POROSTNÍ STADIA FYTOCENÓZ
Ing. Eduard Průša, CSc.
Rostlinné druhy jsou vázány svým výskytem na určité prostředí. V našich podmínkách rostliny obsadily celou škálu rozličných stanovišť - od stojaté vody po vyprahlé skály, od vyvřelin po křemence, od teplomilných doubrav po kosodřevinu. Rozličné lesy mají svá společenstva rostlin, fytocenózy. V nich bývají charakteristické druhy, které vypovídají o lesním prostředí. Zástupně nám tyto rostliny též indikují stanoviště, tj. hlavně půdu, její trofnost a vlhkost.
Na tomto principu bylo vytvořeno 17 tzv. ekologických skupin rostlin (dále ESR) (E. Průša 1967). Např. ESR 10 - čerstvé, středně bohaté - obsahuje soubor rostlinných druhů, které rostou převážně na čerstvě vlhkých, středně bohatých půdách. Pro představu je uveden u každé ESR jeden známý charakteristický druh, v tomto případě Oxalis acetosella - šťavel kyselý. Roztříděním jednotlivých rostlinných druhů z fytocenologických zápisů do ESR a jejich vyhodnocením dostáváme pak zastoupení jednotlivých ESR buď číselně v procentech, nebo lépe v grafikonu; z něho je patrné ekologické postavení lesního typu. Tím dostaneme hrubou ekologickou charakteristiku jak lesních typů navzájem, tak i proměnlivost v rámci určitého lesního typu, způsobenou změnou dřeviny (porostní stadia), prosvětlením (světlostní), na holině (paseková), devastací (degradační) stadia.
Naším lesnictvím již delší dobu cloumá otázka monokultur smrku a borovice, jejich neblahých dopadů na zhoršování lesního prostředí i na pokles produkce, její bezpečnosti a trvalosti. Protože k největším změnám v druhové skladbě lesů došlo v bukodubovém (2.) a dubobukovém (3.) LVS, podávám zjednodušený pohled na změny fytocenóz ze středočeské pahorkatiny. Podařilo se tu v několika lesních typech ze zlomků zbytků porostů přirozené skladbě se blížících (převážně dub a buk) a v sériích porostních stadií pod smrkem a borovicí prokázat zhoršování kvality jejich fytocenóz. Uvádí se sestupná řada lesních typů v souborech od bohatých přes svěží, kyselé až po chudé SLT. Pro základní orientaci byly vyhodnoceny rostlinné druhy též podle základního rázu vegetace - a to na byliny, kapradiny, trávy, keříčky, mechy a lišejníky (keříčkem je např. borůvka). U porostních stadií jde obvykle zhoršování ESR od listnáčů přes smrk po borovici, kde bývá největší.
3B2 - BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA MAŘINKOVÁ
Bohatá dubová bučina mařinková pod bukem má velkou pokryvnost (64 %) s převahou bylin a velkou účastí ESR 5 (čerstvé, bohaté) a 10 (čerstvé, středně bohaté). Pod směsí smrku a buku výrazně ubývá ESR 5 (čerstvé, bohaté) a převažuje ESR 10 (čerstvé, středně bohaté). Pod smrkem téměř mizí ESR 5 (čerstvé, bohaté) a zvýrazní se převaha ESR 10 (čerstvé, středně bohaté). ESR 4 (mírně vlhké, bohaté) se udržuje na stejné výši. Základní kombinace ESR se udržuje a je možno podle zlomků jejich výskytu přiřadit tato stadia k původní bohatší fytocenóze. Z hodnocení vyplývá, že stadium pod smrkem se již blíží svěží dubové bučině (3S). Toto společenstvo na bohatých a čerstvě vlhkých půdách je poměrně odolné na změnu dřeviny, tj. smrku a opravňuje jeho větší zastoupení v provozním cíli.
2S2 - SVĚŽÍ BUKOVÁ DOUBRAVA BIKOVÁ
Svěží buková doubrava biková s ostřicí prstnatou pod směsí dubu a buku je již chudším typem na přechodu ke kyselé dubové bučině. Vedle bylin se uplatňují trávy a mechy, pokryvnost je velká (55 %). Značné zastoupení má ESR 9 (mírně vlhké, chudé), příznivá je účast ESR 4 (mírně vlhké, bohaté), ESR 3 (vysýchavé, bohaté) a ESR 10 (čerstvé, středně bohaté). Pod smrkem a zvláště pod borovicí nabývá vrchu ESR 9 (mírně vlhké, chudé), kde dochází ke značnému zhoršení. ESR 3 a 4 (vysýchavé a mírně vlhké, bohaté), se udržují, takže je možno porostní stadia přiřazovat k základnímu typu.
2K3 - KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA BIKOVÁ
Kyselá buková doubrava biková má pod dubem značnou pokryvnost (56 %), pod borovicí vysokou (75 %). Mírně převažují trávy, pod smrkem nabývají vrchu mechy, pod borovicí přibývá keříčků. Pod dubem má výraznou převahu ESR 9 (mírně vlhké, chudé), významně se uplatňuje ESR 8 (suché, chudé) a ESR 7 (velmi chudé). Pod smrkem přibyla ESR 10 (čerstvé, středně bohaté), s příznivějším mikroklimatem, pod borovicí výrazně přibyla ESR 7 (velmi chudé). Stadium pod borovicí předchozího typu (2S2) se blíží k základnímu typu 2K3 - kyselé bukově doubravě pod bukem. Bez pozorného vyhledání jednotlivých zbytků z ESR 3 a 4 (vysýchavé a mírně vlhké, bohaté) dochází k chybnému zařazení.
