ZPŮSOBY HOSPODAŘENÍ VE VYSOKOKMENNÉM LESE - III.
HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB HOLOSEČNÝ
I když varianty holosečné obnovy nejsou tak bohaté jako obnovy neholosečné, je nutno v každém případě vydělit formu velkoplošnou a maloplošnou, jak tomu bylo v Návrhu klasifikace hospodářských způsobů (Kolektiv OLH-ČSAZ 1979). Kritériem pro rozdělení těchto dvou forem holosečného hospodářství by měla být ekologická hlediska.
Maloplošná holoseč by neměla být větší, než kam sahá významný boční vliv obnovovaného porostu. Tomuto požadavku v zásadě odpovídá ustanovení našeho lesního zákona o maximální velikosti holoseče (§ 31, odst. 2). Kromě plošného kritéria (1 ha) je zde uplatněno i zmíněné ekologické hledisko na maximální šířku holoseče - na exponovaných stanovištích (hospodářských souborech) na průměrnou výšku obnovovaného porostu a na ostatních stanovištích na dvojnásobek průměrné výšky. Takováto holoseč může být považována za maloplošnou. Všechny větší holoseče (výjimky z ustanovení zákona) jsou pak velkoplošnými holosečemi. Nikde v lesním zákoně (ani v komentáři) není uvedeno, která stanoviště (hospodářské soubory) se pro tento účel považují za exponovaná. V přehledu hospodářských souborů (vyhláška MZe č. 83/1996, o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů) jsou jako exponovaná stanoviště označena stanoviště HS, jejichž číselné označení má na druhém místě jedničku, tedy HS 21, 31, 41, 51 a 71; u lesů zvláštního určení pak HS, které mají na druhém místě číselného označení nulu.
V Hospodářských doporučeních podle hospodářských souborů a podsouborů, která vydalo MZe (1997) je mezi ekologické řady nově zařazena i řada exponovaná, zahrnující půdní kategorie N, F, A, C, což není přesně totéž, co HS 21, 31, 41, 51 a 71. Tento nesoulad je třeba vyjasnit.
Specifickým případem holosečného hospodářského způsobu je maloplošná hloučkovitá a skupinkovitá obnova, známá zejména jako obnova kotlíková. V Lesnickém naučném slovníku (II 1995) je tato seč a obnova označena jako skupinová. Tento maloplošný holosečný obnovní prvek (zpravidla kruhového nebo eliptického tvaru) je obklopen ze všech stran obnovovaným porostem a vytváří tak pro následnou porostní generaci jedinečně širokou škálu ekologických podmínek, výhodných zejména na sušších stanovištích. Důležité přitom je, jak velkou plochu zaujímá tento obnovní prvek. Mluvíme-li o skupině, máme zpravidla na mysli plochu 0,10-0,20 ha (Oborová norma 48 0002 Pěstování lesů. Názvy a definice, 1990), menší plochu představuje skupinka (0,03-0,10 ha) a ještě menší plochu hlouček (pod 0,03 ha).
Volí-li se kruhový kotlík o průměru rovném střední výšce stromů, znamená to při střední výšce 20 m velikost kotlíku 314 m2, při střední výšce 25 m plochu 491 m2, při střední výšce 30 m plochu 707 m2 a při střední výšce 35 m plochu 962 m2, tedy vesměs plochy skupinky. Teprve kotlíky o větším průměru by dosahovaly plochu skupiny s charakterem holé seče. Uvedené plochy kotlíků skupinkovitého charakteru představují v plně zakmeněném porostu mýtního věku asi 30 stromů k těžbě. Poněvadž však mýtně zralé porosty nemívají zpravidla plné zakmenění a kotlíky se navíc zakládají většinou v přirozeně prořídlých místech, může se jednat ve většině případů o těžbu 20-25 stromů. Takováto těžba rozhodně nemá charakter holé seče, a proto by i tento způsob hospodaření měl být vyčleněn z holosečné formy hospodářského způsobu a zařazen do skupiny forem neholosečných (podrostních), s jasně formulovaným omezením na výchozí velikost kotlíku o průměru rovném střední výšce porostu. Na podporu tohoto návrhu uvádím, že má analogii i v zahraničí - v Rakousku se těžební zásahy na ploše do 500 m2 počítají k neholosečným (Schieler-Schadauer 1993).
HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB NÁSEČNÝ
I k tomuto hospodářskému způsobu, resp. formě, a k tomu jak je u nás chápána, je nutno uvést vážnou výhradu. V citované již vyhlášce MLVH č. 13/1978 i v Lesnickém naučném slovníku (1995) je tato forma hospodaření definována zcela nedostatečně pouze šířkou a velikostí seče, aniž by byl určen způsob seče. Podle definice ve vyhlášce MZe č. 83/1996 je zřejmé, že se jedná o holosečnou obnovu, která je omezena pouze šířkou holé seče (nepřekročí průměrnou výšku těženého porostu) a fakultativním dovětkem: popř. i pod ochranou mateřského porostu. Bez tohoto nepovinného dovětku však jde zcela jasně o holosečnou formu hospodaření. Podle všech zahraničních definic se násečný způsob hospodaření (Saumschlagbetrieb) realizuje od okraje porostu ve dvou pruzích, z nichž první je holosečný a druhý ve směru postupu obnovy clonný. Charakteristický je přitom vznik dvou okrajů - vnějšího (holá seč) a vnitřního (clonná seč). U nás pouze Korpeľ a kol. (1991) konstatuje, že násečná obnova spojuje clonné a holosečné postavení na dvou částech obnovní zóny - vnější a vnitřní (viz obr. 1). Bohužel i zmíněný Návrh klasifikace hospodářských způsobů (Kolektiv OLH-ČSAZ 1979) pod tlakem praxe připojil ke správné definici násečné formy hospodaření nesprávný dovětek, že “z praktických důvodů se k této formě počítá i modifikace, při které se obnova realizuje pouze na vnější obrubě”. Je třeba i oficiální definici (ve vyhlášce MZe) zpřesnit ve smyslu mezinárodně uznávaného pojetí.
Připomínku je nutno vyslovit i k terminologii této hospodářské formy, která není zcela jednotná a přispívá tak i k chybnému pojetí obnovního postupu. Bylo by jistě vhodné, aby označení hospodářského způsobu (či jeho formy) bylo ve shodě s označením obnovního postupu a obnovní seče, např. holosečná forma hospodářského způsobu - holosečná obnova - holá seč, nebo clonná forma - clonná obnova - clonná seč apod. Poněvadž u násečné formy hospodářského způsobu se jeví jako jazykově nevhodná vazba násečná seč, používají se pro tento způsob seče jiné (poněkud zavádějící) termíny, např. okrajová seč (a podle toho i okrajová obnova, i když násečná obnova by bylo zcela správné). Takto (jako okrajovou) označuje obnovu a odpovídající seč Korpeľ a kol. (1990), přičemž ze schematického nákresu je zřejmé, že jde o násečnou obnovu (s vnějším a vnitřním okrajem). Přitom však prakticky stejný obnovní postup u Wagnera se zde označuje jako clonno-okrajový rub, což je již bližší charakteru obnovy, vyplývá však i z tohoto termínu, že okrajová seč (rub) je chápána pouze jako seč holá. Kantor (Lesnický naučný slovník II. 1995) definuje okrajovou seč jako “jednu ze tří základních obnovních sečí (společně se sečí holou a sečí clonnou). Nový porost vzniká... jak směrem do nitra mateřského porostu, tak směrem na odmýcenou holou plochu. U seče okrajové se rozlišuje okraj vnější a okraj vnitřní. Vnější okraj je holý pruh podél porostní stěny,...na který navazuje procloněný pruh mateřského porostu - vnitřní okraj.” Tedy perfektní definice násečného způsobu hospodaření jako definice seče okrajové.
