LOGISTIKA JAKO KLÍČ KE KONKURENCESCHOPNOSTI

Prof. Dr. Hans-Rudolf Heinimann - ETH Curych, Švýcarsko

Příspěvek, který byl přednesen na konferenci v rámci světové výstavy LIGNAplus Hannover 1999, představuje základní koncept logistického myšlení a navrhuje model pro lesnický logistický řetězec. Vychází přitom ze zkušeností výrobního průmyslu a zohledňuje skandinávský vývoj.

V naší společnosti probíhá v současné době největší restrukturalizace od dob průmyslové revoluce. Tento vývoj zrychlují dva trendy, projevující se ve všech hospodářských odvětvích: rozvoj informačních a komunikačních technologií a globalizace světových trhů. Také trh se dřívím se podobně jako řada jiných trhů změnil od prodejního trhu, kde převažovala poptávka, na trh s převahou nabídky nad poptávkou. Zatímco v minulých 50 letech byla v regionálním kontextu v popředí především funkce obstarávací, nacházíme dnes trh s enormní produktovou a druhovou variabilitou, na němž se jednotliví nabízející dostávají do silného konkurenčního boje, což platí i pro trh se dřívím. Tayloristické pojetí výrobního systému, které vzniklo na počátku 20. století, umístilo do centra snah optimalizaci jednotlivých funkcí. Tento způsob sice vede ke zrychlení pracovních procesů, prodlužuje však jejich dobu. Empirická šetření ukázala, že doba vlastní výroby zabírá jen 10-30 % celkové doby, zatímco 70-90 % připadá na přípravu. Od roku 1975 však dochází k výrazným změnám v důsledku prudkého rozvoje informačních a komunikačních technologií.

DEFINICE LOGISTIKY

Pod termínem logistika rozumíme organizaci, plánování, realizaci a řízení celkového toku materiálů a informací v rámci komplexního hodnotového řetězce. Rozlišujeme tři logistické komponenty:

- fyzická logistika - zabývá se dopravou, uskladňováním a překládáním surovin a zboží,

- administrativní logistika - zabývá se vytvářením, rozšiřováním, zpracováním, přenosem a ukládáním do paměti všech informací požadovaných pro celkový průběh procesu,

- dispozitivní logistika - zabývá se rozhodovacími situacemi, které jsou nutné pro účinné a výkonné řízení celkového průběhu.

Tyto tři komponenty jsou založeny na odpovídajících oblastech znalostí, které se v rámci logistiky posuzují jako integrovaný celek. Tok informací lze utvářet a řídit za předpokladu, že jsou patřičným způsobem popsány a ozřejmeny provozní vztahy, které vedou k informaci. Označují se jako “logistické objekty”, v jejichž centru je zakázka. Data o zakázce (prodeji, nákupu, výrobě) jsou pro logistiku základními informacemi, bez nichž nelze realizovat logistickou koncepci. Logistické koncepce vycházejí z procesu, v němž jsou materiál, informace a energie určitým způsobem měněny, transportovány a ukládány tak, aby vznikla jistá hodnota, kterou si zákazník bude chtít zaplatit.

