OBHOSPODAŘOVÁNÍ MALÝCH LESNÍCH MAJETKŮ - IV.

Doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc. - Lesy města Rokycany, s. r. o.

Zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) č. 289/1995 Sb. ze dne 3. listopadu 1995 definuje, mimo jiné, povinnosti vlastníků lesa a legislativně zajišťuje proces obnovy jejich vlastnických práv k lesům, jehož základy spočívají především v zákoně č. 299/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Obnova vlastnických práv k lesům se projevuje v první řadě v tom, že povinnosti, které předchozí lesní zákon č. 61/1977 Sb. ukládal “uživatelům”, přenáší na vlastníky lesa. Zákon ovšem současně ve veřejném zájmu na uchování lesů práva vlastníků v některých ustanoveních omezuje. Současně ale vytváří právní předpoklady pro náhradu újmy vzniklé v důsledku podřízení bezprostředních vlastnických zájmů zájmům veřejným.

Pro současnou právní úpravu je, podobně jako v řadě jiných evropských zemí, charakteristická zásadní změna přístupu k působení státu na jednání nestátních vlastníků lesa. Od v minulosti převažujícího příkazního vztahu, kdy lesnická právní norma obsahovala téměř výhradně jen zákazy, omezení a direktivy, nabývají nyní na významu motivační prvky, podněcující vlastníka k respektování veřejných zájmů, k zajištění trvale udržitelného rozvoje jeho lesního majetku a v této souvislosti ke zvyšování odbornosti obhospodařování lesů. Zřetelná je i snaha o pomoc těm, kteří pro vyšší odbornost nemají zatím potřebné předpoklady nebo kteří vlastní předpoklady neumí využívat. To se týká především menších lesních majetků - malolesů. Tendence k podpoře vlastníků malých lesních celků bude u nás, podobně, jako tomu je i v jiných lesnicky vyspělých evropských zemích, zřejmě převládat také v blízké i vzdálenější budoucnosti. Lesní zákon č. 289/1995 Sb. podporuje zvyšování odbornosti obhospodařování malolesů především pomocí při hospodářské úpravě lesů, sdružování a při odborném poradenství. Významnou pomocí je také financování činnosti odborných lesních hospodářů v lesních majetcích nepřesahujících výměru 50 ha.

HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA MALOLESŮ

Vlastník malého lesního majetku o výměře do 50 ha není povinen zabezpečovat pro něj vypracování lesního hospodářského plánu. Pro zjištění stavu lesa a pro výkon státní správy lesů se pro všechny lesy o výměře menší než 50 ha ve vlastnictví fyzických a právnických osob zpracovávají lesní hospodářské osnovy. Osnovy se zpracovávají obvykle na deset let. Jejich zpracování zadává orgán státní správy lesů. Vlastníci lesů menších než 50 ha mají právo v termínu stanoveném orgánem státní správy lesů mu oznámit své hospodářské záměry a požadavky na zpracování osnovy. Každý vlastník lesa obdrží od orgánu státní správy lesa osnovu týkající se jeho lesa bezplatně.

Postup zadávání, zpracování, předávání vlastníkům a provádění změn osnov, jejich náležitosti, způsob odvození závazných ustanovení (celková výše těžeb, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin) stanoví vyhláška ministerstva zemědělství o lesním hospodářském plánování.

Vlastník malého lesa má ovšem také možnost nechat si zpracovat pro svůj majetek lesní hospodářský plán a hospodařit podle něho. Při tom může využít finanční prostředky, kterými je vypracování LHP v rámci současného dotačního systému podporováno. Můžeme tedy konstatovat, že hospodářská úprava malolesů je v současném systému státní správy lesního hospodářství účinně podporována. Tento systém se osvědčuje a není nutné ho měnit.

