SOCIÁLNÍ POŽADAVKY SPOLEČNOSTI NA LESY
Prof. dr. Franz Schmithüsen - katedra lesnické politiky a lesnické ekonomiky, ETH Zürich
Dnešní mnohonásobné požadavky, vznášené na zachování a využívání lesů, mají charakter stejně hmotný jako nehmotný. Projevují se ve společenském životě, projevují se v životě politickém ve formě tlaků různých zájmových skupin a přenášejí se na trh prostřednictvím ekonomických požadavků. To je souhrn zájmů zřetelně vyslovených, které lze označit za “sociální požadavky”. Mohou být považovány za konkrétní jevy odrážející postoje, očekávání, naděje a požadavky celku naší společnosti nebo určitých sociálních skupin ve vztahu k přesnému prvku - v našem případě lesu. Zahrnují přínosy majetku i služeb a dotýkají se obrany určitých hodnot a přesvědčení vlastních každému jedinci. Jsou vázány na čas, sociální jednotky i prostor, a vzhledem k této skutečnosti mají vývojový charakter. V tomto smyslu vyvolává téma “sociální požadavek ve vývoji” sérii otázek na zachování a dlouhověkost současných lesních zdrojů: O jaký druh požadavků se jedná? Kdo rozhodne o legitimitě toho, co označujeme za sociální požadavek? Jaký je jeho původ, současný význam a jak se budou dále vyvíjet? Jaké vlivy regionální, národní a světové mají vliv na ochranu a řízení lesů?
POVAHA A VÝVOJ SOCIÁLNÍCH POŽADAVKŮ
Sociální požadavky na les nejsou samy o sobě nové. Sběr palivového dříví, těžba užitkového a průmyslového dříví, sběr lesního ovoce a pastva vždy tvořily součást oprávněných požadavků společnosti vůči lesnímu ekosystému. Ale současně se svými produkčními funkcemi lesy rovněž zásobovaly člověka určitými přínosy nehmotnými velmi nesnadno kvantifikovatelnými (ochrana proti přírodním nebezpečím, azyl pro flóru a faunu, kvality estetické a krajinné atd.).
Společenské požadavky jsou tedy konkrétní jevy. Odrážejí současné tendence společnosti vůči lesu. A tak debata v místní samosprávě jedné horské oblasti o zaujetí postojů k projednávání nového lesního zákona v parlamentu, nám ukazuje sociální závažnost problému, kterou vyvolává v současné době les. Otevřené konflikty mezi vlastníky lesa, lovci (myslivci) a členy spolků ochrany přírody, spojené např. s realizací dopravního projektu, ukazují rozdílnost zájmů. V rozpočtu velkého města se předpokládají prostředky usnadňující rekreaci a odpočinek obyvatel v okolních lesích - to dokládá důležitost rekreační funkce lesů. Konečně existence pedagogických programů v lese dává nový rozměr očekávání naší společnosti vůči lesnímu prostředí.
Požadavky společnosti na les jsou mnohoznačné. Navzájem se překrývají, doplňují a konkurují si. Určitá využívání lesa jako prostředek výroby zajišťující potravu, dřevo nebo jiné suroviny způsobují změnu nebo především modifikaci ekosystémů. Jiné potřeby společnosti jsou vázány na existenci lesa jako přirozený prvek a integrální součást krajiny. Jestliže požadavky týkající se produkce zboží a služeb jsou distributivního charakteru, zájmy směřované k jeho existenci jsou jiné kvality. Mají své základy v duchovním přesvědčení a kulturním vnímání každého.
Požadavky se vyvíjejí, jejich rozměry a kvalita se modifikují v závislosti na ekonomickém a společenském vývoji. Poptávka po statcích a službách se zvětšuje nebo zmenšuje v závislosti na nových technologiích, nových požadavcích a nových způsobech života. Potřeby, které známe dnes, nejsou nezbytně stejné se zítřejšími. Nejistá povaha budoucích požadavků na les, jehož vývoj trvá desetiletí, ba i staletí, je závažný prvek. Je třeba nás podnítit, abychom zůstali citliví vůči dlouhodobým tendencím a abychom posuzovali s opatrností a skromností naše vlastní předpovědi. Je třeba, abychom nezapomněli na diverzitu a vitalitu lesních ekosystémů. Pružné vedení, nepříliš intenzivní a blízké přírodním podmínkám je pravděpodobně nejlepší základ pro udržení budoucích rozhodnutí.
