KŮROVEC NA ŠUMAVĚ: DOGMATISMUS A PODVODY K ŘEŠENÍ NEVEDOU

Jaromír Bláha - vedoucí programu Lesy, Hnutí DUHA

Kůrovec v chráněných územích je téma, které rozděluje odbornou veřejnost na dvě živě diskutující skupiny. Většina lesníků trvá na tom, že je nezbytné napadené stromy kácet vždy a všude, většina biologů a ekologů zase poukazuje na to, že cílem rezervací a národních parků je zachování přírodních procesů, ke kterým v horském smrkovém lese patří i rozpad porostů prostřednictvím kůrovce. Nejvíce se spor vyhrotil v kůrovcem nejpostiženějším území - Národním parku Šumava.

Patřím ke skupině lidí, jejichž názory - sdělovacími prostředky velmi zjednodušované - byly častým terčem kritiky lesnické veřejnosti. Hnutí DUHA vyjadřuje veřejně svůj nesouhlas s postupem současného vedení Správy NPŠ od roku 1995. Pět let upozorňujeme na to, že způsob boje s přemnoženým kůrovcem v nejvyšších polohách Šumavy poškozuje přírodní prostředí více než sám kůrovec a nevede přitom k ústupu kůrovcové kalamity. Od loňského roku se navíc snažíme přesvědčit veřejnost, že v přirozených lesích I. zón parku by měla zůstat zachována člověkem nerušená evoluce lesa. Ve sporu o přístup ke kůrovci v NP Šumava zůstávalo dlouho mnoho otázek nezodpovězených, mnoho tvrzení nedoložených. Odpovědi přináší až dlouhodobé vyhodnocování dat. Pravdy se však můžeme dobrat pouze tehdy, když žádná ze zúčastněných stran nepodvádí a jsou-li i data, ze kterých vycházíme, pravdivá. Proto vyčítám Správě NPŠ nejvíce to, že začala švindlovat.

KOLIK JE V I. ZÓNÁCH KŮROVCE?

V prosinci 1998 předložil náměstek ředitele parku Ing. Vladimír Zatloukal Vědecké sekci Rady NPŠ obsáhlý materiál “Přehled I. zón ochrany v NPŠ z hlediska ohrožení kůrovcem”. Stejný materiál byl také podkladem pro rozhodnutí státní správy, která v květnu 1999 povolila asanaci kůrovcem napadených stromů v 55 I. zónách. Porovnání Zatloukalova materiálu s výsledky primárního monitoringu později ukázalo, že V. Zatloukal uváděl u 30 % z 55 zmíněných I. zón vyšší výskyt kůrovce, než kolik bylo ve skutečnosti. V. Zatloukal sice po upozornění na rozpory přiznal, že sčítání kůrovcem napadených stromů, jehož výsledky použil, proběhlo bez předem stanovené metodiky, ale “nesrovnalosti v primárních datech” jsou podle něho “pouhým odváděním pozornosti od podstaty problému”. Hájil se tím, že se rozpory týkají jen dvou lesních správ a v absolutních počtech jsou rozdíly mezi jeho materiálem a výsledky monitoringu jen malé. Ve skutečnosti uváděl V. Zatloukal chybná data ve 30 I. zónách na 10 z 11 lesních správ. A i zdánlivě zanedbatelný rozdíl může významně změnit představu o vývoji napadení a tak ovlivnit např. rozhodnutí správního orgánu - rozhodovalo se o konkrétních I. zónách, nikoliv o I. zónách obecně. Ve většině I. zón totiž kůrovec přemnožený není, vyskytují se pouze ojediněle napadené stromy. V řadě I. zón se počet napadených stromů snižuje, v jiných kolísá. Jak může uvedení chybných údajů zcela deformovat realitu, lze doložit na příkladu zóny č. 62 - Nová slať, kde se chyba objevila dokonce i v r. 1997 a šlo o malé množství m3 z celkového objemu napadených stromů.

	1996	1997	1998
A	0	15	20
B	0	0	0

A. - Zatloukal, V.: Přehled 1. zón ochrany v NPŠ z hlediska ohrožení kůrovcem, prosinec 1998

B. - Bursová, E., útvar ochrany přírody NPŠ: Sumář vyznačených kůrovcových souší (tabulky), 1999

Údaje poskytnuté V. Zatloukalem vypadají hrozivě (“rychlý nástup kůrovce”) a mohou vést k úvaze, že v daném případě by účinný zásah mohl nepříznivý trend zvrátit ještě v počáteční fázi, tedy bez výraznějších negativních dopadů - “výběrná asanace”, ačkoliv tento trend vůbec neodpovídá realitě. Z nepřesných a chybných dat nelze provést správnou interpretaci, ani objektivně rozhodovat.

