OBNOVA LESA VE SMRKOVÉM STUPNI HRUBÉHO JESENÍKU

Redakce

Seminář na toto téma uspořádala ve dnech 8.-9. září v Jeseníkách Česká lesnická společnost, pobočka PRO SILVA BOHEMICA, Lesy ČR, s. p., Lesní správa Jeseník a Jesenická lesnická společnost. Obhospodařování horských lesů je obecně obtížné, přičemž každé pohoří má své zvláštnosti, které nelze opomenout. Tvrdé klimatické podmínky, na živiny chudé geologické podloží, členitá geomorfologie území a další vlivy se výrazně podílejí na úspěšnosti či neúspěšnosti stabilizace a obnovy horských lesních ekosystémů. Proto bylo cílem semináře na základě poznání ekologické situace a stavu lesa zhodnotit reálné možnosti a hledat východiska k racionálnímu nakládání s lesem vysokých horských poloh Jeseníků.

Na semináři zazněly tyto referáty: Východiska a přístup k obnově lesa ve smrkovém LVS Hrubého Jeseníku (V. Tesař), Strategie obhospodařování horských lesů v podmínkách LČR, s. p. (P. Indra), K některým technologickým postupům umělé obnovy lesa ve vysokých horských polohách (O. Mauer), Obnova lesa v nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku a masivu Kralického Sněžníku z historického pohledu (L. Chmelíček), Zájmy ochrany přírody a střety s lesním hospodářstvím v pohledu Správy CHKO Jeseníky (K. Kavalec), Anemo-orografické poměry Hrubého Jeseníku (V. Lekeš), Příčiny imisního poškození lesních porostů v PLO Hrubý Jeseník, prognóza jejich dalšího vývoje a návrh opatření k omezení negativního vlivu imisí (J. Vrubel), Strategie obnovy nepůvodních porostů smrkového LVS (J. Simon, S. Vacek), Obnova lesů smrkového LVS v podmínkách KRNAP (O. Schwarz), Zkušenosti s obnovou horských lesů v NP Šumava (V. Zatloukal), Možnosti prirodzenej a umelej obnovy v ochranných lesoch na hornej hranici lesa v Nízkych Tatrách (K. Gubka). Dále uvádíme zkrácené referáty prof. Ing. Vladimíra Tesaře, CSc. a Ing. Pavla Indry.

VÝCHODISKA A PŘÍSTUP K OBNOVĚ LESA VE SMRKOVÉM LVS HRUBÉHO JESENÍKU

Hlavní otázkou současného zacházení s horským lesem a jeho funkcí v krajině Hrubého Jeseníku je způsob a časový předpoklad obnovy lesa smrkového LVS do optimálního stavu. Výměra zhruba 4,5 tis. ha lesa tohoto LVS a poloh nad ním by se mohla zdát malá vzhledem k rozloze celého pohoří. Rozsah problémů a jejich technologického řešení je však nesrovnatelně větší, než odpovídá této rozloze. Nelze opomenout ani bezprostřední vliv stavu horského lesa na lesní porosty v nižších polohách. Výchozími a současně omezujícími faktory obnovy lesa ve smrkovém LVS Hrubého Jeseníku jsou:

1. Nevyhovující stav lesních porostů - jejich dřevinná, genetická, věková a prostorová skladba. Determinantou lesa je smrk ve zdrcující většině s populacemi nepřizpůsobenými podmínkám konkrétních ekotopů. Jsou to porosty stejnověké, se strukturou v různé míře rozvrácenou působením přirozených abiotických činitelů a imisí. Je zde nedostatek ostatních dřevin, které by se mohly ke smrku přidružit a potenciálně zajistily větší druhovou rozmanitost a již tím větší dynamickou stabilitu ekosystému.

2. Stále nejistá a nedostatečná fruktifikace smrku, podvázaná zejména působením imisí a nedostatek diaspor ostatních dřevin.

3. Silně ztížená možnost vzniku následné juvenilní generace v důsledku zabuřenění a nedostatku přirozených mikroekotopů (rozkládající se dřevo).

4. Stále neúměrně vysoké stavy spárkaté zvěře.

5. Půdy s nepříznivým chemismem jako výsledek přirozeného stavu daných pedogenetických horizontů, ale zejména okyselené vlivem porostu a imisí.

