PŘEMNOŽENÍ LÝKOHUBA MATNÉHO
Lýkohub matný (Polygraphus poligraphus L.) patřil vždy mezi tradiční škůdce smrkových porostů, avšak jeho význam byl značně omezený. Koncem minulého roku a v letošním roce se však objevily hned dvě lokality přemnožení tohoto škůdce smrkových porostů, a to jednak v oblasti Českomoravské vrchoviny (Telčsko), jednak v Národním parku Šumava.
V prvním případě jde nepochybně o souvislost s rozsáhlými vrškovými zlomy způsobenými námrazou v letech 1995-1996, v druhém případě může jít o určitou vazbu na kůrovcovou kalamitu, způsobenou lýkožroutem smrkovým. Vzniklou situaci nelze nijak podceňovat, neboť je skutečně velmi vážná, zejména v NP Šumava. Podle předběžných odhadů bylo v oblasti Českomoravské vrchoviny napadeno a v průběhu zimy 1998-1999 zpracováno přibližně 3000 m3 smrkového dřeva. V NP Šumava je objem napadeného dříví jen na LS Modrava zatím odhadnut na 5000 m3. V evidovaném množství jsou uvedeny pouze “nastojato” nalétnuté stromy, přičemž velmi často jde o napadení pro lýkohuba matného netypické. V NP Šumava je silně napadán i těžební odpad (klest, vršky), který, pokud nebude likvidován i preventivně (pálením, štěpkováním), bude nadále zdrojem nových brouků pro napadání stojících smrků.
ROZŠÍŘENÍ A EKOLOGICKÉ NÁROKY
Lýkohub matný je rozšířen ve střední a severní Evropě, dále na východ pak až na Sibiř a do Japonska v rámci areálu rozšíření smrku. Na našem území je rozšířen všude, kde se vyskytuje smrk. Ve středních a vyšších polohách je hojnější, v nižších polohách řídký. Vyvíjí se především na smrku ztepilém, avšak výjimečně se může vyvíjet i na jedli bělokoré nebo borovici lesní. Zpravidla nalétává na stromy středních tlouštěk (výčetní tloušťka cca 20 cm) v přehoustlých porostech. Často se také vyskytuje na pomalu rostoucích smrcích na rašeliništích ve vyšších polohách. Škody jsou výraznější po přísušcích. V NP Šumava v současné době (kdy je možné hovořit o jeho kalamitním stavu) napadá smrky bez ohledu na stáří a naopak nejvíce zpracované hmoty je v silnějších stromech, v porostech starších 60 let.
ZPŮSOB ŽIVOTA, POPIS A DIAGNOSTIKA
Lýkohub matný zpravidla nalétává s oblibou na smrky středního věku, odpovídajících dimenzí, přičemž preferuje smrky s hladkou kůrou. Většinou napadá jednotlivé stromy, ojediněle pak i malé skupinky. Obvykle nevznikají spontánně ohniska a napadené stěny, ale dochází k prořeďování porostů, což bylo typické zejména pro oblast Českomoravské vrchoviny. Slabší stromy obsazuje plně od paty kmene až po vršek, u starších stromů se soustřeďuje pouze na vrcholové partie, pokud není přemnožen. Na Šumavě napadá v současnosti i smrky ve 4. a vyšší věkové třídě, silných dimenzí, které obsazuje s výjimkou prvních dvou metrů, jež jsou napadené dřevokazem čárkovaným, celé.
Jarní rojení nastává na přelomu dubna a května, v závislosti na průběhu počasí a nadmořské výšce se však může protáhnout v horských polohách až do konce května, podobně jako u lýkožrouta smrkového. V červenci dospívají noví brouci, kteří vzápětí zakládají další generaci. Za příznivých podmínek může být v průběhu září založena zejména v nižších polohách ještě další generace. Lýkohub matný přezimuje ve stadiu larvy, kukly nebo brouka.
Dospělý brouk je 2,2-3,0 mm dlouhý, vejčitě oválný. Štít je černý, lesklý, jemně a řídce tečkovaný, se zřetelným kýlem. Krovky jsou šedohnědé, jemně rýhované, jejich záď pravidelně klenutá, bez zoubků. Celé krovky jsou pokryty podlouhlými, světlými, drobnými šupinkami, které dávají tělu hedvábný lesk, takže je zakryto vlastní zabarvení krovek.