PODSTATNÉ ZMĚNY V OKOLÍ

Požadavky trhu se v poslední třetině 20. stol. podstatně změnily. Hlavními cíli výroby jsou dodržování termínů, minimální celková doba výroby, vysoká flexibilita, minimální skladové zásoby a zlepšená kvalita produkce. Přitom hospodářský institut ETH prokázal, že mezi pokácením stromu a prodejem truhlářského zboží uplyne 200 dní, z čehož připadne na vlastní proces jen kolem 30 dní, tj. asi 10 %. Je to obdobná situace, jaká panovala v tayloristické koncepci průmyslu. Dnešní trh se však díky rozmanitosti výrobků nachází v silném konkurenčním prostředí. Pro uspokojení všech požadavků je proto nutné vytvářet nové koncepce výroby, které mohou využívat potenciál informačních technologií a tím ovládnout větší komplexitu. Výchozím bodem úvah je řetězec vytváření hodnot (Porter, 1985). Jde o to, aby všechny vztahy mezi nabízejícím a zákazníkem byly nahlíženy a optimalizovány jako jeden integrovaný celek. Výsledkem je integrace různých podniků do jedné sítě a její nasměrování na jeden společný cíl. V současné době jsou vyvíjeny systémy, které dále zkracují cestu mezi výrobcem a spotřebitelem. Nakupování po Internetu je heslem dne. Zákazník se tak stává virtuálním manažerem podniku budoucnosti. Základním principem myšlení, orientace a jednání takového podniku se stává snaha: zabezpečit dlouhodobou spokojenost zákazníka, myslet v servisních řetězcích, směřovat jednání na absolutní loajalitu zákazníka, chovat se tak, jakoby zákazník každou minutu přihlížel výrobnímu procesu, orientovat výrobky průběžně podle měnících se požadavků zákazníků. V centru koncepce orientované na zákazníka je informační systém, který průběžně analyzuje a předpovídá požadavky zákazníků a řídí tak výrobu a distribuci. Jde o to, jak kontrolovat a předpovídat konzumní chování každého zákazníka.

LOGISTICKÝ ŘETĚZEC V LESNICTVÍ

V oblasti lesnictví to byli Švédové, kteří jako první propagovali v dřevařské výrobě ideu kontinuálního (plynulého) managementu. Sondell (1993) předložil koncepci, jak může být zachována orientace na zákazníka pomocí harvestorové technologie. Tento tzv. princip “bucking to value” nebo “bucking to order” se dnes ve Skandinávii velmi rozšířil a stal se standardem dřevařské výroby. Skutin (1993) se zabýval informačními a technickými předpoklady, které jsou potřeba, aby se různé operativní výrobní jednotky (harvestor, forwarder, motomanuálně pracující skupiny) nasměrovaly na společný výrobní cíl. Navrhl standardy, jak lze výrobní cíle normovat, jak definovat a dále předat denní výrobní údaje a tak pohyb dřeva jako celku kontrolovat a řídit. Vývoj mezitím dospěl k tomu, že významní výrobci harvestorů integrovali do svých strojů informační systémy, které mohou pracovat s výrobními i řídícími daty. Ale vývoj ve střední Evropě je formován především pěstebními ideologiemi a tak je dřevo na trh dodáváno nárazovitě a často neodpovídá požadavkům zákazníka.

Logistické myšlení spojuje všechny zpracovatelské a dopravní procesy mezi biologickým procesem růstu v lese a zákazníkem ve dřevozpracujícím průmyslu. Řetězec vytváření hodnot “výroba surového dříví” přitom obsahuje tyto aktivity: řízení růstu lesa (pěstební metody), rozsah a prostorové umístění těžeb, těžba surového dřeva, distribuce surového dřeva odběratelům a zpracovatelům, zpracování surového dřeva. Rozhodovací, řídící a administrativní aktivity se zabývají otázkami “kde”, “jak”, “čím, a “v jakém časovém pořadí”. Tyto otázky by měly být kladeny při každém kácení. Organizační koncepce vedoucí k úspěchu jsou založeny na principu osobní prospěšnosti, zodpovědnosti a decentralizované, lineární organizační struktuře tvořené jednotlivci či skupinami. Realizace této koncepce je podmíněna opuštěním tradic, které jsou dosud v lesnictví hojně rozšířeny.

MODEL LESNICKÉHO OBCHODNÍHO PROCESU

Lesnický obchodní proces se pohybuje v rámci zhodnocovacího řetězce, nalézajícího se mezi nákupním a odbytovým trhem. Zhodnocovací proces je lineární a silně ovlivněn pěstebními úvahami, podle kterých se výrobky dostávají na trh v “nárazech”. Tento postup se mohl uplatňovat, dokud trh se surovým dřívím byl trhem prodejce s převahou poptávky nad nabídkou. Tento trh se však proměnil v trh s převahou nabídky nad poptávkou a výrobek je určován požadavky spotřeby. Toto řízení průběhu pořízení, výroby a distribuce souvisí s odbytem, jehož vývoj je dán objednávkami zákazníků. Lineární fyzický proces vytváření hodnot lze řídit jen tehdy, jestliže je překryt cyklicky pracujícím informačním systémem, jehož centrem je databanka spravující data kmenová, zakázková a skladová.

