PŘIROZENÁ OBNOVA DUBU

Doc. ing. Jiří Peňáz, CSc. - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno

Odborná exkurze zaměřená tématicky na přirozenou obnovu dubu na LHC Moravský Krumlov Lesního závodu Židlochovice (s. p. LČR) nás přiměla k zamyšlení a tomuto sdělení. Obnova lesních porostů jako záměrná systematická činnost při výměně dvou generací porostů na základě využívání autoreprodukčních schopností lesa je jedním z nejdůležitějších ukazatelů úrovně lesního hospodářství.

Za hlavní přednosti přirozené obnovy se obvykle považují ekologicky výhodnější a ekonomicky nižší náklady na obnovu lesa, velký počet jedinců a větší možnost výběru při pozdější výchově, zachování genofondu a s tím spojené určité genetické variability. Zejména je však třeba zdůraznit její význam ekosystémový, protože dobře fungující přirozená reprodukce lesa je kritériem správné funkce lesního ekosystému i jeho stability. Objektivně je však třeba upozornit také na určité nevýhody přirozené obnovy, které spočívají především v tom, že jsou při ní vyšší nároky na správnou volbu obnovných postupů, obnova je vázána na výskyt semenných roků, nelze ve větší míře zlepšovat genofond, nelze měnit druhovou a prostorovou skladbu a je také zhoršená ekonomika těžby a soustřeďování dřeva.

Obnova lesa je nedělitelnou, i když asi nejvýznamnější, součástí určitého pěstebního systému a jednotlivé pěstební úkony na sebe musí navazovat. Volba obnovního postupu totiž souvisí už se samotným vznikem porostu a s jeho výchovou. V porostech, které jsou řádně obhospodařované při respektování přírodních zákonitostí, budou nesporně lepší předpoklady pro zdar obnovy lesa a lepší možnosti pro využití obnovy přirozené.

EKOLOGICKÉ A PĚSTEBNÍ VLASTNOSTI DUBU

Hlavním předpokladem přirozené obnovy jsou biologické (ekologické) a pěstební vlastnosti dřevin. Jedním z nedostatků odborné literatury pojednávající o pěstování dubu je skutečnost, že se nerozlišují jednotlivé druhy dubu a snad jen z lokalizace popisované pěstební metody lze usuzovat, o který druh dubu se jedná. To může pochopitelně vést k určitým chybám ve fytotechnice výchovy i obnovy. Ekologické vlastnosti dvou nejvýznamnějších našich dubů jsou shrnuty v tabulce.

Z pěstebních vlastností dubu se zpravidla uvádí, že se jedná o slunnou dřevinu, která nesnáší zastínění, je náchylná ke košatění a tvorbě excentrických korun, je silně fototropická (důsledkem je zakřivení kmene), v hustých porostech dubu hrozí nedostatkem světla přeštíhlení, dub poměrně málo reaguje na uvolnění. Nepříznivou vlastností dubu je jeho zavlčování, které se obvykle vysvětluje osluněním kmene, důvody však jsou spíše ve fyzio-logii stromu.

PŘIROZENÁ OBNOVA DUBU V PŘÍRODNÍCH LESÍCH

Pro volbu pěstební techniky při obnově lesa existuje velké množství obnovných metod, z nichž mnohé jsou přímo určeny, nebo jsou použitelné pro obnovu dubu. Pro studium přirozených procesů reprodukce lesa jsou významné přirozené dubové lesy. Ty se však zachovaly jen vzácně, a máme tak poměrně málo průkazného studijního materiálu. Je to např. do jisté míry Lanžhotský prales, více vhodnějších příkladů najdeme na Slovensku. Na strukturu lesa zde má vliv především stanoviště. Čím je stanoviště úrodnější, tím jsou v jednotlivých stadiích větší odlišnosti ve struktuře porostů.