6. Ekotop na velkých plochách zranitelný těžebně-technologickými a obnovními postupy nešetrnými k půdě, který může být přiveden až k nevratné degradaci (introskeletová eroze).

Z těchto skutečností a s přihlédnutím k přirozeným ekologickým poměrům smrkového LVS a očekávání, že se vitalita porostů dramaticky nezhorší, lze odvodit pracovní předpoklad, že:

a) je možné jen výjimečně připustit plošné holosečné obnovní prvky,

b) obnova se bude dít pod co největší ochranou obnovovaného porostu,

c) v případě umělé obnovy (zalesňování) se bude šetrně zacházet s půdou.

Jestliže dnes zvažujeme, jak s využitím přírodních pochodů - biologickou automatizací - racionalizovat obnovu lesa, pak jsou tyto úvahy na místě především v extrémních přírodních podmínkách vysokých horských poloh. Zde byla v přírodních lesích obnova kontinuální, šlo tedy o velmi dlouhodobý proces. Při něm mohou být pěstebně-technologické zásahy do přírodního vývoje minimalizovány.

V minulosti bylo učiněno v Hrubém Jeseníku mnoho pokusů o obnovu lesa nejvyšších poloh, včetně zvýšení horní hranice lesa. Jestliže se plně nebo vůbec nezdařily, mohlo to být vinou více příčin: podceněním přirozených ekologických faktorů, nedostatečnou znalostí imisního stresu, ale též nedůsledností postupů spojenou s netrpělivostí.

Přistoupíme-li na strategii obnovy lesa, která v optimální míře spojuje samovolné přírodní procesy a pěstebně-technologickou intervenci, pak bude třeba zpětně analyzovat důvody minulých neúspěchů i úspěchů a zejména poznat a realisticky ocenit, co samovolné pochody nabízejí. K racionalizaci obnovy lesa přispěje, jestliže se:

- prověří stav existujících stadií přípravného, popř. přechodného lesa, jak směřují k lesu závěrečnému, v jakém stavu a v jaké míře je účelné je zapojit do technologicky řízené obnovy,

- posoudí dosavadní postupy umělé obnovy lesa, zejména podsadeb z hlediska odrůstání a přiměřenosti panujícím ekologickým podmínkám,

- charakterizují, typizují a rozliší porosty, popř. ekotopy z hlediska možnosti vyklíčení spontánně dopadajících diaspor, odrůstání semenáčků a dalšího nadějného spontánního vývoje od těch, v nichž bude obnova nezbytná; nezbytnost řízené obnovy vyplývá buď z toho, že ekotop musí nezbytně být v krátké době zabezpečen lesem s ohledem na naléhavé plnění konkrétní funkce nebo naopak, že by ponechání spontánnímu vývoji bylo neopodstatněným plýtváním s vysokým funkčním potenciálem (produkce dřeva).

Obnova lesa vysokých poloh Hrubého Jeseníku, popř. Kralického Sněžníku bude i pro příště procesem hledání biologicky (ekologicky) přiměřených postupů vhodně technicky podporovaných a ekonomicky přijatelných. Zkušenosti posledních století nás poučují, že nejsou jednoznačná, definitivní, univerzální řešení. Proces hledání s sebou nese i omyly tam, kde dobře neznáme podstatu jevu a všechny souvislosti. Je však nepřípustné chybovat přehlížením zřejmých skutečností. Je též těžko představitelné, že by při vší biologické automatizaci byl přehlížen časový a prostorový pořádek obnovy lesa. Bez jeho dodržení nelze očekávat ekonomicky optimální řešení.

STRATEGIE LČR, s. p., PRO OBHOSPODAŘOVÁNÍ HORSKÝCH LESŮ

Základní strategie hospodaření LČR v lesích ve vlastní správě je zakotvena v Programu trvale udržitelného hospodaření. Rozhodujícím prostředkem této strategie je diferenciace hospodaření v lesích podle jejich převažující funkce, stavu lesa a přírodních podmínek, tedy na základě znalosti lesnické typologie a funkčního potenciálu.