Rozhodovací a řídící činnosti jsou hnací silou procesu vytváření hodnot. Vyskytují se zde tyto rozhodovací problémy: Jaké sortimenty, v jakém množství, kvalitě a kdy mají být připraveny? Co se má těžit, aby byly pokryty požadavky trhu? V jakém sledu těžit, aby se kapacity lidí i strojů pokud možno co nejlépe využily, aby stav zásob byl co nejmenší a aby celková spotřeba času byla minimální? Jak mají být jednotlivé stromy rozděleny co do sortimentu, aby se maximalizovalo vytváření hodnoty a požadavky konzumentů byly co možná nejlépe splněny? Jak se má organizovat doprava, aby se sortimenty dostaly ve stanoveném termínu k zákazníkovi a dopravní vzdálenosti byly minimální? Většina z naznačených rozhodovacích situací je dnes stále řešena čistě intuitivně za použití jednoduchých pravidel. Logistické myšlení naproti tomu staví na cílené informaci a kvantitativní metodě rozhodování, které optimálně podpoří nejrůznější rozhodovací subjekty.

PLÁNOVÁNÍ

Na začátku logistického procesu je otázka, jaká kvalita surového dříví, v jakém množství a kdy bude potřeba na trhu. Plán těžby surového dříví, který vychází z orientace na zákazníka, je měsíčně upravován a podílejí se na něm jednotlivé lesní správy. Ústředním nástrojem je tzv. “seznam zakázek”, kde jsou uvedeny požadované kvality surového dříví podle klíče četnosti v tabulce sestavené podle tloušťky na čepu. Pro vytváření těchto seznamů jsou nutné tři druhy logistických objektů: 1. objednávky zákazníků, 2. prognóza potřeby všeobecného trhu, 3. znalost skladových zásob. Z těchto údajů lze odvodit potřebu surového dříví pro nejbližší období (měsíc), k čemuž lze použít odpovídající metody optimalizace. Je však otázkou, nakolik lze přenést skandinávský model na středoevropské poměry. Za určitých modifikací to ale možné je.

Z hlediska odběratelů (pilařských podniků) musí být metody pro předpovědi potřeb surového dříví ještě zlepšeny. Průmyslová logistika nabízí spektrum metod, které lze přenést i na problémy LH. Vyvíjet se musí dále určování řídících cenových seznamů, které musí být řízeny v rámci procesní analýzy a zohlednit tak skladové zásoby, čerpání a skutečnou potřebu surového dříví. Pro lesní podniky bude největším problémem změna myšlení. Taková koncepce se dá realizovat jedině s decentralizovaným využitím vysoce kvalitní výpočetní techniky a technologií pro elektronické zpracování dat. Postupnými kroky lze také zavádět a stále zpřesňovat aktuální požadavky zákazníků na množství dříví.

Jádro problému rozhodovací a řídící logistiky je v tom, nakolik je shodný průběžně zpracovávaný seznam zakázek s těžebními možnostmi a potenciální strukturou sortimentů. Z tohoto pohledu je zajímavá otázka, zda lze předpovídat strukturu těžených sortimentů tak, aby byly pokryty potřeby moderního plánování výroby orientované na požadavky trhu. Rozhodnutí, které těžené stromy jsou nejvhodnější podle seznamu zakázek, se děje na základě dvou kritérií - maximálního zhodnocení a maximální shody tloušťky na čepu. Pro každou těžbu se proto vytváří dílčí seznam zakázek, který je opatřen identifikací zakázek. K dílčí zakázce je přiřazena výrobní technologie a jsou odhadnuty kapacity nutné ke zpracování (nepřímé systémové časy, výrobní systémové časy). Tyto údaje doprovázejí zakázku až do konce a umožňují kdykoliv provést kontrolu stavu zpracování.