Přírodní doubravy na dobrých stanovištích mají malou výškovou diferenciaci horní dubové vrstvy a poměrně homogenní tloušťkovou strukturu. Dolní, resp. střední vrstvu výškově diferencovanou tvoří habr, buk, lípa a jiné doprovodné dřeviny. Duby ve spodní a střední vrstvě asi polovinu trvání cyklu chybí. Na kyselých stanovištích jsou často přírodní dubové lesy jednovrstevné a spodní vrstva dubová ve formě podrostů se objevuje jen občas. Zastíněné stromy dubu se za přítomnosti horní a střední vrstvy neudrží. Rozpětí věkové diferenciace horní dubové vrstvy je v porovnaní s přírodními lesy ostatních dřevin malé a obvykle nepřesáhne 40 roků.

Stadium rozpadu v závislosti na půdních poměrech a konfiguraci terénu probíhá ve dvou formách. Jednou je pomístné (rozptýlené) odumírání dubů, jednotlivě nebo v hloučcích, případně vyvrácení jednotlivých dubů nebo hloučků sněhem, námrazou či větrem. Druhou, častější formou, je urychlený a velkoplošnější rozpad horní dubové vrstvy v časově úzce vymezeném, urychleném fyzickém dožívaní staré dubové generace.

PŘIROZENÁ OBNOVA V HOSPODÁŘSKÝCH LESÍCH A JEJÍ MODIFIKACE PRO DUB

Dub má dobré předpoklady pro přirozenou obnovu, i když vyžaduje určité zvláštnosti v obnovním postupu. Existuje velké množství autorských a místních variant obnovních metod. K tomu Konšel říká: “Všeobecně třeba připomenouti, že třídění metod pro obnovu přirozenou má význam vědecký, aby vynikly biologické účinky jednotlivých způsobů pracovních; ale v použití praktickém takové odlučování odůvodněno není. Lesník používati bude nejen v různých porostech metody přiměřené stanovišti a dřevině, ale i v tomtéž porostě bude pracovati různými způsoby podle okamžité potřeby, a jak toho soudná opatrnost vyžaduje.”

Z obnovných sečí využívajících obnovu pod mateřským porostem přichází v úvahu Hartig-Heyerova seč clonná se čtyřmi fázemi (seč přípravná, semenná, uvolňovací a domýtná). V klasické podobě probíhá po celé ploše porostu, což má řadu nevýhod. Pokud se tato seč použije pro obnovu dubu, je třeba volit větší sílu zásahů a rychlejší celkový postup.

Klasickou velkoplošnou čtyřfázovou clonnou seč lze modifikovat i na menších obnovních prvcích. Jako příklad skupinové clonné obnovy lze uvést např. Konšelovu seč clonnou. Jedná se o modifikaci clonné seče, jejímž cílem je dosáhnout přirozené obnovy smíšených porostů a usnadnit prostorové uspořádání i přibližování dřeva. Konšel rozděluje porost systémem linek na skupiny kosočtverečného tvaru orientovanými ostrým úhlem ve směru převládajícího větru, na návětrné straně ponechává výstavky. V celém porostu se nejdříve realizuje seč přípravná, pak se na jednotlivých obnovních prvcích pokračuje dalšími fázemi seče clonné, řízené podle ekologických nároků příslušné dřeviny. Konšelovo pojetí umožňuje tedy i přirozenou obnovu dubu ve skupinové směsi s jinými dřevinami.

Další modifikací clonné seče skupinové je Rothova liniová seč, která je poměrně vhodná a přizpůsobivá zejména pro dubové porosty. Spočívá v rozčlenění porostu přibližovacími linkami, na které po vzniku náletu navazují půlkruhovité clonné (v Maďarsku holosečné) obnovní prvky, které se rozšiřují okrajovou sečí. Důsledně realizovaný prostorový pořádek, dopravní zpřístupnění porostu soustavou přibližovacích linek širokých 4 m se vytváří podmínky pro klíčení a ujímání dubových semenáčků v takto vytvořených sekundárních okrajích. Rozšiřování východisek obnovy přes zkrácenou skupinovou clonnou seč a jejím dalším rozšiřováním při důsledně dodržovaném pozitivním výběru je možné dosáhnout věkově diferencované dubové porosty. Při přibližovacích a těžebních technologiích platí zásada těžby a přibližování směrem ven z obnovní skupiny (obnovního prvku). Tento obnovní způsob patří k nejvhodnějším z hlediska přírodě blízkého lesního hospodářství.

