NAPADENÍ POŠKOZENÝCH SMRKŮ V ORLICKÝCH HORÁCH HOUBOU ASCOCALYX ABIETINA
Dr. František Soukup, CSc., Ing. Vítězslava Pešková - VÚLHM Jíloviště-Strnady
Problematice chřadnutí smrku v Orlických horách je věnována v několika posledních letech zvýšená pozornost. Ta po předchozích dvou zimách bohatých na sněhovou pokrývku ještě vzrostla v souvislosti s výrazným poškozením smrkových mlazin a výsadeb na řadě lokalit, a to nejen domácího smrku ztepilého (Picea abies), ale i smrku pichlavého (Picea pungens). Při prohlídce poškozených porostů v červnu t.r. pracovníky Lesní ochranné služby útvaru ochrany lesa VÚLHM a výzkumné stanice VÚLHM Opočno byl na řadě lokalit s poškozenými smrky v Orlických horách zaznamenán výskyt anamorfního stadia houby Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpfer-Bernhard.
POPIS HOUBY A PŘÍZNAKŮ POŠKOZENÍ
Ascocalyx abietina (Lagerb.) Schläpfer-Bernhard patří mezi vřeckaté houby (Ascomycetes). Je známa pod více jmény - nejčastěji používaná synonyma jsou Gremmeniella abietina (Lagerb.) Morelet, Scleroderris lagerbergii Gremmen a starší Crumenula abietina Lagerb. Této houbě přináleží anamorfa (=konidiové stadium) Brunchorstia pinea (Karst.) Höhn.
Pyknidy konidiového stadia vyrůstají na napadených a již odumřelých větvích. Jejich zbarvení je černohnědé, jsou víceméně kulovité až mírně oválné, obvykle velikosti 0,5 až 1,5 mm v průměru, přičemž nejčastěji nejprve nadzvednou a posléze protrhnou kůru na odumřelých letorostech - někdy však vyrůstají z jizev po opadlých jehlicích. Uvnitř lze nalézt četné hyalinní až světle šedě zbarvené přehrádkované, obvykle lehce srpkovitě až esovitě prohnuté konidie, většinou 30-50x2-3 mikrometru velké. Konidie jsou v naprosté většině případů čtyřbuněčné (pouze zcela výjimečně se vyskytnou i tří či pětibuněčné).
Plodnice vřeckatého stadia se do začátku července t.r. v Orlických horách zatím neobjevily. Z materiálu získaného z jiných lokalit, event. jiných dřevin, lze černohnědá apothecia (miskovitě utvářené plodnice) přirovnat makroskopicky k plodnicím houby Cenangium ferruginosum Fr. Ta však bývají poněkud větší (A. abietina má apothecia většinou o průměru jen kolem 1 mm). Velice podstatně se liší askospory obou hub: zatímco u C. ferruginosum jsou oválné, jednobuněčné, bezbarvé, 10-13x5-7 mikrometru velké, u A. abietina jsou protáhle oválné, 4(3) buněčné, též bezbarvé, 14-20x3-5 mikrometru velké.
Symptomy napadení smrku houbou A. abietina jsou dost charakteristické: dochází k zasychání a odumírání letorostů. První plodnice (pyknidy), které lze pokládat za spolehlivý důkaz napadení smrku touto houbou, se však objevují až příští rok (pokud se vůbec vytvoří - zdá se totiž, že v našich podmínkách tato houba nepříliš ochotně fruktifikuje).
VÝSKYT HOUBY VE SMRČINÁCH ORLICKÝCH HOR
Na možný výskyt houby A. abietina v chřadnoucích smrkových mlazinách Orlických hor upozornil již v r. 1997 V. Nárovec. Její výskyt se však nepodařilo doložit nálezem plodnic této houby. Obdobně negativně vyzněla i terénní šetření, konaná v této oblasti v letech 1998 a 1999, kdy byl pozorován zvýšený rozsah poškození smrkových výsadeb a mlazin. Až teprve rok 2000 přinesl zásadní zlom díky masivní fruktifikaci této houby.