VÝROBA

Při jednotlivém těžebním zásahu vzniká otázka: Jak by měl vypadat jednotlivý kmen, aby bylo jeho zhodnocení optimální a aby byly požadavky na sortiment podle zakázky co nejlépe splněny? Pokroky výpočetní techniky a metody řídící a regulační techniky umožňují efektivní třídění kmenů do sortimentů. Teprve od roku 1986 je k dispozici počítačový systém, který toto třídění provádí automaticky. Kritickými prvky celého systému byly senzory, které by byly schopny změřit dostatečně přesně délku a průměr. V polovině 90. let byla zavedena 2. generace počítačů. V současné době jsou již počítačové systémy integrovány do harvestorů a automatické třídění sortimentů pomocí palubních počítačů probíhá ve čtyřech krocích: 1. po pokácení stromu začíná posuv, předávají se první informace o kmenu, 2. je změřen první kmen, během dalšího posuvu zpracuje počítač prognózu pro hmotu dalšího kmene; změřené a předpovězené hodnoty vytvářejí dohromady výpočtovou základnu, která pak slouží pro první optimalizaci třídění, 3. provede se výpočet pro počet kmenů určený podle výpočtové základny, 4. systém vytváří další hodnotové maximalizované kombinace pro další předem zvolenou výpočtovou základnu (např. tři další výřezy), pak je posuv zastaven a vyhledáno první místo pro krácení; zde jsou srovnány hodnoty předpovězeného průměru a skutečného průměru; pokud odchylky překračují určitou toleranci, je optimalizace opakována, jinak krátící pila provede první řez. Postup se opakuje tak dlouho, dokud není množství nejtenčího sortimentu co nejnižší, pak systém ukončí zpracování stromu. Popsaný postup těžby dřeva lze realizovat pouze s harvestorovou technologií.

Postupná kontrola umožňuje stanovit stupeň zpracování každé zakázky. Pro získání přesných údajů je třeba užít zpětnou vazbu. To je úkolem střediska pro podnikové zpracování dat, aby připravilo patřičná data a předalo je na řídící místo. Ve středoevropském lesnictví se data zpracovávají ve většině případů dosud konvenčním způsobem, tj. pomocí formulářů a hlášení. Tento způsob získávání dat je relativně pomalý a vyskytují se v něm chyby. Dnes dostupná harvestorová technologie umožňuje široké automatizované získávání provozních dat. Palubní počítač je schopen sestavit komplex dat pro požadovanou zakázku, který sestává z dat pro třídění sortimentů podle délky průměru, počtu zpracovávaných stromů, celkového objemu stromů, průměrného objemu stromů atd. Požaduje se, aby provozní data byla předávána denně nebo minimálně týdně na centrálu (zpravidla lesní úřad). K tomu jsou nutné dva předpoklady: Je potřeba mít standardizovanou síť, která umožní mobilní datovou komunikaci (Švédsko je jednou z mála zemí, kde mají k dispozici komunikační infrastrukturu). Je potřeba mít standardizovanou datovou strukturu, která umožní vkládání dat různého původu. Ve Švédsku se odhaduje, že díky efektivnímu získávání dat lze řízení toku materiálu natolik zlepšit, že to švédskému lesnímu hospodářství přinese úsporu okolo 140 mil. USD ročně. Ve střední Evropě s její maloplošnou strukturou hospodaření je získávání dat méně standardizováno a bude vyžadovat ještě hodně úsilí.

DOPRAVA

Tuto problematiku řeší externí logistika, zabývající se dopravou a překládkou výrobků mezi výrobním místem a spotřebitelem. Zvláštností je, že doprava závisí převážně na veřejné infrastruktuře. Uvádí se, že optimalizace dopravy, analogická s interními podnikovými procesy, musí probíhat podle principu integrace, takže infrastruktura dopravy a infrastruktura komunikací jsou nahlíženy jako celek. Řídící systém pro dopravu lze vytvořit z těchto komponent: Síťová databanka silnic, kde jsou jednotlivé silniční tahy a jejich spojení uvedeny v grafické podobě; k tomu jsou nejvhodnější GIS. Systém, který může lokalizovat v kterémkoliv místě a chvíli dopravní vozidlo; k tomu je nejvhodnější systém GPS. Mobilní datová komunikace umožňující výměnu dat mezi vozidly a řídícím střediskem. Algoritmy, které umožní optimální plánování tras. Švédský výzkumný ústav SkogForsk vyvíjí systém optimalizace transportu, který je schopen koordinovat transporty z různých regionů. Systém je postaven na koncepci Client-Server. Manažeři dopravy vkládají informace o plánovaných transportech do centrálního serveru, kde probíhá optimalizace všech transportů a tras. Jakmile je optimalizace ukončena, k čemuž stačí několik minut, mohou si manažeři vytáhnout zpět ze serveru výsledky. Tím lze koordinovat síť různých dopravních podniků. Systém je vytvořen tak, aby s ním bylo možné komunikovat po Internetu.

