JAN VRBA, BÁSNÍK LESA, STROMŮ A ZVĚŘE
PhDr. Jiří Uhlíř, emeritní profesor SLŠ Trutnov a řádný člen Obce spisovatelů
Jan Vrba, český prozaik, autor přírodních próz, vytvořil úctyhodné literární dílo. Sebrané spisy u J. Otty a J. Mazáče v letech 1925-1948 obsáhly 76 svazků. Do dnešních dnů počet edicí a reedicí tvoří knihovnu o více než stu svazků básní, přírodních povídek, románů a črt, lesnických a mysliveckých románů, historických próz, studií a memoárů.
Rozsáhlé dílo, které nebylo dosud kriticky zhodnoceno. Proč? Je to jen extenze díla, jež odrazuje literární historiky od napsání monografické studie o tak složité a svérázné osobnosti, jakou byl Jan Vrba, spisovatel, lesník a myslivec? Anebo je to sporná umělecká kvalita některých Vrbových literárních děl, o nichž uznávaný kritik F. X. Šalda (1867-1937) vyslovil nepříliš lichotivý soud: “Ale toto bezmezné a soustavné jazykové lajdáctví je zřejmě ukazatelem chvatu, s kterým látá - píše se nemůže říci - Vrba své papírové zboží. I tento rys je zde nepříznačný; on teprve dokresluje tento žalostný typ. Takový literární velkoprůmyslník a velepsavec buď neumí česky, nebo nemá dost času, aby mohl po sobě přečíst větu.” (Šaldův zápisník, 8, 1935/1936, str. 143.) Jak je zřejmé z těchto kritických slov, velké nebezpečí pro Vrbu skrývala literární nadprodukce. Na vědeckou analýzu Vrbova mnohostranného literárního díla si budeme muset ještě počkat. Přihlédneme k závěrům studií dr. Sylvy Bartůškové, CSc., z Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně, zejména z jejích studií v časopise Česká literatura (ČL) Jan Vrba a jeho beletrie o přírodě, ČL (Praha), 18, 1970, č. 5/6, s. 465 - 474 (souhrn něm.) a Česká přírodní beletrie dvacátých let, ČL, 22, 1974, č. 1, s. 66-74, souhrn. něm. A použiji své starší studie Jan Vrba - básník lesa a zvěře, Lesnická práce, 48, 1969, č. 7 (Významná lesnická výročí v roce 1969) a LP 48, 1969, č. 9/10, s. 540-546. Významným pramenem pro pochopení umělcova díla jsou jeho autobiografické prózy Kvetoucí hloží (1935, 2 svazky), Bludiště (1937, 2 svazky), Očistec (v časopise Zvon, ročník 39, 1938/39), dále Požehnaný den (1940) a event. Chodský černý týden (1947) a Chodský bílý týden (1947).
ŽIVOTOPIS
Jan Vrba se narodil 10. 7. 1889 v rodině klenečského učitele o dvacet let později než jeho slavný krajan a příbuzný Jindřich Šimon Baar (1869-1925), katolický kněz a spisovatel. Gymnasium v Domažlicích nedokončil a pokračoval ve studiích na české lesnické škole v Jemnici na Moravě (1908-1909) a na Vysoké škole zemědělské ve Vídni (1910-1914). Tam pracoval již jako žurnalista a přispíval do časopisů J. V. Rozmary. Na vídeňské “bodenkulturce” měl na něho největší vliv - jak prozrazuje v románu Bludiště - profesor botaniky Wilhelm. Po návratu byl v letech 1911-12 asistentem hájenských kursů v Berouně a pak střídavě žil ve Vídni a Domažlicích. První světová válka ho zastihla na Lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou, kam po zproštění vojenské služby se zase vrátil. V letech 1917-19 vyučoval přírodopisu, myslivosti a lesní ochraně na moravské lesnické škole v Jemnici, kde mu na památku v roce 1969 odhalili pamětní desku s reliéfem portrétu hlavy a nápisem: “V této škole v roce 1908-1909 studoval a v letech 1917-1919 jako učitel působil spisovatel a básník JAN VRBA.” Od roku 1919, rok předtím se oženil, žil až do své smrti 28. 5. 1961 v Domažlicích, kde také napsal většinu svých děl. V letech 1920-23 působil jako redaktor plzeňského literárního listu Prameny.
