ROZPRAVA K TÉMATU “LESY A VEŘEJNOST”
Ing. Bohuslav Vinš, CSc. - Národní lesnický komitét
Ve čtvrtek 26. října 2000 se v oboře Březka uskutečnilo setkání zástupců státní správy z resortů ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí, s. p. Lesy ČR, pedagogických sborů univerzit, lesnického výzkumu, institucí ochrany přírody a nevládních organizací. Setkání zorganizoval Národní lesnický komitét a Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy ve spolupráci s VÚLHM Jíloviště-Strnady v rámci projektu Rozvojového programu OSN (UNDP) “Trvale udržitelný rozvoj České republiky - vytváření podmínek”. Diskuse byla cílena především na strategii zacházení s lesy, a to s přihlédnutím k řešení submodulu 2A8 “Komplexní funkce lesa - strategie trvale udržitelného rozvoje lesních ekosystémů”.
Rozpravy se zúčastnili náměstci ministrů zemědělství a životního prostředí Ing. Pavel Rybníček a Ing. Josef Běle, CSc., ředitelé odborů MZe Ing. Andrea Pondělíčková a Ing. Jaromír Vašíček, CSc. a MŽP Ing. Petr Pařízek a Ing. Tomáš Staněk, CSc., generální ředitel s. p. Lesy ČR Ing. Jiří Oliva a jeho specialista pro ekologii RNDr. Jiří Stonawski, univerzitní učitelé Doc. RNDr. Martin Braniš, CSc,. Doc. RNDr. Pavel Kovář, CSc., Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., PhDr. Ivan Rynda, Doc. Ing. Luděk Šišák, CSc. a Prof. Ing. Vladimír Tesař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Ing. Petr Zahradník, CSc. a jeho náměstek pro výzkum RNDr. Bohumír Lomský, CSc., ředitel Správy NP Šumava Ing. Ivan Žlábek, předseda NLK Ing. Vladimír Krečmer, CSc. a tajemník Ing. Bohuslav Vinš, CSc. Poslance Parlamentu ČR a předsedu ČSOP RNDr. Libora Ambrozka zastupoval jeho osobní tajemník Mgr. Daniel Vondrouš.
CÍL A TÉMA SETKÁNÍ
Cílem setkání bylo přispět k obecnému úsilí o zlepšení obrazu českého lesnictví a lesního hospodářství a k vytvoření podmínek pro dosažení konsensu všech zúčastněných partnerů k tak aktuálnímu tématu, jakým je uchování funkčních lesů i budoucím generacím a dosažení podpory odpovídající strategii trvale udržitelného obhospodařování lesů širokou odbornou i laickou veřejností. Mezi náměty pro neformální diskusi byla zařazena témata (1) o lesích jako obnovitelném přírodním zdroji surovin a mimoprodukčních efektů v krajině, (2) o veřejném zájmu na lesích, o možnostech jejich pokrývání a o stavu legislativy a dalších nástrojů pro jejich praktické zajištění, (3) o integraci ČR do Evropské unie a o Národním lesnickém programu jako základu diferencované lesnické strategie EU.
IDEA VÍCEÚČELOVÉHO VYUŽÍVÁNÍ LESŮ
Rozpravu uvedl předseda NLK Ing. V. Krečmer charakteristikou vývojových etap společnosti ve vztahu k využívání lesních ekosystémů jako obnovitelného přírodního zdroje hmotných i nehmotných užitků pro uspokojování potřeb rozvíjející se lidské společnosti. Idea víceúčelového využívání lesů dospívá v 60. letech 20. stol. ve světě i u nás k formulacím trvale udržitelného obhospodařování lesů ve smyslu principů trvale udržitelného rozvoje z Ria de Janeiro 1992. Profesor Moldan jako hlavní koordinátor projektu UNDP o trvalé udržitelnosti rozvoje ČR ve svém krátkém úvodním vstupu zdůraznil tři pohledy na problematiku vytváření podmínek udržitelného rozvoje:
1. hledisko terminologické - odborných definicí podstaty jevů a jasné stanovení cílů,
2. hledisko ekonomické - efektivnosti opatření, finančních zdrojů a jejich optimálního využívání,
3. hledisko manažerské - definující, co je prioritním úkolem, co udělat, co sladit při realizaci poslání lesů atd.
K těmto třem pohledům připojil Ing. Krečmer 4. hledisko společenské, které v měřítku globálním (v současné době rozdělení světa na jih proti severu), regionálním a lokálním výrazně diferencuje specifika opatření ze všech tří hledisek předcházejících.