ZÁVĚR

Autor si je vědom některých potíží, které ztěžují realizaci logistického systému v podmínkách středoevropského lesnictví. Představovaná řešení jsou založena na informační a komunikační technologii 5. generace. Přitom řešení, při nichž byly v průmyslu použity informační technologie 5. generace v kombinaci s organizačními strukturami 1. generace, ztroskotala. Vhodné organizační koncepce musí být vytvořeny na decentralizované horizontální struktuře, vytvářející v centru autonomní pracovní skupiny a maximalizující stupeň svobody, který je pro daný personál pro provádění úkolů možný.

Další překážkou je rozdrobenost vlastnictví a maloplošný způsob hospodaření ve středoevropském lesnictví. Mnohé organizační koncepce jsou vytvořeny jen pro velké lesní podniky. Lesní hospodářství v jednotlivých zemích střední Evropy je však založeno především na středních a menších lesních podnicích. Pro ně byl hospodářským institutem ETH Curych vyvinut model “virtuálního podnikání”. Tyto virtuální podniky jsou konfigurovány pro určitý výrobní program na základě stabilní počítačové sítě a po ukončení daného výrobního programu jsou zase rozpouštěny. Lze zde vidět několik předností: lepší využití výrobních kapacit, optimální nasazení technologií, připravenost dodávek zboží, urychlení strukturálních vyrovnávacích opatření díky koncentraci na centrální podnik, kontinuální získávání znalostí a učení se díky výměně zkušeností s jinými. Koncepce “virtuálního podniku” je možností, jak oddělit výrobní jednotky a vlastnictví. Zdá se, že soukromohospodářsky pracující podniky mají lepší nabídku konkurenceschopných aktivit a činností z oblasti těžby dřeva i distribuce a mají lepší schopnost vlastního vývoje než lesní závody řízené správními strukturami.

Další problém je v tom, že podnikové procesy lze standardizovat jen v omezené míře. Zkušenosti zpracovatelského průmyslu ukazují, že neexistuje jediná koncepce logistiky, nýbrž že každý podnik si musí najít své vhodné řešení. S tím jsou spojeny i vývojové trendy, které nahrazují tradiční podnikové procesy digitálními. Dynamické řízení toku materiálu je možné jen tehdy, pokud je v každém okamžiku znám stav zpracování zakázkového seznamu. To vyžaduje standardizované získávání dat a automatizaci. Lokální zvyklosti v lesnictví vedly k tomu, že pro získávání a zpracování dat existuje bezpočet metod, pomůcek a pracovních postupů. Pokud se nepodaří nahradit tyto zvyklosti standardními řešeními, lze systém výroby orientované podle toku materiálu velmi těžko realizovat. Tím je vyřčena potřeba jednání a vývoje. Úkolem výzkumu je vyvinout vhodná řešení pro rozhodovací, řídící a administrativní logistiku pro středoevropské poměry, vyzkoušet je a rozšířit mezi uživatele. Věrnost mottu “Budoucnost začíná v hlavě” potřebuje odvahu, motivaci a vizi k vytváření budoucnosti. Měli bychom se znovu naučit získávat a chránit si šance místo trvalého potýkání se s rizikem.

Poznámka: přeloženo ze Sborníku konference ve spolupráci s ministerstvem zemědělství, odvětvím lesního hospodářství; redakčně kráceno a upraveno.