Definice horského lesa

Za horský les se obecně považují porosty při horní hranici lesa, tedy v polohách 8. a 9. LVS v nadmořské výšce přibližně nad 1050 m. V ČR představuje rozsah plošného podílu 8. LVS 1,69 % a 9. LVS 0,29 % z celkové výměry lesů. Z typologického hlediska se jedná o soubory lesních typů zařazované do cílových hospodařských souborů 02 - vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetce (SLT 8N, 8F, 8A, 8M, 8K, 8S, 8Z) a 03 - lesy v klečovém LVS (9K, 9Z). S ohledem na vysokou ekologickou hodnotu ekosystému horského lesa je samozřejmostí uplatňování individuálního přístupu ke každému jednotlivému porostu s minimální mírou zasahování. Na základě uvedených důvodů se LČR přiklánějí k názoru, že jako horský les budou označovány lesní porosty zařazené do kategorie lesa ochranného (podle § 7, odst. 1, písm. a), b), c) zák. 289/1995) a tudíž do HS 01, 02, 03 s tím, že z HS 01 jsou zahrnuty pouze porosty v 8. LVS. Hospodářská opatření v horském lese, která směřují k jeho obnově a stabilizaci, se doporučuje označovat souhrnným pojmem obhospodařování horských lesů. Tímto přístupem je naznačena odlišnost náhledu lesního hospodáře na horský les, která spočívá v uznávání hodnoty horského lesa jako jednoho z nejcennějších lesních ekosystémů, kde produkční funkce se stává druhořadou.

Koncepce obhospodařování horských lesů

Základním požadavkem, kladeným na obnovu horských lesů, je její nepřetržitost. Obnova přirozeného horského lesa probíhá skupinovitě, kdy na uvolněné ploše vznikají příznivé podmínky pro vznik a rozvoj přirozené obnovy. Limitujícím faktorem je především dostatečný přísun světla a tepla. Pro obnovu původních porostů má přirozená obnova stěžejní význam. Proto je nutné napomáhat vzniku přirozené obnovy jak přípravou půdy, tak ponecháváním dostatečného množství odumřelého dřeva. Přirozená obnova má svůj význam i v nepůvodních porostech. Vývojem nepůvodního ekotypu na jiném stanovišti dochází k přizpůsobování, popř. selekci ekotypu, který je schopen lépe odolávat působení horského klimatu.

V minulosti používaná obnova holosečí je z hlediska zajištění funkčnosti ochranného lesa naprosto nevhodným obnovním postupem. Následné porosty, založené tímto způsobem, jsou nestabilní a náchylné k různým kalamitám. Postupným rozvracením obnovovaného porostu dochází k jeho předčasnému zániku a ke vzniku rozsáhlých, obtížně obnovitelných holin. Pro obnovu horských lesů je z hlediska stability ekosystému nejpřijatelnější obnova pod ochranou staršího (proředěného) porostu, a to jak přirozená, tak i umělá podsadbami, popř. podsíjemi.

Umělá obnova se v klimatických podmínkách horského lesa setkává s podstatně vyšším nezdarem, než je tomu v nižších lokalitách. Zatímco v obchodních smlouvách LČR je jako průměr respektována úroveň ztrát do 15 %, studie ÚHÚL kalkuluje v HS 02 a 03 se ztrátami nad 23 %. Pro umělou obnovu horských lesů platí několik zásad:

- Pro výsadbu používat kvalitní sadební materiál zaručeně místního původu, kvalitu sazenic neposuzovat podle výšky nadzemní části, ale podle síly kořenového krčku a bohatosti kořenového systému; výška nadzemní části by neměla překračovat 35 cm.

- Výsadbu provádět na vyvýšená místa, popř. okolo pařezů nebo do rozkládajícího se dřeva, velmi důležité při výsadbě je vyhýbat se různým sníženinám v porostech (dlouho se zde drží sníh - sněžná plíseň, dochází zde ke hromadění vody a častým pozdním mrazům).

- Výsadbu provádět zásadně ve skupinkách (cca 5 ks v hustém sponu do 0,5 m); v takto založených skupinkách, které se v přirozených podmínkách běžně vyskytují, se projevuje kladný vliv ochrany krajních jedinců na růst střední části.