Během našich červnových terénních šetření byl zjištěn silný výskyt houby A. abietina. Ze vzorků odebraných z 15 lokalit byla na 14 prokázána přítomnost pyknid této houby. Nejmasivnější výskyt A. abietina jsme zaznamenali ve vrcholových partiích Orlických hor - na hřebenech v oblasti Velké Deštné, Malé Deštné, Vrchmezí, Pěticestí a Suchého vrchu - ve smrčinách v nadmořských výškách 900 až 1100 m. Jako středně silný bylo možné hodnotit výskyt pyknid této houby v Luisině údolí (kolem 870 m n. m.). Vzácně byly jednotlivé pyknidy nalézány i v údolí říčky Zdobnice v nadm. výšce asi 780 m. Lze konstatovat, že nejsilnější napadení smrků houbou A. abietina je v nejvyšších polohách hor (alespoň podle četnosti tvorby pyknid). Úměrně s klesající nadmořskou výškou lze doložit výskyt houby na odumřelých letorostech stále méně často. Nejníže položená lokalita má nadmořskou výšku asi 780 m.
Ascocalyx abietina byla zjištěna v Orlických horách především na domácím smrku ztepilém (Picea abies), a to zřetelně častěji na vysazovaných smrcích, nezřídka nejasného původu. Na přirozeném zmlazení na stanovištně shodných či podobných lokalitách se sice vyskytla rovněž, avšak tito jedinci většinou vykazovali výrazně nižší úroveň napadení. Většina poškozených a následně houbou napadených větví se na smrcích nalézala ve spodních partiích stromů - do výšky max. 2-3 m nad zemí, což velice dobře koreluje s max. dosahovanou výškou sněhové pokrývky v zimním období. Terminální výhony smrků, pokud přesahovaly tuto výšku, byly napadeny jen zcela výjimečně.
Je nutné konstatovat, že i náhradní výsadby smrku pichlavého (Picea pungens) - především v oblasti Velké Deštné - byly houbou A. abietina napadeny rovněž silně. Příznaky napadení u smrku pichlavého jsou shodné jako u domácího smrku ztepilého, navíc lze často pozorovat výrazné barevné změny (nejčastěji do různých odstínů fialové) jehličí před opadem. Na výsadbách kleče na hřebenech Orlických hor se nám nepodařilo tuto houbu objevit - ostatně zde nebyly na této dřevině pozorovány ani symptomy poškození.
LESNICKO FYTOPATOLOGICKÝ VÝZNAM
Ascocalyx abietina je řazena v posledních desetiletích mezi vážné sekundární houbové škůdce jehličnanů v Evropě, Severní Americe i Asii. Je schopná napadnout jehličnany všech věkových stadií. U semenáčků či sazenic infikovaných touto houbou obvykle dochází k jejich odumření buď ještě přímo ve školce, nebo krátce po výsadbě (o našich zkušenostech s výskytem této houby v 70. letech na sazenicích borovice lesní viz Uroševič, Jančařík 1973 - Práce VÚLHM r. 44). V mlazinách a kulturách či porostech vyšších věkových tříd je toto onemocnění většinou charakterizováno pouze odumíráním napadených výhonů, letorostů a infekce obvykle nepostupuje do silnějších větví.
Je patrné, že houba zcela evidentně napadá daleko snadněji letorosty dřevin nějak oslabených (např. nevyzrálé, když jim v tom zabrání předčasný konec vegetačního období, jak zaznamenal např. Cech (1996) v předhůří rakouských Alp). Ve Švédsku při kalamitním rozšíření této houby na smrku koncem 70. let byl registrován ústup ostatních endofytických hub působením kyselých dešťů (Barklund, Rowe 1983), a to přímo korelovalo s prokazatelným zvýšením znečištění ovzduší oxidem siřičitým (SO2), oxidy dusíku (NOx) a ozónem (O3) v tomto období (Kvist, Barklund 1984). Za prokázaný lze u smrku považovat i podstatně hojnější výskyt poškození v nižších (přízemních) partiích smrků do výšky cca 2 m, což odpovídá obvyklé výšce sněhové pokrývky ve sledovaných lokalitách v Quebecu v Kanadě (Laflamme 1988).
