VZPOMÍNKA NA PROFESORA OKTAVIÁNA FARSKÉHO (24. 11. 1893 - 16. 4. 1969)

Vojtěch Richtár

Přední lesnický pedagog a vědec v oborech ochrany lesů, lesnické fytopatologii a myslivosti, poslední volený předseda Ústřední jednoty československého lesnictva, odborný spisovatel a zanícený lesník pro udržení zdravého a ekologicky vyrovnaného stavu lesa.

Narodil se 24. listopadu 1893 v myslivně v Zámku na Vlkově u Chlumce nad Cidlinou v lesnické rodině. Středoškolská studia absolvoval na reálce v Nymburce, kde maturoval v roce 1913. Po maturitě studoval zemědělské inženýrství na ČVUT v Praze, ale jeho studia přerušila 1. světová válka, takže je dokončil až v roce 1920, poté vystudoval lesní inženýrství na téže vysoké škole (1923).

Po absolvování vysokoškolského studia zemědělství nastoupil do fytopatologické sekce Zemských výzkumných ústavů zemědělských v Brně, kde začal jako adjunkt, ale postupně zastával funkce inspektora, vrchního komisaře a vrchního rady, stal se uznávaným odborníkem i mezi předními zahraničními vědeckými pracovníky a tak získal i potřebnou praxi pro svoji další dráhu pedagoga.

Svoji práci na dva roky přerušil v letech 1927-1928, kdy studoval v Nancy ve Francii. Na tamější univerzitě získal doktorát přírodních věd. V letech 1932-1933 přijal místo lesmistra a ředitele velkostatků majitele Tomáše Bati ve Zlíně. V roce 1930 se v Brně podrobil vyšší státní zkoušce pro samostatné lesní hospodáře. V letech 1933-1939 pracoval ve funkci inspektora lesů majitelky Zd. Havránkové v Sedlici a ve Strakonicích. Po dobu své služby vykonal řadu studijních cest po lesích, lesnických školách i vědeckých ústavech v Německu, Belgii, Francii a Rumunsku.

Jako vysokoškolský učitel se vedle precizní pedagogické práce zabýval širokou problematikou ochrany lesů, přírody, lesnickou a zemědělskou fytopatologií, myslivostí a ornitologií. Vypracoval směrnice pro lesnickou a zemědělskou fytopatologickou poradní službu na Moravě a ve Slezsku. Systematicky studoval výživu zvěře a ptactva, zaváděl moření lesních semen a desinfekci půdy v lesních školkách, také zaváděl moření topolových řízků i postřiky proti škůdcům.

I přes své vysoké a všestranné vzdělání, skvělý přednes přednášek, oblibu u posluchačů, i přesto, že byl v letech 1947-1948 děkanem lesnické fakulty v Brně a také pro přínos v předávání nových výsledků svých výzkumů v ochraně lesů, dopadlo na něj kladivo února 1948 a byl pro své demokratické a hluboce lidské vlastnosti, včetně odmítnutí vstupu do KSČ, zbaven funkce vysokoškolského profesora. Lesnická fakulta utrpěla jeho nedobrovolným odchodem velkou, svým způsobem nenahraditelnou ztrátu.

Profesor Farský přijal po tomto nešťastném zásahu nabídku Výzkumného lesnického ústavu v Banské Bystrici a až do roku 1960 se věnoval studiu chorob škůdců lužních lesů na západním Slovensku. Zpracovával i výsledky starších výzkumů a je jen ke škodě, že již nestačil nebo nemohl tyto výzkumné práce publikovat.

Oktavián Farský publikoval v letech 1920-1967 na 240 původních prací a příspěvků z oboru lesnictví, zemědělství, rybníkářství a myslivosti v nejrůznějších domácích i zahraničních časopisech, včetně Lesnické práce. Cenným přínosem se stala jeho publikace Národohospodářský význam myslivosti. Byl také členem odborných spolků v Německu a ve Francii, členem redakčních rad, zkušebním komisařem i soudním znalcem ve svém resortu.

Profesor Farský zemřel 42. dubna 1969 v Brně - Černých polích. Odešel vzdělaný, charakterní a hluboce věřící člověk, vždy noblesní, odpovědný ve své práci i soukromém životě. Oddaně sloužil lesnické vědě, praxi, výchově a vzdělání svých posluchačů a pokroku v lesním hospodářství.