DÍLO
Vrbovo literární dílo (76 svazků) lze rozdělit na prózy o přírodě, o nichž pojednáme podrobněji. Je autorem venkovských a historických románů, čerpaných ponejvíce z chodského prostředí (Dolina, 1917, Boží mlýny, 1919, Jan Martin Šanda, 1919, Chodské rebelie, 1923 - 26, 3 sv., Soumrak Hadlasuc rodu, 1929, 3 sv.). Uplatnil se i jako básník (Radostné zaslíbení, 1914, V polední stráni, 1921). Psal také práce odborné a vzpomínkové (Chodsko pod Haltravou, 1924, Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti, 1932, Jan Herben, 1937) a knihy pro mládež (Zlatý klíček, 1932, Ptačí svět, 1956).
Vrbovy prózy o přírodě lze tematicky rozčlenit do čtyř okruhů:
- prózy zobrazující rostlinnou říši (Les, Borovice, Mniška),
- romány zvířecí (Bažantnice, novela Srnčí milování ze souboru Dražinovská hora),
- kratší prózy podávající obraz drobných příhod z lovu, z pozorování živočichů, nálad a reflexí vyvolaných přírodními jevy; tato zobrazovací metoda tvoří základ Vrbova díla, tak napsal (s různým úspěchem) celou řadu prací (Kniha z přírody, Dražinovská hora, Vysoký sníh, Myslivcův rok, Z mého herbáře, Ptačí svět),
- konečně ve zbývajících knihách (Toulky lesem i polem, Dílo věčnosti, Požehnaný den) se mu příroda stala kulisou vlastní osoby, rodiny, okruhu svých známých (S. Bartůšková, 1970). Nejlepší díla napsal ve 20. letech, resp. do roku 1929. Později sklouzl k neuměleckosti, vnějškovosti a literární nadprodukci a umělecké nekvalitě. Troufám si říci až ke kýčovitosti červené knihovny (např. Madlenka z Pece); s důrazem na erotičnost a sexualitu.
V románech uplatňoval často sensualismus, lyrismus a personifikaci (zosobňování), respektive metody tropu antropomorfizace, což znamená, že připisuje neživým předmětům, popř. zvířatům, rostlinám nebo abstraktům specificky lidské city, myšlení nebo řeč (např. Borovice, Bažantnice).
V závěru stručně uvedeme přehled - soupis Vrbových próz o přírodě: Les (1914), Kniha z přírody (1920), Bažantnice a jiné obrázky z přírody (1922), Dražinovská hora (1923), Vysoký sníh, Chromá liška a jiné příhody (1925), Borovice (1925), Toulky lesem i polem (1927) a Mniška (1929), jež patří k tomu nejlepšímu z Vrbových próz o přírodě. Ale i další díla stojí za čtenářskou pozornost: Tajemný svět (1934), Dílo věčnosti (1935), Boží lichva (1939), Požehnaný den (1940), Myslivcův rok (II. Léto, III. Podzim 1942; I. Jaro, IV. Zima 1946), Toulky přírodou (Výbor z díla 1955), Ptačí svět (1956), Z mého herbáře (1961).
I přes naše kritické výhrady k některým pokleslým dílům Vrbovým, nelze upřít, že mnohá Vrbova díla o přírodě nacházejí stále nové čtenáře a obdivovatele, neboť Vrbovy prózy v tom nejlepším přinášejí okouzlení z věčně kolotajícího života v přírodě, jsou zdrojem i touhy radovat se z minulosti a krásy české přírody, lesa i jeho obyvatel.
PhDr. Jiří Uhlíř, emeritní profesor SLŠ Trutnov a řádný člen Obce spisovatelů