3M1 - CHUDÁ DUBOVÁ BUČINA MECHOVÁ
Chudá dubová bučina mechová (pod bukem) má menší pokryvnost (38 %), která výrazně stoupá pod borovicí (63 %). Mírně převažují mechy, mírně je trav, pod smrkem zcela převládají mechy, pod borovicí nastupují keříčky. Silně je zastoupena ESR 7 (velmi chudé) a 8 (mírně vlhké, chudé). Pod smrkem ESR 7 (velmi chudé) převládá, pod borovicí je dominantní. Dochází postupně k silnému ochuzení v řadě buk, smrk, borovice. Z porovnání porostního stadia pod borovicí u předešlého typu (2K3) a u základního typu chudé dubové bučiny (3M1) pod bukem vyplývá, že fytocenózy jsou téměř totožné a že se může stát při zařazení do stejné mapovací jednotky hrubá chyba. V druhové kombinaci se jen málo liší, diferenciálním druhem v 3M1 je řídký výskyt věsenky nachové. Pouze znalostí porostních stadií a jejich projevů je možné správné zařazení.
2P1 - KYSELÁ JEDLOVÁ DOUBRAVA S BIKOU CHLUPATOU
Kyselá jedlová doubrava s bikou chlupatou je výrazný lesní typ pro obtížné hospodaření na střídavě zamokřovaných půdách - pseudoglejích. Celkovým svým projevem se blíží kyselé bukové doubravě. Pokryvnost rostlin je pod dubovými porosty střední (46 %), převažují trávy, pod smrkem dominují mechy, pod borovicí jsou skupiny stejnoměrně zastoupeny (tr, by, me, bř). Pod dubovými porosty převládá ESR 9 (mírně vlhké, chudé), malou účast má ESR 11 (střídavě vlhké), ještě menší ESR 10 (čerstvé, středně bohaté). Pod smrkem a borovicí postupně ubývá ESR 9 (mírně vlhké, chudé), naopak postupně přibývá ESR 7 (velmi chudé). Pod všemi dřevinami se udržuje ESR 11 (střídavě vlhké), která je diferenciální skupinou, dále ESR 10 (čerstvé, středně bohaté) a ESR 4 (mírně vlhké, bohaté). Degradační stadium pod borovicí se vyznačuje převahou ESR 7 (velmi chudé), ESR 11 (střídavě vlhké) se vyskytuje nepatrně. Podobnost s kyselou bukovou doubravou i průběhem změn pod smrkem a borovicí je značná, liší se pouze stálou účastí ESR 11 (střídavě vlhké). Protože však např. bika chlupatá je nenápadný druh s řídkým výskytem, je nutno si tento lesní typ ověřovat půdně sondýrkou. Při povrchní záměně vegetačního krytu se snadno stává hrubá chyba i pro důsledky hospodaření.
ZÁVĚR
Ekologické skupiny rostlin nám podle vybraných lesních typů v sestupné řadě vykazují i sestupnou produkci smrku v bonitních stupních: 3B2 - sm 2-4, 2S2 - sm 4-6, 2P1 - sm 5-6 (v degradačním stadiu 4 sm 7), 2K3 - sm 6-7, 3M1 - sm 7-9. Porostní stadia v bukodubovém a dubobukovém LVS se v rámci jednoho lesního typu projevují postupným zhoršováním od listnatých porostů přes smrkové k borovým porostům. Zhoršování jde v sestupné řadě od ESR 5 (čerstvé, bohaté), přes ESR 10 (čerstvé, středně bohaté), ESR 9 (mírně vlhké, chudé), po ESR 7 (velmi chudé), což nese s sebou i sníženou produkci dřeva. Vyhodnocení změn v porostních stadiích pod smrkovými a borovými porosty podle ekologických skupin podává důkaz o postupné degradaci lesního prostředí a nevhodnosti pěstování jehličnatých monokultur v LVS bukodubovém a dubobukovém. Proto je nutná dostatečná příměs listnatých dřevin (na bohatších stanovištích menších, na chudých větší), aby se zlepšilo lesní prostředí, biologicky i ekonomicky. Provedené vyhodnocení porostních (a degradačních) stadií lesních typů přes vypovídací schopnost ekologických skupin rostlin by mělo být pobídkou, abychom se vážně zabývali touto problematikou a řešili ji do větší šíře i hloubky. To by měl být hlavní a naléhavý aktuální úkol lesnického výzkumu pro nejbližší dobu.
Ekologické skupiny rostlin
1. vápnomilné - hrachor panonský (Lathyrus pannonicus)
2. suché, bohaté - tolita lékařská (Cynanchum vincetoxycum)
3. vysýchavé, bohaté - kopretina chocholičnatá (Chrysanthemum corymbosum)
4. mírně vlhké, bohaté - strdivka nící (Melica nutans)
5. čerstvé, bohaté - mařinka vonná (Asperula odorata)
6. nitrofilní - kakost smrdutý (Geranium robertianum)
7. velmi chudé - bělomech sivý (Leucobryum glaucum)
8. suché, chudé - kostřava ovčí (Festuca ovina)
9. mírně vlhké, chudé - bika hajní (Luzula nemorosa)
10. čerstvé, středně bohaté - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
11. střídavě vlhké - mochna nátržník (Potentilla erecta)
12. vlhké, středně bohaté - metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa)
13. vlhké, bohaté - čistec lesní (Stachys silvatica)
14. mokré, proudící voda - ostřice oddálená (Carex remota)
15. mokré, stagnující voda - lilek potměchuť (Solanum dulcamara)
16. rašelinné - Rašeliník - Sphagnum
17. subalpinské - podbělice alpská (Homogyne alpina)