Až do nedávna příjmy z prodeje dříví široce pokrývaly náklady na výrobu a ponechávaly značné příjmy majitelům. A tak jsme si jaksi zvykli považovat tyto příjmy jako jediný, případně hlavní zdroj dovolující zajišťovat financování lesnických aktivit a přínosů, které z toho vyplývají. Z tohoto hlediska výroba dřeva odpovídala společenskému požadavku (individuálnímu nebo kolektivnímu) a nabídkám definovaným politiky. Lze předpokládat, že taková vize pravděpodobně přispěla ke snížení citlivosti společnosti pro jiné potřeby, jiné nabídky nebo jiné společenské hodnoty, týkající se lesa.
V současnosti se rentabilita produkce lesa stala nejistou, přestože se těžby zvyšují. Je velice málo indikací ukazujících na zlepšení této situace v nejbližší době. Národní trhy jsou otevřeny volné světové konkurenci, dřevo se stalo produktem, jemuž konkurují jiné suroviny, jeho cena se přibližuje náhradním materiálům. Proto uspokojení mnohonásobných požadavků společnosti vůči lesům vyžaduje dnes řízení, které rozlišuje přínosy a různé cíle. Takové řízení potřebuje financování z diverzifikovaných zdrojů, na kterých se podílejí různí zainteresovaní “klienti”. Mimo to zjišťujeme, že současné financování lesních závodů je ještě téměř výhradně zajišťováno příjmy z prodeje dříví. Na multifunkční požadavek v plném vývoji by mělo odpovídat multifunkční financování dovolující zajišťovat všechny poskytované přínosy. Takové financování lze předpokládat trojím způsobem: 1. rozvojem nových trhů pro produkty a služby jiné než dřevo, 2. kompenzacemi odváděnými společenstvími místními nebo oblastními pro služby, z nichž mají užitek jejich členové, 3. globálnější kompenzace odváděné pro přínosy národních zájmů, příp. zájmů mezinárodních.
Požadavky společnosti se vyjadřují v politických programech. Celku požadavků vůči určenému multifunkčnímu zdroji odpovídají rozhodnutí více a více komplexnější. A tak globální celkové veřejné zájmy konkurenční nebo doplňkové určují zájem jednotlivých politiků. Vyplývá z toho rostoucí nezbytnost porad mezi různými politickými činiteli a různými administrativami. Až doposud lesnická politika měla za účel, mimo jiné, podporovat udržení zalesněné plochy, vypracování pravidel udržitelné produkce dřeva, zlepšení skladby lesních porostů a rozvoj zpracování dřeva. V současnosti probíhá znovu integrace nových prvků, jako např. zhodnocení nehmotných přínosů lesa, výzkum nových finančních podpor těchto přínosů, spoluúčast s aktivnějším vlivem různých zainteresovaných stran na rozhodovacích procesech.
Ve Švýcarsku společenské požadavky na ochranu byly výchozím bodem striktní politiky udržení plochy lesní půdy (lesní zákon 1902). Rostoucí citlivost populace vůči ochraně lesa, rostoucí důležitost rekreační funkce lesů a problémy vázané na lesní těžbu přivedly švýcarskou konfederaci k přijetí politických opatření k zajištění dlouhověkosti existence švýcarských lesů. Nový lesní zákon z r. 1992 nesleduje pouze zajištění ochrany lesa, ale také garanci dlouhodobosti funkcí ochranných, sociálních a ekonomických, a to jak ve smyslu kvalitativním, tak kvantitativním. V tomto novém kontextu rostoucí počet “externích” politiků, zahrnujících lesnické pohledy, má stále větší vliv na řízení lesů (např.: pozemkové úpravy, ochrana přírody a krajiny nebo mezi politiky oborovými, tj. zemědělství nebo oblastního rozvoje).
V těchto nových souvislostech nastává chvíle, kdy dochází k situaci, že závažnost ochrany lesů pro životní prostředí dosáhla nové dimenze v kontextu trvalého rozvoje. Následky možné změny klimatu vlivem antropogenních imisí, zmenšení plochy primárních lesů (tropických a boreálních) a jejich masivní destrukce se staly pro naši společnost znepokojivé. Na mezinárodní úrovni jsou cítit, nejen v debatě Sever - Jih, ale také ve vlivu, které mají na chování mnoha občanů vůči řízení našich lesů. Jejich potenciál jako výrobce biomasy, jako obnovitelný zdroj dřeva a jako přirozený velice závažný ekosystém jim dává novou dimenzi politickou, ekonomickou a sociální.
Jestliže na mezinárodní úrovni tento nový pohled na les je již dosti jasně vnímán, je naopak dosti obtížné poznat, jak přenést takový požadavek na konkrétní politická opatření dovolující ochranu lesa a zajištění jeho řízení. Konečně jeho výhody ve vztahu k ostatním surovinám se neodrážejí, aspoň zatím ne, na úrovni cen dřeva. Učiniti ceny dřeva konkrétnějšími bude záviset především na vývoji cen neobnovitelných surovin pro zavedení internacionalizačních strategií jejich negativních vnějších účinků na životní prostředí.