Zvláštní místo v přirozené obnově dubu, zejména na větších plochách, má obnova semennými výstavky. Nejlepší předpoklady k úspěchu mají výstavky na úrodných půdách, ale i zde hrozí nebezpečí, že po náhlém uvolnění obrostou vlky a že jim vrcholky korun uschnou. Na půdách chudých a vysýchavých bývají výstavky hluboko zavětvené a mladý porost pod nimi trpí. Duby vhodné pro ponechání jako výstavky mají se vyhledat ještě v zapojeném porostu a postupně uvolňovat, aby si vytvořily pravidelnou korunu a netrpěly náhlým uvolněním. Výstavky mohou být v porostu rozmístěny jednotlivě nebo skupinovitě. Skupiny výstavků více stíní, ale škody těžbou, kácí-li se dovnitř skupin, jsou menší. Jednotlivě rozmístěné výstavky je nejlépe ponechávat v blízkosti přibližovacích linií, aby se zabránilo poškození mladého porostu. Počáteční množství výstavků bývá 50 stromů/ha, později se však podle délky obnovní doby během 60-80 let snižuje dalším výběrem na 20-30.

Pruhová seč Kornakovského na střídavých pruzích se realizuje počínaje semenným rokem (po opadu žaludů) v jednoletých intervalech s časovým rozvrhem 10 let, semenáčky však trpí na části plochy nedostatkem světla. Určitou obdobou je seč Kubelkova, která pracuje s obnovními prvky uspořádanými do pruhu. U dubu lze celý porost obnovit do 15 let a lze také dosáhnout skupinového smíšení.

Pro obnovu dubu jsou vhodné kombinované způsoby. Takovým příkladem je Wagnerova okrajová seč. Pro dub, který má těžká semena a velké nároky na světlo je vhodná okrajová seč s uvolněným vnitřním okrajem a pravidelné rozmístění semenných stromů po celé obrubě. Vzhledem k odolnosti dubu se může obruba volit širší než u ostatních dřevin.

Velmi vhodnou obnovnou sečí pro dub je Gayerova skupinová seč (seč kotlíková). Jde o kombinovanou obnovu, jejímž základem jsou vždy skupinovité obnovní prvky, buď holosečné (“kotlíky”), nebo clonné, které se (po ukončení obnovy na těchto prvcích) rozšiřují obnovou okrajovou. Obnovou vznikají při kratší obnovní době do 30 roků dočasně různověké porosty, při delší obnovní době (40 a více roků) porosty trvale různověké. Při dobré semenné úrodě je dynamika přirozené obnovy dubu poměrně rychlá (dílčí obnovní doba do 10 roků). Tento způsob je vhodný pro většinu stanovišť dubu. Má-li být skupinovitá obnova úspěšná, je třeba důsledně respektovat zásady pozitivního výběru. Metoda patří k nejvhodnějším z hlediska přírodě blízkého lesního hospodářství.

Dalším příkladem kombinované obnovy je klínovitě rozestupný způsob Eberhardův, který obsahuje clonné, holosečné i okrajové prvky obnovy. Je výhodný zejména pro variabilitu ekologických podmínek obnovních prvků a může být proto vhodně aplikován i v porostech s dubem, zejména při tvorbě směsí.

