PŘÍRŮSTOVÉ CHARAKTERISTIKY BOROVICE BLATKY V TŘEBOŇSKÉ PÁNVI

Ing. Milan Bíba, CSc - VÚLHM Jíloviště - Strnady, Ing. Jaroslav Jačka - LČR, LS Spálené Poříčí,
Ing. Jan Kaňák - VÚLHM Jíloviště-Strnady, Ing. Jaroslav Slanec - LČR, LS Třeboň

Během 1. poloviny 90. let byl ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti prováděn výzkum vodního režimu lesních porostů v různých stanovištních podmínkách. Cílem bylo přispět k objektivnějšímu pohledu na roli hydromelioračních opatření v lesích při respektování všech celospolečenských funkcí lesů. Výstupem byly mimo jiné zásady hospodaření v lesích na trvale a periodicky zamokřených stanovištích, publikované jako příloha Lesnické práce 4/1996.

ROZLOHA BLATKOVÝCH POROSTŮ

Výzkumné plochy založené během této etapy výzkumu poskytly některé další zajímavé informace o přírůstu jednotlivých dřevin. V tomto příspěvku se chceme podrobněji věnovat problematice borovice blatky (Pinus rotundata Link) jako regionálně významné dřeviny v oblasti Třeboňské pánve, kde byla největší část výzkumu prováděna. Zajímavé srovnání plošného výskytu borovice blatky v oblasti Třeboňska uvádí Ambrož (1948). Ze srovnání od poloviny 19. do poloviny 20. století vyplývá podstatný úbytek plochy blatkových porostů. V 50. letech 19. století plocha porostů borovice blatky podstatně přesahovala 600 ha. Podle typologického průzkumu v roce 1989 zaujímaly v celé přírodní lesní oblasti 15 (Jihočeské pánve) v rámci HS 01 porostní typy blatkové na lesních typech 0R5, 0R6 již pouze 457 ha (Plíva, Žlábek, 1989).

Na Mirochovském blatu, kde leží níže popsané výzkumné plochy, byla ke konci 40. let tohoto století uváděna výměra blatkových porostů celkem na ploše 41,07 ha, z toho čisté porosty zaujímaly 27,38 ha. Věk nejstarších porostů byl udáván na 115-130 let, převažovaly porosty ve věku 70-90 let. Další pokles výměry pokračoval od 50. do 80. let, koncem tohoto období spojený navíc s neuváženou delimitací nejcennějších a nejzachovalejších částí v okolí Hutí u Příbraze k průmyslové těžbě rašeliny. Dnes zaujímají porosty, v nichž je blatka zastoupena více než 25 %, na Mirochovském blatu výměru 14,03 ha.

Vedle celkového snižování výměry blatkových porostů je nutno vnímat i další výrazný faktor, ohrožující existenci reliktních populací blatky v jihočeském regionu. Je jím značná dispozice k hybridnímu ovlivnění, zejména borovicí lesní (Kaňák, K., 1984). Podle údajů Businského (1998) je pravděpodobné výrazné hybridní ovlivnění borovicí lesní na většině lokalit s výskytem blatky na Třeboňsku, zejména u okrajových částí a mladších porostů.