EKOLOGICKY OPRÁVNĚNÉ OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESŮ
Prof. Tesař jako předseda společnosti Pro Silva Bohemica osvětlil zásadní posun současných trendů v mezinárodní organizaci Pro Silva (v rámci informace o jejím kongresu v Hannoveru při příležitosti konání světové výstavy EXPO 2000). Pokusil se terminologicky definovat “ekologicky oprávněné” obhospodařování lesů, lépe vystihující základní obsahovou náplň dosud užívaných pojmů “přírodě blízké” nebo “přírodě přiměřené” lesní hospodářství z hlediska výkladu pojmu trvale udržitelného obhospodařování lesů. V dalších vystoupeních se pak diskuse soustředila na terminologické vyjasňování pojmů “přírodě blízké, přírodě přiměřené, ekologicky oprávněné, trvale udržitelné” lesní hospodářství se zřejmou snahou definovat více než rozdílnost v pojmech obsahovou náplň různých variant zacházení s lesy. Klasifikace lesů od přírodních resp. přirozených po stejnověké monokultury z hlediska jejich cílů a přínosů pro společnost (Dr. Pelc) byla podpořena potřebou společnosti poznávat přírodní procesy pro možnost predikce vývoje lesních ekosystémů v měnících se ekologických a ekonomicko-společenských podmínkách (Doc. Kovář). Termín “ekologicky oprávněné” lesnictví se setkal s obavami z opouštění představy lesního ekosystému s maximálním využíváním přírodních procesů (Ing. Oliva, Ing. Žlábek). Byla zdůrazňována diferenciace přírodního prostředí modifikující postupy a mantinely využívání lesa (Ing. Žlábek). Složitost stanovení mantinelů při simulování přírodních procesů v aplikaci na různé situace v kulturní krajině však vyžaduje vysoce fundovaný a poučený přístup, vycházející z definice trvale udržitelného rozvoje a využívající vhodné nástroje, jako např. OPRL, dotace, legislativní normy atd. (Dr. Rynda).
Náměstek Ing. Rybníček poukázal ze zkušeností na mezinárodních jednáních a konferencích (reprezentovaných různými stanovisky představitelů regionálních uskupení, např. Holandsko - Dánsko, Finsko - Švédsko - Norsko apod.) na rozdílnost pojetí a kritérií trvalé udržitelnosti, stejně jako na obtížnost dosahování terminologické shody. Byl zdůrazněn význam jasné a srozumitelné dikce legislativních norem (Mgr. Vondrouš), poukázáno na deficit vymahatelnosti práva a obecné morálky i ve vztahu k lesu (Doc. Braniš).
EKOLOGICKÁ STABILITA LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ
Dále se diskuse dotkla problematiky dotací do lesnictví zejména ve vztahu k pokrývání veřejného zájmu, tedy i moderních principů a trendů v ochraně přírody (Dr. Pelc), problematiky tržního prostředí a nezbytnosti chápání lesa nejen jako přírodního jevu, ale i jako majetku a kapitálu konkrétních vlastníků, zejména v politických a ekonomických souvislostech zabezpečování veřejných zájmů (Dr. Rynda, Ing. Krečmer). Stranou diskuse nezůstaly ani technologické koncepce a jejich rychlé střídání v rozporu s dlouhodobým procesem životních cyklů lesního ekosystému, přínosy lesa pro rozvoj venkova a pokrývání veřejných zájmů v rozporu s ekonomickými zájmy vlastníků (Doc. Šišák).
Prof. Moldan usměrnil diskusi též k praktickým otázkám změn druhové skladby, změn věkové a prostorové struktury převažujících stejnověkých monokultur, problematiky živočišné složky lesních ekosystémů z hlediska destruktivních účinků některých organismů v antropogenně ovlivněných ekosystémech (problematiky ochrany lesa a myslivosti). Ing. Oliva zdůraznil především prioritu dosažení ekologické stability lesních ekosystémů odstraněním nebo minimalizací mezních situací, což může zabezpečit pouze diferencovaná, druhově, věkově a prostorově bohatá skladba lesů. Uvedl parametry jednotlivých ukazatelů ve vývoji posledních let v lesích v majetku státu i ostatních velkých vlastníků, dosvědčujících nastoupené revitalizační trendy. Poukázal rovněž na problémové okruhy, např. zanedbané porostní výchovy, myslivosti na rozcestí vztahu společnosti k lesu u nás za situace markantních změn názorů veřejnosti v Evropě (“s lesem žít a lesu neškodit”) i na další aktuální otázky (problematiku definice a setrvalého oddělování produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa, procesy náhrad škod imisemi, aktivity MŽP ve vztahu k lesům, diferenciace vlastnictví před zákonem apod.).