Houba A. abietina je obecně chápána jako významný sekundární patogen nejrůznějších jehličnanů, který napadá výhony (letorosty) dřevin oslabených nepříznivým působením abiotických činitelů, jako je např. sucho, imise, nepříznivé klimatické podmínky apod. Pokud přetrvává nepříznivé působení abiotických činitelů více let po sobě a houba navíc silně fruktifikuje, zvýší se infekční tlak na oslabené dřeviny a pak může časem zapříčinit i odumření silně napadených jedinců na exponovaných stanovištích. V případě napadení semenáčků či sazenic již v lesních školkách, kde rovněž působí řada stresorů, je jejich mortalita většinou podstatně vyšší.
K ROZŠÍŘENÍ V ČR
V našem nejbližším okolí (Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko) je v poslední době výskyt této houby opakovaně potvrzován. U nás byl zřejmě její první opravdu škodlivý výskyt zaznamenán počátkem 70. let tohoto století na sazenicích borovice lesní v okolí Nepomuku (Uroševič, Jančařík 1973) - poté byla houba sporadicky nalézána na borových sazenicích i na dalších lokalitách (především v severovýchodních Čechách). V 80. letech byly nalezeny plodnice houby
A. abietina na kosodřevině v Krkonoších (Černý, ústní sdělení). V 90. letech tuto plodící houbu v ČR zřejmě nikdo nesbíral, přestože po ní bylo (především v souvislosti s některým neobjasněným prosycháním a odumíráním borových porostů) intenzivně pátráno. Až teprve letošní rok přinesl zásadní zlom, když tato houba v Orlických horách masivně zaplodila.
Provedli jsme proto (a v současné době nadále provádíme) orientační terénní šetření s cílem využít její letošní silné fruktifikace pro prokázání či vyloučení její přítomnosti na dalších příhodných lokalitách. Prozatím jsme letos houbu A. abietina zjistili v horských polohách Králického Sněžníku, Hrubého Jeseníku (v obou těchto pohořích byl na řadě lokalit v nadm. výškách okolo 1200 m zaznamenán i srovnatelně silný výskyt v porovnání se situací v Orlických horách). Místy silnější výskyt této houby jsme zaznamenali i v Krkonoších - zde však vystupovala daleko častěji a škodlivěji přípletka černá (Herpotrichia juniperi (Duby) Petrak). V Lužických horách ani ve vysokých Brdech jsme na navštívených příhodných lokalitách houbu A. abietina nezjistili. V námi dosud prošetřené severozápadní části Krušných hor (včetně masivu Klínovce) byl zaznamenán její pouze sporadický výskyt. V prošetření situace v našich dalších vysokých pohořích (Šumava, Český les, Jizerské hory, severovýchodní Krušné hory, Moravskoslezské Beskydy) hodláme pokračovat. Na všech námi navštívených lokalitách jsme tuto houbu nalezli na smrku (na Picea abies, popř. ještě na Picea pungens). Nepodařilo se nám ji zde prozatím objevit na kleči.
V rámci poradní činnosti útvaru ochrany lesa nám byl k analýze doručen vzorek borovice černé (Pinus nigra) ze soukromé zahrady (Heřmaničky), na kterém byly prokázány pyknidy této houby. V následujícím období hodláme proto rozšířit naši pozornost i na tuto dřevinu, neboť některé dosud neuspokojivě objasněné příčiny prosychání až odumírání borovice černé vykazují symptomy naznačující na možnost napadení houbou Ascocalyx abietina, či na možný výskyt sypavky působené karanténní houbou Mycosphaerella pini Rostr. apod. Munk.
ZÁVĚR
Tento příspěvek si nekladl za cíl objasnit problematiku chřadnutí smrku v Orlických horách. To je zcela nesporně záležitost podstatně složitější, která byla podrobněji a hlouběji prezentována na celostátním semináři “Lesnické hospodaření v imisní oblasti Orlických hor”. Úloha houby Ascocalyx abietina v chřadnutí poškozených smrkových porostů v Orlických horách rozhodně není zanedbatelná. Jako významný sekundární patogen nejrůznějších jehličnanů jistě může oslabené dřeviny i výrazněji poškodit. Letošní výjimečně silná fruktifikace houby může souviset se specifickými klimatickými podmínkami posledních let. Rozhodně však A. abietina není a nemůže být primární či nejdůležitější příčinou současného zhoršování zdravotního stavu orlickohorských smrčin.