POSTOJ MINISTERSTVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ještě vážnější je, že na Šumavě se ke švindlování přidali i pracovníci ministerstva životního prostředí, kteří mají zajišťovat vrchní státní dozor: Hnutí DUHA loni na jaře opakovaně varovalo správu parku i ministerstvo na nebezpečí další progrese kalamity, neboť na Šumavě leželo více než 100 000 m3 polomů, což je množství, které se bude obtížně včas zpracovávat. Rozšíření zásahové plochy na I. zóny se nám jevilo v této situaci jako kontraproduktivní. Správa parku naše varování bagatelizovala. Prvotní odhad 50 000 m3 posléze upravila na 70 000 m3. Nakonec zpracovala 153 456 m3, z toho téměř 46 000 m3 opožděně (po 30. červnu 1999). Konkrétně podle sestavy 5331, výkon 111, podvýkon 08 - celková těžba nahodilá, živelní, nenapadená, bylo zpracováno v měsíci červenci 19 034 m3, srpnu 9508 m3, září 9901 m3 a říjnu 7495 m3.

Je nepochybné, že se jednalo o zanedbané polomy z konce roku 1998 (říjen, prosinec) a počátku roku 1999 (leden, únor, březen), neboť podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu (měření stanice Churáňov) v dalších měsících, tj. od dubna do prosince, nebyly zaznamenány větrné poryvy o rychlosti nad 21 m/s, s výjimkou dne 29. 9. 1999. Sama Správa NPŠ přitom uvedla, že veškeré vývraty a zlomy byly koncem června kůrovcem napadené (LP 8/99).

Ve II. zóně národního parku je zanedbání včasné asanace polomového dřeva zvící 46 000 m3 bezprecedentním selháním správců parku. Zcela nepochopitelná je pak v této souvislosti skutečnost, že správa parku prováděla místo zpracovávání polomů ještě v dubnu a omezeně i v květnu 1999 mýtní úmyslné těžby, a to i na lesních správách s vyšším výskytem lýkožrouta smrkového.

Hnutí DUHA upozornilo na tuto skutečnost ministerstvo životního prostředí, které vykonává vrchní státní dozor. Ředitel Odboru ochrany lesa MŽP Ing. Tomáš Staněk odepsal, že je vše v pořádku, protože pozdě asanovaných 46 000 m3 tvořilo především slabé, pro lýkožrouta smrkového neatraktivní dřevo v mladých porostech, dále stromy s vrcholkovými zlomy a stromy použité jako lapáky.

Hnutí DUHA je rámcově obeznámeno se stavem lesních porostů v NPŠ a následky větrné kalamity. Škody způsobené sněhem v mladých porostech (pro kůrovce méně atraktivních) nepředstavují podle našich odhadů ani desetinu z uvedených 46 000 m3. Vrcholkové zlomy a lapáky pak jsou evidovány ve výkonu 111, podvýkonu 09, resp. výkonu 028, podvýkonu 02 a nikoli ve výkonu 111, podvýkonu 08. Z celkového množství 153 456 m3 polomů použila Správa NP Šumava na lapáky pouhých 3664 m3. Je tedy zřejmé, že ministerstvo životního prostředí se místo výkonu svěřené funkce vrchního státního dozoru v lesích snaží své selhání na Šumavě zaretušovat. Česká inspekce životního prostředí později potvrdila porušení povinností správy parku pozdním zpracováním větrné kalamity velkého rozsahu, avšak případ odmítla došetřit. Nevím, jak teď budou inspektoři ČIŽP vysvětlovat jiným vlastníkům pokuty za prohřešky v ochraně lesa.

ZÁVĚR

Nepředpokládám, že čtenáři Lesnické práce budou s názory Hnutí DUHA na řešení causy kůrovec v NP Šumava souhlasit, podrobněji se s nimi mohou seznámit na internetových stránkách http://www.hnutiduha.cz/lesy/nps. Snad alespoň v jediném nám dají za pravdu: Kácet v přirozených lesích I. zón národního parku, zatímco ve druhých leží nezpracované polomy, je - mírně řečeno - postavené na hlavu. Na důsledky takového postupu raději ani nemyslet.

Snaha správy parku a ministerstva životního prostředí nevidět či ututlat důkazy chybné koncepce managementu je přitom neospravedlnitelná. Problém pozdní asanace kůrovce ve II. zónách? Neexistuje. Problém chybných dat? Banalita. A mohli bychom pokračovat: Národní park Bavorský les? Ministr Kužvart před jeho prohlídkou téměř utekl - raději nevidět. Větrná kalamita jako následek těžby kůrovce? Nesmysl. Ignorování reality pochopitelně nevyřeší ani rozpor stávajících postupů se základními principy ochrany přírody ani kůrovcovou kalamitu.