ZJIŠŤOVÁNÍ PŘÍRŮSTŮ A VĚKU

Po ukončení sledování vývoje vodního režimu v borových porostech na rašelinných půdách (Bíba, M., 1995) byly ve vybraných porostech odebrány vývrty pro stanovení tloušťkového přírůstu borovice lesní a borovice blatky. Šetření bylo provedeno v roce 1997 na výzkumné ploše Mirochov na LHC Třeboň. Pro srovnání byl pro borovici lesní zvolen porost 410 D 9, věk podle LHP 107 let, zastoupení BO 100, střední výška 21 m, výčetní tloušťka 25 cm, lesní typ 0R2. Pro borovici blatku na téže lokalitě porost 408 E 2, věk 150 let, střední výška 18 m, výčetní tloušťka 22 cm, lesní typ 0R5. V tomto porostu jako součásti přírodní rezervace Losí blato u Mirochova byly odběry provedeny se souhlasem orgánů státní ochrany přírody. K vyhodnocení odebraných souborů vývrtů byla použita standardní dendrochronologická analýza. Byl zjištěn skutečný věk porostu u borovice lesní 112 let a u borovice blatky 75 let. Nižší skutečný věk oproti údajům LHP je dán situováním odběrů do mladší kompaktní porostní skupiny. S ohledem na předpokládané hybridní ovlivnění blatky nelze uvedený porost považovat za geneticky čistou populaci Pinus rotundata. S ohledem na dlouhodobé ovlivnění vodního režimu rašeliniště a rozpracovanost porostů lze s velkou pravděpodobností hovořit již o hybridní populaci. V kontextu tohoto faktu je třeba chápat i další hodnocení, byť je použit termín blatka.

Z přiloženého grafu je patrný odlišný průběh letokruhových křivek u hodnocených dřevin. Borovice lesní vykazuje na tomto stanovišti větší rozkolísanost přírůstů v jednotlivých letech a výrazné periody přírůstových depresí ve srážkově bohatších letech, kdy hladina podzemní vody vystupuje téměř k povrchu. Naproti tomu blatka je zde charakterizována velmi vyrovnaným přírůstem s malým meziročním kolísáním a poměrně setrvalým průběhem během celých posledních 50 let. Stejně jako u borovice lesní je letokruhová křivka nápadná strmým poklesem během prvních 20 let věku. Vysvětlení lze zřejmě hledat v limitovaných možnostech rozvoje kořenového systému dřevin, který má k dispozici pouze mělkou část půdního profilu nad hladinou podzemní vody. Orientačně byl proveden výpočet korelací mezi přírůstem a srážkami. Podle očekávání nejvyšší zápornou korelaci vykázala borovice lesní na stanovišti s nejvyšší hladinou podzemní vody. Nejmenší závislost mezi přírůstem a výší srážek naopak vykázala blatka.

HLEDÁNÍ VHODNÉHO PĚSTEBNÍHO POSTUPU

Je samozřejmé, že uvedené šetření je svým rozsahem nutno chápat jako orientační a jeho výsledky jsou platné pouze pro lokální podmínky specifických stanovišť. Popsaná stanoviště jsou charakteristická zejména pro PLO 15 - Jihočeské pánve a vyskytují se zde na výměře 2290 ha převážně v jižní části Třeboňské pánve v oblasti s obdobnými přírodními podmínkami. V současných porostech převažují porostní typy borové, často s příměsí břízy a smrku, na výměře 1376 ha. Převážně nevhodné typy smrkové jsou evidovány na 457 ha a již výše zmíněné blatkové porosty rovněž na 457 ha. Sledovaná lokalita je pro tato stanoviště dobře reprezentativní výskytem různé intenzity pozměnění původních blatkových porostů, různých porostních typů a jejich vzájemných přechodů.

Kromě centrálních částí některých přírodních rezervací (zejména NPR Červené blato a NPR Žofinka) převládají na většině tzv. blatkových stanovišť, zvláště v hospodářských lesích, přechodné typy mezi blatkou a borovicí lesní. Jejich produkce je oproti blatce vyšší, zároveň vykazují vyšší toleranci ke kolísání hladiny podzemní vody. To vytváří i předpoklady určité stability porostů v těchto podmínkách. Je ovšem velmi obtížným úkolem nalezení vhodného pěstebního přístupu k těmto porostům. Z jedné strany ekologické vlastnosti hybridních typů jsou argumentem pro jejich využití v obnově, na druhé straně tento přístup přináší vyšší riziko kontaminace genofondu zbývajících porostů Pinus rotundata. V této situaci je nutno volit přísně diferencovaný přístup. Jako optimální se jeví maximální využití přirozené obnovy. Ta skýtá předpoklady vysoké adaptace vzniklého porostu na stanovištní podmínky a tím i předpoklad jeho odpovídající produkce a stability. Přirozená obnova by měla být samozřejmostí nejen v rezervacích, ale v největší možné míře i u hospodářských lesů na stanovištích již výraznějším způsobem pozměněných.