V současné diskusi o připravované novele lesního zákona se uvádí ve vztahu k hospodářské úpravě malolesů (lesních majetků do 50 ha) variantní návrhy MZe a MŽP. Varianta MZe zvyšuje hranici povinnosti vypracování lesního hospodářského plánu (LHP) ze současných 50 ha na 200 ha. Pro lesy menší než 200 ha se mají vypracovávat lesní inventarizační osnovy. Protože se v návrhu neobjevuje text původního znění § 25 odst. 3 o závaznosti celkové výše těžeb a podílu melioračních a zpevňujících dřevin předpokládá se, že vymezení těchto a podobných úkolů vlastníka malého lesního majetku bude řešeno prováděcím předpisem, aniž byly tyto ukazatele osnovou závazně stanoveny. Pomoc vlastníkům malolesů při zajišťování hospodářské úpravy lesů se tímto návrhem dále rozšiřuje nad hranici 50 ha a je jen otázkou kalkulace, jaké ekonomické důsledky vyplynou z rozšíření povinnosti bezplatného poskytování osnov a ze snížení požadavků na příspěvky na obnovy lesních hospodářských plánů. Varianta MŽP navrhuje zařazení drobných lesních majetků do sdružených lesních hospodářských celků o výměře nad 100 ha. Pro sdružený LHC bude zpracováván samostatný hospodářský plán.

Z hlediska intenzity pomoci vlastníkům malolesů při hospodářské úpravě jejich majetku tedy v žádné z diskutovaných úprav textu lesního zákona nedochází k zásadní změně. Rozšířením možnosti získat bezplatně lesní hospodářskou osnovu i v majetcích o velikosti přes 50 ha (do 200 ha) se sice zvyšuje náročnost dotační podpory na vyhotovení osnov, na druhé straně ale dojde ke snížení požadavků na příspěvek na obnovy lesních hospodářských plánů (které většinou pokrývají rozhodující část vynakládaných nákladů, ne-li veškeré náklady), takže celkový objem dotací se zřejmě nezmění. Ekonomické důsledky varianty navrhující zpracování hospodářských plánů pro tzv. sdružené lesní hospodářské celky zatím nejsou diskutovány ani komentovány.

SDRUŽOVÁNÍ

Aktuální problematika dobrovolného sdružování vlastníků malých lesních majetků byla s patřičnou hloubkou a obšírností zpracována a později i publikována řadou autorů (viz např. Matějíček, J., Skoblík, J., 1997). Nad rámec informací a analýz zpracovaných uvedenými autory není v současné době nutné se problematikou sdružování malolesů dále podrobněji zabývat. V našem příspěvku jsou proto otázky sdružování uváděny jen v nejnutnějším rozsahu. Podpora sdružování vlastníků a podpora hospodaření ve sdružených lesích vlastníků malých výměr je uvedena mezi aktivitami, které stát podporuje poskytováním finančních příspěvků podle § 46 odst. 1 lesního zákona. Podrobnosti o poskytování příspěvků jsou každoročně publikovány v pravidlech, která jsou přílohou státního rozpočtu.

Aktuální pravidla pro poskytování příspěvku na sdružování uvádí jako předmět příspěvku náklady na správu sdruženého lesního majetku diferencované podle velikosti sdružení (150 až 500 ha, 501-1000 ha, 1001 ha a více) a podle výměry jednotlivých sdružených lesních majetků (do 5 ha, do 50 ha, do 150 ha a do 300 ha). Podmínkou pro přiznání příspěvku je:

- sdružení nejméně 5 vlastníků lesa,

- minimální výměra sdruženého majetku 150 ha,

- sdružení vlastníků spravuje pozemky, které tvoří funkční celek s určenou nepřerušenou hranicí,

- sdružení je otevřeným subjektem pro všechny vlastníky lesa v daném regionu,

- členem sdružení jsou pouze vlastníci lesa,

- sdružené pozemky mají jednoho odborného lesního hospodáře.

O příspěvek na sdružování může žádat:

- člen sdružení, který je k tomu smlouvou o sdružení oprávněn v případech, kdy sdružení nemá právní subjektivitu, nebo

- sdružení s právní subjektivitou.

Předmětem diskuse o účinnosti současné podpory sdružování se může stát několik okolností:

a) Dotační pravidla nevymezují obsah činnosti sdruženého objektu. Není v nich z pochopitelných důvodů uveden pojem “společného hospodaření”, který by v praxi znamenal úhradu výdajů na hospodaření sdružených lesů z příjmů, společným obhospodařováním docílených.