Požerek lýkohuba matného je charakteristický tím, že po stržení kůry jsou v lýku, popřípadě i na běli patrné jen části matečných a larválních chodeb, které probíhají z větší části uvnitř kůry. Požerek se skládá z 2-5 matečných chodeb, které jsou zpravidla 2-6 cm dlouhé a 1,2-1,5 mm široké. Většinou jsou uspořádány vodorovně, příčně hvězdicovitě. Larvální chodby jsou krátké. V praxi je tento druh často zaměňován za lýkohuba obecného (Hylurgops palliatus Gyll.), který se liší jednak celkovým jasným rezavohnědým zbarvením a lesklým povrchem těla (bez hedvábného lesku). Jasným odlišujícím znakem je i přední okraj krovek. Lýkohub matný ho má jemně zoubkovaný, zatímco l. obecný hladký. Navíc tento druh nalétává na odumřelé smrky se zavlhlým lýkem, případně i na odumírající, jestliže splňují podmínku zamokření lýka.
Napadení se pozná, podobně jako u lýkožrouta smrkového, barevnými změnami jehličí, které se však projevují až krátce před jeho výletem. V horských polohách je změna barvy patrná již koncem dubna. Závrtové otvory jsou menší než u l. smrkového, avšak při silnějším napadení by neměly uniknout pozornosti. Rovněž je možné nalézt drtinky u paty kmene. Na stromech obyčejně zůstává veškerá kůra i po výletu. V případě napadení silných stromů bývá napadán často pouze vršek; pak lze pozorovat pouze rezavění jehličí v části koruny. V kalamitním stavu je schopen obsadit celý strom a běžná jsou i ohniska žíru, kde se vyskytuje i několik desítek stromů. Společně s lýkohubem matným se často vyskytují i smoláci Pissodes harcyniae Herbst a Pissodes scabricollis Mill. Následně na napadené stromy nalétává také dřevokaz čárkovaný (Trypodendron lineatum Ol.).
OBRANNÁ OPATŘENÍ
Základem zastavení dalšího nárůstu přemnožení jsou účinná preventivní opatření. Je bezpodmínečně nutné včas zpracovávat a asanovat vrškové zlomy a zbytky po těžbě, zejména v probírkových porostech. Dále se musí důsledně likvidovat klest, čerstvý i z loňského roku, a to buď pálením nebo štěpkováním. Nejvíce nebezpečný je klest, který zůstává na hromadách. Základní metodou přímé obrany je jako u všech kůrovců důsledné vyhledávání napadených stromů a jejich následná asanace. Z asanačních metod připadá do úvahy jednak chemická asanace, jednak odkorňování. Při chemické asanaci můžeme použít podle platného “Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa 1999” stejné přípravky ve stejných koncentracích a dávkách jako proti l. smrkovému, přičemž platí i podobné zásady.
V případě použití odkorňování se jeví jako účelné pálení kůry, a to proto, že larvální chodby probíhají převážně v kůře, takže by došlo často k dokončení vývoje. Výhodou je, že při ručním loupání je možno s kůrou před spálením snadno manipulovat při minimálním nebezpečí, že dospělci z kůry vypadají. V současné době jsou v NP Šumava testovány i další metody asanace. Jde jednak o motorové odkorňování pomocí speciálního adaptéru na motorové pily, kdy dochází k rozsekání kůry na malé kousky, které velmi rychle vyschnou, takže pokud jsou v kůře larvy, měly by zaschnout. Otázkou zůstává účinnost této metody na dospělce, kde by se mohla projevit pouze mechanická účinnost odkorňování (vlastní rozdrcení vylíhlých brouků). Tato metoda je vysoce účinná na lýkožrouta smrkového, který je podstatně větší než lýkohub matný. Druhou metodou, která by měla sloužit zejména k asanaci nehroubí, je štěpkování. Zbývající klest, zejména z minulého roku, může totiž hrát významnou roli. V tomto klestu může dojít k vývoji až 25 % populace lýkohuba matného z celého stromu. Také zde bude významná velikost štěpky a současně možnost mechanického hubení a v závislosti na tom i rychlost zasychání, obdobně jako v předchozím případě. O použitelnosti těchto metod bude podána lesnické veřejnosti v nejkratším možném termínu informace.
Využití lapáků je možné, avšak k jejich napadání nedochází v takovém měřítku jako u l. smrkového. Použití feromonových lapačů dosud není možné, neboť feromony tohoto druhu nebyly pravděpodobně dosud plně identifikovány; jsou známy pouze jednotlivé látky, které však neposkytují v terénu dobré výsledky Nalezení jedinců tohoto druhu v lapačích na l. smrkového, a to někdy i ve stovkách kusů, je pouze náhodné a dokumentuje vysokou populační hustotu tohoto škůdce na dané lokalitě. Z tohoto důvodu zatím nelze použít ani otrávené lapáky, neboť bez navnazení feromony jsou neúčinné (není zabezpečen hromadný nálet na otrávený lapák, způsobený agregačním feromonem).