Určitý problém představují rozsáhlé kulturní porosty borovice lesní na rašelinných půdách (lesní typy 0R1 a zčásti i méně pozměněné 0R5, 0R2), které vykazují výraznější známky poškození vysokou hladinou podzemní vody. Jejich výměra je místy značná a potřeba obnovy akutní. Ještě v nedávné době obvyklý způsob řešení, tj. provedení odvodnění stanoviště ve fázi obnovy porostu, nelze považovat za vhodný. To zejména v případech, kdy podmínkou úspěšné existence porostu je dosažení trvalého snížení hladiny podzemní vody technickým odvodňovacím zásahem. Zkušenosti ukazují, že u jakýchkoli technických hydromelioračních zásahů je největším problémem udržení konstantní účinnosti během celé doby obmýtní.

Ve většině případů dochází během stárnutí meliorační soustavy (bez ohledu na prováděnou údržbu) k poklesu její funkce. Nelze pominout ani významné hledisko plošně širšího dosahu účinku a naopak negativního působení na dosud zachované přirozenější ekosystémy v okolí. Vyloučením funkce odvodňovacího systému se hladina podzemní vody většinou stabilizuje na úrovni těsně pod povrchem terénu a udržuje se bez většího kolísání během celého roku. To odpovídá i stanovištním nárokům blatky (Businský, 1998), uvádějícím optimum hladiny v hloubce 20 cm. Lze očekávat, že právě v uvedených podmínkách mohou najít uplatnění porosty blatky, případně hybridní potomstva. Otázka jejich zakládání však již značně přesahuje téma tohoto sdělení a vyžádala by si specializovaný výzkum.

ZÁVĚR

Počátek žádoucího obratu v přístupu k borovici blatce jako cílové dřevině, se kterou se plánovitě a systematicky pracuje již od fáze obnovy porostu, lze dnes vidět již na konkrétním příkladu s. p. Lesy ČR. Lesní správa Třeboň ve spolupráci se Správou CHKO Třeboňsko založila od roku 1996 již několik nových blatkových skupin zejména v revíru Lutová, v Přírodní rezervaci Losí blato, kde dochází ve zvýšené míře ve starších porostech na SLT 0R k usychání borovice lesní. Výsadba blatky do ok vzniklých vytěžením souší vyjadřuje snahu po zvýšení jejího zastoupení na jí odpovídajících stanovištích a tím udržení lesního prostředí zmíněné lokality, kde se jinak masivně rozšiřuje krušina. Použity byly obalované sazenice blatky 2/1 zasazené v řidším sponu, vypěstované z osiva získaného z Červeného, Širokého a Losího blata. Zatím bylo vysazeno celkem 1,85 ha blatky a s její další výsadbou se počítá i v dalších letech.

LITERATURA:

- Ambrož, J., 1948: Lesy třeboňské pánve a přilehlých okrsků, Zprávy státních výzkumných ústavů lesnických ČSR, Ministerstvo zemědělství Republiky Československé, s. 101 - 180.

- Bíba, M., 1995: Režim podzemní vody v lesích jihočeských pánví, Lesnictví - Forestry, 41, (3), s. 108-116.

- Bíba, M., 1996: Zásady hospodaření v lesích na trvale a periodicky zamokřených stanovištích, Lesnická práce 4/1996 - příloha, s. I - IV.

- Businský, R., 1998: Agregát Pinus mugo v bývalém Československu - taxonomie, rozšíření, hybridní populace a ohrožení, Zprávy České botanické společnosti, Praha, 33, s. 29 - 52.

- Kaňák, K., 1984: Příklady z fytogeografie a hybridizace některých druhů rodu Pinus. Sborník referátů z konference Hybridizácia a premenlivost lesných drevín, V LD Zvolen, 22. - 23. 5. 1984, s. 153 - 159.

- Plíva, K., Žlábek, I., 1989: Provozní systémy v lesním plánování, MLVD, Praha.