Vymezení vnitřních ekonomických vztahů mezi účastníky sdružení tak, aby byly pro ně vesměs výhodné a objektivní patří k nejobtížnějším problémům sdružování (Matějíček, Skoblík, 1997). Obtíž nespočívá ani tak v náročné evidenci o ekonomických vstupech a výstupech v členění podle jednotlivých majetků. Tu lze použitím počítačové techniky dnes poměrně snadno překonat. Rovnoprávnému a rovnovážnému sdružování brání především nereálnost začlenění dlouhodobě deficitních majetků, neboť vlastníci rentabilních celků nemohou souhlasit s používáním jejich prostředků pro financování ztrát. Reálné je pouze sdružení majetků, které jsou dlouhodobě výnosové.

b) Požadavek společného lesního hospodáře pro sdružené celky má bezesporu své oprávnění. Pro dosažení cílů sdružování z hlediska zabezpečování veřejných i vlastnických zájmů na zajištění přiměřené úrovně odborného obhospodařování malolesů je ale, s ohledem na málo konkrétně formulované poslání, povinnosti a zodpovědnost funkce odborného lesního hospodáře, zatím málo dostačující. Pokud bude toto kritérium i nadále používáno, měla by být jeho účinnost zvýšena upřesněním náplně funkce odborného lesního hospodáře.

c) Obtížně splnitelnou podmínkou získání dotačního příspěvku na sdružování je požadavek, aby sdružení spravovalo pozemky, které tvoří funkční celek s určenou nepřerušenou hranicí. Územní rozptýlenost malolesů je známou skutečností. Vyloučení územně rozptýlených malolesů z možnosti získat prostředky na podporu sdružování není v souladu s veřejnými zájmy na zvýšení odborné úrovně hospodaření. Z těchto a dalších důvodů by měla být možnost zrušení kritéria “nepřerušené hranice” uvážena.

d) Podle současných dotačních pravidel lze sdružování podpořit tehdy, dosahuje-li výměra sdružení minimálně 150 ha. Můžeme ovšem bez hlubokých a rozsáhlých rozborů dokázat, že diskutované přednosti sdružování, zejména možnost zvýšení odborné úrovně správy malolesů se na tak malé výměře téměř neprojeví. Připomeňme výše uvedenou skutečnost, že v současných podmínkách připadá na jednoho odborného lesního hospodáře (mimo případy, kdy tuto funkci plní lesní správy LČR) celkem cca 240 ha malolesů (lesních majetků o výměře do 50 ha). Všichni lesní hospodáři (v průměru) tedy splňují podmínku pro získání podpory na sdružování, pokud ovšem spravují souvislé lesy.

PORADENSTVÍ

Vlastníci malých lesních majetků v současné době nejvíce postrádají odborné informace o podmínkách a předpokladech hospodaření v lese. Část takových informací jim poskytuje odborný lesní hospodář, část poradenské činnosti je zajišťována v rámci služeb, kterými stát zabezpečuje hospodaření v lesích podle § 46 lesního zákona. Poradenské služby provádí bezplatně především VÚLHM hlavně v oboru ochrany lesů, obnovy a výchovy lesních porostů, výsadeb rychle rostoucích dřevin a v oboru lesního semenářství a školkařství.

Vzhledem ke specifice a rozsahu informací, které potřebují pro svou činnost vlastníci malolesů bude účelné poradní činnost organizovanou pro ně ministerstvem zemědělství rozšířit. V úvahu při tom připadá zejména účast zájmových sdružení vlastníků, která se mohou podílet na metodické pomoci členům i ostatním vlastníkům malolesů při obhospodařování jejich majetků, při vzájemné výměně jejich zkušeností, při zajišťování toku informací mezi ústředními státními orgány a vlastníky lesů. Zájmová sdružení, sdružující mimo malých lesních majetků také obecní a soukromá hospodářství středního a většího rozsahu disponují nezanedbatelnou odbornou kapacitou, jejíž využití při prosazování zásad státní lesnické politiky v malolesích bude prospěšné. Stejně prospěšné bude i zvážení možností, využít při organizování poradních služeb pro malolesy také odbornou kapacitu organizací spravujících lesy ve státním vlastnictví.