VZPOMÍNKA NA PROF. BOHUSLAVA POLANSKÉHO
Ing. Vojtěch Richtár, CSc.
Český lesník, vynikající vědec širokého obzoru, vysokoškolský profesor a odborný spisovatel Bohuslav Polanský se narodil 26. října 1901 ve Žďárci u Tišnova v rodině učitele, ale obecnou školu navštěvoval v malé obci Svinošice u Brna. Poté studoval na české reálce v Brně, kde v roce 1920 maturoval. Již v tomto roce zahájil svá vysokoškolská studia na lesnickém odboru nově založené Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou ukončil s diplomem lesního inženýra v roce 1924.
Po dvouleté lesnické praxi, kterou získal v technické kanceláři, nastoupil do Ústavu pro pěstění lesů a lesnickou biologii v Brně, který vedl Prof. Josef Konšel. V roce 1936 přešel do funkce vedoucího oddělení do Výzkumných ústavů pro pěstební techniku v Banské Štiavnici, ale již v roce 1939 musel jako Čech Slovensko opustit a přešel do funkce vedoucího lesní správy v Tišnově na Moravě, kde sloužil do roku 1945.
Ještě v tomto roce přechází do Bílovic nad Svitavou, kde je jmenován přednostou lesní správy a současně byl pověřen přednáškami z pěstování lesů na lesnickém odboru VŠZ v Brně. K této pedagogické činnosti měl všechny předpoklady - vedle praxe lesního hospodáře obhájil již v roce 1928 titul doktora technických věd, v roce 1939 se habilitoval a od roku 1928 byl činný v odborné lesnické literatuře.
Již v roce 1946 byl jmenován profesorem pro obor pěstění lesů a současně ustanoven vedoucím Ústavu pěstění lesů na lesnickém odboru VŠZ v Brně. Stal se tak nástupcem věhlasného profesora pěstění lesů Josefa Konšela. Svoji práci vysokoškolského učitele mistrovsky spojoval s prací vědeckou a spisovatelskou. Byl zapálen pro svůj obor, kterému věnoval veškerý čas a svůj um. Ve své vědecké práci dovedl precizně vést a podněcovat zájem o vědecké poznání v pěstění lesů s využitím poznatků v lesnické praxi.
Připravil také na vědeckou dráhu své nástupce - profesory pěstění lesů v biologickém pojetí - Josefa Kantora, Miroslava Vyskota, Jiřího Pospíšila a Jana Jurču, kteří vychovali řady odborníků ve svých oborech. Velkým vzorem byl pro všechny profesor Josef Konšel a jeho učení o hospodaření v lesích blízkém přírodě.
Rozsáhlá je jeho činnost literární. Jeho bibliografie začíná již v roce 1928 a je tvůrčím způsobem rozvíjena až do roku 1983. Z veškerých jeho prací je zřejmý hluboký vztah k lesům a lesnímu hospodářství. Již v mladém věku studuje a literárně zpracovává možnosti introdukce cizokrajných dřevin, zejména pro naše lesy doporučuje výsadby a pěstování vejmutovky, provádí fenologická a mikroklimatická pozorování a měření v lesních porostech, hledá cesty a možnosti k omezení a pozdějšímu vyloučení holých sečí, upřednostňuje hnízdové výsadby na příkladech osazování pařezů, navrhuje způsoby racionálních výsadeb v souladu se zmlazováním, zdůrazňuje poznání technické zralosti jednotlivých stromů. U nezbytných holosečí navrhuje šíři holin jen do 10 m s ponecháním výstavků za účelem obnov i zvýšení estetiky lesních porostů. Ve svých pojednáních zdůrazňoval nutnost pěstování smíšených porostů se zastoupením hlavních, ale i podružných dřevin, zejména zápojných, které jsou nutností preventivní ochrany před exhaláty i ostatními škůdci lesa. Zabýval se biologickou stránkou lesa, ale také technickou - za účelem racionalizace a ochrany lesa. Navrhoval různá technická řešení v lesních školkách, také stroje a různé pomůcky k přibližování dřeva v interiérech lesních porostů, které by chránily okolní stromy.
Prof. Polanský napsal 17 knižních publikací ze svého širokého oboru a několik set odborných článků, reprezentujících především aplikovanou lesnickou dendrologii. Krátké články souborně nazýval Churavění stromů nebo Lesnická zrna.
Z mnoha svazků uvedeme jeho praktickou příručku Pěstění lesů, vydanou v roce 1947, která pomáhala lesním hospodářům při hospodaření v lesích po druhé světové válce. Byla napsána již z hlediska nových snah a poznatků pěstování lesů. Dále to byla publikace vydaná v roce 1954 s názvem Za lepší výchovu lesních porostů, která dávala pokyny a instrukce ke zlepšení techniky a racionalizace pěstebních zásahů do lesních porostů ve všech stupních jejího vývoje. Zde uvádí také důkazy ze svých studií. Spolu s významnými pěstiteli lesa vydal v roce 1966 vysokoškolskou učebnici Pěstění lesů, která svým pojetím čerpá z první české učebnice u nás, kterou napsal profesor Josef Konšel. Ve čtyřech dílech na 504 stranách obsahuje všechno, co má znát pěstitel lesa té doby.
Prof. Bohuslava Polanského lze charakterizovat jako člověka skromného, temperamentního, pracovitého, zcela nezištného a neobyčejně zaníceného pro lesnickou vědu i praxi. Dovedl živě přednášet a své znalosti předávat svým posluchačům, zdůrazňoval vždy cíl v pěstování lesů spočívající v maximální tvorbě jakostního dřeva a dobrého zdravotního stavu lesních dřevin.
V roce 1970 odešel do důchodu a často pobýval ve svém domku ve Frenštátě p. R. u říčky Ludiny nedaleko míst Černých myslivců podle románu Růženy Svobodové a stále se věnoval drobnému pěstebnímu výzkumu a psal různé vzpomínkové črty. Nejvíce vzpomínal na svého oblíbeného učitele prof. Konšela, kterého do posledních jeho dnů navštěvoval ve Velké Bystřici u Olomouce. Chtěl také vyhodnotit Konšelovy pokusné plochy v lesích Beskyd, ale pro škody působené exhaláty již tuto myšlenku nemohl realizovat. V jednom z dopisů uvedl verš:
“Pod Radhoštěm pěkně slunko svítilo,
tam se plné zdraví cítilo,
dnes však exhalace les tam ničí
a jen suchary se k nebi tyčí”.
Prof. Bohuslav Polanský - tvořivý duch a průkopník vědeckého pojetí pěstění lesů - umírá po delší srdeční chorobě v Brně ve svých 82 letech 9. září 1983 a je tamtéž pochován na ústředním hřbitově.