Z uvedených příkladů obnovních sečí vyplývá, že pro přirozenou obnovu dubu je možno použít řady způsobů, které je třeba téměř vždy, pokud se rozhodneme pro jejich aplikaci, modifikovat na místní podmínky. Určitá obecná pravidla pro přirozenou obnovu dubu však je třeba respektovat:

• na sušších a chudších stanovištích jsou vhodnější metody využívající obnovu vedle mateřského porostu,
• na vlhčích a úrodnějších stanovištích se daří více, alespoň v počátečních stadiích, obnova pod clonou mateřského porostu,
• větší množství semenáčků v náletu při clonné obnově je možno získat jen při zakmenění sníženém na 0,6,
• dubové nárosty vyžadují poměrně rychlé uvolnění do 5 let.

Jak již bylo naznačeno, obnova nekončí vznikem náletu. Pokud má být obnova úspěšná, musí být zajištěna náležitá péče o vznikající nálety a nárosty, tedy opatření, jimž souhrnně říkáme péče o nárosty. V nárostech a kulturách převládají opatření, která mají většinou ochranný charakter a souvisí bezprostředně se zajištěním porostu a vytvořením jeho nejzákladnější struktury.

Jedná se především o včasné uvolnění od mateřského porostu (odkácením), o ochranu proti poškozování těžbou a přibližováním dříví, ochranu proti zvěři. V nárostech jde především o jejich doplňování (osázení volných míst), základní úpravu směsi (dub musí mít zajištěno od počátku dominantní postavení), případně hustoty (prostřihávky, protrhávky). Důležité je odstranění tvarově nevhodných předrostlých jedinců, zpravidla vyššího věku, než je nárost (předrostů), dále odstranění druhově a tvarově nevhodných předrostlíků a obrostlíků, které by negativně ovlivňovaly vývoj nárostu, event. odstranění stromků poškozených těžbou. Dalším významným opatřením u dubu je úprava spádných okrajů (vyrovnání výškového rozdílu sousedících, věkově se lišících skupin stromů, v jejichž okrajových částech hrozí narůstání počtu nekvalitních stromů).

V uvedených příkladech obnovy lesa se zaměřením na přirozenou obnovu dubu jsou naznačeny možnosti zvyšování podílu přirozené obnovy. Jde jen o to využít zkušeností generací lesníků a tvůrčím způsobem je použít. Mějme přitom na paměti jednu z myšlenek prof. Konšela: “Někdy nedostatek pružnosti osobní, jindy zas převaha zkostnatělého nebo nehybného systému hospodářského bývá příčinou, že obnova přirozená se nedaří nebo nezkouší. Uznati třeba, že pro zdar porostní obnovy přirozené má dnes více důležitosti péče o půdu, než ji měla před 100 lety, kdy hospodář vstupoval do lesů nezkažených, ale nesmíme zapomínati, že zanedbáváním přirozených způsobů vzdáváme se i posledního měřítka pro půdní produktivnost. Je chybou, že veliká většina lesníků vzdává se iniciativy a hrdě se chlubí krásnými nálety, o jejichž vznik se vůbec nepřičinila, anebo svaluje vinu hospodářských neúspěchů na určitou metodu”.

Tab: Ekologické vlastnosti našich dvou nejvýznamnějších dubů

Dřevina	Přírůst		Věk (max.)	Stanovištní nároky
	výškový ih(max) ve věku	objemový iv(max) ve věku		vlhkost vzduchu	odolnost proti suchu	živiny	světlo	ohrožení pozdním mrazem
Dub letní	30	50	>400	střední	velká	střední	velké	velké
	Stanoviště:Bohaté úrodné půdy, lužní, zaplavované lesy, i na oglejených, suchých a kyselých půdách
Dub zimní	30	50	>400	malé	velká	střední	střední	střední
	Stanoviště: Bohaté úrodné půdy, kyselé, i minerálně chudé a mělké půdy, i na píscích, nesnáší mokré a oglejené půdy ani záplavy

pozn.: stupnice stanovištních nároků a ohrožení: velmi velké, velké, střední, malé