Je třeba si také uvědomit, že ani termín “násek”, od kterého je odvozeno adjektivum “násečný”, není pro tuto formu hospodaření zcela výstižný. Jako úzkou paseku, od níž pak postupuje pasečení v mýtním směru, definuje násek Naučný slovník lesnický II. (ČSAZV 1959). Upozorňuje přitom také, že násek má často funkci odluky (ve smrkových porostech). Uvedená již oborová norma 48 0002 (1990) definuje násek jako vytěžený pruh nebo klín, od kterého postupuje další těžba. Je zřejmé, že i v tomto pojetí je násek pouze holá seč (vnější okraj) a chybí zde druhá část náseku (prosvětlený vnitřní okraj). Tuto definici z ON 48 0002 přejímá v plném znění i Základní lesnické názvosloví (VÚLHM 1992). Velice podobně, ale jednoznačněji definuje násek Kantor (Lesnický naučný slovník I. 1994): “Násek je obnovní prvek holosečného charakteru, jehož šířka nepřesahuje střední výšku mýceného porostu”. Lze se ještě divit shora uvedené chybné definici násečného hospodářského způsobu ve vyhlášce MZe č. 83/1996?
V souvislosti s násečnou formou hospodaření (konkrétně u Wagnerova obnovního postupu) se setkáváme v češtině i s termínem obrubná seč a obrubná obnova. Wagner (1923) při tomto obnovním postupu připouštěl pracovat podle místních podmínek clonně, skupinovitě nebo holosečně; zpravidla však spojoval holosečný obnovní prvek s clonným. Polanský a kol. (1955) popisuje tento postup jako “přímočarou obrubu (holou seč) s pruhovitým přípravným pěstebním zásahem v části starého porostu, která s obrubou sousedí”. Jde tedy bezesporu o násečnou formu hospodaření, při které se udržují dvě části obnovované plochy - obruba (holá seč) a vnitřní pruh s clonnou obnovou.
Naproti tomu obrubu jako “maloplošný holosečný obnovní prvek při okrajové obnově” definuje Kantor (Lesnický naučný slovník I., 1994 - heslo obruba porostní). Přitom však tentýž autor definuje v Lesnickém naučném slovníku II. (1995) seč obrubnou jako “starší pojmenování seče okrajové”, tedy seče s prvkem nejen holosečným, ale i clonným.
Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů (MZe 1997) definují pod hospodářským způsobem násečným obrubnou seč jako “skupiny založené uvnitř porostu, které se rozšiřují excentricky několika směry”! Takto definovaná obrubná seč nemá žádnou souvislost s násečným hospodářským způsobem. Hospodářská doporučení uvádějí pod násečným hospodářským způsobem ještě seč odrubnou s vysvětlením, že “přímočará, zvlněná nebo stupňovitá porostní stěna se odsouvá jednosměrně”.
Návrh klasifikace hospodářských způsobů (Kolektiv OLH - ČSAZ 1979) rozlišuje při násečné formě pasečného hospodářského způsobu a) obrubu vnější, tj. holou část obnovní plochy, a b) obrubu vnitřní, tj. zacloněnou část obnovní plochy. Vyjdeme-li z tohoto pojetí, pak se ukazuje jako nejvhodnější přejít od termínu násečná forma hospodaření k poněkud sice zastaralému, ale výstižnějšímu termínu obrubná forma. Znamená to nahradit všechny kontroverzní termíny, související s touto formou hospodaření (násečný, okrajový, clonno-okrajový apod.) jediným termínem obrubný.
Termínu násek doporučuji ponechat jeho původní (a shora uvedený) úzký holosečný charakter. Násečná forma obnovy pak bude představovat holosečnou obnovu maloplošnou na exponovaných stanovištích, tj. do šířky holé seče rovné průměrné výšce těženého porostu. Zákonem povolenou holosečnou obnovu na ostatních stanovištích (o šířce rovné dvojnásobku průměrné výšky porostu) doporučuji označovat jako pruhovou, popř. pokud bude provedena od okraje, jako obnovu okrajovou.
HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB VÝBĚRNÝ
Základní princip výběrného hospodaření a výběrného lesa jsem uvedl již v souvislosti s hospodářským způsobem podrostním, který bylo nutno v jeho nejjemnější formě - skupinovitě clonné (či výběrové) s dlouhou obnovní dobou - odlišit od výběrného způsobu. Tento způsob hospodaření je charakterizován výběrnou těžbou jednotlivých stromů (bez rozlišování charakteru mýtní či předmýtní těžby) na celé porostní ploše v krátkých časových odstupech a postupným vrůstáním stromů spodní a střední porostní vrstvy do těžbou vzniklých mezer mezi korunami horní stromové vrstvy. V ideálním výběrném lese jsou na malé porostní ploše zastoupeny prakticky všechny věkové stupně. Tato absolutní věková diferenciace je základem a příčinou výškové a tloušťkové diferenciace s charakteristickou hyperbolickou křivkou četnosti tlouštěk a výšek. Stromové vrstvy výběrného lesa nelze srovnávat se stromovými třídami pasečného lesa, které při zásadní stejnověkosti stromů jsou dány jednak vlivem geneticky fixovaného vývoje, jednak nahodilými vlivy působícími při tomto vývoji.
Výběrný les představuje nejvyšší formu lesa trvale tvořivého (Thomasius 1992), přičemž podmínkou jeho existence je především vhodná druhová skladba (stinné dřeviny, zejména jedle) a také dobré růstové podmínky (především vysoké množství srážek - nad 1000 mm). V ideálním výběrném lese prakticky neměnný stav všech porostů znamená, že se udržuje trvalá rovnováha v lese zastoupených tloušťkových tříd, jak co do počtu stromů, tak i co do objemu. Znamená to, že z každé tloušťkové třídy odpadne za určitou časovou periodu stejné množství stromů (přirozeným úbytkem, těžbou a přesunem do vyšší třídy), kolik jich přechodem z nižší tloušťkové třídy přibude. Podíly jednotlivých tloušťkových tříd však závisejí na bonitě stanoviště i na cíli a způsobu hospodaření. Jako příklad jsou uvedeny objemové podíly tloušťkových tříd v obr. 2, a to jednak ve skutečném výběrném lese Schapbach (na pokusných plochách 1-3), jednak v modelových představách dvou nejznámějších teoretiků výběrného lesa (Flury 1933, Prodan 1949). Uvedené tloušťkové třídy mají tyto intervaly:
1: 7-15 cm,2: 15-25 cm,
3: 25-37 cm,
4: 37-51 cm,
5: 51-71 cm,
6: nad 71 cm.
Z grafu vyplývá, že maximum objemu připadá většinou na tloušťkovou třídu 5, v menší míře pak na třídu 4; v tomto případě pak třída 6 odpadá. Jak se liší vzhled výběrného lesa při různém podílu tloušťkových tříd a v něm závislé různé cílové tloušťce, dokládají dva profily na obr. 3 (podle Schütze 1981). Horní profil, s menším počtem stromů, ale o větších tloušťkách, znázorňuje typ výběrného lesa s vysokou cílovou tloušťkou (nad 70 cm). Dolní profil, s větším počtem stromů, zobrazuje typ výběrného lesa s nižší cílovou tloušťkou (asi 60 cm). Porovnáním s obrázky v předchozích dílech tohoto článku (LP 5,6/1999) vynikne jasně i rozdíl mezi lesem pasečným, obhospodařovaným skupinovitě clonným způsobem s dlouhou dobou obnovní a ideálním lesem výběrným. Je nutno však přiznat, že tento ideální stav není prakticky nikdy ve výběrných lesích dosažen. Vždy dochází k určitému kolísání porostních zásob i jejich tloušťkové struktury, dochází ke kolísání přírůstu, a proto i výše těžeb. S ohledem na momentální situaci (v lese i na trhu dříví) se v určitých intervalech mění i názory na cílovou tloušťku stromů.