- Podsadby provádět pouze v porostech s výrazně sníženým zakmeněním (0,3-0,7). Při snaze přesně definovat toto snížené zakmenění ovšem narážíme na nejednotnost ustanovení lesního zákona (§ 31, odst. 4), kde je zakázáno snižovat úmyslnou těžbou zakmenění pod 0,7 s výjimkou prosvětlování pro přirozenou obnovu a zpevňování porostu. Nikde však není stanoveno minimální zakmenění porostů. Zejména v lesích s trvale rozvolněným zápojem je potom problematické určit, kdy se jedná o podsadbu a kdy již o obnovu lesa na holině.

- Samozřejmostí je vyžadovat dodržování zásad manipulace se sadebním materiálem, v souvislosti se zvýšenými náklady na dopravu sazenic a na vlastní výsadbu je zde tento předpoklad více než na místě.

- Náročnější přejímka prací provedených cenným materiálem na exponovaných stanovištích.

Zdroje reprodukčního materiálu

Otázka zajištění dostatečného množství kvalitního reprodukčního materiálu pro obnovu horských lesů je velmi aktuální právě s ohledem na plošně velmi omezený význam přirozené obnovy. Přitom výměra původních, provenienčně vhodných porostů se podle odhadů pohybuje řádově v procentech celkové výměry horských lesů. Z hlediska významu horských lesních ekosystémů je proto jedním z hlavních úkolů zachování genofondu původních lesních dřevin v podmínkách antropogenně pozměněného prostředí.

Pěstování sadebního materiálu

Důvody, proč se v minulosti při obnově lesa používal nevhodný sadební materiál, byly různé, ale dominovala představa, že horské lesy plodí sporadicky a zřídka zde dochází k dozrání semen. Zkušenosti získané v poslední době se sklizní a skladováním osiva potvrdily, že v zásadě je možné zajistit dostatek osiva a při doplnění zásob je pravidelně využívat a pěstovat z něj potřebné množství sadebního materiálu. Ukazuje se, že větší vliv na úspěšnost prováděné obnovy a genetickou hodnotu obnovených porostů má způsob pěstování sadebního materiálu a způsoby obnovy. Pěstování sadebního materiálu pro 8. a 9. LVS je nutno, především z důvodu předcházení nežádoucímu zužování genetické variability budoucího lesního porostu, podřídit několika zásadám:

- neprovádět třídění osiva podle hmotnostních frakcí ani třídění semenáčků před školkováním,

- síje provádět na venkovní záhony se záměrem vypěstovat semenáčky 2/0; při výsevech ve folnících jednoleté semenáčky nedosahují potřebné výšky nadzemní části,

- třídění sadebního materiálu před expedicí omezit na vytřídění sazenic, které nedosahují minimální výšky pro výsadbu, hranice stanovené normou neodpovídají vlastnostem tohoto ekotypu, za nejnižší přípustnou výšku je vhodné uvažovat hranici 20 cm, naopak sazenice vyšší než 35 cm před expedicí vyřazovat a použít popř. pro obnovu lesa v nižším LVS,

- je nutno vyřešit otázku smluvního pěstování sadebního materiálu se stanovením technologického postupu, který bude v maximální míře přizpůsoben klimatickým podmínkám horských lesů.

Závěr

Základní strategie LČR v horském lese představuje eliminaci nepříznivého působení vnějších vlivů a je směřována k obnově a stabilizaci horských lesních ekosystémů se současným požadavkem na racionalizaci nákladů. Při hodnocení současného přístupu k problematice obnovy a stabilizace horských lesů vyvstávají některé zásadní otázky, které je nutno řešit:

- ve spolupráci s orgány přírody vylišit horní hranici lesa a opatření navrhovat a provádět po vzájemné dohodě,

- zpracovat vlastní kategorizaci lesních porostů s ohledem na jejich původ a stav. Na základě takto provedené, pro jednotlivá pohoří individuálně nastavené kategorizace, zpracovat pro jednotlivé kategorie rámcové směrnice se stanovením zásad směřujících k racionalizaci vložených prostředků,

- jako součást rámcových směrnic zpracovat technologické postupy pro pěstování sadebního materiálu a provádění obnovy horských lesů.

Podle Sborníku semináře připravila redakce