Následkem toho jsou požadavky na les specifické a globální. Specifické v té míře, že existuje rostoucí počet skupin, které požadují les pro sebe a které vstupují do rozhodovacího procesu. Globální v té míře, kde rozdílnosti požadavků, které z toho vyplývají, vyjadřuje rozhodnutí mezi zájmy vlastníků a zájmy společnosti. Dnes ale zjišťujeme, že vzhledem k omezenému zdroji, který je složitý a křehký, se stává stále obtížnější definovat legitimitu různých společenských zájmů a možností jejich uspokojení.
Hlavní je poznat globální charakter společenského požadavku. Zahrnuje udržení lesa jako jednoho prvku celku našeho životního prostředí, přirozených prostorů naší krajiny, jako zdroj podporující naše oblasti zemědělské a městské, jako zdroj naší osobní reflexe a naší kulturní identity. Pravděpodobně v tomto smyslu by bylo třeba interpretovat vztah naší společnosti k lesu. To je nezbytné k pochopení a ochraně v jeho celistvosti, jako prvku “sui generis” naší reality. To dává lesu nový rozměr v politických debatách. Jeho potence a kapacity k uspokojení potřeb budoucích generací určují dnes společenskou závažnost lesa a omezují jeho zneužívání pro nás samotné.
Je zřetelné, že to, co se dnes závažně vyvinulo, jsou formy a povaha požadavků, které klade společnost vůči lesu. Tyto požadavky nevyžadují již jen hmotný zájem o les, ale směřují rovněž k širší koncepci jeho potenciálního využívání. V tomto rámci je v současnosti velmi obtížné posoudit způsob, jakým by obyvatelstvo konkrétně vnímalo a vykládalo tuto novou problematiku.
VÝVOJ ROLE LESNÍHO INŽENÝRA V UNIVERZITNÍ VÝCHOVĚ
Úkol, který se kladl před dřívějšího inženýra, bylo vědět, jak “dosáhnout jasných a nesporných cílů”. Dnes jsou úkoly více a více vázány na jejich dosahy společenské. Pro pochopení následků jejich uskutečnění je třeba najít novou rovnováhu mezi znalostmi technickými, základem řešení k výběru a lepším pochopením společnosti. Tuto potřebu lze cítit ve všech oblastech práce inženýra, ale zcela zvláštní důležitost to má pro lesní inženýry, jejichž činnosti jsou vázány na využívání velmi složitého obnovitelného zdroje. Dlouhodobost multifunkční vývojové role lesa omezuje výběr technologických zásahů. Poznání sociálních požadavků a schopnost interpretovat jejich účinky na les se stávají stejně tak závažné jako návrhy řešení, jak lépe užívat potenciál lesa a zvětšit jeho produktivitu.
Koncept řízení lesů s různými přínosy, zajištěný financováním z mnohonásobných zdrojů vyžaduje nové kapacity ze strany správce řízení. Lesní inženýr by měl být schopen definovat různé přínosy, které může dávat les se zřetelem na potenciál ekosystémů. Musí být schopen analyzovat konkurenční nebo doplňkové prvky, aby vysvětlil vlastníkům a veřejnosti zvláštnosti různých alternativ. Musí dokázat vyhodnotit hodnoty různých přínosů dávaných lesem a finančních spoluúčastí, které z toho vyplývají. Schopnost definovat úkoly v závislosti na jejich finančních zdrojích se zdá být v současné době stejně závažná jako technické aspekty řízení. Lesní inženýr musí být schopen představit zájemcům přínosy velice rozdílného rozsahu škály a vždy při tom hledat její podporu a velmi často finanční příspěvek.
Tyto aspekty jsou úzce vázány na institucionální mechanismy, vyžadují širší pochopení dělnictva lesních závodů vůči zájmu jiných sociálních skupin stále lépe a lépe organizovaných. To vyžaduje nový vztah mezi inženýrem a vlastníky, jejichž zájmy se vyvíjejí ve vztahu k ekonomickým změnám a rozhodnutím na různých úrovních společnosti. Inženýr by měl pochopit důležitost případných účastníků institucionálních pochodů, které dovolují rozhodnutí a fungují v legálním rámci, který je zajišťuje.
Jsou to jen politická rozhodnutí, která dovolují zajistit ochranu a trvalé řízení lesů. V této souvislosti lesní inženýři představují skupinu kritických expertů, jichž má zapotřebí společnost i odpovědní politici. Dovoluje jim posoudit potenciál lesních zdrojů, jejich přispění k rovnoměrnému ekonomickému a sociálnímu rozvoji, a nezbytné úsilí pro jejich řízení. Lesní inženýr by měl být schopen rozpoznat různé požadavky na les a pochopit jejich mnohoznačný a vyvíjející se charakter, musí být schopen vysvětlit a ukázat přírodní složitost a křehkost různých ekosystémů; měl by umět vyhodnotit jejich rozdílné potenciály, definovat přínosy a služby, určit nezbytná opatření pro udržení jejich aktivity.
