MAPOVÁNÍ ANTROPICKY ZMĚNĚNÝCH STANOVIŠŤ
V oblasti Severních Čech se typologové proti jiným oblastem ve zvýšené míře potýkají s potřebou mapovat antropicky změněná stanoviště a odlišit je od stanovišť lidskou činností více méně neovlivněných.
V minulosti byla obecně mapována degradační stadia lesních typů, která vznikala opakovaným hrabáním steliva, což se projevovalo zhoršenými půdními vlastnostmi a následně i zhoršeným růstem (sníženou bonitou) dřevin. Tyto lokality byly značeny příslušným symbolem lesního typu s indexem “d” (například: 0K4d - Kyselý dubobukový bor na výrazných podzolech - degradační stadium).
MECHANICKY DEGRADOVANÉ PŮDY
V oblasti Krušných hor došlo vlivem buldozerové přípravy půdy, při níž byla stržena humusová vrstva a v různé míře i svrchní minerální půda, k mechanické degradaci půd na těchto plochách. V rámci revize typologického mapování při zpracování oblastního plánu rozvoje lesů (OPRL) byly tyto lokality vylišeny při venkovním šetření za využití leteckých snímků. Mají zpravidla tvar geometricky jednoduchých polí, která přesahují hranice lesních typů. Osvědčilo se v typologické mapě tyto lokality značit červeným tečkovaným rastrem a v textové části symbolem příslušného lesního typu s indexem “d” (např. 7K3d - Kyselá buková smrčina třtinová - degradační stadium). Takto poškozené lesní půdy jsou v “Klasifikačním systému lesních půd” (ÚHÚL 1993) značeny jako antropogenní forma příslušného půdního typu (např. antropogenní forma kambizemě - KMX). Považujeme za důležité tyto plochy podchytit, z časových důvodů jsme nerozlišovali míru tohoto poškození, koneckonců je tato záležitost v pohybu, půdní poměry těchto ploch je možné ještě rozhrnutím valů, nebo biologickou meliorací zlepšit.
CHEMICKY DEGRADOVANÉ PŮDY
V oblasti severních pohraničních hor došlo v různé míře i k chemické degradaci půd vlivem kontaminace imisemi. Intenzita této kontaminace se plynule mění z vysokých hodnot do nižších. Vymezení hranice chemicky degradovaných půd je tedy evidentně věcí dohody. Při zpracování OPRL pro Krušné hory jsme za chemicky degradovaná stanoviště (imisní degradační stadia) považovali vylišená pásma ohrožení imisemi A a B a hranici tohoto území tvoří hranice mezi pásmem B a C. I když jsme si vědomi možných námitek, doporučujeme toto vymezení používat i proto, že v pásmech A a B došlo k souvislému odlesnění a to se projevilo zhoršením mezo- a mikroklimatických podmínek. V typologické mapě je toto území ohraničeno silnější červenofialovou čárou (Technicolor 8) a uvnitř písmenem “i”. Příslušné lesní typy jsou v textové části značeny s indexem “i” (např. 7K3i - Kyselá buková smrčina třtinová - imisní degradační stadium).
REKULTIVOVANÉ ANTROZEMĚ
Třetím okruhem mapování antropicky změněných stanovišť je typologické mapování lesnicky rekultivovaných antrozemí (výsypky, zemníky), litozemí a regozemí antropogenních (zarostlé lomy a odvaly). Tato problematika je v lesní oblasti 2 - Podkrušnohorské pánve plošně velmi významná. V Mostecké a Žatecké pánvi bylo podle LHP zpracovaných v letech 1988-1990 cca 750 ha rekultivovaných ploch, v době zpracování OPRL (1998) přibylo dalších cca 850 ha na lesní půdu převedených ploch a další stovky hektarů výsypek jsou lesnicky rekultivovány, ale zatím nejsou převedeny na lesní půdu. Je zřejmé, že se jedná o významnou problematiku i z typologického hlediska.
V případě zemníků a výsypek jsou půdním typem ve smyslu “Klasifikačního systému lesních půd” (ÚHÚL 1993) antrozemě typické. Výchozí půdotvorný substrát jsou miocénní sedimenty, v případě výsypek nadložní vrstvy hnědouhelných slojí. F. Jonáš (1982) tyto materiály - výsypkové půdotvorné substráty (VPS) zařazuje do 5 tříd: I. + II. - spraše, sprašové hlíny, svahoviny, přeplavené hlíny, šedé kaoliniticko-montmorilloniticko-illitické jíly, šedé illiticko-kaoliniticko-montmorillonitické jíly (vhodné pro zemědělskou rekultivaci); III. - šedé, žluté a žlutohnědé jíly bez montmorillonitu, nebo s jeho jen slabým zastoupením a štěrkopísky s písčitou až hlinitopísčitou výplní, nebo štěrkopísky s písčitohlinitou až jílovitohlinitou výplní (vhodné k lesnické rekultivaci); IV. - jíly s uhelnou příměsí a vyšším obsahem síry, porcelanity, písky (vhodné pouze k ozelenění); V. - zeminy k rekultivaci nevhodné (toxické) s vysokým obsahem síry.
ZÁVĚR
Rozdílnou nadmořskou výškou 138 m (Bílina v Ústí n. L.) až 380 m (úpatí Krušných hor v západní části), rozdílnými srážkami 410 mm (Libědice) až 531 mm (Teplice - Trnovany) a rozdílnou průměrnou roční teplotou 7,6 0C (Málkov - Zásada) až 9,0 0C (Ústí n. L.) zasahuje území do dubového (1.), bukodubového (2.) a dubobukového (3.) lesního vegetačního stupně. Výše uvedená variabilita výchozího půdotvorného substrátu, různá intenzita technické rekultivace, členitost terénu (svahy, plošiny, báze svahů, bezodtoké mísy) a rozdílné vlhkostní poměry, nás vedou k potřebě diferencovat tato stanoviště. Nabízí se přiřadit jednotlivým stanovištím odpovídající polohu v ekologické síti: 2K, 2I, 2S, 2C, 2B, 2H, 2D, (1O), 1P, 1Q, 1T a odlišit je od vyvinutých stanovišť společným číslem “0” (např. 2K0). Půdy označujeme jako antrozem s kambizemním, hnědozemním, luvizemním, pelozemním, pseudoglejovým, nebo glejovým vývojem a lesní typy jako iniciální stadia lesních společenstev (např. 2S0 - iniciální stadia svěžích bukových doubrav). Do typu 2H0 - iniciální stadia hlinitých bukových doubrav jsme zahrnuli zemědělsky rekultivované výsypky (převrstvené spraší, nebo ornicí), které byly dodatečně zalesněny. Obdobně značíme např. zalesněné bývalé pískovny a zemníky (1M0, 0K0, 0M0), nebo opuštěné zarostlé lomy (např.2Z0), nebo odvaly (3Y0). V lomech je zpravidla půdním typem litozem antropogenní, na odvalech regozem antropogenní psefitická.