatizace hospodářských opatření, kterou lze docílit přiblížením hospodaření přírodním procesům, podle zásady nechat více působit vnitřní síly a zdroje. Vyspělé LH, založené na poznání podstaty a vlastností lesního ekosystému, nevynakládá živou práci a finanční prostředky na to, co může vykonávat sama příroda. Tato biologická automatizace se projevuje v několika úsecích lesnické činnosti, zejména: péčí o úrodnost půdy (omezením ztráty živin, trvalým porostním krytem) přirozenou obnovou lesa; zvýšením podílu přirozeného odumírání mladých stromků (autoredukce), působením dlouhodobého zástinu, který umožňuje do značné míry snížit výchovné zásahy v nejmladších porostech; podporu samočištění kmenů od větví (taktéž zástinem); ponechání likvidace klestu po těžbě přírodním procesům. Poněvadž se jedná o výrazné omezení nákladných druhů práce, kryje se zde ekologický aspekt s hlediskem ekonomickým.
V praxi spojovala toto pracovní společenství pouze základní myšlenka odporu vůči holosečím a pasečnému lesu věkových tříd a dále společný obnovní cíl - hospodaření podle vzoru přírody. V detailech praktického uplatňování těchto obecných zásad však byly mezi jeho členy značné rozdíly, zejména pokud šlo o zachovávání určitého prostorového pořádku v lese (v zájmu bezeškodného kácení a vyklizování dřeva) a o konečný cíl hospodaření - zda jím je či není výběrný les. V. Ow (1951) zdůrazňuje, že "přírodu sledující lesní hospodářství neznamená samozřejmě žádný návrat k přírodnímu lesu nebo dokonce k pralesu, jak se to často chápe; toto hospodářství také rozhodně nechce přecházet do výběrného lesa." Naproti tomu Dan-necker (1951) nechce nijak bránit tomu, aby při péči o porostní zásobu přešel les sám od sebe do výběrného způsobu hospodaření. Proto také tvrdí, že "pojmy jako obmýtní doba, prostorový a časový pořádek obnovy jsou cizí nové škole pěstování lesů". Neuznává také rozdělování těžby dřeva na předmýtní a mýtní, neuznává žádné druhy a stupně probírek; zná pouze jeden způsob pěstební péče o les, uplatňující výběrné principy po celou dobu života stromů a tímto způsobem sleduje zvyšování objemu a kvality produkce.
Základní koncepce Pracovního společenství pro přírodu sledující LH byla postupem doby několikrát upravována, rozšiřována a precizována. Les byl v duchu těchto úprav posuzován komplexně, spolu se svou vnitřní dynamikou jako ekosystém, což odpovídá již modernímu pojetí lesa a současně ochraně přírody. Uplatňování výběrných principů s tendencí trvalosti těžeb v každém jednotlivém porostu vede k dlouhým obnovním dobám a častému ponechávání výstavků v následné generaci lesa. Tento trvalý postup těžeb ve spojení s přirozenou obnovou lesa pod clonou může vést k trvale tvořivému lesu (Dauerwald) nebo k lesu obhospodařovanému skupinovitě clonným způsobem, (Femelschlagwald), který patří k lesu pasečnému.
Ani dosti známé lesy kláštera Schlägl (v Rakousku) nejsou lesy výběrnými, jak zdůrazňuje výslovně Reininger (1991) v exkurzním průvodci. Aplikace principu výběru v lese věkových tříd však umožňuje využívat krok za krokem všechny přednosti přisuzované dosud pouze lesu výběrnému. Intenzivní pěstování lesa tak umožňuje pracovní extenzifikaci. O dosud vzdálený cíl výběrného lesa se zde bezprostředně ani neusiluje; k jeho přibližování však dochází samovolně, jako ke vzniku úplavu (zvířeného proudění za plující lodí) a k jeho postupnému zrodu tak může i dojít v blíže neurčeném časovém horizontu.
PRO SILVA
V poslední době se stále více od původního označení "přírodu sledující LH" přechází k názvu "přírodě blízké (naturnahe) LH", přesto, že původně byl tento název, nevyjadřující dostatečně hospodářskou aktivitu lesníka, odmítán. Mezinárodní organizace "PRO SILVA" vychází v podstatě z činnosti a programu uvedeného Pracovního společenství pro přírodu sledující LH; v německé verzi svých zásad (1996) však se přiklání k názvu "hospodaření přírodě blízkým způsobem". Podle anglické mutace těchto zásad by však bylo správnější i nadále hovořit o "hospodářství sledujícím přírodní procesy (management which follows natural processes)".
To, co bylo vpředu řečeno o vlastním způsobu hospodaření Pracovního společenství pro přírodu sledující LH, platí samozřejmě v plném rozsahu i pro představy o hospodaření organizace PRO SILVA. Není to tedy žádný nový ani jednoznačně definovaný způsob hospodaření, který je charakterizován pouze základní myšlenkou zřeknutí se holosečí a uplatňováním výběrných principů při trvalosti zachování lesního porostu na celé ploše lesa. I když někteří představitelé tohoto hnutí si za těmito základními myšlenkami představují výběrný les, není tento cíl jednoznačně deklarován. Z požadavku na jednotlivou nebo skupinovitou těžbu stromů v dlouhých obnovních dobách lze dedukovat, že většinovou představou je asi pasečný les, obhospodařovaný skupinovitě clonným způsobem, popř. les stojící mezi takovýmto lesem pasečným a lesem výběrným.
FORMY PODROSTNÍHO ZPŮSOBU HOSPODAŘENÍ
Z této podrobné analýzy u nás příliš hrubě a nepřesně pojímaného podrostního hospodářského způsobu a všech jeho jemných forem a modifikací, charakterizovaných použitím clonné a výběrové seče, vyplývá, že tento hospodářský způsob je nutno rozdělit nejméně na dva (na dvě formy hospodářského způsobu), a to:
- formu clonnou, zpravidla velkoplošnou (v pojetí Heyerově), rovnoměrně, v několika málo fázích (2-4) prosvětlující porosty; výsledkem hospodaření jsou porosty buď stejnověké, nebo jen s málo nestejnověkým uspořádáním ve velkých porostních skupinách,
- formu skupinovitě clonnou (či výběrovou), při které se skupinovitě clonnou (výběrovou) sečí v dlouhé době obnovní důsledně uplatňuje kvalitativní jednotlivý výběr stromů k těžbě; výsledkem jsou výrazně nestejnověké, nepravidelně uspořádané následné porosty, blížící se v obnovní fázi výběrnému lesu (zejména skupinovitě výběrnému).
Pokračování příště