V souhrnu požadavky naší společnosti vůči schopnostem lesních inženýrů se začínají měnit. Stále je zapotřebí, jako v minulosti, expert, který umí řídit výrobu dříví (ve smyslu trvalosti a bezpečnosti produkce) a zásobování zpracovatelského průmyslu. Ale je zapotřebí stále víc a víc inženýr, který umí řídit les jako přirozené prostředí, jako integrální část životního prostředí a krajiny, jako sociální a kulturní prostor naší civilizace. K roli řídícího pracovníka, která je nám blízká, se připojuje role informátora a rádce vůči mluvčím, kteří představují politické instance, zájmové skupiny a veřejnost.
Sociální šíře lesnického řemesla není nová. Práce našich předchůdců vždy vyžadovala citlivost vůči sociálním požadavkům a hledání politických podpor. Naproti tomu rozměr, rychlost změn, jejich rozmanitost v jedné a téže zemi nebo veřejné oblasti a také globalizace problému jsou nové jevy. To vše dělá práci lesního inženýra více komplexní, ale také zajímavější a klade zvýšené požadavky na jeho osobní zdatnost i profesionalitu.
Jaké změny je třeba nastoliti k zabezpečení univerzitní vzdělání, které umožní lesnímu inženýrovi, aby se ukázal kompetentní ve svém povolání? Výchova lesního inženýra vyžaduje vědecký základ a akademický přístup. Vědecký v míře, ve které se představuje studentovi oblast znalostí o lese a místo lesa v naší společnosti; které ho učí s ohledem na problémy trvalého rozvoje, snesitelného životního prostředí a kultuře s jejími vlastními hodnotami, které ho uvádí do procesů hledání (výzkumu), přičemž mu ukazuje, že naše znalosti o celistvosti systému jsou, ať už na ekologické či sociální úrovni, relativní a často nedostačující. Akademicky v tom smyslu, kdy student má mít svoji vlastní šanci integrace do celku spojující často protichůdné aspekty komplexních systémů, kdy rozvíjí metodické přístupy dovolující mu za formálním studiem zůstat otevřeným pro změny a pokračovat v analýze a adaptaci svých soudů.
Les jako prvek přírodního prostoru není problém, rozvíjí se, mění a někdy mizí. Problémy lesa jsou problémy Člověka a Společnosti. Vyplývají z protichůdných zájmů na rozdělování disponibilních zdrojů a z protichůdných vjemů týkajících se práv naší společnosti a z těch, kteří přijdou po nás. Výchova lesníka potřebuje tedy solidní základy společenských věd, věd ekonomických a politických. Ty dovolují studentovi získat nezbytné pochopení vůči požadavkům společnosti na jeho profesi. Ty mu umožní pochopení hmotných rozměrů, ale rovněž kulturních a duchovních rozměrů lesa, analýzu institucí a politických procesů určujících způsob jejich využívání, poznání ekonomických podmínek, kterými se řídí správa lesů soukromých stejně jako společenstevních.
Výchova musí být specifická a všeobecná. Specifická v tom smyslu, kdy dává solidní základ ve vědách přírodních a technických pro pochopení složitosti a celistvosti lesních ekosystémů a podmínky pro jejich dlouhodobé užívání. Všeobecné v tom měřítku, že les je pouze jedna část obnovitelných zdrojů. Je tedy třeba definovat základy společné s jinými zájmy vázanými na využívání prostoru, povzbuzujícími studenty k přemýšlení o jejich postavení jako profesionálů lesníků ve vztahu k přístupům jiných profesí, s nimiž mají spolupracovat.
Proto univerzitní lesnická výchova by měla být rovnocenná ve svých třech základních prvcích, což jsou disciplíny biologické, technické a společenské. Význam této rovnováhy by neměl být posuzován ničím jiným než konkrétními podmínkami každé země. Nicméně lze konstatovat, že jsme dlouhodobě připravovali studenty hlavně k řešení problému zvýšení produkce dřeva, aspekty sociální a politické byly často vzhledem k této skutečnosti zanedbávány. Revize studijních programů budou vyžadovat dlouhodobé úsilí. Podle mé vlastní zkušenosti studenti jsou velmi ovlivněni perspektivami měnícími vztah mezi společností a lesem. Je to motivující práce, jak pomáhat najít vědecké základy takového přístupu.
Pozn.: Tento článek byl publikován francouzsky v Revue Forestiere Francaise 6 (1994): 689-692. Autor děkuje prof. Ivanovi Ročkovi za překlad.