Při výběrném hospodářství se připouští i skupinovitá forma (Leibundgut 1949), přičemž nikde jsem nenalezl údaj o velikosti skupin ve výběrném lese. Jakmile se začne pracovat se skupinami, tj. na určité ploše, velmi těžko se pak odlišuje způsob výběrný od způsobu pasečného, zejména od skupinovitě clonné (či výběrové) formy, jak bylo již vpředu uvedeno. Také věkový rozdíl skupin v dílčích plochách větší než 40 let umožňuje záměnu výběrného lesa za pasečný s dlouhou dobou obnovní (nad 40 let). Výběrný hospodářský les u nás dosud prakticky neexistuje. S ohledem na vzrůstající zájem o tento způsob hospodaření a častá nepochopení jeho základních principů je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost aspoň po teoretické stránce.
ZÁVĚR A NÁVRH NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Provedená analýza hospodářských způsobů a jejich forem dokládá značné nedostatky v definicích těchto způsobů hospodaření a v jejich systému třídění. Považoval bych proto za účelné, aby na základě diskuse odborníků se uskutečnila novelizace příslušného ustanovení o hospodářských způsobech vyhlášky ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a vymezení hospodářských souborů (§ 1, odst. 7, písmeno c). Předpokládám, že novelizace této vyhlášky bude nutná i z důvodů úpravy vymezení hospodářských souborů (včetně úpravy typologických podkladů - příloha č. 2 vyhlášky). Pro tuto odbornou diskusi by jako základ měla sloužit tato předkládaná studie. Diskusi je třeba zaměřit na:
Terminologii pro způsoby sečí a způsoby hospodaření (jejich formy a modifikace)
V tomto směru jsem se zaměřil zejména na rozlišení termínů a definice seče výběrové a výběrné; termín a definici seče clonné a skupinovitě clonné; staronový termín a definici seče obrubné; termín a definici seče skupinovité a skupinkovité (kotlíkové); termín a definici seče okrajové (pro nově pojímanou násečnou formu hospodaření); charakteristiku a definici forem hospodářského způsobu pasečného: formy clonné, formy skupinovitě clonné (či výběrové), formy maloplošné násečné (nové pojetí), formy maloplošné skupinovité, formy skupinkovité (kotlíkové), formy obrubné.
Klasifikaci (třídění) hospodářských způsobů a jejich forem
Pro tuto část diskuse předkládám v tabulce přehledný návrh hospodářských způsobů a jejich forem. Kromě těchto hlavních hospodářských způsobů se uplatňují i speciální formy hospodaření (přírůstné, intenzivní, dvoumýtní, výstavkové apod.). Jednotlivé formy hospodaření se mohou ještě dále členit na modifikace (regionální nebo autorské).
Hospodářské způsoby| Způsob výběrný | Způsob pasečný | |
| Skupina holosečných forem | Skupina podrostních (neholosečných) forem | |
| forma: | forma: | forma: |
| stromová | velkoplošná (nad rámec ustanovení zákona) | skupinkovitá (kotlíková, při výchozí velikosti o průměru do střední výšky porostu) |
| skupinovitá (skupiny menší než 1000 m2 při dodržování výběrných principů) | maloplošná okrajová, popř. pruhová (v mezích zákona) | obrubná (dříve násečná, při dodržení vnější a vnitřní obruby) |
| maloplošná násečná (šířka na výšku kmene) | clonná (clonná seč na větších plochách; dílčí obnovní doba krátká) | |
| maloplošná skupinovitá (nad 1000 m2) | skupinovitě clonná či výběrová (clonná či výběrová seč nepravidelně rozmístěná na malých plochách; dílčí obnovní doba velmi dlouhá) | |