LESNICKÁ VÝROČÍ - LISTOPAD 2000
PhDr. Jiří Uhlíř, emeritní profesor SLŠ Trutnov a řádný člen Obce spisovatelů
- Mezi roky 1705-1710 - se v Marcnu ležícím na Moravském poli v Dolním Rakousku narodil František Rang, chlumecký lesmistr, tvůrce základního lesního zákonodárství 18. století v Rakousku a Čechách. Zemřel koncem roku 1784 nebo začátkem roku 1785 (viz LP 1999, s. 530).
- Roku 1770 - se narodil pravděpodobně v Čechách Jan Černý (jeho rodiště se dosud nepodařilo zjistit), lesmistr na radnickém panství hraběte Kašpara Šternberka v letech 1790-1849 ve Skomelně u Radnic. Navštěvoval německou hlavní školu a studoval na německém gymnasiu. Jako vědec údajně spolupracoval a spolucestoval na studijních cestách s hrabětem Kašparem Šternberkem (+ 1838), katolickým kanovníkem v Řezně, významným přírodovědcem, botanikem a paleontologem, spoluzakladatelem dnešního Národního muzea v Praze (1818), jemuž věnoval své sbírky a knihovnu. Po smrti svého zaměstnavatele byl Jan Černý v r. 1839 v 69 letech dán do penze a snížen mu příjem na polovinu a až do své smrti v 75 letech 27. 12. 1845 velmi fyzicky a psychicky strádal. Lesmistr J. Černý byl na svou dobu značně vzdělaný a znamenitý lesník, zejména pěstitel. V roce 1830 vyměřil, ohraničil a zařídil lesy radnického panství. Zakládal smíšené lesy (modříny, borovice s přimíšeným smrkem a listnáči). Na Březině založil lesní školku, v níž pěstoval exoty, zejména vejmutovky, dovezené ze svých alpských cest. Také na jiných místech panství Radnice na Rokycansku dal Černý vysazovat exotické dřeviny. Černý zalesňoval ve velkém měřítku pusté stráně kolem řeky Mže v polesí Darová; v těchto místech použil také olše zelené (Alnus viridis), která se udržela až do roku 1915. Zajímavý je zápis Černého z roku 1827 o dobývání pařezů. Jako lesní pěstitel se přimlouval za vysazování smíšených lesů, z polovic jehličnatých a z polovic listnatých. Byl též dobrý kreslíř a ochránce přírodních památek. Zpracoval spis Obchodní umění, který se bohužel po smrti hraběte K. Šternberka ztratil. S katolickým farářem, vlastencem a spisovatelem Jaroslavem Puchmajerem pracoval na překladu Pojednání o bylinářství v Čechách, německy sepsaném hr. K. Šternberkem. Ve šternberském archivu se též zachoval rukopis Černého, který nese název “Co musí vědět každý myslivec o lese a umění lesním a myslivectví vůbec. Napsal Jan Černý, myslivecký pomocník, L. P. 1791.” Černý zde píše nejdříve o dřevě, o jednotlivých stromech a na konec o semenu; na konci popisu dřeviny nebo semene ap. klade otázky. Druhý díl byl určen myslivosti, ale zůstal nedokončen. Lesmistr Jan Černý patří mezi průkopníky české lesnické vědy a praxe a náleží mu přední místo v historii našeho lesnictví, pro které vykonal tolik dobrého.
- Roku 1780 - se narodil v Hlušicích na Novobydžovsku Vilém Věnceslav Havelka, autor jedné z prvních knih o lesnictví v českém písemnictví, lesmistr na opočenském panství Colloredo Mannsfelda v Podorličí. Po studiích v Praze od roku 1802 byl nadlesním na c. k. panství vojenských vysloužilců v Hořicích, pak lesmistrem na panství colloredovském ve Smidarech, od roku 1809 v Opočně v Podorličí, kde roku 1847 zemřel. Vedle činnosti tzv. lesního examinátora, tj. úředně jmenovaného zkušebního komisaře, vynikl zejména jako upravovatel proslulého spisu německého lesmistra Ludvíka Hartiga (1764-1837), jehož spis Lehrbuch für Förster... (1802) patrně z podnětu Havelkova přeložil vlastenecký katolický kněz Dr. Josef Liboslav Ziegler (1782-1846), významný český buditel a spisovatel. Vydání knihy Umění lesní podle G. L. Hartiga... a jiných nejvýbornějších spisovatelů složená s lesnictvím vlasteneckým podle vlastních zkušeností srovnávané a vlastním nákladem vydané o třech dílech z roku 1819 (1820) bylo skutečným vlasteneckým činem. Další vydání knihy je z roku 1823 a 1849. Obsáhlý spis o třech dílech a 640 tiskových stranách je třetím a nejobsáhlejším českým dílem o lesnictví, v němž jsou použity též původní i nově utvořené české lesnické termíny. První ze tří svazků jedná o přípravných a pomocných vědách, o stanovištních podmínkách a o lesních dřevinách. Druhý o přirozené a umělé obnově lesa, o pěstění lesa a o lesní ostraze (ochraně). Třetí je věnován odhadu lesů čili lesní taxaci, sklizni a druhování lesních plodin, dopravě a různým instrukcím. Závěr tvoří jakýsi lesníkův kalendář, pořadí prací v jednotlivých měsících. V. V. Havelka tak položil svou edici a zpracováním překladu Hartigova Umění lesního (1819 až 1823) základ encyklopedického pojetí lesnictví v české lesnické literatuře.