TRVALÁ UDRŽITELNOST ROZVOJE LESNÍCH EKOSYSTÉMŮ
Další část diskuse byla věnována výměně názorů na definici trvalé udržitelnosti rozvoje lesních ekosystémů (s odkazem na tradiční paradigma trvalosti, vyrovnanosti a nepřetržitosti produkční funkce lesa v lesním hospodářství - Ing. Žlábek) a formulování podmínek, nástrojů a kritérií při zavádění principů trvalé udržitelnosti v praktickém lesním hospodářství (Prof. Tesař, Ing. Běle, Ing. Staněk, Dr. Rynda, Ing. Pondělíčková). Diskuse pak navázala na problematiku oprávněnosti a účelnosti poskytování dotací, kompenzací, náhrad škod vlastníkům ve vztahu k zabezpečování veřejného zájmu (Dr. Pelc, Ing. Staněk, Prof. Moldan, Dr. Rynda).
Při hodnocení názorového spektra poukázal Prof. Moldan na hlubokou shodu v základních stanoviscích k dlouhodobým perspektivám vývoje lesních ekosystémů v kulturní krajině, což poskytuje pevnou základnu pro spolupráci i při současných novelizacích legislativních podkladů pro zacházení s lesy (lesní zákon a zákon o ochraně přírody). Vyskytující se diferenciace v mínění prochází spíše napříč profesním spektrem a je úkolem i dnešního setkání vytvořit vhodné prostředí pro dorozumění a dosažení potřebného konsensu. Ing. Vašíček poukázal po předcházejících teoretických úvahách na obtížnost konkrétnějších témat: jak parametrizovat složitý proces revitalizace lesních ekosystémů na základě dědictví minulosti. V dynamizujícím se sporu “veřejný versus individuální zájem” vidí dvě cesty: (1) zvýšení regulace s využitím technických indikátorů a (2) výchova, přesvědčování, stimulace. Zde je spatřován základní spor MZe a MŽP ve vztahu k novele lesního zákona. V diskusi k pozitivům a negativům obou cest byla zdůrazněna nutnost dosažení konsensu v odborných stanoviscích (Ing. Běle) a potřeba definice společenské objednávky vycházející ze vztahu veřejnosti k lesům (Ing. Zahradník), dotaženého až ke konkrétním požadavkům ve veřejném zájmu na konkrétních lokalitách (Ing. Krečmer). Stanoviska jednotlivých aktérů ve veřejné diskusi k přípravě novely zákona pak obhajovali Dr. Stonawski, Ing. Staněk, Ing. Vašíček a Ing. Krečmer. K problematice veřejných zájmů na lesích vyjádřili svá stanoviska další diskutující (Doc. Braniš, Doc. Kovář, Ing. Žlábek).
ZÁVĚR
V závěrech rozpravy prof. Moldan připomenul význam terminologické čistoty pojmů jako základního pilíře dorozumění a poukázal na tři rozhodující faktory efektivní strategie k trvalé udržitelnosti: (1) základem zůstávají peníze, jimiž splácíme ekologický dluh minulého rozvoje společnosti, (2) významnou složkou je komunikace s veřejností, zapojení občanských sdružení, výchovy ve školách a osvěty široké odborné a laické veřejnosti o novodobém poslání lesů a (3) účinným nástrojem jsou dobrovolné dohody subjektů, které ve formě právně závazné dohody se stávají důležitým atributem společenského vývoje, ale nenahrazují zákon. Myšlenku práce s veřejností podpořili shodně i další diskutující (Ing. Staněk, Prof. Tesař, Dr. Rynda, Dr. Pelc, Doc. Šišák).
Při celkovém hodnocení průběhu neformální rozpravy ve společensky příjemném prostředí lovecké chaty je nutno konstatovat osobní zaujetí naprosté většiny zúčastněných pro sdělení základních postojů k aktuální problematice současné péče o lesy, se snahou oprostit se od osobních zaujatostí a konfliktů. Více než pětihodinová diskuse, kterou moderoval sociální ekolog Dr. Ivan Rynda, byla pro mnohé jistě překvapující zjištěním, jak v základních postojích a chápání lze nalézat shodu i v širokém spektru představitelů nejrůznějších subjektů institucionální struktury společnosti ve vztahu k lesům a krajině a jak názorová diferenciace, probíhající v dílčích názorech spíše napříč tímto spektrem, může být plodná a obohacující při spontánní vůli ke vzájemnému porozumění. Věřme, že podobná setkání k podobným tématům nezůstanou osamocená.