- Roku 1790 - se v Schrepfenthale narodil Emil André, lesník, redaktor, a spisovatel působící na různých panstvích v Čechách a Uhrách. Propagátor probírek. Na Blanensku a Vlašimsku zaváděl pokusné vysazování jednoletých sazenic. zemřel roku 1869 v Kisbéru v Uhrách (viz LP 1999, s. 50).
- Roku 1870 - se uskutečnilo zpracování velké polomové a kůrovcové kalamity na Šumavě (asi 3 mil. m3) a v Jeseníkách (asi 700 tis. m3).
- V letech 1890-1892 - byla velká kalamita mnišky v lesích na Moravskobudějovicku, Dačicku, Třešťsku, Jihlavsku, Třebíčsku, Náměšťsku a Velkomeziříčsku.
- V roce 1945 - byla znovu otevřena Státní škola pro lesní hajné v Jemnici na Moravě, a to nejdříve pro krátkodobé hájenské kursy a později opět jako jednoletá až do zrušení hájenských škol v roce 1951. Ve školním roce 1951-1952 zde byl otevřen jeden ročník vyšší lesnické školy. Od září 1952 až asi do roku 1973 zde bylo nejdříve výcvikové středisko, středisko pracujícího dorostu v lesnictví a poté lesnické odborné učiliště.
- V letech 1945-1947 - proběhla velká kůrovcová kalamita v Krkonoších, Rudohoří, v Orlických horách a na Šumavě (asi 2 mil. m3).
- V letech 1945-1955 - proběhla v ČSR velká kalamita bekyně mnišky (vrchol v roce 1952).
- 10. 11. 1860 - se v Rohozci u Hořic narodil František Málek, český lesník, národohospodář, osvětový pracovník, literát, dramatik, divadelní ochotník - herec. Po studiích na Vyšším lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem (1883) pracoval jako lesní správce a přednosta bývalé c. k. lesní správy v Horní Ptíčí u Kladna. Vedle lesnické činnosti proslul i jako obětavý a nadšený vlastenec. Působil jako divadelní ochotník, herec i dramatik. Napsal několik her, z nichž zejména vynikla hra Robota, obraz z roku 1848. Známá byla i jeho veršovaná podkrkonošská pověst Poklad. Značné popularitě v lesnické veřejnosti se těšily humoristické historky Myslivecké taškařiny (1911, 1915). V rukopise zůstaly pozoruhodné paměti Z mého života. Vynikl jako zručný umělecký řezbář, až do věku 64 let vedl staromládenecký život a rok před smrtí se oženil. Zemřel v roce 1925 v Letech u Prahy a byl pochován za velké účasti přátel na hřbitově v Karlíku u Karlštejna.
- 25. 11. 1920 - se správa veškerého jmění nadačních ústavů lesnických v Písku převedla na Ministerstvo zemědělství v Praze.
- V roce 1925 - na státních vyšších lesnických školách v Písku a Hranicích byly zřízeny pokusné lesnické stanice, které zanikly v roce 1939.
- V roce 1925 - byla Vyšší lesnická škola v Zákupech převzata do státní správy a označení školy změněno na Staatliche deutsche höhere Forstschule in Reichstadt (Státní německá vyšší lesnická škola v Zákupech). Na této škole se přestalo vyučovat v roce 1940 a srpnu 1945 byla přeložena do Trutnova, kde vznikla Státní vyšší lesnická škola v Trutnově, také čtyřletá s maturitou, ale s vyučovacím jazykem českým. Slavnostně byla otevřena 15. října 1945, resp. 24. 10. 1945.
- 11. 11. 1905 - v Písku se narodil Josef Mařan, RNDr. DrSc., český entomolog a zoogeograf, jeden z průkopníků čs. zoogeografie a ochrany přírody. V letech 1925-30 studoval na přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze, 1930-1971 vědecký pracovník, od roku 1952 vedoucí entomologického oddělení Národního muzea v Praze. Zabýval se taxonomií, faunistikou a zoogeografií rovnokřídlého hmyzu a brouků. Uskutečnil řadu studijních cest, hlavně na Balkánský poloostrov, do severní Afriky a na Kavkaz, z nichž přivezl bohatý entomologický materiál. Autor či spoluautor 170 vědeckých a populárně vědeckých prací a řady knih. Hlavní díla: Původ a složení zvířat Československa (1952), Ochrana československé přírody a krajiny (s kolektivem, 1954), Příroda živočišstva (3 díly, se spoluautory, 1956, 1957), Jak zvířata zabydlila zeměkouli (1960), Naši brouci (s F. Procházkou, 1963), Rok v přírodě (s kolektivem, 1964). Zemřel 11. 11. 1978 v Praze